neděle 31. července 2011

Návštěva

Když přiletí teta se strejdou z Austrálie,
tak alespoň jednou za pobyt v České republice přijdou k nám na "kafe".
Většinou je tahle návštěva celodenní. Často jsem pro nás všechny vařila oběd,
něco ke kafíčku i večeři. A vždycky jsem to dělala ráda.
Letos jsme se dohodli, že na oběd si někam zajdeme. Volba padla na rodinný penzion. Jednak tu dobře vaří, jednak jsou odtud krásné výhledy.
Dobrého jídla se nám dostalo, ale výhledy ? V dnešním počasí nic moc.
Hádali byste jim přes 86 let?


Odpoledne jsme se přesunuli k nám a strávili myslím příjemné odpoledne.
Navečer jsme se ještě zastavili u bráchy. Nutně se nám potřeboval pochlubit, že konečně domaloval byt a stihl to ještě před porodem.
Tudíž i já jsem stihla švagrové předat věci na miminko včas.
Po dlouhé době jsme se tady potkali i sneteřemi. Před časem Lucka prohlásila , že si ani nepamatuje jak vypadají. Tak jsme ji s holkama ( menší 23, větší 20) pro jistotu vyfotili.


Kašel a rýma jsou pořád stejné, zítra jdeme k doktorce, ale už asi vím, kde je problém.

sobota 30. července 2011

Miminko

se už každým dnem narodí bráchovi.
Včera už švagrové nebylo nejlíp, ale vyspala se z toho.
Pokaždé, když tady byl "hrabák", tak jsem se zastavila a nějaký poklad objevila.
Všechno mám vyprané, připravené, jen vždycky když jedu, zapomenu  vzít s sebou.
Věcí mají dost, tyhle kousky jsou trošku větší, tak 2-3 měsíce. Tak i kdybych to nestihla než se malá narodí, tak nevadí. A že to bude holka je veřejné tajemství a stejně by vám to všem doklaplo podle fotky oblečků.


U nás dnes od rána leje a leje a Lucka kašle a kašle. Myslím, že tohle už na alergii nevypadá. Takže nás as čeká v pondělí naše odpočatá paní doktorka.

pátek 29. července 2011

Narozeniny

má dneska nejstarší. Ani se mi nechce věřit kolikáté už. Je to jako včera, kdy jsme si ten uzlíček přivezli domů a od té doby neustále objevujeme, co všechno děti dokáží. Stále se od nich učíme, snažíme se vyvarovat chyb, ale však to všichni znáte...
A kdo ne, ten na to přijde časem.
A tak ti milovaná prvorozená, milá, chytrá, prostě naše nejstarší přeju do dalších let jen to nejlepší, co máma může dceři přát. A věř, že i když tyhle narozeniny nejsou zrovna nej, budeš na ně jednou taky ráda vzpomínat. Máme tě moc rádi !!!


čtvrtek 28. července 2011

U medvídků

Prostřední dcera si zajistila na srpen brigádu a dnes musela na vstupní prohlídku. Krásně jsme to stihly. Jen jsme přijely domů trochu si sprchlo!


K obědu jsme si daly palačinky, potom upekly čokoládové mufiny a vyrazily na návštěvu.
A kamže jsme to jely ? Je to s podivem, ale k jedné mojí klientce. To je tak, když potkáte spřízněnou duši a navíc si spolu něco prožijete. A i když prožité nebylo zrovna příjemné,  přátelství se ještě prohloubilo a já dnes měla tu čest vypít si k mufinům kafe U medvídků.
Tak je totiž pojmenovaná jejich chatička v zahrádkářské kolonii.



Ještě jsme dojely tetě převázat nohu a zase zpátky domů.
Hezký den kazil jen Lucčin kašel, který se nějak nemá k ústupu.

středa 27. července 2011

Pračka

nás asi brzy opustí. Máme ji asi 15 let a spolehlivě nám, až na drobné vady, celá ta léta sloužila. Programátor neprogramuje tak jak by měl, čerpadlo má podivný zvuk, ale zatím s trochou pomoci pere...Tak uvidíme.
Dneska byl dlouhý pracovní den. To jsem po příchodu domů tak trochu bez energie.
Navíc mě rozbolel zub a naše paní doktorka má dovolenou, ach jo...
Stavil se tu švagr a švagrová s vnučkou. Odvezli si malá kola po Lucce.
Aspoň někdo z nich má radost a užitek. Na menším z nich se dokonce naučily jezdit všechny tři naše holky a pořád ještě vypadá slušně.
A Lucka stále kašle.

úterý 26. července 2011

Kašel

ten si nás našel. Tedy Lucku. Pomalu, ale jistě pokašlává každý den víc a víc. Dopoledne jsem chtěla jít do práce, ale když jsem ji slyšela, tak jsme raději jely k doktorovi. Naše paní doktorka má dovolenou, musely jsme k zastupujícímu.
Poslechově čistá, povídal něco o alergii ??? Tak uvidíme.
K obědu kuřecí rizoto, až jsem byla překvapená , kolik toho Lucka spořádala.
Odpoledne jsem vymyslela pekelný plán. Můj brácha má zítra narozeniny. Tak až pojedem na převaz, stavíme se mu popřát. No a aby ta neohlášená návštěva nebyl až takový šok, tak jsem upekla naši oblíbenou " zasklenou " buchtu. Oni totiž malují obývák a švagrová je asi tak týden před porodem. Takže odpoledne strávené pečením, převazem a návštěvou bratra.
Ale bylo vidět, že je rád, že jsme přijeli.

pondělí 25. července 2011

Nákupy

Ráno jsem ty tři berušky musela budit. Nedělala bych to, ale byl domluvený výlet. Ne se mnou, ale s jejich bývalou paní učitelkou. Ta skvělá osoba si je o prázdninách vzala na celý den. Společně vařily oběd, pak šly na výlet, prostě si to užívaly. Holky přijely nadšené...
Nechápu. Ale je to tak, je prostě dobrá naše paní učitelka.
A já jsem nabrala nejstarší a vyrazily jsme do Liberce. Vzhledem ke změnám, které ji čekají jsme se byly podívat po obchodech s nábytkem a podobným sortimentem. Radost jsme si taky udělaly, oběd si spolu daly.
Myslím, že jsme si to taky užily a tak to byl na všech stranách vydařený den.
PS: Prostřední je zlato, postarala se o Viki, i doma pomohla. No a když už chválím, tak nesmím zapomenout na muže. Bez něj by to nešlo, protože si navečer převzal Lucku i když měl v plánu spoustu jiných důležitějších věcí.
Takže všem velké díky !

neděle 24. července 2011

Langoše

Neděle, prý od slova nedělej, teda nevím, kdo to vymyslel.
Lucka spala u Šárky a tak jsem volného času využila k dohánění toho , co jindy nestíhám ( a že toho v poslední době je ).
Takže celý den ve znamení třídění, úklidu a podobných nesmyslů, které k životu nepotřebuju, ale holt jsou nutné.
Navečer jsem si přivezla místo jednoho dítka hnedle tři. Ale byly holky malé hodné, uchechtané a spokojené.
K večeři měly slíbené langoše. A ač to zpočátku vypadalo, že těsto uvidí paní popelnici, tak se nakonec zadařilo. Radost mi dělala Šárka, která i přesto, že tvrdila, že je přejedená co chvíli chodila a s úsměvem sebrala z talíře další kousek. To je pro toho , kdo vařil nej odměna.
S usínáním měly potvůrky zase " problém". Ale osvědčená metoda, že si u nich chvíli počtu zabrala.
Jen foťák pořád zahálí...

sobota 23. července 2011

Konečně

jsme se dnes dočkali sluníčka, hned je to veselejší.
Poklidné dopoledene, jehož část jsme strávili přemýšlením o budoucnosti naší nejstarší.
Odpoledne si Šárka přišla pro Lucku, že už se jí stýská.
My jsme po dlouhé době byli u známých. Odtud rovnou na převaz. Noha se nelepší. Dýchací potíže ano, tak aspoň něco.
Cestou domů náhlý impulz a zastavujeme na večeři. Dobrý nápad.
Jen jsem dnes nějak zapomněla fotit a tak mne napadlo kouknout, co bylo vloni.
A našla jsem dvě kočky.


pátek 22. července 2011

Voda

prší a prší a v řece stoupá a stoupá.
Je jí hodně, ale pořád míň něž vloni. Nás neohrožuje, jsme na kopci, ale pořád musím myslet na lidičky v okolí řek, kteří to někdy odnesli, jak jim asi je.



Dopoledne v práci s kolegyní, která nejzdí často, ale i tak to bylo fajn. Odpoledne doma.
Navečer jsem se konečně dostala k Tádovi. Domů se mi tedy nechtělo, ale zase je fakt, že mimčo už bych taky nechtěla. Pochovat, pomazlit, povonět a vrátit. To je moc prima.

čtvrtek 21. července 2011

Prší

Ale to víme všichni.
Dopoledne do práce. Lucka začíná pokašlávat, zrušila jsem spaní u Šárky,
uvidíme co z toho bude.
Odpoledne přišla nejstarší a trochu jsme probírali budoucnost.
Neboj Jani, to zvládnem a ty dobře víš, jak moc tě máme rádi :)).
Domů jsme ji vezly (Lucka, Viki a já) dost pozdě.
Ve 22 hod. jsme stály v Brodě na mostě, vody je hodně, ale vloni to bylo mnohem horší.
Jsem zvědavá, jak to bude ráno.
Průtoky v okolí našeho bydliště.




středa 20. července 2011

A co dneska ?

Vůbec nic.
Ráno se mi vůůůůbec nechtělo, ale do práce jsem musela.
Nákup, vyzvednout Lucku ( měla se dobře), převaz. Tak asi tak...

úterý 19. července 2011

Návštěva

Holky spaly na dnešek u Šárky. Mají starší karavan, který nyní zahálí.
Tak ho holky využily.
Mě čekalo trochu neobvyklé dopoledne. Původně jsem měla v plánu vlastně cokoli. Uklidit, vyžehlit, pospat si, fakt nevím.
Jak jsem už psala, teta se strejdou chytili jakousi infekci dýchacích cest. Včera se mi to fakt nelíbilo. Dostali můj telefon, kdyby se jim udělalo hůř...Ráno v 7 hodin volali.
No a co teď ? Jsou tady vlastně na výletě, nemají pojištění, ale bylo jasné, že je lékařská kontrola nutná. Problém jsou dovolené. Když už mne napadl vhodný lékař a zařízení, tak nikdo nebyl přítomen.
Nakonec jsem uspěla na interní ambulanci Tanvaldské nemocnice. Sloužil pan primář a i když tohle asi nikdy číst nebude, tak mu touto cestou ještě jednou děkuji. Navíc mu skládám velikou poklonu a myslím, že kdyby se takhle chovali a jednali všicnni lékaři, tak by to byl vlastně zázrak. Onemocnění není nakonec tak hrozné jak to zpočátku vypadalo, ale jsem ráda, že jsou prohlédnuti. Svůj díl si vybírá i změna kontinentu, svůj díl i věk.
A rychle zpátky domů. Slíbila jsem převzít holky po obědě. To se mi podařilo.
V plánu ( mém) byla návštěva spolužačky, která neměla lehký start do života a sjeho následky bojuje dosud. Ale je to prima holka, snaží se , dělá pokroky a kazí lékařům jejich prognozy. Ty zněly tak, že nebude chodit, mluvit a já nevím co ještě...Měla hroznou radost a myslím, že i její mamku potěšilo, že si na ni někdo vzpomněl i o prázdninách. Navíc teda mezi holkama nebyl znát rozdíl, ani v náznaku.



Holky se vyplavali, vyřádily, díky Lenčině mamce nacpaly bříška a byly všechny spokojené. A navíc měly hlídače.


 Po špagetové večeři jsem zase předala holky do karavanu.

pondělí 18. července 2011

Podařené odpoledne ?

Večer holky trochu zlobily s usínáním, ale nakonec se zadařilo.
Pršelo, byl vítr a i ráno to vypadalo na déšť. Ale pršet nezačalo.
A tak jsme se rozhodly pro výlet . Už jsme tady psala, že jsme se musely rozloučit se skvělou paní učitelkou. Měly jsme dohodu, že k ní můžeme o prázdninách přijít.
A tak jsem to zorganizovala. Vezmeme Viki, tam pojedeme autobusem, zpátky pěšky. Není to daleko, asi 5 km. Dělám oběd a vyrážíme. Vše by bylo prima, kdybych já "chytrá" nespletla čas odjezdu. No nic, vracíme se


a frčíme autem. Taky řešení. Holky ( největší je dcera paní učitelky ) jsou nadšené a odpoledne uběhlo ani nevíme jak.




 A tak zase zpátky, předávám všechny tři u Šárky, dnes se nocuje tam.
Odjíždím na převaz, noha se nelepší a marodům taky není líp.
Vracím se domů a sedím tady u té mašinky a doplňuji, co jsem nestíhala.
A můj drahý muž, když šel vyvézt popelnici, tak se rychle vracel se slovy. Venku je úžasnej západ slunce , to si musíš vyfotit. Tak jsem ho nechala, ať mi to vyfotí on. 

neděle 17. července 2011

Dva nocležníci

Ráno to nijak neřeším a v klidu dospávám.
Ač jsme si mysleli po týdenním bezvládí, že Viki bude v noci vyžadovat přítomnost prostřední ( spala s ní v posteli celý týden), tak noc byla klidná.
Rychlý oběd, třídění prádla do pračky a dovybalování věcí.
Najednou telefon, zda by Lucka nechtěla jet se Šárkou do kina. No tak jo. Přidává se k nim ještě další spolužačka a kamarádka Maruška.
My mezitím jedeme k příbuzným. Noha se za ten týden výrazně zhoršila a navíc strejda i teta mají nějakou virozu, či co. Oběma není dobře. Ach jo.
Babičce někdo vrazil do plotu, tak se to manžel snaží spravit a daří se mu.
Vracíme se a vyzvedávám si Lucku.
S ní si přivážím i obě kamarádky, dnes se nocuje u nás.

sobota 16. července 2011

Plnoletá

Tak tohle označení může ode dneška používat naše prostřední. A jelikož není moc ráda když se o ní mluví a píše, tak to budu respektovat. Takže moje milovaná, krásná, chytrá, šikovná, často rozumná, někdy ne ( ale to je normální v tomhle věku normální), prostě moje holčičko.
Přejeme ti všechno nejlepší a ať jde život dle tvých představ. Máme tě moc rádi.
A protože se i nerada fotí, tak sem dám jednu starší fotku.
Myslím, že jí to tam moc a moc sluší.



Jé, tak to jsem asi spletla, tak že by tahle ?


Třeboň - den osmý , návrat do reality

Slunečné ráno, balíme. Platíme a zároveň se domlouváme s domácími na příští rok. Loučíme se a odjíždíme, ale nechce se fakt nikomu. Cesta ubíhá v pohodě. Ve Věži opět stavíme na zmrzlinu, cestou trháme slunečnice pro prostřední


 a na pozdní oběd jdeme do naší oblíbené Mikulovské vinárny. To už jsme skoro doma.
Když dorazíme, nikde nikdo. po chvíli přichází prostřední s Viki, ale ta je chudák zmatená a ani nás moc nevítá. Asi toho na ní bylo za ten týden hodně. Prostřední  s ní slavila narozeniny. Nejstarší si ji brala na výlet za psí kamarádkou.




My jsme se jí minulý týden ztratili a teď zase vrátili... Však ona se srovná.
Pomaluju vybaluju a padá na mne únava, na chvilku si lehnu a to je to poslední, co jsem udělala.

pátek 15. července 2011

Třeboň - den sedmý a poslední

A je to tady, dnes poslední den. Ráno opět pošmourno, koupání žádné. Nevadí.
Když jsme sem odjížděli, měli jsme toho tolik v plánu...Zdaleka jsme to nestihli, ale to vůbec nevadí. Jen jsme dnes nevěděli, co tedy podnikneme. A ač byla v programu zařazena i místa nová a  zcela neznámá, tak volba padla na rybník Rožmberk. No ono mezi námi být v Třeboni a nevidět ho...


Tak jo, sedli jsme na kola, že si dáme tak 15 km okolo rybníka.
Jedeme od Hlíny, takže nejdřív povodňový sloup, není to příjemný pocit.....

Pokračujeme pře hráz a znovu se obdivujeme tomu, co naši předkové dokázali....
Další zastávka Vobojský rybník a " Titanic "


Projížďka lázeňským parkem a krátká zastávka na prázdné pláži rybníka Svět


Nádraží Třeboň



A domů okolo seníků


No dali jsme těch 15 a ještě pár k tomu. Když jsme se vrátili bylo z toho rovných 37 km. Ale užili jsme si to. Tu jsme poseděli a pokochali se, na hrázi si dali výborného pstroužka,
v Třeboni zmrzlinu. Prostě pohoda.
Bude se mi fakt stýskat, tak zase za rok...

čtvrtek 14. července 2011

Třeboň - den šestý Třeboň

V noci nastala plánovaná změna počasí a ráno bylo poněkud chladné, zamračené a mokré. A tak jsme vypustily koupání, ba i lodička dnes zahálela.
Po snídani jsme chvíli plánovali co a jak, a nakonec zvítězil původní plán. Vyrazili jsme do Třeboně, do centra města.
Je zvláštní, že když jste někde poprvé, tak vás spousta věcí nadchne a ohromí, ale když je vidíte podruhé, tak už prožitek není tak silný. Nicméně i v lehce zamračeném dni se nám tady líbilo.
 



Dali jsme si trdelník



 Prošli jsme se v zámeckém parku


Viděli několik pávů




Taky si dali kafíčko, projeli se výletní lodí



 vylezli na radniční věž a viděli Třeboň z výšky



 Prostě všechno to, co jsme celý rok plánovali a na co jsme se těšili.
Trochu nám ten hezký den pokazila večeře. Zašli jsme do restaurace Rožmberská bašta.
Byli jsme tu vloni a byli jsme tu nadmíru spokojeni. Ne tak letos. Malá porce, obloha skoro žádná a jídlo samotné bylo hrozné. Nemít s sebou Lucku  ( její smažený sýr a hranolky byly vcelku v pořádku ) a nemít velký hlad, tak fakt nevím. Takhle jsme to snědli, zaplatili, já si  řekla svoje a odešli jsme. Zpětně mě mrzí, že jsem se neozvala hned. Tak jen kdyby jel někdo do Třeboně, tak sem tedy ne !
Taky jsme stihli dětské hřiště


a pivovar zezadu


Celkově si myslím, že i když nebylo zrovna supr počasí, tak jsme si užili krásný, pohodový den. Zmrzlina na závěr skoro v osm večer od usměvavého zmrzlináře byla sladkou tečkou.
PS: Jo a volala mi nejstarší, že Viki dnes měla premieru - jízdu autobusem - a zvládla všechno na jedničku.
A pak že nejsou pozitivní zprávy :)) !