úterý 31. prosince 2013

Poděkování

Chtěla bych poděkovat všem, co jste mne tady za ty tři roky navštívili. Všem, kdo si udělal čas a napsal komentář, protože z vlastní zkušenosti vím, že to není až tak jednoduché. Sama pročtu spoustu z vás, ale nepíšu. Někdy si řeknu, že potom, ale vlastně to je nikdy....Ale i všem, kdo jako já jen čte.
Spousta z vás mi nevědomky i vědomky pomohla v rozhodování, na spoustu z vás si vzpomenu v různých situacích. Jsem ráda, že vás mám. Většinu pouze virtuálně...Osobní setkání byla třešničkou na blogovém dortíku...
Bylo to prima, ale myslím, že toho bylo dost. V poslední době jsem se do každodenních záznamů vyloženě nutila. Měla jsem pocit, že píšu pořád to samé dokola. Pro mne to význam má, to jo, ale...
Nechci skončit úplně, ale moje zápisky omezím. Stane se tady z toho takový občasníček.

Přeju vám všem, kdo sem zabloudíte do nového roku jen to nejlepší.
Ať se vám plní vaše sny a přání, ať děláte jen správná rozhodnutí a potkáváte v životě jen samé hodné lidi. Taky štěstí a hlavně zdraví. Klid a pohodu a vše, co si sami přejet, aby se vám vyplnilo.
Prostě a jednoduše mějte se báječně.

Jaký byl rok 2013

Vloni touhle dobou jsem psala, že nemám ráda bilancování, hodnocení a nějaká předsevzetí.
To platí, ale letos mi to nedá a trochu se nad tím rokem zamyslet musím.
Začnu u zvířátek.
Viki. Po minulém roce, kdy přišla o drápy a zdravotně to občas vypadalo všelijak ( dost jsme si s ní užili a opakovat bych to nechtěla), prožila klidný rok. Dospěla, je z ní dáma. Už víme, co od ní čekat, i když občas taky dokáže překvapit.
Mína, tak o tu jsme v závěru roku přišli. Doplatila na svoji loveckou vášeň, kdy běhala přes silnici na louku lovit myši.
A teď my.
Lucka, náš benjamínek. Zlatíčko bezproblémový a šikovný. V dubnu skončila v nemocnici se slepákem, ale zvládla to skvěle. Jen paní učitelku by si zasloužila lepší.
Péťa. Ze středoškolačky, po velmi úspěšné maturitě vysokoškolačkou. Hodně překvapila, když celé prázdniny pracovala v třísměnném provozu. Pak si splnila malý sen - Paříž. Přála bych jí jen to nejlepší, aby byla šťastná. Ale ona je šikulka a určitě bude.
Jana. Naše cestovatelka. S novým přítelem se vypravili do Peru. Bez cestovky, jen tak, na dva měsíce. Klobouk dolů. Už má zase práci. I jí bych přála, aby byla šťastná.
Holky moje, každá tak jiná, ale všechny je mám ráda a když smutní, jsem taky smutná, když se radují, mám taky radost.
Ale to asi všechny mámy.
Můj muž. Tak tady nevím, co napsat. On je prostě v pohodě. Letos žádná zasádní změna. Mám ho přečtenýho, vím, co můžu čekat a hlavně vím, že se na něj můžu spolehnout.
A nakonec já. Když o tom tak přemýšlím , tak na mne, co nemám ráda změny a těžko je snáším, toho bylo dost.
V lednu jsem se podívala do zrcadla a na váhu a řekla si, že tudy cesta nevede. Díky kursu STOB a díky tomu, že jsem se odhodlala a začala chodit cvičit ke dvěma báječným holkám na Jumping mám po roce dole přesně 12kg. Co měsíc, to kilo. Jsem maximálně spokojená. V lednu jsem nedoufala ani v polovinu.
Tím, jak šla kila dolů, sebevědomí a fyzička nahoru jsem si začala uvědomovat, že jen tahle změna mi nestačí. V práci jsem byla 8 let a místo posunu někam dál ( nebo aspoň ocenění, že dobrý), jsem vlastně byla srážena k zemi. A tak jsem v říjnu k údivu všech a především sebe sama podala výpověď. Čeká mne boj, velký boj v nové práci. Nebude to jednoduché, ale já se rozhodla, tak musím bojovat. Snad se mi to povede.
Taky jsem letos měla jednu velmi dobrou kamarádku, abych ji vzápětí pro mne z neznámého důvodu v závěru roku ztratila. Nevím, co se stalo, nevím proč. Ale nedá se nic dělat, život jde dál.
Na druhou stranu jsem díky cvičení získala spoustu dobrých dušiček.
Myslím, že rok 2013 byl vcelku dobrým rokem.
Tak uvidíme, co nám přinese ten následující.



pondělí 30. prosince 2013

Tradice

Nemám moc ráda něco, co je na povel.
Teď se radujme, teď nakupujme, uklízejme...Teď je to správné datum a prostě musíš, ne nemusím a nechci.
Ale naopak mám ráda, když si něco jako tradici vymyslíme sami.
Už několik let na konci roku jezdíme na Kumburk. Dneska bylo hezky, sedět doma by byl hřích a tak jsem dala rodince na výběr, kam se půjde. Opět vyhrál Kumburk.
I když chladno, opravdu bylo krásně.


Viki poslouchala, byla vzorná.


Cestou ku hradu


Panoramata




A moji nejmilejší


 Jednoznačně nejvděčnější objekt na focení


Na zpáteční cestě jsme se stavili nakoupit, doma si dali kafíčko a já konečně po dlouhé době šla cvičit.
Už jsem to fakt potřebovala.

neděle 29. prosince 2013

Jedenáct

dnes bylo jedné z mých neteří. Byli jsme pozváni na oslavu. Někdy člověk kvůli dětem přehodnotí situaci.
A tak jsme po obědě vyrazili. Lucka, taťka a já. Jana má svůj program, Péťa se potřebovala dospat, Viki není vítána. Nevadí.
První zastávka byla na Výstavě skleněných betlémů. Když byla před Vánoci Lucka nemocná, její třída tam jela na exkurzi. Bylo se na co dívat.


 Betlémy ze skleněných figurek dělaných ručně nad kahanem. Velikost "dospělých" postav je tak 5-6 cm.
Vše propracované do nejmenších detailů. prostě nádhera.


Fotek by byla veliká spousta. Tady Štěpán...Upozornila nás Lucka, mne by to nenapadlo.


 Ale nebyly tam jen takovéhle betlémy. Mnoho dalších. Třeba z čirého skla.


Svatá rodina v průhledné kouličce.


Malované na skle.


Také moderní, současná tvorba.


Prostě to stálo za to.
Cestou jsme se ještě stavili rozsvítit svíčku na hrobě a pak už jeli oslavovat.
Oslavenkyně s dortem a mladší sestrou.


 Vendulka se nejdřív zamilovala do Lucky, která se jí, musím pochválit, opravdu věnovala.



 A jak čas plynul a ostych se vytrácel, stal se nejoblíbenější osobou můj muž.


 Ještěže má velkou praxi s holčičkama :)

A tady jedna pro Gábi. Šemík našel uplatnění....


 V závěru ještě dorazila jedna starší neteř s novým přítelem.
Domů jsme přijeli hodně pozdě, ale myslím, že to stálo za to.

sobota 28. prosince 2013

3B aneb Betlémy + Brusle + Biograf

Po dopoledním klídku jsme s Luckou sbalily brusle a vyrazily do nedalekého městečka.
Nejdřív jsme ale zašly na výstavu betlémů. K vidění toho byla spousta.
Současná tvorba, lipové dřevo


 Tenhle jsme měli doma když jsem byla malá, určitě tam na půdě ještě někde je.


Spodní exemplář - Svatá rodina z lipového dřeva ve skořápce vlašského ořechu


Indiánský betlém


Jeden z perníku


No a když jsme se dostatečně pokochaly betlémy zhruba ve 200 provedeních, odebraly jsme se na místní zimní stadion na brusle. Na poprvé to šlo trochu ztuha, ale šlo to.


 Cestou k autu - vánoční výzdoba ve městě


A večer jsem šla s mužem do kina - Křídla vánoc. Bylo skoro plno. Dokonce i muži se to líbilo :).
Dobrej den to byl.

pátek 27. prosince 2013

Užíváme si

klid a pohodu. Nic nemusíme...
Ráno vstaneme až se nám chce. Oběd skoro hotový, takže otázka pár minut.
Po obědě procházka, zakončena u známého na kafíčku.



Viki tedy vodu, voděnku...


Po návratu domů perličková koupel, vánoční dárek od starších dcer.
Prostě pohodička. Ono to brzy skončí, ale zatím je to moc prima.

čtvrtek 26. prosince 2013

Dneska

jsme si k nám přivezli babičku. Už se to otočilo.
Nejezdíme na oběd my k ní, ale ona k nám. Ježíšek jí tady nechal dáreček.


Dnes byla svíčková, nezkysla :)
Přišla i Jana s přítelem.


Péťa byla sama, a to i přesto, že její přítel má dnes svátek. Bohužel byl po noční. Ale stavil se tu navečer.
O oběd nepřišel.
Během odpoledne přišla řeč na to, jaké to bylo, když byly starší holky malé. Taťka našel kazetu, dokonce i přístroj ve kterém šla přehrát... No to jsme se zasmáli....
Navečer mladí odešli, taťka odvezl babičku domů a mě napsala kamarádka, že je sama doma jestli se nechci stavit.
No jasně, že jsem chtěla a jak ráda. Bylo to fajn, s někým rozumným probrat události posledních dnů.

středa 25. prosince 2013

Konec března

to dnes připomínalo venku, když jsem se šla projít s Viki.
Ráno jsme si poleželi, kam taky spěchat, že jo.
Po obědě ( zbytky od včera) jsem tak trochu bojovala, zda zvednout zadek , nebo ne.
Nakonec to bylo krásných 5,5 km s tou naší chlupatinou.
Je hodná, dokonce i zapozuje, v pozadí Krkonoše.


A takovéhle divadlo jsem měla za zády.



A i na Krkonoše dosvítilo...


úterý 24. prosince 2013

Štědrý den

a večer proběhl tak nějak v klidu.
Dopoledne jsem doděla a douklidila za vydatné pomoci muže co bylo třeba.
Lucka takměř sama udělala salát.
Odpoledne přišly holky.
Vylila jsem hrachovku do záchoda. Potvora zkysla, to se mi za 25 let, co jí dělám, ještě nestalo.
Jana a já jsme tedy měly houbovou, ostaní měli smůlu....
I tak jsme se dobře najedli.
Rozdělili dárečky, pokoukali na pohádku....
I k nám přišel...


Vikinka si svoje dárky rozbalila sama, šlo jí to náramně.


Nejmladší princezna, má radost...


Asi jim to Viki bude muset vysvětlit, jak ta nová technika funguje :)


A jo, dobrý to bylo, klid, pohoda a tak to má být.
Tak zase za rok.

pondělí 23. prosince 2013

Dlouhý den

Lucka se lepší, spustila se jí rýma,ucho bolí jenom trochu.
Zato taťku začíná škrábat v krku.
Veselé Vánoce...
Ráno na nákup. Jsem si přivstala a měla pocit , že je konec světa. Tolik lidí...
A potom už tak nějak vaření, úklid..., ale vůbec mě to netěší a hlavně nebaví. Co bude, to bude.
Dárky balila Lucka, některé. Moc jich letos nemáme.
Odpoledena na otočku Jana a přítelem, Péťu si vyzvedl ten její po práci. Dneska mají Vánoce spolu, zítra budou u nás.
Od známé jsme dostaly pstruhy, úžasný. Jen té známé neí zrovna dvakrát...Ach jo.

neděle 22. prosince 2013

Nějak se nám to kazí

V týdnu to vypadalo, že Lucku postihlo jen nějaké nachlazení a vše bude OK.
Ve čtvrtek a v pátek byla normálně ve škole, včera vše v pohodě, večer jsme si užily kino.
Ráno vstala, slzičky v očích, že jí bolí ucho.
Ach jo...
Takže místo všeho, co jsem měla v plánu jsem byla s tou mojí utrápenou slečnou.
Odpoledne jsme ale sedli s mužem do auta. Dovézt věneček na hrob rodičů, rozsvítit svíčku.
Brácha potřeboval zapojit nějaké kabely, já mezitím se švagrovou vypila čaj a zase honem domů.
Ucho bolí, ne moc, ale bolí. Uvidíme, co bude dál.
Nejbližší ORL přes svátky máme v nemocnici vzdálené 25 km.

sobota 21. prosince 2013

Dlouho

jsme dnes vstávali. Konečně jsme nikam nemuseli.
Zase vánočky. Ne, nebojte, všechno nesníme, něco posílám dál  :).
Jahodové tvarohové kendlíky k obědu. Mňam.
Těsta na nepečené.
Pokojíček,ložnice, prádlo...
Taťka známému zprovoznit nový počítač.
Večer kino s Luckou. Přijde letos Ježíšek
A pořád nemám tu pravou vánoční náladu. A vlastně mi to ani nevadí.

pátek 20. prosince 2013

Naposledy

Báro varuju předem, dnes moc optimismu nečekej.

Naposledy, ano opravdu, po osmi a půl letech, troufám si říct, poctivé práce jsem tam dnes byla naposled.
Mladý kolega, se kterým se moc neznáme, ale bylo to naprosto v pohodě. I dáreček jsem od něj dostala. Klientů tak akorát.
Odpoledne jsem dodělala "úředničinu", uklidila, vytřela a zamkla.....A konec, definitivní.
Ani nevím, jestli jsem ráda, nebo je mi smutno, tak nějak oboje.
Ještě jsem se šla rozloučit na nejbližší pracoviště, se kterým jsem docela dobře spolupracovala.
Byli trochu v šoku, nějak mi to nechtěli věřit. No nic.
Otočíme list a začneme psát novou kapitolu.
Donesla jsem na opravu Lucčinu náušnici, která se jí rozbila. A jak jsem tak byla mimo, koupila jsem jí nové, stříbrné. Doma jsem to nevydržela a dala jí je pod stromeček už dnes. Už je má na uších.
Něco málo jsem vyřídila a jela domů, aby taťka mohl na vánoční večírek.
Lucka měla ve škole besídku a potom kino. Domů šla sama, zabalila si dárečky...Šikulka.
A nějak se mi dneska už nic nechce...

čtvrtek 19. prosince 2013

Takový malý velký předvánoční dárek

Lucka šla ráno do školy. Vlastně sama chtěla.
Péťa přijela už včera, aby dnes mohla v sousedním městě k lékaři. Chtěla, abych jela s ní. Ráda.
Než přišla na řadu, stihla jsem si nakoupit. Lidí po ránu ještě málo, takže pohodička. Jen ta vlezlá zima...
Pak jsme se ještě šly podívat po botkách na ples, ale bohužel.
Vrátily jsme se do našeho města, vyřídily, co jsme potřebovaly tady a šly spolu na oběd.
O takhle úžasně stráveném dnu s prostřední dcerou se mi před časem ani nezdálo.
Odpoledne jsem vyzvedla Lucku, s tou jsme udělaly také drobné nákupy, viděly se při tom s Janičkou.
Stihla jsem upéct babičce vánočku. V pořadí čtvrtou, ale asi nejméně povedenou.
Péťa jela za přítelem. Když odcházela, dostala jsem i pusu na tvář.( Sice jsem si o ni řekla, ale dostala :)
Lucka zvládla i poslední flétnu a klavír v tomhle roce.
Takže dneska za mne, až na tu vánočku, jen samá pozitiva.
Lucka mi sice přinesla rozbitou náušnici, ale vzápětí mi oznámila, že si jde uklidit pokojíček.
Asi fakt dneska nějaké pozitivní erupce na slunci, které tedy není přes inverzi vidět.

středa 18. prosince 2013

Poslední středa

Nikdy bych si nepomyslela, že tohle jednou bude pravda. Poslední středa.
Myslela jsem, jak mi to bude líto, a ono ani nebylo.
Očekávala jsem aspoň nějakou reakci ze svého okolí, ale ona není naprosto žádná.
Ani pozitivní, ani negativní. Trochu mě to mrzí, ale o to víc utvrzuje v tom, že jsem snad udělala dobře.
Mohla bych tu psát o pokrytectví, hamižnosti, sobectví a aroganci, ale k čemu by to bylo.
Co bylo, to bylo. Jedeme dál...Snad líp.
Lucka byla ještě doma.
Péťa přijela už dnes.
Jana si zapomněla klíče od bytu v práci, volala SOS.
Brácha má asi docela problém se svou páteří.
Upekla jsem další vánočky.
Pořád nemám vánoční náladu. O dárkách nemluvím.
Viki už zase vypadává srst, dneska se jí odlomil jeden pahýlek, co má místo drápku.
Jen doufám, že se nebude opakovat loňský rok. Zatím je veselá a má chuť k jídlu, dobré znamení.
Chci jaro!

úterý 17. prosince 2013

Únava

se o mě pokouší nějak víc, než bych si přála.
Ráno RHB.
Práce.
Lucka stále doma. Ale už je jí docela dobře.
Tu něco, tam něco a je večer.
Kdyže jsou ty Vánoce? Za týden?
Nevěřím....

pondělí 16. prosince 2013

Finišuju

ve staré práci. Dnes úřednické záležitosti.
Lucce je líp, výtěr z krku negativní, hurá.
Po dlouhé době trocha slunce.
Kadeřnice.
Kokosky.
Cvičení.

neděle 15. prosince 2013

Vánočka

Vloni  jsem taky pekla. Letos se mi moc nechtělo, ale když jsou ty Vánoce...


Docela se povedla.
Lucce je trochu líp. Jen si myslím, že do školy už letos nepůjde.
Navečer odjela Péťa ještě na VŠ a my s taťkou šli do kina. Dostali jsme totiž právě od prostřední předvánoční dárek- vstupenku do kina.
Rivalové. Prostředí formule 1. A ač by se mohlo zdát, že mě to nebude bavit, bavilo, moc.
Moje dětství. Když jsme doma v neděli večer s tátou a bráchou sledovali závody, ujídali při tom nanukový dort. Krásný časy...

sobota 14. prosince 2013

Stromeček

Ráno to vypadalo, že budeme muset s Luckou k doktorovi znova. Nebylo jí dobře.
Během dne se to zlepšilo, a tak jsme navečer ozdobili stromeček.


Radost z něj máme, ale vánoční nálada mi stále chybí.
Ale snažíme se, to jo.



pátek 13. prosince 2013

Časně ráno jsme

vyrazily na ORL. Nejdřív jsme zjistily, že je to přesně rok, co jsme tam byly naposled.
Pak jsme zjistily, že je na tom Lucka stejně jako vloni. Viroza, na ATB je čas, až jak se to vyvine.
Honem odvézt Lucku domů a zase zpátky pracovat.
Mladý kolega, docela pohoda.
A rychle domů k oslavenkyni. Dorazily i starší holky, aby Lucce k svátku popřály :)
K večeři nám taťka dojel pro pizzu. Mňam.

čtvrtek 12. prosince 2013

Koncert podruhé

Tak o tom jsem původně dnes chtěla psát. Tak jako každoročně, tak i letos uspořádala Lucčina paní učitelka na klavír, třídní vánoční koncert. Jenže Lucce je hůř a je doma. Ráno nás čeká návštěva nějakého Mudra.

Dnes jsem byla potřetí v nové práci. Začínám se orientovat, teda aspoň trochu.

Trochu mne to zmáhá, cvičit jsem nešla a navečer jsem odpadla.

středa 11. prosince 2013

Nemocná

Moje obavy se vyplnily. Lucka dnes zůstala doma. Bolí ji v krku. Teplotu nemá.
V práci kolegyně, takže pohoda.
Odpoledne linecké.
Péťa přijela už dnes, jde na půlnoční premieru do kina.

úterý 10. prosince 2013

Koncert

Ráno jsem šla na RHB. Záda nebolí, ale byla jsem objednaná, tak aspoň masáž.
Potom do práce. Dodělávám, co je třeba.
Lucce končila keramika už v 16.
Od 18 měla v aule gymnázia koncert. Vystupovala hned 2x. Jednu skaldbu na klavír, jednu na flétnu. Moc se jí to povedlo.


Je to naše šikulka veliká.
Jen jí škrábe v krku.

pondělí 9. prosince 2013

Podruhé

na novém pracovišti. Dnes to bylo trochu lepší. Dobrá kolegyně, vysvětlila polopaticky a v klidu.
Pochybnosti teda trvají, ale tak nějak už nemají ty šílené rozměry jako přes víkend.

Nejdokonalejší je ale Lucka. V klidu zase sama vstala, sam šla do školy, sama ze školy. Fakt je to šikulka.

A večer cvíčo, bylo fajn.

neděle 8. prosince 2013

Vítr ustal,

můj mozek si však nahrál nějakou prapodivnou smyčku ( slyším v ní jen samé ne a ne a ne) a přehrává si ji pořád dokola. A mě to neskutečně štve.
Byla jsem tak odhodlaná, okolí mi fandí a ta moje hlava pitomá mi to zamotává.
Venku bílo. Lucka postavila sama sněhuláka.


Zase jedno cukroví, štrúdl, chleba, k obědu řízky...
To i proto, aby nám vysokoškolačka do středy neumřela hlady :)
Nějak mi schází energie a předvánoční nálada.
Hlavně, že jsme zdraví.

sobota 7. prosince 2013

Další noc

co nestála za moc. Vítr a pochybnosti.
Okolo domu zafoukáno. Cvičit nejedu, musela bych si prohazovat cestu.
Po obědě patlám těsta. Poprvé zkouším v domácí pekárně . Docela to jde.
Jeden druh upečen. Jen nový sporák nespolupracuje tak, jak bych si přála. Ztráty jsou, ale minimální.
Ostatní až zítra. Nějak se mi nechce.

pátek 6. prosince 2013

Vítr

Díky němu jsem se moc nevyspala...Navíc mám v hlavě spoustu nových informací a nevím...
Dopoledne v práci staré, a abych pravdu řekla, tak tady vím. Stejně bych byla bez práce.
Po práci nákup, Lucku jsem vyzvedla u Šárky a domů.
Dostali jsme s mužem od Péti předvánoční dárek. Nestačím se divit, jak se to dítě mění. Mám z ní radost, velikou.
A foukat nepřestává, ba naopak, brr, to zase bude noc.

čtvrtek 5. prosince 2013

První dojmy

Začnu Luckou. Vstávala sama, do školy šla sama, ze školy šla sama. Všechno zvládla, je to veliká šikulka.
Já jsem na tom o trochu hůř. Hrozně nových informací. Pocit, že je nemůžu nikdy všechny pobrat.
Připadala jsem si jako slon v porcelánu. Uvidíme. Nevzdávám to.
Další potěšující zpráva byla, že Janě nakonec smlouvu prodloužili.
A večer jsem šla konečně po dlouhé době cvičit.
A vadí mi ten vítr brr.

středa 4. prosince 2013

Premieru

měla dnes Lucka se vstáváním. Poprvé v životě jí budilbudík včera zakoupený.
Já byla připravena zasáhnout, co kdyby... A ono nic, je to velká šikula.
A pak už jen práce
Dneska vyjímečně jsem nemusela na otočku do HočoPočo. Taky proč, že jo, už se mě to netýká.
Tak jsme po  hudebce lehce poklidily, lehce nakoupily, vyzvedly si Janičku a jely domů.
A zítra, zítra na mne myslete. Jdu okouknout nové pracoviště. Rozporuplné pocity.

úterý 3. prosince 2013

Ve zkratce

Práce
Na poštu (fronta, ale šlo to rychle)
Na rehabilitaci ( bolí mě pata a to se mi teď vůůůůbec nehodí)
S Luckou koupit budíka ( s náma Šárka, aby nemusela být ve škole sama)
Holky odvézt zpátky na keramiku
Práce
Kavárna a důležitý hovor s milou osobou
Vyzvednout holky na keramice
Úkoly ( aspoň , že Lucka je naprosto samostatná, prakticky jen kontroluji konečnou fázi a podepisuji)
Upravit si nové pracovní oblečení
Nabarvit hlavu
Jde to všechno nějak rychle, cvičení jsem musela vypustit
Jedním zadkem na dvou židlích nelze sedět

pondělí 2. prosince 2013

Akce boty

Lucie nemá žádné zimní boty. Tak nějak jsem usoudila, že je nejvyšší čas na jejich zakoupení.
Jediný volný den je pondělí.
Ráno jsem šla do práce, listopad je hotov.
Vstupní prohlídka u lékaře do nového zaměstnání také hotová.
Vyzvedla jsem Lucku a hurá směr Liberec Nisa.


 Myslela jsem si, že ve více krámech, větší výběr.
Ale zkuste si kupovat boty na 36 , uzounkou , hubenou nožku.
Tři hodiny trápení, především Lucky, pak mě.


Trpělivost růže přináší, boty máme. Příště bych snad raději šla skládat uhlí, nebo tak něco.
O tom, jak mi dnešní odpoledne provětralo peněženku raději pomlčím.
Ale zase na druhou stranu jsme byly celé odpoledne s Luckou a docela si to užily.

neděle 1. prosince 2013

Na rozsvícení vánočního stromu

jsme letos nešli.
Tak nějak to vyplynulo. Chodíme každý rok. Lucka vždycky hraje na flétnu. Vloni jsme dokonce vybojovali rekord. O tom třeba tady.
Většinou byla zima, mrzlo. Dneska opět lilo.
A jelikož jsem měla co dělat (stejně to nestíhám), tak jsme to tak nějak vzdali.
Už dlouho slibuju Péťe, že jí ušiju matrci na postel do bytu na VŠ. Má tam takovou starou s nějakým silonovým potahem. Tak jsem koupila 2 cm molitan, pošila ho flanelem. Ať se jí tam dobře spí.
Otázka byla, jak to přepravit. Napadl mne vakuový pytel. Úžasná věc.
Matrace už je na posteli a Péťa spokojená.
Navíc jsem ušila tři povlaky na polštářky ( taky je měla slíbené dlouho).
A aby nejela s prázdnou upekla jsem závin a ustrouhala mrkvový salát. Ten teda miluje Lucka, ale nepohrdne u nás nikdo.
Do toho nějaký úklid, prádlo a den  fuč.