úterý 31. ledna 2012

Kačeny

Po škole, před hudebkou...
Hlad měly holky...


Pozor! Něco se děje, bude bašta !


 Tak kde to je ?


 Ať hledám, jak hledám, nic tu není


Tak dostanu taky něco ?


 Á, konečně jsem to objevila !


Já chci taky.


I já...


Hele kluci, holky se cpou něčím dobrým !


 Jo, je to dobrota...


Já jsem vám to říkal, že na nás taky zbyde.


A kdyby Vás zajímalo jaké bylo vysvědčení, tak Lucka měla samé jedničky a pochvalu.
Péťa jednu trojku ( sedmý ročník víceletého gymnázia). Šikulky mám doma.
Odpoledne jsme ještě jely s Luckou pro Janu. Zůstala u nás na kafe až do večera.

pondělí 30. ledna 2012

Krakonoš

Každým rokem v zimě hlídá v Jilemnici náměstí. 
Dneska jsme měly s Luckou cestu do jilemnické nemocnice pro ortopedické vložky.
Tak jsme si ho nemohly nechat ujít.





A při odchodu z nemocnice ...


Dnešní den byl docela mrazivý, ale bude hůř.
V práci se mi dařilo, zvládla jsem vše, co jsem chtěla.
Lucka mi cestou za Krakonošem tvrdila, že má mimořádný úkol.
Obyčejný trest měla. Tak je to. Nějak se nestihla po přestávce včas vrátit na své místo.
A Bára, naše milá Bára udělala poslední zkoušku a má hotový další semestr. Šikulka je to!!! Takže teď konečně bude ta palačinka. Moc se s Luckou těšíme!!!

neděle 29. ledna 2012

Běžky podruhé

Pro včerejší velký úspěch a vzhledem k blížícímu se mrazivému počasí, jsem se rozhodli využít ještě dnešního dne k dalšímu výletu.
Ti, co včera trochu zlobili, dnes slíbili sekat dobrotu, ale stejně to nedodrželi.
Ale to nevadí. Byli jsme na čerstvém vzduchu.
Dneska až moc, docela foukalo a bylo mrazivo.
Vybrali jsme trasu jinou, měla být skoro stejně dlouhá jako včerejší. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se zhruba v půlce cesty dovtípili, že okruh se nekoná a musíme tou samou cestou zpět. Hlavně, že to šlo někudy, že.
Nakonec z toho bylo asi 7,5 km na běžkách a 1km pěšky k autu.
Na začátku cesty


Kopec v pozadí vlevo je náš cíl


Na vrcholu


 Kousek cesty vede i lesem


A pohled za lesem : Krkonoše a Jizerky v celé své zimní kráse


Zpáteční cesta, kopec z druhé strany


K autu jsme docházeli při západu slunce


PS: A k obědu byl brambor s rybou a zeleninový salát :).
No pravda koláče ke kafi po návratu z výletu.

sobota 28. ledna 2012

Běžky

Aby jste si nemysleli, že jen samé koblihy, medovníky a koláče...
V sousední vsi upravují kolečko, asi 6-7 km. Tak jsme si ho dali. Lucka, taťka a já.
Bylo to prima.






Koláče ala Andrea

jsme měli dnes k snídani.
Před pár dny zveřejnila Wlčice foto návod na vynikající koláče.
Nedalo mi to a včera večer jsem se do nich pustila.


Fakt jsou výborný.

pátek 27. ledna 2012

A přituhuje

Dnes ráno teploměr ukazoval - 16,0 st.C. Ještěže jedeme autem.
Dopoledne v práci v poklidné atmosfeře.
Odpoledne běžné páteční starosti. Nákup, doma trochu poklidit a tak.
Prostě takový normální den.
Nejstarší uznána práce schopnou.

čtvrtek 26. ledna 2012

Hudební soutěž

Dneska Lucka nešla do školy. Pan učitel, co k němu chodí na flétnu ji přihlásil do místního kola soutěže na dechové nástroje. Ráno jsem ji odvedla na ZUŠ a musela odejít zařídit nějaké nezbytnosti. Během dopoledne jsem se tam vrátila a slyšela hrát několik dětí na saxofon. Teda řeknu vám, já koukala, ty válely !!!
Lucku jsem propásla, ale byla chválena, že dobrý. I diplom dostala.


 A jelikož měla odhlášený oběd, tak za odměnu jsme zašly na palačinku. Lucka si vybrala sladkou, já slanou špenátovou. Mňam.




A jelikož ve stejné budově sídlí i knihovna, tak jsme se tam zcela neplánovaně stavily taky. No bodejť by ne, když tam máme prima paní knihovnici.
Volala nejstarší, která dolečuje anginu, zda bych nenavezla proviant,
aby v té zimě ještě nemusela ven. No, co by matka neudělala pro své dítko, že.
Aspoň jsme mohly s Luckou zkontrolovat potkánky, hlavně miminko.
Upozorňuji, že následující fotky mohou být pro některé osoby šokující!!!
Pokus o vyfocení všech 5 potkanic.
 


Něco málo

pro ty, co jim chybí sněhová nadílka. Podotýkám, že u nás je sněhu celkem málo.
Zato docela slušně mrzne. Dnes v 8 ráno tu bylo  -14,0 st.C.








středa 25. ledna 2012

Ocenění

Dneska se mi dostalo ocenění u Ali, za což jí děkuji.


Jeho pravidla jsou : Nech odkaz na svém blogu na osobu, která Ti ocenění udělila. Vyber 5 blogů, které chceš ocenit. Tyto blogy nesmí mít víc jak 200 čtenářů - členů. Svým nominovaným blogům zanech ocenění na jejich blogu, aby věděli, že je chceš ocenit. Potom vyvěs ocenění na svém blogu.


Nechci tahle ocenění znevažovat. Když jsem objevila kouzlo blogování,
tak mne ani ve snu nenapadlo, že i já si ho jednou povedu.
Když už jsem si začala každý den psát, tak jsem vůbec neočekávala,
že si zrovna ten můj blog někdo přečte.
Ještě víc jsem byla překvapená, když u mne někdo zanechal komentář.
Takměř v šoku ( v pozitivním smyslu) jsem byla, když jsem se s někým setkala osobně,
nebo si alespoň vyměnila názory osobněji přes e- mail.
O tom, že se na blogu přitahují podobně smýšlející lidé, by se asi dal napsat další článek.
Znění pravidel mi připomnělo dávnou dětskou hru : pošli pohled na první adresu, pošli dopis dalším pěti, na konec napiš svoji adresu... Pravda, dostala jsem tenkrát asi 5 pohledů od neznámých lidí. Ale dnes nějak nevím. Mám takový rozpačitý pocit. Jak vybrat těch pět. Mému srdci je milých spousta blogů. Když někoho vynechám..., fakt nevím. Ani v položce !Kam nakukuju" nemáš všechny , kam se občas podívám, kde se kochám něčím hezkým, nebo kde jen sleduji, jak se "situce" vyvíjí.
Kazit hru nebudu, ale ocenění bych dala všem, kteří blogují, všem, kteří jsou ochotni nechat nás ostatní nahlédnout do svého soukromí. Ono to má totiž zpětnou vazbu. Najednou si uvědomíme, že všude mají lidé starosti i radosti. Všude něco řeší a zase se z něčeho radují. A to nám dává sílu jít dál a užívat si plnými doušky to, co máme my sami.
Všem ocenění dát nemůžu a tak tedy vybírám.
Aranelka - ženu, kterou obdivuji za její vůli bojovat.
                Ať už s nadváhou, nebo s osudem.Taky za to, že nám " vesničanům "
                přináší kousek té kultury a za její fotky a články na které se moc těším.
Gabro -    tady o focení mluvit nechci, ta je už profík a jednou bych od ní chtěla mít
               fotku. Gábi to má čas, jednou mi třeba budeš foti vnoučata :).
               Ale je to relativně mladá holka a má to v hlavě srovnaný
               a takový lidičky mám taky ráda.
Amélka -  tady snad ani nic psát neumím. Kde ona bere energii a chuť do života,
               tak to tedy fakt nechápu. Život na její bedra naložil pořádnou fůru
               a ona se s ní statečně vláčí až do úmoru a pomalu, ale jistě ji zdolává.
Wlčice -  tady bych možná dala ocenění celé rodině. Neznám je osobně,
              ale mám pocit super týmu. Jeden za všechny a všichni za jednoho.
              Přímí a upřímní lidé a jejich cesty nejen za kulturou jsou pro mne
              taky velmi přínosné.
Bára -     té proto, že mi sedla tak nějak lidsky. Neustále aktivní, stále vymýšlí
              nějaké aktivity nejen pro své děti. Prostě fajn ženská.

Ale jak říkám. Je spousta dalších. A i ty, co jsem uvedla, jsem nepopsala úplně.
Ale to by jste ten článek asi nikdy nedočetli.

úterý 24. ledna 2012

Medovník

Ne, opravdu to nedělám schválně. ( Tím myslím, že neprovokuju všechny, kteří vyhlásili boj se sladkým, sama bojuju).
To mě jen občas chytne pečící nálada a když musím, tak musím. Navíc jsem ho slibovala už dávno. Můj druhý pokus. Všem chutnal.



 Dopoledne jsem se byla podívat na Tadeáška. Od včera má teploty a jeho maminka to se mnou řešila. Tak jsem ji jela povzbudit. Asi to nakonec budou zoubky.
S Luckou jsme se stavily po škole v KIKu. Objevila jsem tam na ni docela dobrou zimní bundu za 179 Kč. No nekupte to!

pondělí 23. ledna 2012

Druhá várka

koblih v troubě musela dnes být upečena. Po první se jen zaprášilo. A to jsem měla dojem, že nejsou nic moc, takový průměr.
V předchozím příspěvku se Emilka ptala na předpis, nebo odkaz.
Čas od času mne něco zaujme, já si to hned vytisknu a pak vytáhnu papír a peču. Ale pokud se nepletu, tak nejpodobnější tomu, co jsem dělala je tady.
Choroba ustupuje a tak jsem dopoledne šla do práce. Dobře jsem udělala, kolegyně tam dnes nebyla a já si dodělala spoustu restíků a i něco navíc.
Nejstarší byla na kontrole, ještě zůstává doma, angína se nechce vzdát.
Jinak jsem vždycky měla odjem, že náš kraj je všude opomíjen, ale aspoń v tom negativním směru se o nás v posledních dnech ví. O tom, co se tady děje si můžete přečíst tady.

neděle 22. ledna 2012

Koblihy na plechu

Někde na netu mne zaujaly. Je mi trochu líp, ale házet sníh jsem měla ještě zakázáno.
Můj muž si to přes víken užil ažaž. Tady u nás doma, u babičky ( jeho mamka ) a pak ještě volal brácha SOS. Domek po mých rodičích byl taky zasypán. Tak aby měl aspoň nějakou mńamku, když tak maká.
Na to, že jsem doma našla jen rok prošlé droždí v sáčku se docela povedly.
V troubě


Připraveny ke konzumaci

pátek 20. ledna 2012

Chumelí se chumelí

a rovnátka jdou do krabičky. No nerýmuje se to, já vím, ale je to tak.
Celý den je tu " bílá tma".



Ono to tedy moc fotit nešlo a na fotkách to tak nevypadá. Je to z otevřeného okna, docela foukal vítr, ale byl to mazec.
V práci byla dopoledne pohodička. holt jiný kraj (lékař), jiný mrav.
Na odpoledne jsme byly s Luckou objednané na kontrolu s rovnátky.
Dostaly jsme pochvalu a do května nás pan doktor nechce vidět
a rovnátka mají zůstat v krabičce.
Jenom musíme srovnaný zoubek kontrolovat a domluvit mu v případě neposlušnosti. Kupodivu Lucka odcházela zklamaná, co že jako teď bude nosit ??? No nic, no.

Vysvětlení

 mé neskonalé " inteligence".

Původně jsem myslela, že už se k to mu nebudu vracet...
Tož, tedy. Máme fenu Viki. Občas je ukecaná. A to jakože opravdu.
Trvá to chvilku, ale občas s námi mluví. Jednou se to podařilo manželovi nahrát na mobil. Nahrávku z mobilu dostal do PC. Ale na blog to nešlo.
Neporadil mi. Dcera taky ne (se ani nedivím, matce, co je sto let za opicema...).
Tak jsem si tu jednou v noci sedla a že na to přijdu.
Přišla, ale bohužel při registraci na You tube jsem omylem odcvakla blbý rok narození
a v tu ránu jsem byla zablokovaná.
Pro registraci v ČR je totiž povolen věk 13 let ( fakt se netoužím vrátit na základku, stačí, že už tam mám třetí dítko).
Smůla, už jsem se na blog nedostala. Musela jsem u provozovatele stránek dokázat,
že jsem starší 13ti let. Bylo mi oznámeno, že důkaz byl přijat, ale bude to trvat několik dnů až týdnů, něž mi účet obnoví.
Tak jsem založila blog nový, protože dopisovat zpětně bych určitě nezvládla.
Nový blog zde.
Byla jsem rozladěná, naštvaná sama na sebe.
Na druhou stranu jsem se radovala, že jsem to video dostala do eteru.
Někomu jsem dala hned vědět, kde jsem, na někoho jsem opravdu zapomněla.
Za to se moc omlouvám. Pak bylo nějak jiných starostí, pár dnů jsem trochu marodila. Včera jsem zjistila, že doba odblokování byla ve dnech, což jsem ráda.
Zase budu psát sem a všechny články z dočasného působiště přetáhnu,
abych to měla hezky pohromadě.
Tak to je asi vše. A ponaučení, nedělejte se mladší, je to k ničemu :).

čtvrtek 19. ledna 2012

Vyšší místa

pochopila ( musela jsem to dokázat), že nejsem záškodník a narušitel a už mám zase přístup na tento původní blog. Teď se jen musím rozhodnout, jak dál.
Dnešní zimní den byl hodně zasněžený a ještě trochu zastíněn doznívající "rýmičkou".
Nicméně jsem zvládla všechny klienty, dát se s Luckou ostříhat, pomoct manželovi vyházet naši úžasnou asi 80m dlouhou cestu k silnici (ještěže na většinu stačí fréza, ať žije mechanizace!). Poblbnout s Viki ve sněhu, což ona miluje. Atd, atd.
Jen Skauta jsme vypustily, protože jsme se dodostaly ve správném čase na silnici a dál k městu. A pěšky v tomhle počasí, to fakt ne.
Nejstarší je o trochu líp.

středa 18. ledna 2012

Obrat

v chování jedné osoby byl dnes evidentní. A pak co si má člověk myslet, že ?
Hlavně, že jsem pracovní proces zvládla. Bylo to náročné, ale dala jsem to.
Povinnosti splněny a teď už zase hupky šupky na čaj a zabalit do deky.
Jo, a přišel mi balíček. Amélko děkuju !

 Záznam přesunut z blogu č.2, abych si vše ujednotila.

úterý 17. ledna 2012

Čaj

paralen a postel. To je bohužel můj dnešek. Ale až po práci.
Zařídit nejstarší neschopenku, protože teplotuje ( já zatím ne), odvézt Lucku na hudebku, nákup, vyvenčit Viki a pak už jen postel.
Teda nevím, jak zítřek zvládnu. Ach jo.

 Záznam přesunut z blogu č.2, abych si vše ujednotila.

pondělí 16. ledna 2012

Chumelí

To je taková romantika!
No tak to by stačilo. Zase takové docela klidné pondělí.
Lucku jsem vzala po O. Dostatečně se vyřádila na sněhu.
V průběhu celého dne polykám žabky. Začíná to být v pondělí tradicí.
Nejstarší má angínu. Měsíc a půl v práci a musí na neschopenku. Sebralo ji to pořádně.
Domluvenou schůzku s Tadeáškem a jeho mamkou jsem zrušila. Lucka není úplně fit, trochu smrká a já nevím, co si myslet o sobě. Jestli na mne něco leze ?
Tak pro jistotu. Není třeba prskat na miminko.

 Záznam přesunut z blogu č.2, abych si vše ujednotila.

neděle 15. ledna 2012

Kabátky

Jak jsem včera slíbila, tak dnes vkládám foto mých výtvorů.
Okopírovala jsem kabátek z loňska, trochu opravila a ušila.



Abych pravdu řekla. Nějak se mi nezdál. Moc neseděl, barva taková nijaká (foto není moc povedené, jedná se o tmavohnědou). Tak jsem si střih ještě poupravila, našla další letitou látku, tentokrát " zlatou" a šla do toho ještě jednou.


Tentokrát jsem spokojená víc, ale ne úplně. Nebojte, třetí jsem nešila. To třeba, někdy...
Sněhu u nás není moc, spíš jen takový poprašek, ale Lucka toho řádně využila.
Na řadu přišly sáňky


 Boby ( u nás se říká pekáč )

 Holky se vyřádily


 A Viki vypadá v novém oblečku celkem spokojeně




Záznam přesunut z blogu č.2, abych si vše ujednotila.