3P

Možná, že bych jich našla víc, ale dnes jsou ta tři P
1/ Prší, všude a hodně. Cesta do Prahy do práce nic moc, brr. Ale dojela jsem OK.
2/ Práce, kterou jsem na dnešek vyfasovala, vlastně nikdy předtím nedělala, ale protože souvisí s tím, co už mne 8 let živí, tak jsem to taky dala.
3/ To největší P, a to Překvapení, Poznání, Příjemné setkání, Pohoda....Nevím jak to popsat. Těsně před koncem pracovní doby jsem jukla FB (pssst) a vidím Aranelka je tam taky. Byla to chvilka a už jsem seděla v útulném bytečku a popíjela výborné kapučínko. Příjemnou společnost mi dělaly nejen Holynky.
Víc asi netřeba popisovat. Moc jsem si to užila. A těším se na příště, ten babinec musíme domluvit !!!
Jo a ještě jedno P - perlička na dortu, jako bonus jsem viděla i Gabro :). Sice jen na chvilinku, ale moc jí to slušelo.
Deštivá cesta domů uběhla jako nic. A doma i beze mne všechno v pohodě.
Jo,a dnes taky slavíme. Nejstarší dcera má 15 let pryč "slepák".

Škola volá

No to jako fakt.
Včera jsem se dozvěděla, že pátek nebudu trávit doma v klidu a pohodě, ale v práci a to v Praze. Dobře. Sice mi to nabourá plány, ale budiž, když to musí být. Navíc i po neděli to bude asi náročnější než obvykle.
Takže dopoledne do práce.
Potom na domluvené rande s Lucčinou třídní učitelkou. Tady přebírám rozvrh hodin, pokračuju na hudebku, domlouvám termíny na flétnu a klavír, zjišťuji, kdy je nauka. Docela nám to pasuje všechno dohromady. Ještěže mám štěstí na hodné lidi kolem sebe.
Domů na palačinky. Zase do práce, ale jen na chvilku.Stejně mi bude jeden a půl dne chybět.
Ještě zkusíme obuv v sousedním městě, ale bohužel....Staré botasky musí stačit i k sukni.
Balíme stan.
Běžné domácí povinnosti.
Viki dnes slaví své druhé narozeniny. Tak jen doufám, že s nemocemi už máme vybráno...
Večer odpadám a to tak, že úplně.

Zase jedna

pracovně náročná středa.
Lucka za mnou přišla do práce, dokoupily jsme to nejnutnější, co by mohla potřebovat první týden ve škole. Domů jsem dorazila totálně vyšťavená, neschopná takměř ničeho...
Takže jak na houpačce...

Skvrny na slunci ?

aneb jednou jsi dole jednou nahoře ? , nebo fakt nevím...

Spokojená

jsem dnes byla. A nejen já.
Dopoledne práce, dnes vyjímečně zkrácená a navíc s milým kolegou.
No, kdo by nebyl spokojený, že.
Po návratu jsem sebrala Lucku a jela do nedalekého městečka.

Na doporučení kamarádky jsme navštívily jeden jediný krámek a za celkem slušnou cenu a velmi krátkou dobu v něm strávenou má Lucka nové oblečení. Ze všeho nám vyrostla, slečna naše. Hrozně nerada nakupuje, ale tady byla kupodivu paní prodavačka, která jí asi padla do oka a nebyl jediný problém.
Navíc ještě návštěva cukrárny...Takže zase spokojenost.

A jelikož bylo hezky, sebrala jsem Viki a šla se projít. Cestou jsme potkaly "kamarádky", které se Viki vůbec nelíbily. A to jsou to takové fešandy, že jo.

Viki radostně šlapala, plná energie. Kdybych nevěděla, co má za poslední tři měsíce za sebou...Poslušná byla, ochotně pozovala.

 Na balíky slámy co má za sebou dokonce sama od sebe vyskočila. A nečinilo jí to problém. Opravdu drápy k životu nepotřebuje. Mimochodem jsme třetí den bez ATB a vše zatím vypadá OK.

Nádherný západ slunce jsme sledovaly z vršku, kam se určitě ještě vrátím.

Zašly jsme dost daleko, tak jsem zavolala taťku a ten pro nás ochotně dojel autem. Ještěže ho máme. No nemám pravdu, že jsem měla krásný den.

Škola

pomalu volá a tak vzhledem k počasí jsme debordelizovaly. Ufff....

XIV. Šermířské loučení s létem

Na dnešek toho bylo v plánu docela dost. Jenže Rotštejn je pro nás nějak
 hodně přitažlivý. Navíc když jsme zjistili, že je tam dnes akce... Tak jsme se sebrali a jeli. Tentokrát ve čtyřech. Lucka, Viki, taťka a já. Jako vždy to nemělo chybu.
Zahltím vás fotkama, ale nemohu jinak.

Hrálo se...

Příběh O napraveném šejdíři v režii hradní paní byl vtipný,

hodně obsazený,

 taky hodně akční.

 Proložený písněmi.

Děkovačka

Bylo to prima, jen Viki se nelíbilo, když se bojovalo. Měla k tomu svoje výhrady a tak jsme spolu celé představení sledovaly zpovzdáli.
Původně jsem myslela, že koukneme na představení, projdeme si hrad a pojedeme zase domů. Jenže hrad byl přelidněn a domů se nám nechtělo. Tak jsme si to zase dali Klokočskými průchody. Tak se pokochejte s námi.
Trosky a rozhledna Dubecko

Kozákov a paraglaidisti

Přeskok štěrbiny ve skále

A pak už cestou necestou

Viki všechno kontrolovala a sledovala. Tlapky jsou v pohodě, fakt ji nevadí žádný terén.

Okolní les plný zeleně

A že jim to spolu sluší

A na konec jsme si zašli na kafíčko a něco dobrého, studeného k tomu

Dokonce jsme to měli s obsluhou

Noc pro netopýry

Dopoledne jsme si pospaly, konečně...
Odpoledne jsme si dojeli pro zdravé autíčko s potvrzením zase na dva roky.
Stavila se tady Janička, probrali jsme jak bylo na fesťáku a spoustu dalších věcí..
A pak jsme skoro v osm večer vydali na výlet. Lucka, taťka a já. Na hrad Valdštejn.
Dnes byla totiž netopýří noc.
Nejdříve asi hodinová poutavá přednáška s diapozitivy.
A potom názorná ukázka kroužkování netopýrů.
To netopýra chytíte (do ornitologické sítě), pokud je to "zlý" netopýr, vezmete si rukavici.

Změříte.

Zvážíte.

Prohlédnete, všechno pěkně zapíšete, opatrně, ale opravdu velmi opatrně nasadíte kroužek.

A pokud je to netopýr "hodný", tak ho dáte do ruky nějakému dítku a to ho zase vypustí. Lucka taky vypouštěla, ale foto není.

Tady je vidět, že z netopýra by mohl být i domácí mazlík. Dle vyprávění paní, která ho drží a která se doma o handicapované tvorečky stará, naprosto v pohodě, jen je tu problém s úřady. Netopýři, kterých u nás žije 27 druhů jsou totiž chráněni.

Tři hodiny utekli a z Valdštejna jsme scházeli v půl dvanácté v noci.
Ale stálo to za to, úžasný zážitek.

Riegrovka

Na dnešek jsme zase spaly ve stanu. Lucka, Viki a já....
Nemáme auto, je u pana doktora pro potvrzení o způsobilosti k provozu. Tak jsem naplánovala výlet autobusem. Odjezd v 9:00. Jenže Lucka ještě v 8:30 spala jako medvídek. Přehodnotila jsem situaci a přesně v poledne jsme vyrazily (zase ve třech) na výlet pěší.
Cílem byla Riegrova stezka.
Tahle cedulka na začátku sice hlásá po modré, ale jde se fakt po červené.

 Krása hned na začátku

A radost

Celá cesta vede podél Jizery

 Na Pěšorestu jsme potkaly sousedy s malou Adélkou

 Fotilo se skoro všude

A všechno

Něco pro Gabro, všimla si ho Lucka

Viki radostně šlapala celou cestu a co víc, byla hodná a poslušná

Skoro u cíle, vodní elektrárna Spálov

Pohled na soutok Kamenice a Jizery přes který vede železniční most shora

A zdola

A náš nejhodnější člen výpravy

V restauraci na Spálově jsme si daly oběd. Byl hotov rychlostí blesku a ještě jsme si pochutnaly. Potom jsme sešly pod most, vycachtaly se, odpočinuly si, pohrály si s kamínky, kterých tam je spousta. Dva větší vybrala Lucka pro Aranelku ( takže to kafe už bude nutnost :) )...
Mezitím za námi dorazil taťka s autem. Mohly jsme jet domů vlakem, ale ten Viki nezná a já ji nechci stresovat teď, když se dává dohromady. To ještě musíme nacvičit. Taky jsme mohly jít zpátky pěšky, ale těch skoro sedm km je na ni tak akorát, zatím. Takže jsme zvolili auto jako nejlepší řešení.
Po návratu jsem dala rychlou sprchu a hurá na jahodové mochito a výbornou topinku s kamarádkou.
Dnes spím ve své posteli.

Holky

jsem zanechala doma spící a po strááášně dlouhé době jsem šla do práce pěšky. Stihla jsem to tak, tak. Bouřka, slejvák, skoro tma, brr. V práci zase lidí jako smetí. A většina nějakých nervních, všechno chtějí hned, slušná slova neznají....
A to teplo, brrr. Ono se po bouřce zase vyčasilo a nedalo se vydržet.
Odpoledne jsem došla s Viki za paní doktorkou. Dostaly jsme pochvalu a více než po měsíci budeme vysazovat ATB. Ale až koncem týdne, tak uvidíme. Pahýlky vypadají dobře, všechny jsou zaschlé, nemokvají a dokonce někde začínají pomalinku růst nové.

Na dnešek

jsem se ze spaní ve stanu už nevymluvila. Když jsme se večer stěhovaly, začínala bouřka. Lucka klidně usnula. Já nakonec taky, bouřka byla mírná a rychlá. Viki vadil vítr, co občas zaklepal stanem. O vzrůšo se nám postarala v půl třetí ráno Mína, když začala šplhat po stanu a Viki se jí snažila ulovit. Jen Lucka nic neví...
Ráno jsem vstala a přesunula se do pracovního procesu, na chvíli.... Lucka dospávala.
Po obědě volala mamka Šárky, že bazén čeká. Na oplátku tu mám holky na noc.
A tím to letos o prázdninách končí, Šárka zítra odjíždí na dovolenou s rodiči.
Odpoledne jsme odvezli moje přibližovátko do servisu. Končí totiž technická a bez auta být nemůžu. Cestou zpátky jsme se stavili na zmrzku, koupili domů holkám nějakou sladkou dobrotu. Mezitím se rozpršelo, ne rozlilo jako když konev otočíš.
To nám ta posekaná tráva pěkně poroste ....

Stěhování

Už když jsem ráno odjížděla, tak bylo vedro.
Dneska jsem nejela sama, měla jsem spolucestující. Janička se domluvila s jakýmsi mladíkem, který zatoužil po potkanicích, že mu dvě malé přenechá. Tak jsem je ráno naložila, pán si je u mne v práci dopoledne vyzvedl.

Takovéhle akce mám ráda. Předem domluvené, všechno klape...
Práce byla klidná, ale cesta zpět... Klimatizace na plný výkon a stejně bylo vedro.
Taťka opravdu odjel k babče posekat, má to hotové. Lucka byla s ním. Litovala jsem je oba.
Nejstarší se vrátila v noci, tak jsme jí potkánky, co jsme měli na hlídání nastěhovali zpátky už dnes.
Takže jsme v normálním počtu. Táta, máma, 1- 2 dcery (dle toho, kde nocuje prostřední, nejstarší už bydlí sama), 1 uřvaná kočka Mína, 1 bezdrápatá fena Viki a 3 potkanice - Fifinka, Leila a Core.
Doufám, že tento stav dlouho vydrží.

O spaní

to ale v noci moc nebylo.
Někde poblíž byla hudební produkce do tří do rána. Nehráli špatně, ale...
Lucie se vrtěla, potom potřebovala čůrat, pak se ztratila plyšová Fifinka, bez které to prostě nejde.
Pořád mám pocit, že mám nadváhu, ale kosti mne tlačily snad všechny.
Nejhodnější byla Viki. Klidně spala celou noc.
Ráno slunce nasadilo vysokorychlostní stupeň a teplo nás vyhnalo ze stanu dost brzo.
Vešly jsme se docela dobře.
Jenže Lucka zjistila (kdo jí to asi řekl,že), že vlastníme ještě jeden stan.
Stan přezdívaný Sputnik. Stan, který vypadal supr, párkrát jsme s ním byli na krátké dovolené, párkrát si ho někdo půjčil, ale nevydržel tolik, co jsme od něj tehdy očekávali. Nicméně je stále funkční, drží pohromadě a hlavně je véééliký.

Takže dopoledne akce stan podruhé. Malý stan zbourat, zašít , kde bylo třeba, uložit. Velký stan postavit. Zdařilo se.
Jen přesvědčit Lucku, že v něm nebudeme spát byl nadlidský úkol. A proč ne?
Protože ráno se musím zapojit do pracovního procesu a mám před sebou 180 km v autě. A v tomhle teple, po dvou probdělých nocích...To nehodlám riskovat.
Nakonec to pochopila, beruška moje.
Vrátila se nám z festivalu prostřední dcera, ale zase hned odjela s přítelem.
Nejstarší přijede zítra. Ale jsou v pořádku, užily si to a to je hlavní.
Taťka má posekáno, zítra se chystá k babičce. Docela ho lituju v tom vedru, které předpovídají.