Velká sláva

dnes u nás byla. Zítra oslaví naše nejmladší 10 let. Strašně to letí.
Naše milá Lucinko, přejeme Ti jen to nejlepší a zůstaň tak skvělá jako jsi dnes.
Máme tě všichni mooooc rádi.

Takové roztomilé stvoření to bylo před devíti lety.

A jelikož ten slavný den vychází na pondělí, sezvali jsme rodinu k slavení dnes.
Nejdřív jsme si dali obídek. Hovězí vývar se zeleninkou a domácími nudlemi a svíčková s hrníčkovými knedlíky. Samochvála smrdí, ale talíře byly prázdné všechny.

 Potom došlo ke gratulacím, dary se předávaly, dort u známého přežil bez úhony. (No, není nádhernej ?!)

Lucku mrzelo, že nemá svíčky a nemůže si je sfouknout. Pravdu mělo dítě moje.
Svíčky jsou nutné. Tak honem květník, písek, svíčky a sfukovalo se několikrát.

 Nebyl jen dort, ale i jiné dobroty. Jednohubky, které sama Lucka připravovala jsme nějak nestihli vyfotit.

A bouchalo se šampáňo.

 I na ten dort došlo, oslavenec sám porcoval...

 Nejhlavnější dárek, sama si je vybrala, radost z nich měla.

 I na kulturu došlo

 Hezký den to byl....

Komplikace

vznikla hned po ránu. Jela jsem pro dort na zítřejší oslavu. Holky cukrářky jsou šikovné, ale nějak to předimenzovaly a dort, který musím mít do zítra v lednici, se mi tam nevejde!!!
Mám lednici užší kvůli místu v lince.
Voláme SOS , a nakonec jeden známý, co žije sám a má velkou lednici pomůže.
Tak to bychom měli. Dort je snad zachráněn.
Tak teď jenom dohnat včerejší ztrátu času ( mimochodem už mi dnes taky nic není).
A taťka s Luckou zase na dříví. Prostřední je dnes v práci, tak má omluvenku. Ale kdo bude rovnat , to nevím.

Volný den

Je pátek, ale pořád mám sobotu. A navíc jsem asi chytla břichabol od Lucky. Té už vlastně nic není.
Potřebuju uklidit a nachystat vše na neděli (překvapení), ale nějak nemám energii. Taťka s Luckou dělají dříví. Prostřední se fláká, tak musejí i rovnat. To bych dnes nedala...

Bolení bříška

dnes přepadlo Lucku. Už prý při vyučování jí nebylo dobře. Takže místo na hudebku jsem ji dovezla do postele a musela se vrátit do práce.
Odpoledne jsem s Janičkou zajela do nedalekého obchodu. Měla tam přes známého zamluvené boty. Zimní. Ona má totiž hrozný problém. Velký palec a klenutou patu "jakési ostruhy". Těžko shání boty, ale spoň ty zimní. Poslední si kupovala před pěti lety. Kvalitní, seděly. Tak jsme zase vsadily na značku a zdá se, že to je ono. Odešla v nich z krámu. Drahé byly, ale jestli zase vydrží 5 let....
Lucka vypadala líp, jen jí pobolívalo břicho. Navečer už i hlad dostala, tak snad to bude dobrý.

Co bych jen

dnes napsala ?
Únava ? Hrozná.
Práce? Děsná.
Počasí? Fakt nevím, nestihla jsem si všimnout.
Dříví? Srovnané. (Tedy, to, co je nařezané a naštípané, prostřední je šikula.)
Lucka? Zase šikulka, zvládá ledacos sama.
A víc už fakt asi nic.

Plesová sezona

Ne, opravdu jsem se nezbláznila.
Včera Vánoce, dnes už plesy. Kdo má doma maturntku, tak to možná zná.
Mami honem, honem sháníme šaty, včera bylo pozdě. Ty, co jsem měla vyhlídnuté už má někdo zamluvené....
No, tak jo. Přeorganizovala jsem celé odpoledne. Sedly jsme do auta a zajely do vyhlídnuté půjčovny. Vyzkoušely několikatere šaty.
A jelikož hlas matky víceméně neplatí, asistovala kamarádka. Jedině dobře, vyzná se.
Je vybráno, zaplacen mrzký peníz jako záloha.
A tady je výsledek. Fotka je ze stránek půjčovny.

Teď už jen doladit boty, šperky, vymyslet vlasy, atd., atd.,atd.
A můžeme plesat. A nakonec jen tu poslední maličkost. Maturitu.

Nedá mi to, abych si nepochválila Lucku. Sama napsala úkol - bez chyby. Sama si připravila učení i věci na hudební nauku. Sama si přehrála. Sama se postarala o jídlo. Sama byla venku s Viki. Šikulka je to veliká. A to byla unavená po plavání když jsem ji zanechala doma.
Taťka byl doma, ale celé odpoledne zase dělal dříví na zimu.

Viki už má Vánoce !

 Nesmějte se. Kdo nás čte pravidelně, tak ví jaké trápení měla letos přes léto naše Viki. Místo drápků má jakési roztřepené pahýlky. Usoudili jsme, že v zimě, ve sněhu jí to bude nepříjemné a bude muset mít botky. Aspoň v mrazech a do soli. Nosila takové úplně obyčejné z Lidlu, ale ty moc nevydržely.
To, co nabízejí obchody pro zvířata není o moc lepší.
Hledali jsme na internetu. Našli jsme , ale za hrozný peníz. To bych nedala.
Někdy minulý týdem byl na FB odkaz na jakýsi obchod, který toto zboží ruší a vyprodává. Tak jsme Viki změřili , dali hlavy dohromady a dneska dorazil balíček.
Botky sedí skvěle. Náš pes bude mít nejlepší boty z naší rodiny. Ale nekupte to za třetinu původní ceny, že...

 Kabátek je knop, ale jde to. Mohl být o fous větší. Holt Viki nesmí přibrat, nebo ho budu nucena nabídnout k prodeji.

Tak si o nás myslete, co chcete. Děti ještě zimní vybavení nemají, ale pes jo.
Práce byla v pohodě. S Luckou jsme stihly obejít vše, co jsme chtěly. Tak má nové plavecké brýle, bačkory ( první boty z dospěláckého číslování, ach jo) a dárek k narozeninám, o kterém ale vlastně vůbec neví. Teda aspoň jsme se na tom domluvily :). A dárek představíme až o narozkách. Aby aspoň někdo měl překvápko.

A navečer

Pro Lucku si přijela Šárka s mamkou.
Prostřední byla pracovat.
Taťka řezal dříví, zima se blíží.
Nejstarší se vrátila v pořádku z výletu a prý si to užila.
Tož tak, klidný, nezajímavý den. Kéž by takových bylo vícero.

Dnes po ránu

Sobota

A zase klasika. Plány by byly, ale ...
Ráno jsem si  nějak pospala, počasí stálo za p.. Dokonce i lilo jako z konve. Nálada nic moc.
Nejstarší dcera si půjčila Simsona a vyrazila na dvoudení výlet. Tam dojela dobře, uf.

Taťka jel k babče něco opravit, Lucka byla chvilku u Šárky.
Vystřídalo se tu několik lidí, tak si Viki aspoň zvyká ...
Den pryč a kde nic, tu nic.

Volno ?

Mohla jsem ho mít v práci.
Jenže... Kdy nakoupit potřeby k úklidu, kancelářské a podobné. Kdy udělat nástěnky- nesmějte se, šéf si na to potrpí. Kdy dodělat restíky, které se vlečou. Stejně bych to musela udělat a když dnes nepřijel žádný kolega a my museli mít zavřeno, tak jsem toho využila.
Při vyzvedávání Lucky mne holky ukecaly, že jde Šárka na odpoledne k nám. Holky hodné, celé odpoledne venku, vůbec jsem o nich nevěděla.

Chodící

Tak by se dal nazvat dnešní den. Auta nemaje , tak hurá ráno s Luckou ke škole. Zvážily jsme totiž tašku a má necelých 6 kg. Nějak si nedovedu představit, že by to ta moje žížalka nesla celou cestu sama...
Od školy do práce. Z práce zase ke škole a zpátky na hudebku.
Domů nás svezl taťka, protože jsme ještě nakoupily a to by jsme už těžko domů dotáhly.
První rada rodičů v letošním školním roce. Takže hurá zpátky do školy.
Slavnostní otevření altánu, na který jsme si zčásti vydělali sami svépomocí. Dlažbu pod altán udělali místní živnostníci zdarma !!! Světe div se, a to jeden z nich ani ve škole nemá žádné dítko.
A večer ze školy zase domů. Takže jsem za den nachodila asi 9 km.

Další

šílená středa. Ráno leje jako z konve, vítr fouká a my mažeme pěšky.
Naštěstí jsem si narychlo na dobu naší cesty objednala jen lehké pokrápávání a tak jsme došly s Luckou docela dobře.
V práci zastupující milá mladá kolegyně, ale jinak práce spousta.
Pak jsem si šla udělat radost a mazala pro Lucku do školy. Ta už měla dnes keramiku a ještě před ní hudební nauku. Zvládla to hravě, tak doufám, že to takhle hezky bude klapat celý školní rok.
Jo, a objednali jsme pro Viki dárky pod stromeček. Vím, že nejsem normální, ale 60% slevě prostě nešlo odolat :)). Jen nevím, jestli to do Vánoc vydržím a jestli je nebude potřebovat mnohem dřív.

Poslední hezký den ?

Doufejme, že ne.
Dnešek jsem strávila v pracovním procesu a zdaleka jsem nestihla, co jsem chtěla.
Lucka byla na plavání spokojená.
Před časem bylo jedno naše přibližovadlo u pana doktora. Na dnešek bylo domluveno převzetí druhého stroje. Manžel ho odvezl, já naložila Viki do druhého auta a jely jsme pro taťku.
Cestou zpátky, jsme to vzali zkratkou ( je to sice dál a horší cesta...), svezli jednoho padákistu na kopec
(chytají poslední pěkné dny na lítání) a pak jsem vystoupila a šla domů s Viki pěšky.
Bylo krásně a tak se šlo cestou necestou...

A fotilo se.

A kozu ( ne jednu, ale tahle hezky pozovala) jsme potkaly.

 Všude samá zelená, pastva pro oči a balzám na duši.

Ani se nám do civilizace nechtělo.

Nakonec nám to nedalo a šly jsme se ještě podívat na jednoho kamaráda. Toho chudáka pořídili nezodpovědní lidé pro babičku a dědečka, aby nebyli v domku sami. Že je to pes velký, silný, který potřebuje důslednou výchovu jim asi jaksi nedošlo. Pejsek je nádherný, ale stále jen takto na malém dvorku za plotem.

Vedle v zahradě je ještě jeden, předevčírem tam taky jen tak zmateně pobíhal a plakal když nás viděl, dnes tam nebyl, tak doufám, že ten je na tom líp a páníčci se starají víc.

Houby

Nevím teda jestli rostou, ale v sousedním městě byla do dneška výstava.
Jelikož jsme to o víkendu nestihli, rozjeli jsme se tam dnes odpoledne. Exponátů byla spousta ( odhaduji tak 200 druhů, ale možná i víc), ale holt tři dny udělaly své. Některé už byly značně povadlé, ztratily barvu, ale  přesto to bylo zajímavé. Vše bylo posbíráno v našem okolí, to jsme koukali, co všechno nám roste " za bukem ".
Tak alespoň malé aranžmá, které ty tři dny přežilo docela v pohodě.

Po návratu domů úkoly, večeře, procházka s Viki.
 A ještě jedna z rána, sice tam jsou ty ošklivý dráty a foceno proti slunci, ale by to nádhera.

 

Kdyby

se chtěl někdo vracet asi tak týden zpět, tak se mi podařilo doplnit fotky. Uf.

Ludmila

Manželova maminka. Dnes má svátek.
Nejsme moc slavící rodina. Tak jsme si pro ni dojeli. Pochutnala si u nás na švestkových knedlících z bramborového těsta. Nejstarší se taky na knedlíčky stavila a chutnaly jí. To není samochvála, to jsou názory strávníků.
Pak jsme vyjeli na kopec. Rozhledna je zavřená, ale stejně by jsme tam nelezli. Rozhledy dnes nic moc.

Padákisti čekající na lepší podmínky, aby mohli vzlétnout

Zavřená rozhledna. Fotila Lucka, myslím, že je to zajímavý úhel pohledu.

 Trochu jsme se prošli. Na zpáteční cestě se ve vyhlášené cukrárně stavili pro nějakou mňamku ke kafi.
U kafíčka jsme pohovořili a zase babču odvezli domů. Tak snad ten svátek strávila hezky.
Všímavý jedinec pojme brzy podezření, že jsou jedna rodina.

Navečer jsem ještě vyrazila s Viki. Ono je někdy lepší odejít na čerstvý vzduch, než prohlubovat neporozumnění a zaslepenost zamilovaného stvoření.

Fotky

Určitě jste si už všimli, že nepřidávám žádné fotky.
Nejdřív nás zlobil objektiv, který je v současné době u nějakého fotografického pana doktora.
Pak si můj muž vymyslel, že se musí přeinstalovat počítač.
Hmmm... Nemám ráda změny, ale když to musí být.
Konečná verze je ta, že (počítačům vůbec nerozumím) v tom co máme teď nainstalováno , není můj oblíbený program na zmenšování a úpravu fotek. Prý to nejde....A to co tam je, je tááák zdlouhavé, že raději nic. Takže nic. Blog bude zatím bez fotek. Grrr.

Energie

Tak ta mi teda nějak chybí v poslední době.
V práci dnes kupodivu nový mladý kolega, ale vše bylo OK. Jen díky včerejšímu výletu jsem tam musela zůstat dýl, abych dodělala resty, které nesnesly odkladu.
Lucka přišla ze školy za mnou,sama nakoupila v papírnictví a lékárně. Domů odjela s taťkou.
Po nákupu jsem si doma dala kafe a potom vytuhla. A to tak, že úplně.
Prostřední má nějaké špatné období, tak jen doufám, že se srovná.
Když si člověk pořizuje děti, tak si krásně maluje život. Jak to bude fajn, co všechno bude tak a tak.
A ten život si pak nějak na tyhle plány zapomene, nebo co, a všechno si sám od sebe změní a zašmodrchá....
Nestěžuju si, to ne. Mám své děti ráda, někdy možná až moc... A chtěla bych, aby byly šťastné,asi jako každá máma.
Jenže moje představa se v dané chvíli nesetkává s představou mých dětí. A mě nezbývá než přihlížet a tiše doufat, že všechno dobře dopadne. A když nedopadne, tak být nablízku a podat pomocnou ruku.
Ještěže ten život nás aslespoň obdařil schopností odpouštět a milovat ty svoje "poklady" i přes jejich nápady a výmysly, které zcela neodpovídají těm našim plánům při jejich plánování a vychovávání.
Pak existuje ještě jedna možnost. Hodit je přes palubu.
Jenže to právě většině z nás nejde a je to o té bezmezné mateřské lásce, kterou jim dáváme i když zatím není opětovaná. A pořád doufáme, že se něco otočí a oni pochopí. Většinou to tak je. A tak se těšíme, až ta chvíle přijde a budeme mít doma z toho " nesnesitelného " jedince, který tu s náma zrovna teď bydlí zase toho "vysněného " parťáka pro chvíle dobré  zlé.
PS: oba operovaní jsou v pořádku, tak aspoň něco pozitivního

Výlet

se uskutečnil. No, výlet ? Lucku jsem odvezla do školy, nabrala několik pasažérů a jela ku Praze. V HočoPočo se dva spolucestující zbavili brýlí. Alespoň do té doby, než budou potřebovat nějaké na čtení. Vše proběhlo v pohodě.
Po návratu jsem musela řešit zmatky, které způsobil pan učitel v hudebce. Snad to bude fungovat.
A konečně jsme se dnes sešli všichni, abychom oslavili taťkovi narozky. Holky mu nechaly udělat skvělý dort.

Ani dnes

se u nás nepohlo ni stéblo trávy.....
Po návratu z práce ( a že byla sakra hustá, i 155 jsme tam měli) jsem si myslela, že se dozvím , zda se pracuje, nebo jak to bude. Ha,ha, ha, jak já jsem naivní...
Lucka dnes na hudební nauku dorazila sama a v pohodě. Paní učitelka je prý nějaká zrychlená a Lucka nechápe o čem byla řeč. Tak snad se chytí.
Doma psala domácí úkol, sloh, na téma fantastické prázdniny ( vlastní fantazie). To paní učitelce moc nepřeju, tohleto číst. Lucku jsem docela umírnila, ale když jsem slyšela, co píší ostatní děti.....
Prostřední byla na ortopedii , bolí ji kolena. A pak jela lézt na stěnu. Chápete to? Já asi jo...
A zítra nás čeká výlet, ale o tom snad až zítra....

Celé dopoledne

jsem se v práci nervovala, jak to asi Viki zvládá, když okolo domu je hluk a cizí lidé.
Jelikož jsem byla objednaná na stříhání ( a fakt nutně jsem to potřebovala), tak se můj návrat trochu protáhl.
A tomu by jste nevěřili ! Já nervy a u nás se nic neděje ! Nevím, jestli ten vztek nebyl ještě větší než předchozího dne. Nikdo se ani neráčil zatelefonovat, že jako nic. To je morálka, sakra... Když něco splním, tak to dodržím, nééééé! Asi jsem blbě vychovaná, či co.
Tak jsem se s Vikčou prošla, dojela pro Lucku, která měla dnes první plavání. Na něm si vyřvala přeřazení z prvního do druhého družstva. A jely jsme na stříhání znuvu, tentokrát s Lucií.
V plánu jsem měla žabky, ale přijela nečekaná, ale milá návštěva (sám pan ředitel ZŠ), a z úklidu nebylo zase nic. Jen trocha toho žehlení.

Fotka z rána, kdy jsem tady jak pako pobíhala a fotila, abych měla zdokumentováno, jak to bylo před úpravami.

Nevím

jaký zvolit nadpis. Rozporuplné pocity mám.
Tak jako každé pondělí, i dnes jsem cestovala za prací. Ono to má něco do sebe. Krásné ráno, kdy se mlha válí mezi kopci a mezi tím prosvítá sluníčko...No, já vím, že až bude chumelit a cesta bude těžko sjízdná, tak budu mluvit jinak.
Moje pondělní pracoviště.

Po pracovním procesu zpět domů.
Narychlo si domlouvám "rande" s kamarádkou, co má Tádu. Vyzvedávám Lucku, Tadýska s maminkou a užíváme si krásného slunečného dne.

Taťka bohužel musí sekat dokud to počasí dovolí.
Navečer děláme nějaké drobné úkoly, připravujeme se na zítra, dělám večeři, peru prádlo, prostě normálka.
Pak mi manžel sdělí, že od zítra nám budou dělat dlažbu před garáží.
Naplánovaná akce, která měla být hotová do konce prázdnin. V době, kdy jsem byla skoro pořád doma se ale bude dělat teď. V době, kdy nikdo není doma a Viki se tu asi zblázní, že je někdo okolo domu.
Teď, když jsem ji dostala z nejhoršího se bude chuděra denně zase stresovat.
Navíc vše  v době, kdy už reálně hrozí horší počasí, což práce jistě zkomplikuje. Jen doufám, že ne natolik, že by se nedodělaly a my museli celou zimu parkovat na silnici.
Manžel je dobrák a je rád, že to aspoň přijdou udělat (to já teda taky, ale...). Ale se mnou vztek cloumá. Celé léto se neozvou a nyní přijdou s velkou slávou. Ach jo.
Kdybych to věděla aspoň dopředu a mohla si udělat v práci volněji....

Pecka, psí tábor, den poslední

Ani dnes v noci zima nebyla. Ale rosa jo a veliká. Jenže dnes azúro už od rána. Typicky letní den. Prostě nádhera.
Ráno u rybníka

Pohled s terasy jídelny

 Program stejný. Snídaně, poslední cvičení.

Cvičili nejen pejsci, ale i lucka a to denně

 Ještě nachytat sluníčko

 Jenže pak změna. Coursing. Vzhledem k tomu, že Viki už byla utahaná a na jarním táboře nejevila zájem , tak jsme byly za diváky. Přitom jsem stihla trochu pobalit a po obědě a loučení (nikomu se domů nechtělo) jsme zamáčkly slzu a vyrazily k domovu.

 Stavily jsme se v Lomnici pro nějakou mňamku ke kafíčku, když už měl taťaka ty narozky...
Prostřední byla pracovat, nejstarší přišla na kafe.
Jen to vybalování a praní a tak, tak to mne tedy nebaví.

Fotky doplním. Je jich dost, dnes už jsem utahaná, jdu spát.