Pes alkoholik

Tak asi jako všude i my jsme dnes pálili ohýnek. Byla i nějaká dobrota a k tomu pivečko.
Naše Viki ochutnala všechno. Ještě jsme nepřišli na nic (krom cibule), co by nesežrala.
Ale měli by jste ji vidět když dostane pivo. Z té by byl alkoholik raz dva.

Lucka byla dopoledne ve škole. Měli sportovní den a představení kouzelníka.
Prostřední byla v Praze se školou na výstavě .
My ostatní byli v práci. Já osobně jsem uzavřela duben - hurá.
Navečer se starší holky nějak špatně domluvily, možná i na poslední chvíli změnily plány. Prostřední se rozhodla, že půjde za nejstarší, ale jelikož jsme měli pivo, tak pěšky.
No jo, ale to je zase jediná cesta přes méně bezpečnou část města.
No, tak já matka aktivka jsem vzala Viki a šla s ní, abych měla jistotu, že dorazí v pořádku. Zpátky už jen s Viki tou samou cestou. Ona čtvrť sice žila svým bujarým životem, ale moje cesta proběhla v klídku a pohodě.

Bazén

je veliké lákadlo. A ten má u domu Lucky kamarádka. A přemlouvejte dítko v tomhle teple na výlet, když může být s kamarádkou a ještě se u toho koupat.
Tak jsem holt byla doma a polykala žabky. Jenže tyhle náhlé změny počasí na mne nepůsobí zrovna nejlíp, takže žabek tady skáče stále hodně.
Taťka se jal dávat dohromady auta. Jedno musí na technickou a druhé bude ve dnech budoucích víc cestovat. První auto bylo v pořádku, ale u druhého se trochu nedařilo. Jenže já mám šikovného muže a i když si " vydělal", tak si to zase pěkně opravil a autíčko bude fungovat. Doufám...

Příprava

na příští prodloužený víkend. Zatím moc neprozradím.
Chystáme se s Luckou a Viki prožít od pátku do úterý mimo domov. V rámci přípravy mne napadlo, že by bylo dobré zajít mezi pejsky. Abych věděla jak se chová Viki ve smečce a taky co jí z loňských školiček pro pejsky utkvělo v hlavě.
Bylo hrozné teplo. Zničení byli pejsci i páníčci.

Ale Viki mě hrozně mile překvapila. Nejen, že si zvládla udělat pořádek kolem sebe ( nějaký dotěrný pes ji stále otravoval a ona ho sjela raz dva), ale vše, co cvičili zvládla na výbornou.

Takže jsem se uklidnila, moje loňské docházení na cvičák nebylo tak zbytečné, jak jsem si původně myslela.

Po návratu domů jsem Lucku zanechala u kamarádky a Viki strčila do vany.
Lucka byla nadšená, Viki naštvaná.
A navečer jsem jela na sraz spolužáků základní školy. Psát po kolika letech si ani netroufám.
Jen mne mrzelo, že se nás nesešla ani polovina. Ale i tak to bylo fajn. Pohovořili jsme, probrali jak jde život. Od naší třídní se dozvěděli, že tak dobrou třídu snad pak už neměla ( taky jak jinak, že). Zavzpomínala jsem na první pusu.
Ono takovéhle setkání někdy není na škodu. Člověk aspoň zjistí, že všude chleba o dvou kůrkách. A pak je spokojený za to, co má doma.

Léto

nebo ještě zima ?

Vyfoceno dnes při nákupu letní obuvi v nedalekém městečku a cestou zpět.

Taky se mi povedla jedna věc o které platí, že všechno zlé je pro něco dobré.
Zapomněla jsem při odchodu z domu zavřít Viki klec. Kdo nás čte, tak ví, že o samotě bývala jak tsunami. Překvapením bylo, že po dvou hodinách samoty byl narušen pouze jeden plyšák a vysypány sušící se vaječné skořápky. Sice si polehla do postelí nás všech, zkontrolovala všechny místnosti, ale jinak neudělala vůbec nic.
A to považuji za oooobr úspěch.
Ale od klece v naší nepřítomnosti ji to stejně nezachrání. Nicméně pro škarohlídy - klec má ráda, chodí si do ní klidně i sama když chce mít klid. Jakmile pronesu větu, kde je slovo půjdu, nebo pojedu a stojím při tom, tak se Viki automaticky zvedá a uléhá do klece. Takže zůstaneme při starých zvycích, které dodávají klid nám i Viki.

Teplo

se udělalo. A tak po práci a škole jsme si užívali toho, že můžeme být venku, nemusíme psát úkoly, a tak vůbec...

Koloběžka

Po vysilujícím pracovním dni ( kupodivu ale docela klidném), jsem vyzvedla Lucku po keramice a stavily jsme se na zmrzlině.
Lucie doma protestovala s psaním úkolu, který jsme nakonec společnými silami zmákly.
Následně projevila přání projet se ne koloběžce po silnici. Samotnou jsem se jí bála pustit.
A tak to vypadalo vesele. Vpředu uhánějící dítě na kolobrndě, za ním v poklusu já se psem. Spokojenost byla na všech frontách.
Ještě jsme s mužem probrali možnosti položení dlažby okolo domu, jak rozdělit dvě auta mezi tři řidiče a další podobné nezbytnosti.
PS: Paní učitelka po útoku na včerejším rodičáku lehla úplně, bere ATB. Tak doufám, že se zase brzo uzdraví.

Třídní schůzky podruhé

Tentokrát u Lucky. Po pracovním dopoledni jsme před hudebkou stihly s Luckou vyzvednout vypraný polštář na papasan a krátkou procházku parkem.
Už jsem se tady asi zmínila ,že jsem třídní důvěrník, tudíž na ty rodičáky prostě musím. Navíc mě to ani nevadí.
Jak se dítko učí a chová se dozvídám průběžně  a tak to není žádné překvapení.
Taky jsem se asi zmínila, že má Lucka od letošního školního roku novou třídní.
 Jak bych to napsala... "Baba" učitelka, ale v dobrém smyslu. Paní okolo padesátky, která děti naučí, ale taky si je pěkně srovná. V jádru to není špatná ženská, jen někdy zvolí postup, který některým dětem až tak úplně nesedne.
Přímočará, všechno musí odsejpat a fungovat. Na druhou stranu - je ve třídě integrovaná postižená holčina, které se maximálně věnuje. A že to leckdy není snadné ( potvrzeno i maminkou oné holčičky).
Paní učitelka nás hned v počátku upozornila na fakt, že jí není dobře a ještě před všeobecnými věcmi jako je výlet a focení atd., nám jednotlivě podávala informace o dětech tak, jak jsme postupně přicházeli, aby schůzky byly co nejkratší a ona mohla ulehnout.
Potom nás obeznámila s těmi všeobecnými fakty a zdálo se, že i vloni problémoví žáčci jsou letos "srovnáni" ke vší spokojenosti.
Měla jsem prostě pocit, že jak jsme se paní učitelky zpočátku trochu jako rodiče obávali, tak je vše relativně OK.
Jak jsem se mýlila. Najednou se otevřely dveře a vkráčeli rodiče chlapce, který letos do třídy přestoupil. A jali se na paní učitelku útočit. Jakto, že oni musejí kupovat pomůcky, kontrolovat úkoly, kontrolovat přípravu na druhý den, učit se s chlapcem zameškané učivo atd. Doma naprosto dokonalý a vzorný chlapec je ve škole otravný, nepozorný, vyrušuje..., navíc občas i ohrožuje onu integrovanou holčičku ( a opět to je i potvrzeno vícero rodiči- známe se, máme na sebe kontakty, jsme malé město).
Ale paní učitelka se ho chce prý zbavit. Oni si nepřejí, aby mu psala do spec. notýsku jeho každodenní prohřešky ( zapomínání, zlobení atd.), protože to není pravda. Známkové ohodnocení prý taktéž neodpovídá jeho znalostem a oni budou žádat přeložení chlapce jinam. Asi kam, když je ve třetí třídě už na druhé škole ve městě a jsou tu základky tři.
Chodím na rodičáky už spoustu let. V každé třídě vždycky byl nějaký problémový žák, ale takhle problémové rodiče jsem ještě nepoznala.
Co mne potěšilo, že rodiče ostatních dětí ( i těch ostatních problémových) zůstali sedět ve třídě a zastali se paní učitelky. Rodiče chlapce to chtěli řešit jen s paní učitelkou ( ale jindy do školy neměli kdy zajít)!
Blbá zkušenost, taky zkušenost.

Podvečerní výlet

Dopoledne jsem strávila prací.
Po obědě jsem byla opět pomoci jedné milé paní učitelce se zdravotním kroužkem.
Lucka se domlouvala s kamarádkou, ale nějak jim to nedopadlo.
Dnes asi byly skvrny na slunci všude, tak jsem v rámci zachování zdravého rozumu sebrala Lucku, Viki a jely jsme na vzduch. Doma se moc nedalo dýchat....
A udělaly jsme moc dobře. Fakt jsme si to užily.

Krkonoše zase odjinud

Zlato moje nejmladší

Každé pro má své proti

A tudíž jsem po volném dnu doháněla co se dalo.

Hodně,hodně

toho mám dnes ke psaní. Hodně dobrý den to byl. Hodně zážitků, hodně článků by to bylo. Ale zahltím vás jen v jednom.
Je to asi  2- 3 měsíce, co mne oslovila nejstarší dcera, že 21.4. je v Praze výstava potkanů (má jich doma zatím 5) Česká myš. A zda bych ji do Prahy i s myškama nedovezla.
Tenkrát jsem moc nepřemýšlela a kývla jsem. No jo, až později mi došlo, že je to do pozdních odpoledních hodin. Ale co já budu v Praze celý den dělat ???
Holka skoro z vesnice...
A pak mi svitlo. 20.4. slavím ehm,ehm té narozeniny. Oslavy tipu - já napeču, navařím, poklidím, pak se sjede rodina a všichni se radujeme, moc nemusím.
A tak jsem si usmyslela, že pojedu s holkama ( prostřední jela jako doprovod nejstarší) do centra a udělám si výlet. A to bude moje oslava narozenin, můj dárek.
Den jenom pro mne a podle mne.
Ráno jsme tedy za vydatného deště odjížděly od nás do Prahy. 
Nejdřív jsem ty moje ženy doprovodila až do místa konání výstavy, kde chovají mimo jiné i tohoto drobka.

A potom jsem se vydala Kinského zahradou hezky do kopečka.

Počasí tou dobou ještě nevědělo na kterou stranu se má dát.

 To mne neodradilo a pořád jsem stoupala. Ten klid, ta pohoda, nikde nikdo, jez zvuky přírody...

K cíli jsem došla

Na úplný vrchol jsem ale nevystoupala, věděla jsem, že toho mám ještě dost před sebou a měla jsem trochu obavu, aby mne těch 299 schodů neodrovnalo hned na začátku.
Pak jsem se vydala na hrad. Tady upozorním znalce Prahy, že nastává foto série klasických, leckdy lehce kýčovitých , notoricky známých míst.
Ale pro mne, která tu byla naposledy před 10ti lety mají velkou cenu.
Takže po schodech zase hezky pro změnu z kopečka.

Pod Starhovským klášterem...

až na Hrad.

 Trochu netradičně Karlův most

 a národní divadlo.

Jedna fakt klasika

Staroměstská mostecká věž

a pohledy z ní

No a pak už byl čas na domluvený oběd s Gabro.
Viděly jsme se podruhé v životě a dvě hodiny se nám pusinky nezastavily. Ani jedna jsme nestihla vytáhnot foťák, takže zdokumentováno nemáme, ale obě moc doře víme...

No a pro případ, že bych se nudila, tak mi nejstarší vyplnila zbytek odpoledne. IKEA.
No, jo, no, co bych pro ni neudělala. Na parkovišti ani místečko. Já, ta holka z vesnice, jsem to zmákla a zaparkovala u CCM. Pak jsem vzala IKEU útokem. No, to by jste se pobavili. Nejdřív se mi podařilo vyrazit v protisměru. Lidí mraky, všichni divně koukali, než mi teda došlo, že jdou proti mě ! Pak už jsem měla těch věcí (čti naprosto nepostradatelných drobností) tolik, že jsem si vzala vozík. Vždycky jsem ho někde nechala, obešla si kousíček, popstrčila vozík zas dál a najednou !!! Najednou v vozík nebyl. Hledala jsem , hledala, obešla  celé patro několikrát dokola, prostě nebyl. Když už jsem to chtěla vzdát, stál přede mnou. Problém vyvstal po zaplacení. Jak ten vozík plný nákupu ( i dvě potřebné komody) dostanu nahoru na CCM ???
Říká se líná huba, holé neštěstí. Požádala jsem prodavačku u pokladny o pomoc, docela ochotně mi zavolala mladou slečnu, ta se mnu šla ven a hlídala můj nákup, než jsem přeparkovala. Tímto jim oběma děkuji.
Pak už dorazily slečny vystavovatelky - cenu jsme bohužel nezískaly - a my vyrazily domů. Dorazily jsme všechny spokojené, plné dojmů...

Jarní

počasí dnes konečně bylo.
Dopoledne jsme byly s Luckou na plánované lékařské kontrole.
Vyřídila jsem si i nutné pracovní záležitosti.
Lucka stihla program ke Dni země, který v místním parku pořádaly lesy ČR.
Já mezitím nakoupila.
K obědu byla palačinka v naší oblíbené kavárně.

A potom nás už čekala moc příjemná procházka a návštěva.

 Další návštěva, nenávštěva nás čekala po návratu domů.

Moc hezký den.

Obyčejný den

Pracovní dopoledne
S Luckou změřit oči. Jo, jo, brýle nás časem neminou, ale zatím ještě ne.
Na veterinu s Viki, zvážit a koupit něco na odčervení.
Ještě před tím krátká návštěva kamarádky.
Navečer doma, pro Lucku do Skautu jela prostřední.
Prostě obyčejný den. Jen víc takových.

A zase ta středa

Pracovně opravdu náročný den. Už jsem se naučila vypouštět v průběhu dne nedůležité věci a říci si svoje požadavky. Ale klientů je stále hodně a to docela vyčerpává.
Lucku vyzvedávala Jana, šla se k ní podívat na potkanice.
Potom jsme si ji tam vyzvedli a už se těším do pelechu.

Třídní schůzky poprvé

Prostřední je ve třetím ročníku gymnázia. Letos v pololetí se jim změnila třídní.
Zvědavost mne vyhnala na schůzky. Ne starost o dítě.
Dcera je plnoletá, inteligentní, se studiem celkem nemá problém, absence průměrná, ostatní prohřešky skoro žádné. Doma všechno nahlásí, mám přehled a vím.
A i když je mi jasné, že by klidně mohla mít třeba vyznamenání, tak neprudím a se zlatou střední cestou, kterou zvládá s minimálním úsilím jsem spokojená.
Ono pro život jsou důležitější věci než jednička z chemie...
Po návratu domů jsme si to probraly, společně se zasmály, až se manžel divil, co se děje.
Jo, a nová třídní, prý jako studentka hrozná průšvihářka, tak ta byla docela fajn.
A odpoledne jsme s Luckou využily volné hodinky k návštěvě místního parku.

Holinky, neboli gumáky

Dopoledne polykám žabičky, žabky, žáby...
Po obědě dodržuji slib a jdu do školy jako "poradce" na zdravotnický kroužek.
Vyučovací hodina uběhne strááášně rychle. Tak příští týden znovu.
V květnu je soutěž hlídek mladých zdravotníků, tak aby děti aspoň věděly, která bije.
Po kroužku vyrážíme naprosto bez plánu s Luckou kouknout po botách. Máme štěstí. Prázdný krám, ochotná prodavačka a nakonec jedny pro Lucku ulovíme.
V dámských sportovních mají slevy a tak neváhám a za rozumný peníz si taky jedny beru.
Ale nejúžasnější úlovek jsou moje, ano moje nové holinky.
Ty poslední jsem si asi kupovala ještě za svobodna, nebo těsně po svatbě.
Ani se mi věřit nechce, že ještě drží pohromadě...
Tak se taky pokochojte.

Chodím v nich tady celé odpoledne :).
Navečer ještě rychlá procházka s Viki, samozřejmě po napsání úkolů s Luckou.
S nejstarší jsem byla odpoledne na nákupu a prostřední byla dnes za školou.
A hned po příchodu domů se napráskala. No bodejť by ne, když jsou zejtra rodičáky.

Víkend

za náma, práce před náma.
No nic, jen poslední dobou ty víkendy....Nějak se nestíhám naladit na tu správnou víkendovou notečku.
Ale bude líp...

Kočka

na česneku. (Foto odněkud z netu).

Tak jsem si myslela, že dnes dopadne ta naše ( ale přiznejme si, že trochu jinak,hůř ). Večer zase proklouzla do garáže, celou noc se válela po sedadlech, tudíž jsou strááášně chlupatá. Navíc se jí podařilo rozsvítit světla a tím vybít baterku.
No, není to holka šikovná.
A jelikož se předpověď až tolik nepovedla a bylo docela hezky, tak pokračovaly jarní úklidové práce.

Sama

jsem dnes zase zůstala v práci. No, nějak jsem to zvládla, doufám, že bude vše OK.
V současné době to holt jinak nejde, snad se to časem zlepší.
Odpoledne nečekaná návštěva, docela jsme se nasmáli.
Prostřední s přítelem vzali Viki na výlet. Díky jim za to, alespoň taky pozná něco jinýho, než mne.
Jinak vcelku klidný, docela slunečný den.

I vloni

bylo pochmurné počasí. Nálada bych řekla, že dnes byla o kousek lepší.
Je to už 5 let, co mamka odešla, ale bolí to pořád. Jinak, ale pořád....
Tenkrát bylo krásně, teplo, slunečno. Taky byl čtvrtek...

Dnešek mi docela utekl, v práci toho bylo dost, ale aspoň člověk nemá čas na hloupé myšlenky. Navečer rada rodičů, kam chodím docela ráda. Dozvím se ledacos zajímavého, úsměvného i poučného...

Vyčerpávající

středa. Pracovně, jak jinak.
Lucka v pohodě, s úsměvem do školy, s úsměvem ze školy.
Odpolední zmrzlina, úkoly atd. atd...

Rok po té

Je to přesně na den rok, kdy jsme s Luckou objevily "pole" bledulí.
Letos jsem stále přemýšlela, kdy se tam pojedeme podívat. Nějak to nevycházelo.
Dneska jen napůl. Když jsem odvezla Lucku na hudebku, tak jsem jela dát mámě kytku na hrob a při zpáteční cestě jsem se tam stavila.
Víc slov netřeba....

 

Když skončila hudebka, byla jsem zase zpátky. Po napsání úkolů jsem se ještě šla projít s Viki a trochu jsme trénovaly poslušnost. Vypadalo to, že si ještě něco pamatuje.
Taťka byl po práci až do večera pomáhat známému.