neděle 31. srpna 2014

Poslední prázdinový víkend

Tak nějak uplynul, ani nevím jak.
V sobotu si Jana  půjčovala auto, jezdí se zaučovat do nové práce.
Jezdí i s Cipískem, tak tu bylo veselo i odpoledne, kdy auto vracela.
Zjistili jsme, že Viki umí pít ze skleničky. Jana si nalila vodu, podřepla a než se nadála měla ji prázdnou a okolo ani kapka.


Já mazala na noční. Tahle sobotní mě nebaví (nemyslím tím pracovní vytížení).
Je narušená sobota i neděle, kdy dopoledne prospím.
Naštěstí mám schopného muže, kterému nečiní problém připravit i oběd.
Po obědě mne chytla nějaká divná touha, či co. Takový přiblblý nápad, že pojedeme do Liberce na nákupy. Já, která tááák nerada nakupuju. Tak jsme vyrazili.
Lilo jako z konve, takže buď bych doma uklízela, nebo.....
Na úvod kávička a zákusek. Lucka jahodový koktejl. To mi zvedlo náladu.
Pak tedy ty nákupy. V jednu chvíli jsem byla sama ze sebe dost zoufalá.
Fakt tyhle velké obchoďáky nejsou pro mne.
Ale zvládli jsme to v pohodě, trochu něco nakoupili (samozřejmě, že úplně něco jiného, než pro co jsme jeli).
Závěrečný krám byl Decathlon. To je jiný kafe.
Když několik malých dětí a postarší bláznivá matka zkouší všechno, co se vyzkoušet dá.
Jo bylo to pěkné odpoledne.
A zítra hurá do školy.





pátek 29. srpna 2014

Páteční

denní byla taky docela výživná. Kdyby byly takovéhle služby když jsem nastupovala, tak bych to asi vzdala.
Teď to vzdát nechci. Už jen  proto, že se tady odehrála strašná spousta změn a situací, které mě zarážejí, udivují, možná trochu léčí z mojí naivity a hlavně asi posilují do budoucna.
Tak trochu Costa Concordia, kapitán je pryč a posádka se hodně snaží zachránit co se dá.
Jsou chvíle vyčerpávající a plné obav, ale taky pohody a naděje.
Snad se nám to podaří.

čtvrtek 28. srpna 2014

Nějak nechápu

jak ten čas letí. Než se stačím otočit je tu skoro pátek. Ale hezky popořádku.
V pondělí jsme s Luckou jely na nákupy. Lucka nakupování nesnáší. Je to pro ni utrpení.
Ale tentokrát jsme to zvládly docela dobře. Ráno jsme pospaly, odjely, nakupovaly.


K jídlu jsme koupily nějakou housku v Kauflandu. Bylo to docela v klidu a dokonce jsme i něco nakoupily a i jsme se spolu zasmály. Takže pohodička.
Navečer jsem frčela na noční. Asi moje nejhorší. Ale to je tak nějak všeobecné. Kolegyně, co měla ranní dodělávala svoji práci a pak ještě pomohla mě. Byla zlatá, že tam se mnou zůstala. Ve dvou se to táhne líp.

V úterý jsem se z toho chtěla vyspat, ale nějak mi to moc nešlo.
Pozitivní je, že Viki a Mína si na sebe pomalu, hodně pomalu, ale zvykají.
Dneska už byly tak na metr od sebe a docela v klidu.


Večer  Jumping. Lucku to nějak začíná bavit. A já jsem ráda. Potřebuju se zase trochu dostat do formy.
Středa ve znamení denní. Fofr, fofr, fofr. Ale taky dobrá kolegyně, dobrá nálada a pohoda. Ale utahaná jsem byla, to jo.

Čtvrtek ráno. Holky si troufly k sobě zase o kousek blíž.


Je vidět, že Fíbí se u nás líbí. Naprosto všude.



Při venčení Viki jsem objevila tohohle krasavce. Ještě jsem nikdy takhle velkého pavouka neviděla.


Dopoledne jsem se jela podívat do školy. Dlouholeté vazby se spoustou učitelek....Předplatit obědy, zjistit jaký bude mít Lucka rozvrh, kde třídu....Jo, asi jsem vadná, ale ráda jsem je viděla.
K obědu palačinky, pekla Lucka.
Odpoledne další úlovek ze života hmyzu.



Navečer přišla na chvilku Jana s Cipískem a pak už jsme zase frčely s Luckou na cvičení.
Bylo to fajn, ale potřebovala bych asi natáhnout den aspoň na 36 hodin. Nějak nic nestíhám.
A zítra zase denní.

neděle 24. srpna 2014

Kryštof

Neděle měla být dalším volným dnem. Jenže...Jenže jsem asi pako, ale když jsem šla ve čtvrtek domů, slíbila jsem kolegyni, že jí přijdu v neděli ráno pomoct. Aspoň na chvíli. Domů jsem šla v poledne. Oběd na stole, bylo to milé.
A odpoledne jsme se vypravily nedaleko nás do Šťastné země na koncert skupiny Kryštof.
Přijely jsme na místo s takřka hodinovým předstihem a areál už byl zaplněn.


 Tady Richard trochu jinak - zezadu :)


Koncert začal včas, trochu problém byl, že jsme s Luckou malé a obklopili nás "čahouni" a my nic neviděly, ale skoro ani neslyšely. Tak jsem trochu použila lokty a vybojovala místo, kde jsme trochu viděly a krásně slyšely.


Koncert byl pěkný, Richard vtipný a milý, ale bylo na něm vidět, že už toho má za celé prázdniny docela dost.


Po koncertu jsme si prošly celý areál, včetně průlezek, konopného bludiště, středověké vesničky, geoparku a lanového centra (to už bylo zavřené).

 

Po návratu do centra areálu, skoro dvě hodiny po koncertu už bylo vše uklizeno, ale fronta na podpisy a fotky s Richardem byla stále.



A on se stále trpělivě podepisoval a fotil. My tedy nemáme ani fotku, ani podpis.
Ale bylo to fajn.

sobota 23. srpna 2014

Fíbí

už se u nás zabydlela a začíná vystrkovat růžky :)


Po obědě jsme jeli k babičce. Tam jsme se setkali s příbuznými. Mimo jiné jsme vlastně poprvé naživo viděli malou neteř.


A po roce i tu větší


Zkontrolovali jsme babičce slepice, zahrádku. Poseděli, dali si něco dobrého a zase jeli domů.


Janička za  náma dorazila taky, Péťa měla být do zítra na fesťáku, ale když jsme dorazili domů, už tu na nás čekala.

pátek 22. srpna 2014

Strašně to utíká

a já najednou zjišťuji, že je týden pryč. Takže velké shrnutí.
V pondělí jsme si tak nějak užívali klidu bez Cipíska. Ten narušila odpolední schůze o budoucnosti mého pracoviště, kde jsem se vlastně nedozvěděla vůbec nic.
A večer hurá na noční. Zpočátku trochu zděšení po 14ti dnech volna, ale díky kolegyni (která vůbec pomáhat nemusela) jsem měla docela pohodu.

V úterý jsem pospala a po obědě, který připravila Lucka a  hurá do sousedního města na kontrolu na rovnátka. Tady pochvala :) od pana doktora.


Takže nezbytná cukrárna,


nákup nějakého oblečení a školních potřeb a hurá domů.
Cestou úžasné pohledy na Krkonoše.


A navečer jsme si přivezli nového člena rodiny. Kočička Fíbí.



Ve středu já na denní. Taťka zůstal doma, ale dopoledne musel k zubaři. Ještě před tím dojel s Luckou a Fíbí na veterinu. Objevili jsme večer nějakou blešku, tak pro jistotu.  Kočička ošetřena.
Doma byl taky proto, aby trochu pohlídal sžívání Fíbí s Viki. Ona ji ta velká nemůže nějak pobrat, ale snad si to sedne. Denní byla docela klidná, až jsem se divila.

Zato ta čtvrteční byla děs a běs, ale nakonec jsme to taky zvládly. Ale fakt jsem byla ráda, že jsem šla domů. Jenže ne tak úplně.
Na večer jsme byly s Luckou nahlášené zase na Jumping. Daly jsme to, ale pak jsem zcela odpadla.
     
                                                             
V pátek volno. Dopoledne jsme s Luckou jely koupit dárek malým neteřinkám, které uvidíme v sobotu. Odpoledne jsme sice chtěly někam vyrazit, ale volala Jana, že se staví s Cipískem :)
S Viki se přivítali docela radostně, vypadá to, že Cipískův pobyt u nás byl ku prospěchu.



Poprvé viděl Fíbí, do které se asi zamiloval.


A když bylo tak pěkně, tak jsme si ještě opekli buřtíky.


A najednou se nám nad hlavami objevil balon. Chtěl přistát, ale moc se mu to nedařilo.


Tak musel zase nastoupat a přistát naprotějším kopci.


A jak jsem napsala na začátku, týden utekl jako voda.

neděle 17. srpna 2014

Dovolená končí

No jo no.
Dnes svátek  Petruška. Vše nejlepší zlato naše :)
K obědu svíčková.
Prádlo vypráno, skoro vyžehleno.
Auto odbahněno, vygruntováno zevnitř i zvenčí.
Cipísek vrácen. Naprosto v pořádku.



A zítra...to až zítra.

Prosba

Včera cestou lesem jsem si všimla několika stromů. Není to vidět moc dobře, ale za borovicí jakýsi listnatý. Ještě se tam schovává bříza.


Vůbec se mi do toho našeho borovicového lesa nehodily. A opravdu nevím, co jsou zač. Jakoby tam byly omylem. Nejvíc podobné je to jasanu, ale ta velikost listů ?
A ještě jeden.


Takovéhle mají listy. Jsou tak 20 - 25 cm dlouhé  a asi tak 7-8 cm široké.
Nevíte někdo, co to je?





Jelikož jsme jeden list donesly domů, tak jsem ho oskenovala :)




sobota 16. srpna 2014

Cipísek

je u nás stále na hlídání, tudíž i na dnešek byl plán jasný.
Myslela jsem, že dopoledne pouklidím auto po včerejším blátíčku, ale celé dopoledne pršelo.
Už jsem byla trochu zoufalá, protože pesani se začínali nudit a tudíž začínali prudit.
Jinak to ale jde. Počítala jsem, že to hlídání bude horší.
Děláme si s mužem legraci, že hlídáme vnouče :)
(Kdyby byly holky po mně, tak už máme ta vnoučata tři)
Okolo druhé hodiny odpoledne to začalo vypadat, že  budeme moci jít ven.
Zase jsme kousek popojeli autem. Nenáročný terén, přiměřená vzdálenost, pokud možno minimum lidí. Docela se nám zadařilo.
Když jsme odjížděli, tak trochu pršelo. Ale za kopcem to vypadalo o poznání lépe.




 V lese bylo nádherně...


Dokonce i jedna společná se povedla.


Ještěd v dáli


A tady už pohled z cíle naší cesty. Zdenčina vyhlídka. Dole ta cestička je stezka , kam chodíme na in- line a kde jsme jely na koloběžkách.


Hrdinové, Jani neboj Cipíska jsem tam vynesla :)


A jdeme zpátky



A vůkol ne rudý, ale vřes. A bylo ho tam opravdu hodně.


Za piškotu i zapozují


A znovu Ještěd v dáli

A ještě jeden


A Kozákov aby to nebyl jen samý Ještěd


Počasí vydrželo celé odpoledne poměrně slušné. Jen v jednu chvíli se přihnal velký černý mrak a spadlo pár kapek. Ale nic tragického.
Dneska jsme nachodili celkem asi 7 km. Cíl byl opět splněn. Zvěř nakrmena, ulehla a ihned usnula.
Myslela jsem, že zase budou muset do vany, ale stačil mokrý hadr na tlapky. Kupodivu, ač v lese bylo bláta a kaluží dost, tak se ani moc nezmazali.