sobota 31. března 2012

Vítr, vítr, vítr

Fouká celou noc, fouká celý den. Nemám ho ráda, vyloženě mne deptá...
Tudíž nálada je , víte kde...
Lucka smrká a kašle...
Péťa si půjčila auto a podařilo se jí utrhnout ručku...

pátek 30. března 2012

V Praze

jsem dnes byla služebně skoro celý den. Akce předem plánovaná. Moc se mi nechtělo, ale muselo to být.
Když jsem pro "pražáky" začala pracovat, měla jsem z každé cesty trauma.
Dneska už mi nedělá problém dojet do HočoPočo, nebo na Černý Most. Tady nechám auto a dál se spoléhám na MHD.
Včera jsem tedy byla dost rozladěná. Všechna parkoviště uzavřená. U Makra kontrolovali, zda je fakt přístup do Makra. U Hornbachu maník vyhrožoval nehorázným parkovným, ostatní parkoviště zapáskovaná a zákaz vjezdu a tam, kde by se možná dalo bylo už plno...
Fakt mě to vytočilo. Našinec nechce komplikovat dopravu v centru, znečišťovat ovzduší atp., ale zaparkovat nemá kde. No, nakonec jsem si poradila, místečko našla, na akci dorazila.
Dokonce navečer po návratu bylo auto na svém místě, bez poškození, bez parkovného.
Akce nakonec nebyla taková nuda jak jsem si myslela, bylo to docela fajn...
Doma to beze mne taky zvládli, jen to počasí je trochu protivné. Ale s tím stejně nic neuděláme.
Večer jsem měla jeden velmi optimistický telefon. Tetu pustili domů. Je po mrtvičce a strávila po léčebných zařízeních hodně dlouhou dobu. Pomalu to vypadalo, že už se domů nevrátí. Tak hurá !!!

čtvrtek 29. března 2012

Vítání jara

Dneska u Lucky proběhla akce nazvaná Vítání jara. Benefiční akce.
To je tak. Na škole funguje družina. A funguje dobře. Jenže v létě mají k dispozici hřiště, nebo zcela nekrytou plochu. Když svítí sluníčko, nemají se děti kam schovat. Vznikl nápad postavit jim altán. Jenže altán musí mít atest, a to stojí peníze.
Část peněz škola získala z nějakých fondů, něco si vydělala sama družina keramickými výrobky, které se prodávají při různých akcích, něco půjde z peněz rodičovského sdružení. Pořád ještě chybělo....
Na dnešek si každá třída připravila krátké vystoupení, ochotné maminky upekly dobroty, které se prodávaly ve školní kavárně zřízené pro dnešní den. Družina prodávala keramiku...
V tělocvičně se sešli rodiče, přátelé, příbuzní a kamarádi dětí. Ty předvedly svá vystoupení.
Bylo na co se dívat. Člověk žasne, co ti "raubíři" dokáží. Dobroty chutnaly, kafíčko vonělo...
Povedená akce. Doufám, že dopomohla dětem k altánu.
Naše třída s básničkou o abecedě


Děti si svoje písmenka namalovaly nejen na papír, ale i na obličej


Účast byla hojná

středa 28. března 2012

Docela rušno

dnes bylo. Pravidelní čtenáři již vědí, že středa je pro mne nejnáročnější pracovní den.
Ne, že by tomu dnes bylo jinak...Ale očekávala jsem to i horší.
Potěšením bylo, že se mezi klienty objevil dávný přítel. Dokonce nám bylo dopřáno prohodit pár slov.
Po pracovním procesu byl v plánu Lucčin malý jarní koncert. O tom už jsem taky psala. Na klavír má Lucka skvělou paní učitelku, která pořádá několikrát do roka malé třídní koncerty. Sejdou se všichni její žáci, jejich rodiče, příbuzní...Každé dítko, dokonce i ty silně pubertální předvedou, co už umí. Moc hezká záležitost...Dokonce je paní učitelka tak milá, že Lucce dopřává jednu skladbu na flétnu...


 Hrálo se čtyřručně


Hrála Lucka sama


 Po koncertě jsem vyměnila nejmladší dceru za nejstarší, která dnes pracovala do šesti odpoledne. Zašly jsme spolu na palačinku a vínko. A potom už honem do divadla na více než skvělou Elišku Balzerovou. Dlouho jsem se tak nepobavila...
A nejen já. Několika minutový aplaus stojícího sálu na závěr představení říkal vše...
Vřele doporučuji !

úterý 27. března 2012

Nic mimořádného

se dnes nestalo. V práci to šlo, Lucka zvládla hudebku na výbornou. Daly jsme si spolu první letošní točenou zmrzlinu.
Najednou večer a den pryč ani nevím jak.
Dorazily antiparazitní obojky pro zvířátka. O víkendu už jsme totiž odháněli klíšťata...
V pátek Lucka zachránila před Mínou ještěrku. Tak ji chvíli měla ve sklenici ...
I takové domácí mazlíčky občas máme. Nutno podotknout, že byla vypuštěna hnedle po vyfocení.

pondělí 26. března 2012

Došla jsem

 k zajímavému zjištění. Jsem divná. A to tak, že velmi.
O víkendu přes krásné, slunečné počasí nálada na bodu mrazu.
Nic mi nejde od ruky , jsem unavená...
A ejhle pondělí ráno, úsměv na rtech, energie na rozdávání... (No, zase bych to nepřeháněla)
Jelikož Lucce v poslední době nebylo úplně nejlíp, tak jsme ráno zašly k naší Mudře.
Jak říkala všude Lucka, odebraly jí asi litr krve a jiných vzorků...
Opoledne po pracovním procesu jsme nakoupily, mimochodem i gumáky. No co, takhle hezky nebude pořád, to mi věřte a štěstí přeje připraveným...
Potom jsme si přivezly domů  Lucčinu spolužačku, to bylo radosti.
Nechala jsem děti svému osudu ( doma byla prostřední)  a šla se projít s naší háravkou, aby nám tady nezlenivěla...

neděle 25. března 2012

A zase

jarní práce. A vítr k tomu. Grrr...
Nějak se nemůžu naladit na tu správnou jarní náladu...

sobota 24. března 2012

Jarní práce

celý den. Holt je krásně, tak se to musí. Něco jsme udělali, spousta toho zbývá. Velká zahrada je velká zahrada.
Foto žádné, nějak se nechtělo. Myšlenky směřovaly celý den jinam.
Nejstarší byla s potkanicí na kontrole, vypadá to, že bude dobře.

pátek 23. března 2012

Kolega

do práce dorazil. Bohužel dnes naposled. Pracovalo se nám spolu docela dobře...
Lucka byla ve škole, i když ráno to vypadalo, že zase bude doma. Ale já jsem matka zlá a do školy jsem ji dovezla. A dobře jsem udělala, odpoledne už byla v pohodě. Asi jarní únava, nebo že by už puberta ???
Odpoledne nečekaně na návštěvě brácha, byl tady na zubním....
Rychlý nákup, nějaké vaření a tak.
Potkanice má zánět močového měchýře, dostala medicínku a snad bude v pořádku.
A Viki konečně hárá...

čtvrtek 22. března 2012

Lucce

ráno nebylo dobře. Nevím, jestli na ni něco leze...Rychlé rozhodnutí, zůstane zase sama doma. V práci dodělávám resty, a že jich je...Telefon, SOS, nejstarší. S potkanicí na veterinu, konečně domů. Lucka se zdá lepší.
S Viki na procházku. Ta potvora mi zdrhla a našla si něco táááák voňavýho, že i přes vykoupání za opakovaného použití šamponu páchne. To má u mě....
Večer řešíme s kolegou zítřek a nějak nemůžeme pochopit souvislosti. Nevadí, hlavně, že jsme se dohodli.

středa 21. března 2012

Unavená

jsem se vrátila večer z Prahy. Tam jsem byla odpoledne služebně po práci.
Ta byla... No prostě středa, ale přijde mi, že je to čím dál složitější a šílenější...
Jediným kladem bylo setkání s Bárou.

úterý 20. března 2012

Mimo realitu

Jakobych se dnes ocitla v jiném světě.
Zas a znovu koukám na monitor, čtu to všude, ale věřit se mi nechce.
Jelikož jsem měla tahle smutná oznámení dvě najednou, dost často mi dnes tečou slzy.
Navíc ani ne za měsíc to bude 5 let, co odešla máma a taky bylo tenkrát takhle krásně.
Hrozně to vyvolává vzpomínky a ani čas nějak nepomohl...
Vzala jsem Viki a šla se projít, malej foťáček v kapse, že alespoň nějakou jarní fotku na blog abych měla. No, nemám.
Za to mám spoustu posmrkanejch kapesníků, zarudlý oči a bolavou hlavu...
A pořád nemůžu pochopit proč ???
Proč skvělé mámy a tátové musí pochovávat své děti, proč existují takhle hnusné nemoci, proč za tak krátkou chvíli, co jsme na tomhle světě je některým tolik naloženo...
Proč, proč, proč....

Smutné zprávy

Byl by to včera docela hezký den.
I počasí se odpoledne umoudřilo a ač bylo chladno, tak se i sluníčko objevilo.

Jenže přicházely smutné zprávy.
Když odejde člověk, který byl sice do poslední chvíle velmi aktivní a činorodý, plný optimismu a energie, ale měl svůj věk (79), tak to bolí.
Je to život a člověk ač nerad , snaží se s tím vyrovnat a pochopit to ( a že je to hodně těžké).
Pána jsem znala osobně, měla jsem ho ráda.
Nepatřil do rodiny, ale přesto mě jeho odchod zasáhl.

Ale když odejde úžasná mlaďounká slečna, plná života, která ač sužovaná nemocí,
měla spoustu krásného před sebou a vyrůstala v báječné a milující rodině,
tak to nejde ani přijmout , ani pochopit.
Majdu a její rodinu jsem znala jen virtuálně. A přesto to bolí, moc ...
Ale nedovedu si představit jak to bolí její rodinu.
Jak bolí když odejde dítě, sestra, vnučka...
Tak náhle, nečekaně...
Nezbývá, než rodinám, přátelům a blízkým projevit upřímnout soustrast a doufat,
že budou mít hodně sil, aby se s tím vyrovnaly....

pondělí 19. března 2012

Akce boty

Pondělní odpoledne je asi jediné, kdy nemá Lucka odpoledne nějaký kroužek.
Tak bylo rozhodnuto, že pojedeme koupit nové boty. To by asi nebyl problém, ale...
Z kraje roku jsme dostaly ortopedické vložky, neb má mírně plochou nohu a tak bylo doporučeno nosit alespoň ve sportovních botách ( protože v nich chodí nejvíc).
Jely jsme do nedalekého městečka, kde jsou dva celkem dobré obchody s obuví.
Vyzkoušely jsme asi "milion" párů bot, ale domů jsme přivezly novou bundu.
Ta byla koupená raz dva. Na výběr asi tak z 5-6 druhů, vybrala si první, velikost seděla, zaplatit a hotovo.
Dokonce i já už mám dárek k narozeninám, které mám až za měsíc. A taky tak rychlý nákup.
Ale boty, to je jiná. Je hrozný problém upasovat na nohu botu s ortopedickou vložkou.
No, tak snad třeba na nějaké natrefíme jinde.

neděle 18. března 2012

Abych nebyla

jen negativní...
Za víkend máme uděláno spoustu práce, já doma, manžel venku.
Taky jsem se spolužačkou ze základky dala dohromady sraz po stráááášně moc letech.
Lucka byla vlastně celý víkend venku, lezla po stromech, udělala si provazový žebřík, myslím, že si to užila..
Jen fotit se mi nechce....
Prostřední už zase chodí na brigádu, takže celý víkend makala. Aspoň si bude víc vážit korunek.
Tyhle teplotní změny na můj organismus působí strašně negativně. A i přes krásný víkend nějak prostě nemám tu správnou náladu, no.

sobota 17. března 2012

Sedím

tady, koukám na monitor a přemýšlím, co napsat. Nenapadá mne zhola nic.

pátek 16. března 2012

Soutěžní přehlídka

dětských hudebních souborů z liberecka se dneska konala v našem kulturním domě.
Jelikož mám tři holky, tak jsem se za svůj život zúčastnila už spousty různorodých více,
či méně kulturních akcí. Na některé jsem šla ráda a dobrovolně, někam jsem prostě musela jako doprovod.
Tenhle týden přišla Lucka z hudebky s info letáčkem o téhle akci.
Po pravdě. V pátek odpoledne se jít koukat na dětské soubory.... Vážná hudba mě moc nebere....No, nechtělo se mi.
Venku nádherně...Ale nakonec jsem si řekla, že když Lucka projevila zájem, půjdeme se aspoň na chviličku podívat.
Co vám budu povídat. Odpolední program začínal ve dvě odpoledne. A trval dvě hodiny. Seděla jsem na židli s pusou otevřenou až do konce. To, co tam ty "děti" ( byli tam i náctiletí) předvedly, to bylo tedy něco.... Byla jsem fakt nadšená.
Kvalita fotek i videek není dobrá, měla jsem jen v kabelce malý digitál.

Soubor lidových nástrojů Dudáček, věkový prům. 16,4


Smyčcový orchestr ZUŠ Turnov, věkový prům. 12,0   22 členů




Juniori - ZUŠ Liberec, věkový prům. 14,8    46 členů



Jablonecký komorní orchestr ZUŠ, věkový prům. 15,9    17 členů



A na závěr opravdu pecka Symfonický orchestr ZUŠ Liberec
věkový prům. 14,8   56!!! členů
dirigent : Graziano Sanvito



Velké mínus téhle akce vidím v tom, že menší děti hrály dopoledne a při odpoledních vystoupeních už zlobily a rušily. A pak mne zarazilo, že jsme tam byly s Luckou jako jedny z hodně mála " cizích". Obecenstvo skoro žádné ...

čtvrtek 15. března 2012

Mnohem veseleji

dnes bylo. Dopoledne v práci rychle uběhlo.
Po obědě nás čekala strááášně milá návštěva.
Byly jsme se s Luckou podívat na Tádu, jak nám roste. Jako z vody.


Lucka si to taky užívala, i pejsek byl spokojenej


Táda vysmátej




Prostě pohodový dítě


Na Lucku házel zamilované pohledy


Nechal se chovat


Prostě jsme si to odpoledne užili všichni.
A aby toho nebylo málo, tak jsme na cestě domů nabraly Janičku a měla jsem je doma holky moje všechny.
Zbytek odpoledne a navečer jsme si užily zrovna tak hezky ( možná i víc) jako u Tády.
Ještě musím pochválit Lucku. Jednak dnes byla na oblastním kole recitační soutěže. Sice nikam nepostoupila, ale to nevadí. A jednak šla sama ze školy k Tadeáškovi.
Když slyším ty negativní zprávy okolo sebe, tak jsem vděčná za to, že mám tři zdravé, šikovné holky. A ty drobnosti a malichernosti, co jsou okolo ? To je holt život a to víc si vážíme toho hezkého, co máme.

středa 14. března 2012

A zase ta středa...

Tak mi připadá, že jsou čím dál náročnější.
Dneska možná proto, že tu byl naposledy jeden kolega. Škoda, ale to je život.
A navíc celý den přicházely vesměs negativní zprávy. I to je život, ale už by to chtělo trochu optimismu.

úterý 13. března 2012

Zajímavý

byl dnešek. Zažila jsem něco, co si musím srovnat v hlavě.
Co mne nijak neovlivní, neublíží, možná pomůže....
Třeba někdy napíšu víc, nevím, uvidím.
Rozhodně mám o čem přemýšlet.
Zajímavé bylo i setkání s dopravní policií. Asi se jim líbilo moje malé autíčko.
Chtěli doklady, ty byly v kufru v baťohu. Chtěli doklady od auta, ty jsem nějak nemohla najít, ale nakonec našla. Chtěli zelenou kartu, nedopatřením pojišťovny mám náhradní doklad bílé barvy. Moje poznámka , že došel zelený papír se jim moc nelíbila.
Chtěli povinnou výbavu, tu jsem měla. Chtěli rezervu, ta byla zarovnaná v kufru pod hrooomadou věcí. Nakonec jim stačilo, že ji aspoň zahlédli.
Měla jsem s sebou Viki. Ta jezdí pouze na místě spolujezdce. Jinde to nesnese. Nějak se jim to nelíbilo. Naštěstí jsem měla postroj, co jde zaklapnout jako bezpečnostní pás. Zaklapnutá nebyla, ale to jsem napravila a pány policisty přesvědčila, že je to v pořádku.
Na otázku : " A peníze určitě nemáte, že?!, no co by jste jim odpověděli...
Tak si mne prolustrovali přes počítač v autě a když zjistili, že jsem bez poskvrny, nechali ne jet. Hodní kluci.
Taky musím pochválit Lucku. Díky mému cestování se dnes poprvé sama musela přesunout přes celé město ze základky na hudebku. Došla včas, ještě stihla paní učitelce, která dnes měla svátek, koupit kytičku. Šikulka je to ....

Rýmička

postihla našeho taťku. Tak takovouhle změnu jsem tedy na mysli neměla.
Lucka je už ve škole a jinak všechno šlape, tak jak má. Snad...

neděle 11. března 2012

sobota 10. března 2012

Zamračená sobota

Tak jako je pošmourné počasí ( a přitom to ještě ráno vypadalo nadějně), tak asi takovou náladu mám. Chtěla jsem psát něco ve stylu Ali. A podle ní vidím, že v tom nejsem úplně sama.
Za celý den jsem neudělala nic. Snad jen to, že jsme s Luckou doplnily hodně úkolů, ale ne všechny. Jeli jsme k babi na návštěvu, chtěly se s Viki projít a ono začalo pršet. Takže zase nic. No snad bude líp.

pátek 9. března 2012

Zase slunečno

Oproti včerejšku dnes krásně svítilo.
V práci mazec, divné zprávy přicházejí dál, ale už je beru s rezervou.
Lucka ještě byla sama doma, ale myslím, že by dnes už školu zvládla. Ale když je ten pátek...
Odpoledne jsme se vrhly na úkoly.
Tak doufám, že od pondělí už jde zase do školy.

Jarní únava

Nevím, jestli to bylo tou šílenou středou, nebo opravdu jarem, ale jsem táááák unavená.
Dopoledne v práci klid, neb ve čtvrtek jsem sama.
Lucka ještě zase sama doma, ale je jí mnohem líp.

středa 7. března 2012

Šílená středa

A to tak, že velmi. Lucce ráno nebylo dobře, zůstala chuděra sama doma. Celý den.
Zvládla to na jedničku, šikulka moje.
V 8 ráno plná čekárna, ač začínáme v 9. A plná byla celý den. I ve čtyři odpoledne. I když končíme ve tři. Asi to sluníčko vytáhlo lidi "do ulic".
Konec pracovní doby značně posunut a zakončen takovou šíleností, že mi to rozum stále nemůže pobrat. A asi nikdy nepobere.
Ale nic proti tomu, když přijde holčina takměř stejně stará jako Lucka ( 9,5 roku).
Ve svém krátkém životě je už po druhé transplantaci kostní dřeně. Včetně ozařování. Brrr...
V tomhle světle ta šílená středa byla vlastně pohodička....

úterý 6. března 2012

Dnes

se mi dařilo víc než včera. Tudíž mám hotovo, uzavřený únor, hurá !
Po práci jsem vyzvedla Lucku a v mezičase, než jí začala hudebka jsme šly zkontrolovat kačeny, jak přežily zimu.


Měly jsme štěstí hned dvakrát. Jednak kačeny jsou zpátky na řece i když v menším počtu než v zimě, a jednak jsme potkaly Tadeáška s maminkou. Táda spinkal, ale po chvilce se probudil.


Lucku jsem dovezla na hudebku a sama šla na kafíčko s jednou moooc milou osůbkou
 ( Lucčinou učitelkou z první a druhé třídy). Tak nějak ta spolupráce mezi náma přerostla v přátelství. Bylo to moc prima.
Navečer jsem se šla projít s Viki, protože s ní šijou všichni čerti. Daly jsme si 4 km, ale Viki by klidně zvládla 10x tolik. Při zpáteční cestě jsme narazily na fešáka stejného plemene, jako je Viki. Nezodpovědní lidé ho pořídili dvěma starouškům, kteří ho samozřejmě nezvládají a pes je venku v kotci za plotem, aby nikoho neohrožoval - prý. Ach jo, být to fena, tak jim ji snad seberu.

pondělí 5. března 2012

To se jeden

celý týden dovoluje, a pak holt musí být celý den v práci.
A když je šikula a zvoře na závěr celodenní práci, tak to je teprve "pohodička".
Tak se jdu na zítra vyspat, abych to dala dohromady.

neděle 4. března 2012

Poslední den jarních prázdnin

No já vím, že je to neděle jako každá jiná, ale když se ty soboty a neděle připočítají k volnu, jsou prázdniny tak nějak delší.
Věnovali jsme ho odpočinku a přípravě na zítřek.
Lucka totiž  před prázdninama přinesla domů věci na tělocvik, do družiny, ručníky.
Tak jsme to museli pěkně zkompletovat, aby jí zítra nic nechybělo.

Jednou za měsíc k nám jezdí "hrabák". Už jsem tady kdysi psala, že jsou tu tak 5 dnů a každý den je něco v "akci". Kdysi jsem tam nakoupila neteřince dupačky po 1 Kč, občas se dá najít opravdu pěkný kousek oblečení... V poslední době tam chodím pro deky. Vždycky si připadám jak socka, když táhnu staré opotřebované deky. Kupuju je z jednoho prostého důvodu. Viki je likvidátor, proto je v naší nepřítomnosti zavřená v prostorné kleci ( ať si říká kdo chce co chce, je jí tam dobře a nám po návratu domů taky).
 Do klece jí dávám právě ty staré deky, protože je trhá. Jen tak pro zajímavost, tu matraci druhý den rozcupovala na tisíc kousků.
Dneska přijel hrabák zase. Jelikož v týdnu asi nebudu mít čas, zašla jsem tam odpoledne. Po asi 5 minutách, co jsem dorazila koukám, že v plyšových hračkách na zemi leží slečna a na ní mladík. Kdo se teď pohoršil, chyba ! Slečna měla epi záchvat a mladík ji znal a pomáhal jí, aby se nezranila. A nikdo, opravdu nikdo jiný neudělal vůbec nic.
A že tam těch lidí bylo. Dokonce je jedna paní bez povšimnutí překročila ! Prostě jsem nechápala.
Tak jsem pomoc nabídla, zavolala 155 a vyčkala s nimi do příjezdu pana doktora. Přijel rychle, záchvat mezitím odezněl. Všechno " dobře " dopalo, ale ta lhostejnost...
Mimochodem, za socku jsem nebyla. Deky nebyly vůbec žádné.

sobota 3. března 2012

Kumburk

Lucka ze spaní ve Skautu přišla spokojená, vše bylo OK.
Po obědě jsme se sebrali a vyrazili na výlet. Bylo by škoda sedět doma v tak krásný den.
Naším cílem byl nedaleký Kumburk.
Jde o zříceninu hradu, který je poprvé zmíněn ve 14. století.
Krkonoše cestou na hrad


Pod hradem


A na samém vršku. Vyhlídkový ochoz a vlastně celou zříceninu zvelebuje parta nadšenců.


A naše Viki, co miluje výlety, ale hlavně vyhlídky. Vyleze kamkoli.




 Ještě jednou Krkonoše, tentokrát z ochozu


A před časem jsem tady v komentářích měla dotaz, zda bydlím na rozhledně.
To ne, ale ve velmi členitém kraji, kde o rozhledny, či rozhledová místa opravdu není nouze.
Tak jedna fotka , kde jsem označila ty, které jsou od nás maximálně do 50 km. podotýkám, že je to jen část krajiny. Chybí Jizerské hory a Krkonoše.


Zleva doprava : Bradlec, myslím, že Valečov, Trosky,  Tábor, Ještěd, Kozákov, a mimo fotku těsně Černá Studnice.

pátek 2. března 2012

Klid

byl dneska.
Jen odpoledne si Lucka zabalila a odvezla jsem ji na spaní do Skauta.
Měla s sebou mít plavky, něco voňavého do vody a teplé obleční.
Tak nevím, co tam budou vyvádět.
A já navečer totálně odpadla.

čtvrtek 1. března 2012

Bazén podruhé

Když byla Lucka malá, nechtěla do vody. Jezdila jsem s ní do bazénu sama.
Jezdila jsem s ní do plavecké školičky soukromně, jezdila se školkou.
Všechno bylo špatně. Do vody nechtěla, veškeré aktivity ve vodě odmítala.
Nevzdávala jsem to. Čas od času jsem to zkusila zas a znovu a postupně ji naučila plavat
( předloni na dovolené). Sice jen pár temp, ale považovala jsem to za úspěch.
Pokrok nastal v letošním školním roce, kdy jezdila na plavčo se školou.
V pondělí jsme byly v bazénu v Jičíně a mile mne překvapila, jak jí to jde, ale hlavně, jak jí to baví. Od pondělka prosila zase o bazén.
Tak jsme dnes ráno sedly na vlak a jely do Liberce. Užily jsme si to skvěle. Tobogán jsme daly obě mnohokrát, uplavaly jsme toho spostu, vyblbly se dostatečně. Lucka se dokonce odvážila a skákala z bloku po nohách. Nakonec začala zkoušet i šipku.
Šikulka jedna moje. Jen foťák zůstal zamčený ve skříňce.
Po bazénu jsme si zašly za odměnu na pizzu a zmrzlinu.


Odpoledne za námi dorazil i taťka, který musel dnes do práce.
A celé odpoledne jsme všichni strávili v Dino parku.
Modely jsou působivé, některé i pohyblivé a ozvučené.




Zajímavostí je i pravá bouřka s deštěm, takhle vypadala Lucka, když bouřka zkončila.


Mimo spousty modelů různých druhů dinosaurů je v parku i vícero atrakcí, především pro děti. Dino track, Dino laser, 4D dinokino atd. pro malé děti ráj.
Domů jsme dojely za tmy a veliké mlhy, ale v pořádku.