středa 31. října 2012

Nemocná

Už večer nebylo Lucce dobře. Byla unavená, bolelo ji bříško. Přikládala jsem to únavě z plavání.
Ráno jsem ji vzbudila a bylo jasné, že to není jen z plavání. Bolelo ji v krku. Tak honem na ORL, aby jsme to stihly před mojí prací. Paní doktorka to zhodnotila jako počínající anginu, ale ATB zatím nenasadila, počkáme, jak se situace vyvine.
Tak jsem ji chuodě moje odvezla domů, kde musela být jen s Viki. Ale zvládly to holky moje na výbornou.
V práci jakž takž. Nejhorší bylo, že jsem musela na otočku do HočoPočo. Ale doma už byl dávno taťka.
Odměnou mi byl překrásný západ slunce po celou cestu. Zapadlo fakt až když jsem dorazila do Prahy.
Lucka vypadá stejně jako ráno, tak doufám, že na ATB nedojde.

úterý 30. října 2012

Zima

jak v ruským filmu. A kdyby jen venku.
Dneska jsem přišla do práce. A hned jsem si začala nadávat, že jsem minulý týden asi zavřela radiátory. Jenže uplynul nějaký čas a zima byla čím dál větší.
Vyrazila jsem na průzkum a zjistila, že je nějaký problém s topením, ale že se řeší.
Podlomila se mi kolena. Když se ucpaly odpady, trvalo řešení problému víc jak rok.
Už jsem se viděla , jak celou zimu chodím do práce v zimním oblečení. Dnes jsem opravdu seděla celý den v bundě a v rukavicích, protože na programu dne jsem měla práci jen a jen na počítači. Brrr. Doufám, že to nedmarodím.
Naděje svitla, když jsem odcházela po třetí hodině domů. Radiátory byly vlahé. Tak pevně věřím, že zítra nezmrznu.
Péťa jela se spolužáky do Brna na nějaký veletrh vysokých škol. Tak se tady potichu klepu a věřím, že dojedou dobře zpátky domů. Přeci jen to jsou všechno mlaďoši.
Dojeli a jsou v pořádku doma.

pondělí 29. října 2012

Šaty

Už jsem tady psala , že prostřední bude maturovat. Nejdůležitější částí maturity je ples.
Tudíž se u nás před časem sháněly šaty. Úspěšně.
Ovšem tím vyvstala otázka v čem půjdou ostatní členové rodiny. Jsme tak trochu mimo, na plesy nechodíme. Taťka má slušný oblek i nějakou tu košily, která nakonec v dnešní době jde koupit i na poslední chvíli. Zrovna tak kravata. To bychom měli.
A teď Lucka. Byla  na plese Janě, byla i v tanečních, půjde samozřejmě s námi.
I sedla jsem k mému nejlepšímu kamarádovi internetu a vykouzlila na jednom aukčním obchodu šatičky.
Lucka si je vlastně sama vybrala. Dneska přišly. Splnily očekávání, spokojenost veliká.



Vzhledem k tomu, že je to šité na malé asi Japonečky, tak naší desetileté Lucii padnou jako ulité.
A máme postarosti s další osobou.
Nejstarší dcera jistě něco sežene a největší problém asi čeká mne. S mojí naprosto nekonfekční postavou (čti: malá, bledá, tlustá, tváře divé...) to bude oříšek. Ale ono to je nakonec jedno.
Hlavně aby byla spokojená maturantka, je to její ples.
Machinace podivného rázu v práci pokračovaly i dnes. Zcela zásadně se mne to zatím netýká, tudíž to vstřebávám...Přijela jsem domů, vyzvedla Lucku a chtěla splnit další nemilý úkol. Nákupy.
Tak jo. Lucka nemá ani boty, ani bundu, ani čepici, ani nic.
Já mám kabátek a šálu. Kabátek je podzimní a je mi v něm zima, ale prostě jsem se zamilovala a vzhledem k tomu, že byl za pár korun...No nekupte to, že.

neděle 28. října 2012

Dva roky

to je dneska přesně, co se nám změnil život. Proč ?
Protože jsme si domů přivezli tohle roztomilé stvoření.


Kdo nás čte, tak ví, co už jsme si s ní užili, ale neměnili bychom. Tedy já určitě ne.
A takhle nám naše holčička vyrostla. Už zase vždy ve střehu....


Ráno to vypadalo, že snad budu muset dokončit plán ze včera, a to nákupy.  A to se mi teda nechtělo, i když vím, že se tomu nevyhnu.


 Ale dopoledne se nebe krásně vybralo a já rozhodla, že se jde ven, do přírody, na sluníčko, čerpat energii.
Když vyrazím sama, nasadím tempo a jdu. Stíhám fotit, stíhám se kochat, stíhám si přemýšlet.
Když jsem s sebou vzala rodinu, neustále jsme stáli, něco řešili, mluvili jeden přes druhého. Ale byli jsme spolu a to se počítá. Ušli jsme sice jen 5 km, ale budiž. Sluníčka jsme si užili.
Viki našla nějakou voňavku v trávě, takže  musela do vany a já má zase uklizenou koupelnu. Všechno zlý je holt pro něco dobrý. Lucka voňavku nenašla a do pračky šla taky :).
A teď už se s námi pojďte projít.
Na protější kopec od našeho domu kam tak krásně svítí sluníčko, my už máme polární noc.
Pohled zhora


Byla tam lavička


 A pohled odzdola, to už se vracíme domů, protože Lucka má pouze botasky a cestou trochu zvlhly (to jsem matka , co).


A ještě několik hezky podzimních




A jak by řekl Radovan z jednoho Večerníčku - TO JSME SI ZASE UŽILI SVĚTA.

sobota 27. října 2012

Blbej den

Při pohledu z okna mne nenapadlo nic jinýho.
Od včera jsem věděla, že mne čeká jedna nepříjemná povinnost. Janička mne poprosila, zda bych s ní nedojela na veterinu. Její dvě nejstarší potkanice, zvyklé na sebe celý život, už měly zdravotní obtíže takové, že jejich život byl spíš utrpení. Jedné bylo dva roky a sedm měsíců, jedna byla o malinko mladší. Paní doktorka tohle nemá ráda, ale sama uznala, že je to rozumné rozhodnutí. Tak jak spolu celý život žily, tak spolu i odešly. Jo, i tohle je život. A i když je to jen maličkaté stvoření, je to člověku líto.
Venku fuj a mě čekala práce, kterou teda nemusím. Přebrat zimní věci a zkontrolovat skříně. Brrr.
Práce, která zabere mnoho času, není nikde vidět a v závěru zjistíte, že nikdo na zimu skoro nic nemá a vás čeká další nepříjemná záležitost a to nákupy. Ach jo.

pátek 26. října 2012

Na železnici

dějou se věci... Teda nevím jestli na železnici, ale u nás v práci rozhodně. Rozum zůstává stát...
Uvidíme, co přinesou dny budoucí.
Díky "věcem" přijela zastupující kolegyně, což bylo fajn. Klientů tak akorát, jen ty ostaní zprávy musím postupně vstřebat. Teda jestli to vůbec půjde.
A tak po nezbytných nákupech a domácích úkonech jsem sebrala energií nabitou Viki a vyrazily jsme na  asi 6 km prochajdu. Pěkné to bylo, sice pod mrakem , chladno, ale jinak moc fajn. Jen na foták jsem zapomněla.
Prostřední byla v práci, zmožená zalehla hnedle do pelechu.

čtvrtek 25. října 2012

Počasí

že by psa nevyhnal a děti mají volno.
A já bohužel musím do rachoty. Sice si ráno pospím o trošku dýl, ale stejně tam trávím dost času.
Holky jsou doma a mají dozor. Muž si totiž musí dobrat dovolenou. Volna akčně využívá na přezutí pneumatik. Předpověď je neúprosná a riskovat nehodláme.
Po nákupu beru Viki a počasí nepočasí dáváme si 6 km okruh. Oblečení po návratu házím do pračky a ta vyhlašuje stávku. Ještěže mám šikulu doma. Prádlo dopráno, pověšeno.
Nějak to rychle letí. Sotva se probudíme a už je večer.
A právě začalo lejt jako z konve. Tak uvidíme, jestli z toho bude do rána bílé nadělení.

středa 24. října 2012

Diashow

 Tak mě napadlo, když jsem prvně viděla tenhle plakát, že by to nemuselo být až tak špatný.


I vypravila jsem se zakoupit vstupenky. Nečekaně byly do druhé řady. O, jak jsem byla potěšena.
Leč chyba lávky, krky jsme museli zaklánět dosti vzad.
Ponaučení pro příště- na divadlo klasické co nejblíž, na takovouto akci trochu dál.
Nicméně po náročném pracovním dni jsme se ještě stavili s mužem v místní pizzerii a pak pokračovali sem.
Akce byla plánovaná tak na 1,5, maximálně dvě hodinky. Odcházeli jsme domů před půl jedenáctou.
Hezké to bylo, poutavé, zajímavé, veselé i smutné, poučné, inspirativní.
Holky to doma taky zvládly, takže spokojenost na všech stranách.

úterý 23. října 2012

Válečná porada

a hned dvakrát mne dnes čekala.
Dopoledne v práci, kde jsem se nezastavila, ale zase mne to dneska docela bavilo.
Pak první schůzka. Na naší škole bude zase den jazyků. Stát a podmínky soutěže už máme vylosované. Letos jsme Maďarsko a téma je jídlo. A tak jsme se s paní učitelkou, paní asistentkou a jednou mamčou sešly, abychom probraly, čím bychom mohli jako třída oslnit. Tak uvidíme jak se nám to povede.
Z téhle schůzky jsem jela ještě na jednu. Ohledně lampionového průvodu. Vloni to byla celkem vydařená akce, jen došlo k jakémusi informačnímu šumu a podmínky splupráce byly jiné , než jsme očekávali.
Schůzka vyzněla trochu rozpačitě. Vypadá to, že vedení naší školy mluví asi španělsky ( ale jelikož do téhle školy chodím jako matka skoro 17 let, tak fakt vím, že mluví česky), protože A prezentuje jako B. Jenže to jen jeden úhel pohledu. Myslím si, že vada není až tak úplně na našem přijímači. No nic, alespoň si člověk srovná myšlenky....Nicméně na nějaké spolupráci jsme se dohodli, ale jak nakonec dopadne to ukáže čas.
Vyzvedla jsem si Lucku a hurá domů. Viki prudila a tak inverze neinverze jsem msela na prochajdu. Daly jsme 5 km. Už po tmě, takže po silnici. Jo,jo, teď už to moc jiné nebude.

PS: A kdyby měl někdo na nějaký supr nápad ohledně Maďarska, tak sem s ním, díky.

pondělí 22. října 2012

Výchovu

jsem asi někde zanedbala. Dobře mi tak. Třeba se to jednou vrátí. Uvidíme.

Dnes byla práce trochu jiná. První půlka normálka, ale pak jsme vyrazili na kontrolu za klienty do ústavního zařízení. Zvládli jsme to v pohodě, ale dělat bych tam asi nechtěla. Asi bych trpěla psychicky. Tak doufám, že tahle práce, kterou mám mi ještě nějaký čas vydrží. Jeden nikdy neví. Jednou jsem se od jedné "vědmy" dozvěděla, že dokud budu mít ruce, tak se uživím. Není to na vyskakování, ale mohlo by být hůř.
A tak jsem ráda za to, co mám. Domů jsem přijela později než obvykle a poměrně brzo jsem vytuhla. Asi doznívající choroba po léčbě ATB udělala své a organismus ještě nezvládl zátěž posledních dnů.

neděle 21. října 2012

Inverze

narozdíl od včerejška, byla dnes i u nás. A ač byl v plánu výlet, tak se neuskutečnil.
Usoudili jsme , že v tom počasí by psa nevyhnal a tak jsme Viki nikam nehnali a zůstali doma.
Na horách sice bylo nádherně, ale časově to nějak nevycházelo.
Aspoň jsme spolykali nějaké žabky, ale zase moc jich nebylo, protože neděle je přeci od slova nedělej.
Tak asi tak.

sobota 20. října 2012

Jizerka


Včera jsme se dohodli, že když hlásí tak úžasné počasí, že by byla škoda zůstat doma.
Práce by tedy bylo, ale není to zajíc a neuteče, že.
Po nezbytných úkonech, které odložit nešly jsme se tedy vypravili na výlet.
Na Jizerku, dlouho jsme tady už nebyli.
Hned po ránu při venčení Vikči jsem se stihla opravdu podzimně naladit.
Foceno v blízkém okolí domu.




 A jak už jsem psala, tak po obědě tradá...
Tak nádherný podzimní den už dlouho nepamatuju. I když vloni byl podzim taky hezký.
Ani nevím, zda mám komentovat. Nádhera, že jo...


Voda lákala k pocachtání, ale byla ledová.
 

Chaloupka nádherná


Pytlácké kameny v dáli


Rašeliniště Jizerka


 Tato fotka je zajímavá tím, že z šesti nohou země dotýká se jediná


A jaká byla nálada? Tak to zase dokládá tahle fotka.


 Na zpáteční cestě už zapadalo sluníčko, ale to nic neměnilo na té kráse kolem.


V údolíčku už se začala dělat mlha,


 ve které jsme se málem ztratili.


Ještě si prohlédnout torza starých stromů, která jsou vedle parkoviště a hurá domů.
Ušli jsme asi 7 km a dpoledne jsme si fakt užili.


Cestou domů jsme se zpočátku kochali neskutečně krásným západem slunce, které ale vystřídala neskutečná mlha. Jeli jsme krokem a vlastně nevědli jestli dobře. Jak pravila Lucka - bylo to hustý.
Pravdu mělo to naše dítě.
Prostřední pracuje a pracuje a chuděra taky musela v té mlze domů. Aspoň se naučí jezdit za každého počasí. Dojela v pořádku, tak jsme byli moc rádi.



pátek 19. října 2012

Druhé kolo

Samozřejmě tím myslím volby.
Dopoledne přijela kolegyně, která moc často nejezdí, ale o to to bylo milejší.
Nějaké nákupy  a domů.
Lucka měla dohodnutou akci. V sousedním městě, kde pracuje maminka Šárky pořádali na základní škole noční pohádkovou hru. Nachodili víc jak 8 km, ale Lucka přijela nadšená a spokojená, Moc se jí to líbilo.

My jsme sebrali s mužem Viki a šli volit. Jelikož už nás znají a bylo jim divné, že manžel přišel sám, tak jsem byla vyzvána, abych se dostala i s Viki. Takže pozor, naše Viki byla volit. Jsme to ale uvědomnělá rodina, že.


Při procházení budouvou, kde jsem Vám minulý týden vyfotila píchačky jsem objevila ještě dva skvosty.
Trezor "nenápadně" schovaný na hlavní chodbě...


A dle požárních předpisů...Povšimněte si prosím zařízení vedle hydrantu - ohlašovna požáru ...


Po odvolení jsme si udělali společný okruh městem.

čtvrtek 18. října 2012

Zub

Tak o ten dnes přišla plánovaně Lucka u paní doktorky.
Lucce rostou zuby proti všem pravidlům. Je to děs.
Ale včas jsme začaly chodit k dobrému ortodontistovi a ten rozhodl, že zase dva zuby musí ven.
Tak dnes šel jeden. Lucka šla do školy až na třetí hodinu, já si pohovořila s třídní a šla ještě pracovat. Odpoledne jsme vynechali flétnu, ale klavír byl. Když přišla Lucka z klavíru, tak mi tvrdila, že tam kousek zubu ještě cítí. Ještěže má dnes paní doktorka dlouhou ordinaci.
Tak jsme šly na reklamaci. Opravdu tam kousíček zůstal. Rychlý zákrok to spravil. No, že budu něco chodit reklamovat na zubní, to jsem si tedy nikdy nemyslela. Zasmály jsme se a za 14 dnů znovu.
Lucka byla docela hodná, ale chtěla zůstat doma. Já, ač mi pořád není moc dobře, jsem sebrala Viki a vyrazily jsme na chvíli ven. Sice podvečer, ale bylo krásně.
Zde názorná ukázka toho, jak dobře se někteří naši spoluobčané starají o veřejný majetek. Původně to klasické zábradlí.


Tady už je to v pořádku a navíc krásné barvičky


Ty byly i opodál. Viki jsem si troufla na chvíli pustit. Lítala, měla radost a zdraví z ní jen čišelo.




 Domů jsem docházela když už sluníčko zapadlo.


středa 17. října 2012

Dopravní hřiště

Před časem přišla Lucka domů s tím, že půjdou na dopravní hřiště.
Počasí vyšlo nádherně a dle vyprávění dětí i paní učitelky si dopoledne skvěle užily. A navíc prý byly hodné.
Dokonce s sebou k překvapení všech (ředotelství školy) vzaly i integrovanou holčinu.
Mám z nich radost. Z Lucky, z dětí ve třídě, z paní učitelky i nové paní asistentky. Asistentky se střídaly, což nebylo dobré. Všechny byly dobré, ale tahle je super. V pondělí udělala všem dětem svačinu a z tajných zdrojů vím, že už vymýšlí nějakou další akci. Jen tak dál.
Jen fotky nejsou.
V práci docela frmol, ale dalo se. Jana jela na otočku s potkanicema do Prahy ke kamarádce, která je bude o víkendu vystavovat.
Všechno plyne jak má, jen kdyby mi bylo trochu líp....

úterý 16. října 2012

Dobrá

nebo blbá. Toť otázka. Ač mi není dobře, tak jsem strávila celý den sama v práci a myslím, že se za sebe nemusím stydět. (Samochvála smrdí, vím....)
A tohle mne fakt pobavilo


pondělí 15. října 2012

A už je zase pondělí

Ráno se mi klasicky nechce z postele, ale tak, tak stíháme. Cesta podzimní krajinou je krása. Kochám se.
Práce docela OK, zpátky zase ty barvičky....
Vyzvedávám Lucku a domů mi putují cácorky dvě, tentokrát Jaruška.
Píšeme úkoly, čteme, svačíme a povídáme si. Třeba o tom, jak asistentka integrované holčiny uspořádala dnes pro celou třídu svačinu. Upekla tři druhy sladkého pečiva. Přinesla nějaké dobré čajíky, které dětem uvařila a vše jim naservírovala ve školní kuchyňce. Já se nestačím divit. A děti nadšené a spokojené.
Holky mají i chvíli prostor na hraní. Vracíme Jarušku a je tma.
Takže zase, jako už po několikáté, měním plány. Nevadí, snad to jednou ty děti ocení.
A teď hurá na Monte Žehlo....

neděle 14. října 2012

Výstava exotického ptactva

Koná se v našem městečku pravidelně touto dobou každý rok. Vystavují zde chovatelé a pěstitelé z blízkého okolí.
Pravidelně na ni chodí školky i školy, pravidelně musíme ještě jednou  jako rodina. Takhle to trvá už dobře přes 20 let.
Vzhledem k tomu, že tu zůstala Šárka na noc, tak mne holky ukecaly, že v neděli dopoledne budou ptáci.
Po pravdě říkám, že já už bych nemusela, ale budiž.
Kvidění jsou ptáci méně exotičtí


 I ti exotičtější


Různých druhů


I barev


 Dokonce i "obyčejné" andulky v hojném množství


 Součástí téhle akce je i doprovodná výstava kaktusů a bonsají


A asi největší atrakcí je kontatní místečko s králíčky a morčátky


Musím uznat, že holky byly hodné, všechno si v klidu prohlédly, pochovaly a pomazlily králíky a když jsem zavelela k ochodu neprotestovaly. Oběd byl doma přiravený, takže pohoda.
Po obědě se oblékly a venku si "vařily" a hrály až do odpoledne než šla Šárka domů.
Sice jsem měla trochu jiné plány na víkend, ale nakonec to tak špatné nebylo.

sobota 13. října 2012

Cvičák

Vy, kteří nás čtete víte, jaké trápení jsme si přes léto užili s Viki.
Troufám si říct, že už je úplně v pořádku, teda až na to, že nemá drápy.
V našem okolí nejsou klasičtí pejskaři, kteří chodí s pejsky na procházky. Většinou mají psa doma, v kotci, na zahradě. Já, pokud můžu, seberu Viki a jdu. Někdy dva, někdy pět, někdy i víc kilometrů. Někdy jen na zahradu, podle toho jak čas a počasí dovolí.
Chodím sama, v okolí nikdo, kdy by šel se mnou a  pejskem není. A tak jako člověk občas potřebuje společnost jiných lidí, tak i pes občas potřebuje kontakt s jiným psem.
Proto jsem uvítala, když naše milá výcvikářka, ke které jsme chodily dvakrát do školičky vyhlásila termín pro pokračování, či zopakování toho, co umíme.
Celý týden mi nebylo dobře, nějaká viroza se o mne pokouší. Ráno jsem se probudila s tím, že nikam nejdu. Ale nedalo mi to. Někam jsem se přihlásila, někdo si kvůli mne udělá čas, bylo by nefér nejít.
Navíc Lucka chtěla jít taky a že bychom s sebou mohly vzít i Šárku.
Tak jo. Tak jsme teda šly.
No a co myslíte. Na místo určení dorazila výcvikářka, jedna paní s berňáčkem a my.
 Ostatní (asi 6 lidí) neměli ani tu slušnost zavolat, že nedorazí. Ach jo.
Nicméně to bylo hezky strávené odpoledne. My tři jsme si daly kafe, probraly spoustu věcí. Někdy i slovní cvičení má velký význam. Malé holky si vyhrály na překážkách na cvičáku, pejsi  (i paní výcvikářky) si vyhráli společně na louce. Došlo i na bitku, ale dobře to dopadlo, a aspoň mají i jinou zkušenost, než jen že mají stále navrch. Místo avizované hodiny jsme tam byly skoro dvě. Bylo to moc fajn, jen mne mrzí, že díky nezodpovědnosti ostatních se výcvikářka ( a nedivím se jí) rozhodla tyhle hodiny zrušit.
Budu jen doufat, že se nám třeba časem podaří najít někoho, kdy by s námi rád šlapal po okolí.
Potom jsme se odebraly domů , Šárka u nás zůstala na noc a tak se holky pustily do výroby figurek z kaštanů, které jsme v pátek posbíraly.

PS: fotku nemám, foťák stávkoval a nefotil

pátek 12. října 2012

QUEEN

Na dnešek jsem se docela těšila.
Ráno tady mrzlo, byly - 2,00. V autě nebyl rozmrazovač, škrabka, prostě nic. Mít servisního technika (čti manžela) po ruce, tak nevím... Jo, jasně, mohla jsem si to tam dát sama, ale auta jsou jeho starost....
Školu jsme stihly tak akorát.
V práci relativně klid. Někdo by možná řekl blázinec, ale mě to přišlo docela v pohodě.
Vyzvedla jsem Lucku z družiny (jako nutně tam v pátek potřebuje být aspoň do tří) a cestou domů jsme se zastavily u kaštanů. Dle frekvence lidí v těchto místech jsme si myslely, že tak 5 - 10 kaštánků kdybychom našly, že bychom se velmi radovaly. Radovaly jsme se převelice. Bylo jich tam fakt hodně.




Potom domů, připravit nějaké jídlo na sobotu a neděli, vyprat prádlo a navečer jsme s mužem odjeli.
Nejdřív si splnit občanskou povinnost. Volební místnost máme v budově, kde se asi zastavil čas.
Schválně, kdo pamatujete...
 

A odtud do kina a do kavárny. nejdřív kávička a palačinka na slano, potom film.  A co bylo k vidění?
 Quenn v Budapešti. To byla nostalgie...To jsme si zavzpomínali, ale hezký to bylo, to jako jo.

poster

Hezký den to byl, až na to, že venku leje a o mne se už kolikátý den pokouší nějaká choroba.
Tak se o nic nepokusí.

čtvrtek 11. října 2012

Myslela jsem si,

že dnes strávím v práci jen zlomek dne. Jenže všechno bylo jinak. No, ale zase jsem zvládla spoustu restů.
Odvezla jsem Lucku na hudebku, potom jsme ještě nakoupily a jely domů. Po nezbytných úkonech doma jsem sebrala Viki a dala si 5km okruh polem nepolem, lesem i po silnici. Fotit už moc nešlo, přesto to bylo fajn. Domů jsem přišla za tmy.


středa 10. října 2012

Jaká jiná

než náročná byla středa. Ale to tak je a jinak to už asi nebude. Hlavně, že se vše zvládlo relativně v klidu.
Odpoledne jsem vyzvedla Lucku z keramiky. Doma se mi potom chlubila jedničkou. Tak nevím jestli mám, nebo nemám chválit. Každopádně jsem se té povedené hrubce zasmála...
Jen nevím, jestli upozornit paní učitelku, že nedává pozor :)


PS: Viki už je úúúplně v pořádku. Snědla prostřední jídlo přímo z talíře když odešla za dveře. To snad ještě nikdy neudělala. Hurá.

úterý 9. října 2012

Obyčejný den

To si člověk říká, když se probudí a má pocit, že ho nic nečeká, jen každodenní povinnosti.
Začnete dokonce myslet negativně. Třeba po otravném telefonátu.Otázky typu proč já, proč zrovna tohle, proč takhle......
Pak vám někdo poděkuje, někdo pochválí vaši práci. Přijde milá zpráva.  Potkáte kamarádku, někdo něco za vás udělá jen tak, protože zrovna chce. Důležité je, aby člověk poznal tem nicotný přechod mezi negativním a pozitivním a čerpal sílu z toho hezkého a na nezajímavé a otravné zapomněl.
A i když času není nazbyt a rozhodně se nedá stihnout vše, co by člověk chtěl, může i obyčejný den být docela pěkný.

pondělí 8. října 2012

Z hor

do pracovní reality. Jak jinak, že. Ale cesta byla hezká, ta podzimní příroda má své kouzlo. Ty barvy...
Klientů hodně, končili jsme o dost dýl, ale vše jsme zvládli.
Pak domů a dohánět resty z víkendu.
Prostě tak nějak normálka, aspoň že tak.

neděle 7. října 2012

Počasí

nás převezlo. V noci začalo pršet. Do rána se ochladilo, tak jak hlásila předpověď. Ráno lilo jako z konve a stále přidávalo.




 Okolo desáté hodiny se k děšti přidal i sníh.


A tak, ač neradi, jsme se postupně zabalali a rozjeli do svých domovů.
Ale byl to docela hezký víkend.
V pravé poledne jsem byla doma. Nabrala jsem Janičku a jely jsme na kuřátko, co taťka upekl.
Odpoledne jsme vyzvedli Lucku u kamarádky ( v podstatě tam trávila celý víkend).