čtvrtek 31. května 2018

Výlet

Na výlety nějak nezbývá čas.Nevím proč, ale je to tak. Celý týden, někdy i víkend jsem v práci a o těch zbylých víkendech doháním co je potřeba doma, nebo odpočívám. To teda častěji. Protože rytmus už jsem si srovnala, takovéto totální vyčerpání, které jsem měla vloni už taky nemám, ale přebytek energie taky ne. Jsou dny lepší, ale i horší. No co, aspoň, že nějak funguju. Někteří moji vrstevníci jsou výkonní, že jim teda závidím, ale někteří se potýkají s problémy, na které se ani nechce pomyslet. Takže každý den děkuju, že funguju aspoň nějak.
V květnu jsou svátky dva. S kolegyní jsme se dohodly, že jeden odpracuje ona, druhý já. Spravedlnost, ta mezi náma teda je skvělá. Takže jsem měla volno osmého.
Tip padl na JIzerku na narcisy.


Odkvetaly žluté, začínaly bílé. Nádhera.




Procházka po Jizerce nesměla chybět.


Tentokrát jsme si trochu "přidali"
Kolem upolínové louky, obejít Bukovec.




A na zpáteční cestě ještě zastávka  U čápa. Rozhledna, muzeum, restaurace, oběd.




Hezký den to byl, tak zas třeba někdy....

1 komentář:

  1. Výlety jsou potřeba, i já cítím, že potřebuju nabít někde v přírodě, někde, kde nejsou davy lidí. Já to mám v poslední době tak, že hlava, ta plánuje jeden výlet za druhým, ale zbytek těla stávkuje. Prostě chce jen odpočívat a nikde netrajdat. Takže musím zvolit nějaký rozumný kompromis.
    Jinak k té energii...někdy si připadám nejméně na sto let a mám teď od jarní chřipajzny téměř každodenní neskutečnou únavu. Padne na mne vždycky kolem druhé třetí hodiny a mám co dělat, abych se nějak hýbala. Usnula bych snad i za chůze. Štve mně to, protože mám v práci už několik měsíců jako brigádnici paní, která teď oslavila 75. narozeniny a vydrží se mnou dvanáctku jako nic. Je to taková suprbabča, plná energie a to jí závidím.

    OdpovědětVymazat