Dupačky za korunu

První den po neštovicích a jarních prázdninách proběhl myslím dobře. Ráno jsme ani nezaspaly ( moc jsem v to včera nevěřila).
Lucka zvládla školu v pohodě. Ve středu budou mít odloženou recitační soutěž, tak jsme trénovaly básničku.
S Viki ( dneska je jí půl roku) jsem šla až navečer a víte co ??? V šest večer ještě zpívali ptáci !!!
Jaro se blíží :))!
Odpoledne jsem si všimla cedule, že je tady výprodej - prostě hrabák. Někdy tam zajdu, občas se dají sehnat i pěkné věci. Dneska mě zaujala akce DUPAČKY ZA KORUNU. No já vím, že švagrová a kamarádka budou mít mimča až v létě. Ale nekupte to, když je to za korunu :).

                                      Teda jako nevím, zda to budou kluci, ale tohle mi prostě padlo do oka.

Tak

nějak nevím, co dneska napsat. Počasí se trochu pokazilo, ale procházka se konala. Tentokrát šel s Luckou a Viki taťka. Šli se podívat na jeleny vapity ( kanadský jelen s nazad lomeným parožím- tolik encyklopedie). Potvory to jsou útočný a hlavně velký. Ale ohrada je snad dostatečná (pletivo je vysoké cca 2m odhadem).

A mamka využila volné chvilky a zašla na kafíčko ke kamarádce. Navečer příprava do školy,  teda po třech týdnech už hurá ! Oboustranně, dokonce i dítko se těší.

Návštěvu

babičky  jsme dnes měli v plánu.

Po obědě jsme se tedy sebrali a jeli. Lucka,Viki a já jsme se nechaly vysadit dřív, abychom nepřišly o každodení procházku.

A dobře jsem udělaly. Bylo moooc krásně.

Dopoledne

jsme úspěšně dokončily všechny úkoly do školy za promeškaných předchozích 14 dnů. Hurá!!!
Po obědě - palačinkách, které si takměř celé sama udělala Lucka jsme šly zase ven. Vzaly jsme to stejnou trasou jako včera. Viděly jsme toho hodně.
Naparující se holuby, dva kohoty na jednom "smetišti",
jeleny, kteří nás dneska nechaly v klidu projít a vůbec si nás nevšímali ( včera jsme se jim nelíbili ).

Taky ovečky, které mají zatím jedno jehně. Dokonce chleba z ruky si vzaly.

A v neposlední řadě jsme řádně vyvenčily Viki :).

Odpočinek

si naordinovala Lucka po včerejším výletu. Jenže ... Dopoledne se jí podařilo nějakým záhadným způsobem rozbít stojací lampu. Nikdy bych nevěřila, co z ní bude na koberci střepů. Nezbylo nic jiného, než komplet uklidit obývák :). Po obědě bylo tááák krásně, že nám to nedalo , vzaly jsme Viki a vyrazily jenom na chvilinku. Z té nakonec byly skoro 3 hodinky venku. Jen mě mrzí, že jsem si nevzala foťák (měly jsem docela adrenalinový zážitek s jeleny, které chovají nedaleko ). Příště i třeba jen na skok :).  Na večer jsme měli s manželem v plánu kino. "Hlídat" přišla nejstarší. Tak se hoky aspoň užily.

Botanickou

zahradu v Liberci jsme dnes navštívili.

Taťka si vzal aspoň jeden den volno a vzhledem k mrazivé předpovědi jsme volili  "teplo".
Udělali jsme dobře. Za skly pavilonu krásně svítilo sluníčko, uvnitř teplo, lidí pomálu.
V klidu a pohodě jsme si vše prošli několikrát .

Na pozdější oběd jsme zajeli do "Géčka" a nakoupili několik nepotřebných (jak jinak) drobností :)

Pro zajímavost něco málo odborných znalostí
Rostlina u které stojíme hladíme ji je :   Mimosa pudica (citlivka stydlivá) - krásný český název

Pochází z tropické Ameriky. Je velmi známá svou citlivostí na dotyk, ale i např. na silnější vítr nebo déšť.

Při jakémkoliv dotyku sklápí k sobě listy a i celý stonek na kterém listy vyrůstají. 

Ke stejnému efektu dochází i na noc. Se vzrůstajícím stářím se tato citlivost snižuje.

A nakonec tahle nádhera

je to nejjedovatější  kopřiva a se jmenuje Dendrocnide moroides,
je stromovitá a roste v tropických pralesích severovýchodní Austrálie.
Má plody podobné českým malinám. Plody jsou šťavnaté a údajně i chutné a je to také jediná část rostliny, která není jedovatá. Kopřivu pokrývají jemné duté chloupky zakončené křemičitou špičkou. Při sebemenším dotyku vystřikuje jedovatý aerosol - histamin s acetylcholinem. Velmi drobné popálení se ozývá i po několika měsících a člověk se popálí i o usušené části.
Ještěže roste jenom v Austrálii !

Další

den jarních prázdnin. Dopoledne zase chvíli úkoly, ach jo.
Po obědě ( dokud je aspoň trochu tepleji ) procházka, protože dítě se potřebuje dostat po nemoci do formy a pes utahat :).

Na zpáteční cestě zastávka u známého na kafíčko, kde se Viki se svolením majitele rychle přizbůsobila a byla jako doma.

Docela

napilno jsme dneska měly. Dopoledne jsme trochu doháněly zameškanou školu, ale je to otrava když jsou prázdniny. Po obědě jsme vyrazily na procházku. Bylo nádherně ( konečně) a tak jsme si to užívaly.

Dokonce i kamaráda jsme Viki našly.

Po krátkém odpočinku jsme zašli i s taťkou na výstavu starých pohlednic našeho a města a okolí.
Její součástí je funkční secesní orchestrion, který jsme dokonce slyšeli hrát.

A aby toho nebylo málo, tak se šlo do kina na Méďu Béďu va 3D.

A vrátili se s tatínkem  nadšený jak se strááášně pobavili a nasmáli. Příště prý musím jít já :)

Procházka

V rámci rekonvalescence a taky proto, že doma byla hromada starého pečiva jsme se po obědě vypravily na procházku.
Nejdříve tedy nakrmit kačenky. Zjistily jsme, že Viki víc zajímá pečivo spadlé na zem, než kačeny :)

Potom malá procházka po parku s nezbytným pohoupáním, ještě jsme si vyzvedly lístky na zítřejší kino a pak rychle domů,
protože bylo pod mrakem a docela chladno.

Vlastně ještě jedna zastávka byla. V pátek  Lucka dostala krabičku Tofife, ale asi máme doma nějakého skřítka, který jí víc jak polovinu snědl :((. Když jsme šly okolo Penny,  tak jsem ji navrhla, zda si nedojde koupit nové, ale že musí sama, neb máme s sebou psa. Zvládla to úplně v pohodě, šikula.
Povedené odpoledne.

Snídani do postele

si přála nejmladší. No a jelikož začínají jarní prázdniny a díky rekonvalescenci po neštovicích (ještě nejsou úplně pryč) si je letos moc neužijeme, tak jsem si řekla, proč ne. Vyjímečně :)

Kung pao

Tak na to jsme se s Bárou těšily. Jak zase konečně přijede, jak si popovídáme. To, že s ní přijel ještě jeden supr kolega, že jsem s sebou mohla vzít i Lucku, která má Báru moc ráda a nakonec to, že jsme si zašli na výborný oběd, to bylo vlastně za odměnu navíc.
Nic na tom nezkazil fakt, že jsem musela s prostřední dcerou na policii vyzvednout ukradený telefon. Vlastně je to taky pozitivní, že ho 2 měsíce po krádeži našli a byl v pořádku.
A to jak se maj holky rády dokladuje fotka. Ta starší sice protestovala proti zvěřejnění, ale já myslím, že se nakonec zlobit nebude. Viď Barunko :) !

Záda

mě čas od času vypovědí službu. A tak vždycky zajdu na místní rehabilitaci a očekávám pomoc. A vždycky se jí dočkám ( oč lepší by byla z mojí strany prevence, že ). Říkám, že mi úplně stačí projít dveřmi a už je mi líp. Příjemné prostředí, milý personál, který ví co dělá. Prostě spokojenost. Vždycky slibuju, že se polepším, tak snad tentokrát opravdu .)

foto půjčené ze stránek výše jmenovaného zařízení

Mína

se po kastraci zotavila velice rychle.Dnes jsme byli na vyndání stehů a všechno je v pořádku. A Viki dnes poprvé sama a vzorně nastoupila do auta.Neštovice jsou na ústupu, takže vlastně dobrej den :)

                                                                   Jo a holky se mají docela rády.

              

75 let

by dnes bylo mému tátovi. Zemřel na podzim roku 2009, dva a půl roku po mamce. Táta byl velký dobrák. Nikdy jsem ho neslyšela zvýšit hlas, nikdy jsem ho neviděla se rozčílit. Když jsem byla na střední, měl dokonce dvě zaměstnání, a to i přes to, že byl od dětství poznamenaný dětskou obrnou. Nikdy nestonal, nikdy nevyužil  pobyt v lázních, vždycky normálně a mnohdy tvrdě pracoval. A vždycky se o nás dobře staral. Měl na nás čas.A kolik času strávil se svýma 6 vnučkama :).Vlastně to, že má nějaký zdravotní problém jsme doma nikdy nevnímali. To až v posledních letech. Ale ani tehdy si na nic nestěžoval. Vždycky si jen přál, aby to tak vydrželo aspoň ještě chvíli. Největší ranou pro něj bylo, když umřela máma. Snažil se, ale bylo jasné, jak se mu stýská. Měli se moc rádi. Stýská se mi po nich obou, ale dnes by měl kulatiny táta. A hrozně bych mu chtěla říct :
      VŠECHNO NEJLEPŠÍ TATI A DĚKUJU ZA VŠECHNO, CO JSI PRO MNE UDĚLAL.
                                                                 MÁM TĚ MOC RÁDA

Šicí stroj

Když jsem byla malá, dostala jsem šicí stroj. Nějak se na něj pozapomnělo když byly starší dcery
ve věku, kdy by ho ocenily. Nedávno jsem ho objevila, manžel ho dal do pořádku a tak ho zkoušíme, jelikož se nudíme. Sice moc nešije (ale to se prý možná zlepší po další opravě), ale aspoň trochu jsme se zabavily.
Stroj je na baterky, pokud nejsou, funguje na kličku na ruční pohon. Dokonce má světýlko nad jehlou.

Meduňku

                                               pije každý večer pro dobré usnutí naše nejmladší.
                        

Ohledně neštovic jsme snad z nejhoršího venku. Tedy alespoň teploty, které trvaly skoro 5 dnů už pominuly.
I nálada se nám už vrací.

Nejstarší

dcera nás dnes potěšila svou přítomností. Nečekaně se tady objevila a hodně nás překvapila. Po asi 15 letech nošení dlouhých vlasů se nechala ostříhat. Ale sluší jí to a moc :)
                                                                                Předtím

                                                                               Potom

Vzpomínky a naděje

Co se tak dá asi dělat, když nám není dobře a venku leje jako z konve. Prohlížet si staré fotky a těšit se na léto :)

                                                                           Léto 2006

Šlehačková buchta

Po dnešních hrách , kartách a pohádkách, pravidelném měření teploty a mazání pupínků pudrem si odpoledne Lucka za mého přizvukování upekla na zítra snídani. Sama si to vymyslela, vše připravila, namíchala, dala péct. Už jsme nakrojili, je moc dobrá.

Pro toho, kdo by chtěl vyzkoušet přidávám asi notoricky známý a jednoduchý recept:
3 vejce
20 dkg cukru krupice
1 vanilkový cukr
1 šlehačka ( jakákoli - krabička, kelímek, klidně i zkyslá)
25 dkg polohrubé mouky
1 prášek do pečiva

Marůdek

můj malej kropenatej ...Snáší to docela dobře. Dneska jsem musela do práce, tak byla doma s prostřední. Zvládly to dobře , šikulky moje.

Odpoledne zábava s taťkou, neb já musela (opět pracovně) takměř na otočku do Horních Počernic. Autem jezdím hrozně ráda, ale nesnáším zbytečné cesty se ztrátou času. Grrrr...

Neštovice

Sice jich má nejmladší zatím jenom osm, ale má je. Ony ještě naskáčou a bude kropenatá. I teplotu má. A tak poleháváme, pijeme čajíky, užíváme medicínku, hrajeme hry a koukáme na pohádky. Pro dítko, které skoro není nemocné je už  první den pěkná otrava. Tak jsem zvědavá, jaká nálada u nás bude za týden.

Neteř

zatím moje nejmladší k nám dnes přijela s rodiči na návštěvu. Zatím, protože v srpnu se bráchova rodina rozroste o dalšího člena. Držímě pěsti a moc se těšíme.

Fifinka

dnes u nás byla na návštěvě.
Aneb, za co asi půjde nejmladší na školní karneval ??? Jelikož právě ujíždí na Čtyřlístku a neustále nosí
z knihovny mimo knížek nové a nové sešity Čtyřlístku, tak volba byla poměrně jasná. Sice karneval mají až za 14 dnů, ale my jsme připravené.

Sněhuláky

si dnes postavila Lucka úplně sama. A proč dva ? Jednomu by bylo smutno :)

Navečer mne čekalo moooc milé setkání. Večeře s Bárou. Sešly jsme se na půl cesty v docela příjemné hodpůdce.  A ač nás dělí rovných 20 let, tak tohle setkání nemělo chybu. Už se těším na příště.

Spokojenost

I přesto, že nebylo moc hezky, tak asi jinak dnešní den nazvat nejde. Holky měly pololetky, ale já musela na dopoledne do práce. Moc to nevadilo, myslím, že to bylo přínosem. Nejmladší se dorůžova vyspala, sama se vypravila ( za dohledu prostřední) a přišla za mnou. Zní to jako nic, ale šla vlastně úplně poprvé přes celé město sama (cca 2 km). Aby toho neměla málo, rozhodla se jít krmit kačenky ( další samostatné chození po městě ).
Pak byla se mnou v práci naprosto vzorná. Za odměnu jsme šly na palačinku a ještě do knihovny. V plánu bylo půjčit si tak 2-3 knížky, přinesly jsme si jich sedm.
 

Doma na nás čekalo překvapení. Prostřední uvařila oběd a upekla dort (jen tak) a moc se jí povedl.
Šikulka moje.

Odpoledne šla nejmladší  na oslavu narozenin ke spolužačce, kde se jí moc líbilo. A já s Viki na procházku.
Spokojenost , jak je vidno z poslední fotky, u nás zůstala i večer.

Kousek

 jara jsem si dnes přinesla domů. Když je venku tak neveselo.

PS: Spaní v družince dopadlo naprosto skvěle:))

Spaní v družině

Už jsem tady vychvalovala paní vychovatelku z družiny. I druhá z "béčka" je supr. A tyhle dvě dobrotivé ženy se rozhodly, že s družinkovými dětmi přespí ve škole. A tak se i stalo. Dnes odpoledne jsem Lucku vyzvedla  v 16:30 ze školy z kroužku keramiky, který vede jedna z vychovatelek. Rychle domů, zabalit spacák, karimatku, tašku do školy a další nezbytnosti a v 18:00 zpět nástup do školy. Asi 40 dětí se rozložilo v hudebně školy. Večeře připravená předem oběma vychovatelkami, o snídani se postaraly maminky dětí, každá doma něco upekla. Děti mají slíbeno noční překvapení a spoustu zábavy. Ráno rovnou z družiny na vyučování. Kluci i holky natěšení, vychovatelky v době předávání dětí také. Tak uvidíme, jak  bude zítra.

                                                Nezbytná výbava, na klíně v krabici snídaně

                                              Kvalita nic moc, je vidět asi polovina noclehárny

Včera

mi bylo tak, že jsem ani nebyla schopná nic napsat.