středa 30. září 2015

Konec září

utekl jako mávnutím kouzelného proutku.
Nedělní denní (27.9.) docela šla, ale je to prostě celý den v práci.
Taťka s Luckou byli zkontrolovat Bertíka a babičku. Oba jsou v pořádku.
Pondělí se neslo ve znamení volna. Tedy pracovního. Doma je pořád co na práci.
Večer jsem šla cvičit. Konečně mi vychází služby, že můžu chodit cvičit pravidelně.
Pohled z okna při odchodu na cvíčo.


Úterý jsem byla zase doma , ale jen před noční. Mimo jiné jsem objevila na stránkách jednoho útulku pejska. A rázem jsem se zamilovala.


 Když jsem totiž byla malá, toužila jsem po malém černobílém pejskovi. Živý u nás nepřipadal v úvahu, a tak jsem jednou dostala plyšového. Je hodně starý, už se trochu rozpadá, ale asi mi zůstane napořád. Jmenoval se Šaryk. Vidíte tu podobu ?


 A tenhle pohled se mi zase naskytnul, když jsem se vracela ve středu ráno z noční.
Mimochodem, ráno dost mrzlo, musela jsem škrábat okno na autě. Brr!!!
Chvíli pospat a hurá na kávu s kamarádkou.
Hodně jsme si toho řekly, ale stejně si to musíme někdy dopovědět :)


sobota 26. září 2015

Podzim

Tak ten začal právě ve středu, dle kalendáře. To jsem po noční trochu zaspala. Bylo to výživné, některým situacím se musím smát ještě teď, ač vlastně úsměvné moc nejsou. Ale to tak prostě někdy je. Negativní si otočíme v pozitivní, pak to jde, jinak bychom to třeba neustáli.
Jakmile vyrazím s Viki na prochajdu, naskytne se mi tenhle pohled.


A když se vracím z noční, tak zase tenhle. Obloha byla úplně rudá, ale než jsem dojela domů a mohla fotit, bylo z toho už jenom tohle minimum.


Ve čtvrtek volno. Plány veliké (jsem to tady chtěla zkulturnit), ale už ráno nebylo Lucce nejlíp. Do školy jsem ji stejně dovezla ( vezla jsem sběr, tak to přeci nezruším), ale o velké přestávce už si pro ni zase jela. Fakt jí nebylo dobře.
Takže jsme byly spolu hezky doma.
To Fíbí ta ne, ta je pořád venku. A když už doma je, tak si hezky spí.


Pátek ve znamení nevím co dřív a večer pěkně na noční, tentokrát to bylo mnohem klidnější.

V sobotu jsem se prospala, naobědvala a šli jsme s mužem sbírat jablka. Je jich letos hodně a padají a padají. Ve vedlejší vesnici vykupují - 2 Kč za kilo. I kdyby nic nedali, alespoň je to kam odvézt.
Nějak zapomínám fotit. Tak až budu sbírat příště, snad zdokumentuju.
A zítra hurá zase na denní. Jo to se někdo fláká v týdnu a pak si chodí do práce v neděli, že.

úterý 22. září 2015

Zase jenom

heslovité shrnutí.
Pátek - pořád mám volno, na výlet by se chtělo, ale taky musím občas udělat něco doma.
            Strakapoud klove pořád


            a koupili jsme obr rohlík za normální cenu.


Sobota - konečně v práci ? Docela jsem se těšila, fakt.
Neděle - zase doma, ráno procházka s Viki a pak už jenom nudné záležitosti a povinnosti.
               Nějak mě po těch letech zmáhá.
Pondělí - zase den, s úplně novou kolegyní. To by šlo, jen ta třetí do počtu nám nějak neseděla.      Nicméně to bylo tak nějak v pohodě. Na skok domů a pak na víc skoků na cvičení. To taky docela šlo. Jen některé informace nemohu vstřebat. Ale snad se vše vysvětlí a bude to OK.
Úterý - užívám si klidu doma. Jdu na noční. Informace doplněny, ještě nejsou úplné, ale zatím je to OK.

čtvrtek 17. září 2015

Benecko

Letošní prázdniny byly zvláštní. Tropická vedra mě na většinu času odbourala natolik, že jsem byla schopná pouze přežívat. Teď už je to velká pohoda. A tak jsem se rozhodla dohnat, co jsem v létě zameškala. Jedním z plánů bylo Benecko.  Mají tam novou in- line stezku.
No abych pravdu řekla, dost jsem tedy pochybovala. V horách a in- line ? Tak jsem to jela ozkoušet.
Jediné, co bych vytkla je přístup. Od oficiálního parkoviště cca 700 m, k začátku stezky dost kopeček. Ale jinak veliká paráda. Celý úsek vede lesem, poránu bylo trochu vlhko.
Stezka je dlouhá asi 2,5km, končí na Rovinkách, kde je i občerstvení. Pak musíte zase zpátky.
Ale fakt nádhera, klid, skoro ani živáčka.




Dala jsem to 2x, takže cca 10km. Mohla bych i víc, ale chtěla jsem si užít i jinak.
Tak jsem se vydala lesem do kopečka. Dokonce jsem si ještě natrhala borůvky.


 A pak už jen po rovince. No, nádhera.


Jen stromy už trochu přerostly a bránily ve výhledu...


A pozdim se nezadržitelně blíží.


Až jsem došla na rozhlednu Žalý.


A bylo otevřeno !



Pokochala jsem se dostatečně,


ještě jsem se zašla podívta k lanovce od Herlíkovic


A pak už hezky z kopečka zpátky dolů do Benecka.


 Ještě pár pohledů do kraje,


ale i na oblohu.


A pak, po cca 9km pěšmo už domů. A aby toho nebylo málo, tak jsem šla večer skákat. Dala jsem to, ale bylo to o fous.

středa 16. září 2015

Už dlouho

nosím v hlavě tip na pěší výlet. Pořád to nějak nevycházelo. Tak jsem se dneska s Viki sebrala a vyrazila. Kousek jsme popojely autem. A pak už hezky po svých.
Rybník Vidlák nás moc hezky přivítal. Labuťák v popředí na Viki pěkně syčel.


Ale jinak to byla pěkná podívaná.


Hned za Vidlákem pěkně do kopečka po kamenných schodech.


Po chvíli už na nás vykokly Trosky.


V Tachově je hezky...


A Trosky na Vás vykukují všude. Někdy jenom jedna,


někdy obě dvě...


Přes Troskovice  po asfaltce, ale ne moc dlouho. Rychle hezky do lesa a pěkně z kopečka.


Viki stojí na dně potůčku :)


V lese bylo hezky, všude samá skála.


Nebákov, další rybník a rekreační zařízení k tomu.



Viki kontroluje stav vody z hráze. Vody je málo.


Od Nebákova už jdeme vlastně pořád po rovině. Ovečky jsou tady úplně všude.


Cesta příjemná, takměř liduprázdno, ticho, klid, prostě nádhera.


Další v pořadí je Podsemínský rybník.


Na jeho konci je Podsemínský most.


A jdeme dál, zase rovinka, skály a jen my dvě. Sluníčko svítí...





Po chvíli přicházíme k asi nejslavnějšímu rybníku, k Věžickému. Tady se točil film Jak vytrhnout velrybě stoličku. Fotky nic moc, hloupé světlo, musím fotit proti slunci.




A po Věžáku se jsme šly okolo Krčáku.


A za Krčákem už byl zase Vidlák a naše auto. Našlapaly jsme krásných deset kilometrů a domů dojely akorát včas, abychom vyzvedly Lucku u školy.
Taťka má dosekáno, tedy alespoň traktůrkem.
Babi má dnes svátek, dobře jsme usoudili, že tam nepojedeme.
Měla spoustu návštěv, stejně by na nás neměla čas.
Jana dorazila na místo určení v pořádku.
Dost dobrej den.

úterý 15. září 2015

Radost

mi udělala v pondělí Jana.
Jede s kamarádkama na tradiční vandr. Přišla se poptat kudy tudy přes Prahu, když my to teď máme 2x na letiště najeto.
A proč ta radost? No určitě ne proto, že čistila auto po tmě s čelovkou, ale proto, že vytáhla vytištěné mapy a popisky míst kam se chystají. Připravovala se skoro jako já a to jsem jí vůbec neradila :). Že by geny ? A měla to dost promyšlený. Je to holka šikovná.
Naopak radost nám nedělá strakapoud, co se rozhodl vyléčit náš dům. Díry umí veliké, hajzlík jeden.


A v úterý, v úterý jsem svoji celodenní depresi završila tím, že jsem šla po strááááášně dlouhéééé době zase skákat. Jako kdybych tam byla poprvé. Děsný to bylo, ale dala jsem to. Sice ne na 100 %, ale přežila jsem. Teď jen musím doufat, že rozpis služeb na září a říjen je definitivní a mě to bude vycházet docházet cvičit pravidelně.