Silvestr

Ne, nečekejte hodnocení roku uplynulého, či nějaké bilancování. Na to mne neužije.
Co bylo, bylo, čas nevrátíš. Je lépe koukat se vpřed a snažit se ten nový rok užít co nejlépe.
A tak jsem sebrala Viki a šly jsme se projít.
Šly jsme cestou

necestou

za hory ( Kozákov)

za doly

byly jsme v pohybu

a taky v klidu

Jen to počasí je skvělé a zase jsme skončily obě ve vaně :)

TAK HEZKÝ NOVÝ ROK A NA TVÁŘI ÚSMĚV, S TÍM PRÝ JDE VŠECHNO LÍP

Pepe z kopce

aneb představení místních ochotníků. Troufám si tvrdit, že mnohem lepší, než když dorazí "pražáci".
Bavili jsme se naprosto dokonale. Takový malý Silvestr.

Návštěva

Taky jedna taková skorvánoční tradice. Jen nevím, čí návštěva to vlastně byla, ale bylo fajn.

Kumburk

taková naše skorovánoční, asi čtyřletá tradice.

Počasí konečně dostalo rozum. A my chuť někam vyrazit a kochat se.

Dneska bylo venku hezky

asi takhle

A to fakt považuju za hezké počasí, neb v posledních hodně dnech k tomu byla ještě mlha, kam oko dohlédlo. Tím, že zafoukal vítr se to trochu zlepšilo.
A tak jsme se s Luckou po obědě (svíčková) vydaly ven vyzkoušet jeden z dárků. Bublinkovač. Taková blbost a tolik radosti ....

 Pak jsem se šla projít s Viki a po návratu šla holka chlupatá do vany a já do pračky. Voda teče všude, krtičiny a bláto na každém kroku. Už aby to trochu zmrzlo, aspoň.
Zážitek poté bych asi nejraději z dnešního dne vymyzala, leč bohužel. Před Vánoci jsem pozvala osobu blízkou i s celou rodinou na návštěvu. Vídáme se málo, moc nekomunikujeme ( dost rozdílné názory) a mne to docela mrzí. V tu dobu byl sníh. Byla jsem odmítnuta, že s jejich autem k nám na sněhu nemohou. (Osobně si myslím, že když se chce, všechno jde). Dnes jsem zůstala s pusou otevřenou. Osoba blízká u našich dveří. Sama. Předala úřední obálku a byla pryč. Byla shánět něco ohledně lyží a měla toho "moc".
 Její rodina o pozvání nic netuší, to jsem zjistila z dnešního telefonátu. Tak nějak nevím, co si myslet. Buď něco o naschválech, nebo o IQ ?
 A tak se i nadále budu řídit asi 4 dohodami - neberte si nic osobně, nevytvářejte si domněnky, vždy dělejte vše jak nejlépe dovedete - o to jsem se snažila tím pozváním, a nehřeště slovem - byla jsem tak šokovaná, že jsem fakt nic neřekla, co by mne později mrzelo.
Prádlo je vyprané, tak ho jdu pověsit a suché čeká na žehlení a úklid. To bude užitečná a smysluplná věc. ne nějaké narovnávání rodinných vztahů.

Na Štěpána

jsme nevytáhli paty z domu a lenošili a lenošili.
Jo a k obědu jsme měli typicky vánoční jídlo. Tvarohové jahodové knedlíky.
Všechno by to šlo, jen ty nové pohádky nějak nepobírám.

První svátek vánoční

jsme si přivezli domů babičku.

Dokonce dorazily starší dcery a tak jsem měla pohromadě " všechny " holky.

 Viki se opět chovala vzorně.

 A nakonec jsme všichni obdivali Janiččin nej vánoční dárek, nový kabátek.

Štědrý den a večer

jsme přežili. Pokojně, ve zdraví. Ne, nestěžuju si, pouze konstatuji.
Dopoledne jsme dodělali zbylých 5% - nakrájeli bramborový salát a drobné dodělávky.
Po obědě jsme dojeli zapálit svíčku na hrob dědovi ( manželův taťka) a vykoupali Viki. Už nám trošku smrďánkovala, tak aby se Ježíšek nelekl a neutekl. Když dorazila Janička, navečeřeli jsme se, rozkrojili jablíčko, pustili lodičky

 a světe div se, Ježíšek dorazil.

Snad byli všichni spokojeni.

 Viki určitě, byla hodná, dárky si rozbalovala vleže.
 Večer Janička i Péťa odešly a my zůstali ve třech. Po mnoha letech.

Nehoda a dvě sestřičky

Samo datum napovídá, že dnešek byl ve znamení velkého chystání a příprav.
Jak už jsem psala včera, nějak to neprožívám. Nicméně kvůli Lucce , která se těší, se trochu nechávám strhnout. Kdyby žila mamka, asi by mi ledacos vytkla, nebo možná ne, že by se jí třeba líbilo jak jsem to pojala.
Prostě jsem si sestavila ve své hlavě jakýsi pomyslný seznam, co bych chtěla do zítra stihnout. Ne co by se mělo. Co já chci, aby to aspoň jako Vánoce vypadalo. Z 95 % jsem splnila. Což si myslím, je velký úspěch. bez stresu, bez nervů takřka v pohodě. Vlastně díky té pohodě se dá říct, že je to na 100%.
V poledne jsme měli hned dvě " vzrůša. Nejdřív se sem přihnala jak velká voda Jana s přítelem. Byli ohlášeni na odpoledne na kafe, ale změnili plány a potřebovali něco předat Pétě. Nevadilo mi, že přišli, ale že jsem ani neměla nic k obědu, protože jsem navařila málo, aby nebyly zbytky. :(
Pak kouká Lucka z okna a říká: - hele tamhle někdo je. Ten někdo bylo auto otočené na střechu, které spadlo ze silnice. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ani okýnka se u auta nevysypala. Auto otočili a odtáhli.

Odpoledne jsem slíbila upét ještě jednou vánočku. A tak jsem udělala zrovna dvě.
Jednu větší, tentokrát  s rozinkami, oříšky a mandlemi. Druhou menší, pro Lucku, bez ničeho.

A pak už jen dovařit, douklidit, dobalit dárky.  Ale fakt jen to nejnutnější.
Dokonce jsem po několika letech viděla dnes od osmi večer pohádku. To se snad nestalo, co jsem vdaná.

Na návštěvu

k babičce jsme jeli všichni , krom Janičky, hned po obědě. přijel k ní totiž švagr s celou rodinou. Už jsme se všichni dlouho neviděli. Krásně chumelilo, jen mě moc mrzí, že to nevydrží do Štědrého dne. Ještě před tím jsme se stavili u našich na hrobě...
U babičky jsme pobyli, dali kafe, ochutnali cukroví. A zase domů. A zase chumelilo.
A večer jsme se s Luckou těšily na finale Star dance.
Nějak ty Vánoce moc neprožívám. Nějak mne to nebere. Vánoční nálada se fakt nedostavila a asi už to letos nestihne. Trochu jsem poklidila, ale rozhodně ne jako jiné roky. Pár dárků taky mám, ale jen tak, aby něco pod stomečkem bylo. Rozhodně se nehodlám účastnit toho běsnění, které se děje všude, naše malé město nevyjímaje. Cukroví jsem letos zvládla docela v klidu, i když jsem na něj byla sama.
A tak nějak si myslím, že o co vlastně jde. Jsme zdraví, máme se docela dobře. Máme co jíst, máme teplo, máme co na sebe. Snad budeme na Štědrý večer všichni pohromadě. Co by za to jiní dali.....

Besídka a kino

Dnešní program ve škole. Musíte uznat, že to jsem nemohla Lucce zakázat.
Navíc i paní doktorka povolila, takže jsem ji ráno vysadila ve škole a jela na chvíli do práce.
Potom jsem si pro Lucku dojela, aby v tomhle nečase nechodila pěšky přes celé město a vysadila ji v kině.
Mezitím jsem zase něco vyřešila v práci a šla po nákupech. Jestli lidé ve velkých městech šílí, tak tady to bylo snad ještě horší. Asi čekají ten konec světa !
Nicméně jsem to úspěšně zvládla a po kině jsme si daly s Luckou za odměnu palačinku v kinokavárně.
Ještě jsme zašly do hračkárny a Lucka si vybrala dva dárky dle svého výběru. Ono to letos bude opravdu skromnější, tak ať aspoň to dítě má nějakou radost.
A odpoledne jsme už byli hezky doma v teplíčku. Jen taťka večer vyrazil na firemní večírek. Dorazil domů kolem půlnoci a večírek se snad vydařil.

Stromeček

jsme si ozdobili už dnes navečer. Když má být ten konec světa, tak ať si ho aspoň chvilku užijeme.

Dopoledne jsme sjely s Luckou ještě do školy do keramiky pro výrobky, které chce dávat pod stromeček.
Pak jsem se vrhla do nákupního chaosu a zase jsem měla pocit, že to lidé s tím koncem světa myslí vážně.
Košíky přetékaly a to převážně u lidí o kterých vím, že stále "brečí" , že se mají špatně.
Nebrečím, jsem spokojená s tím, co mám. A kéž by to alespoň takhle ještě dlouho vydrželo.
Jana měla dnes vánoční večírek a jelikož je po nemoci od pondělí zase v práci, tak toho měla dost a muž pro ní jel do sousedního města. tak snad dobře dojedou.

Poslední středa

tedy pracovní v tomto roce. Čekala jsem, že se nezastavíme, ale takovýhle fofr tedy ne.
nicméně jsme vše zvládli k všeobecné spokojenosti, tedy doufám.
Lucka byla doma s taťkou, který už letos do práce nejde.
po práci jsem ještě dodělal nějaké drobnosti a hurá domů.
Takže naše " výživné" středy zase za rok.
Lucka má slíbeno, že v pátek bude moct jít do školy na besídku, předat si s kamarádkou dárečky.
A protože chtěla něco dát i paní učitelce a paní vychovatelce, tak sama, opravdu úplně sama, když já byla v práci, vyrobila vánoční kouličky.
 

 A pro kamarádku, která má ráda kočičky, jsme jednu koupily před časem na výstavě patchworku.

PF 2013

Nakonec

jsme ta antibiotika vyfasovaly.
Neb paní doktorce se nezdálo, že stav je stejný, ba co víc, uzliny příušní a podčelistní spíše větší než v pátek. Toť prý známka zánětu a ten musíme něčím vyhnat. Na pět dnů máme tedy nějaký hnus fialový, který se blbě polyká. Jen 2 x denně, tak snad to dáme a bude dobře.
Asi před měsícem jsem měla jakési vnuknutí a domluvila si na dnešek dovolenou. Tudíž žádné cestování - jak já byla ráno ráda, když jsem četla, co bylo na R10. Žádné Lucka celý den sama doma.
Jen nálada trochu vázne, nic se nechce.
Ba jo, štrúdl jsme upekly, několik her zahrály, jednu kouličku dodělaly.
Balíček dostaly, Amélko děkuju. Ale fakt nevím, jak bych oplatila. Jestli tě něco napadá, tak mi písni. Opravdu bych ti ráda udělala radost.
Pak se nám ztratila látková kočička (vánoční dárek pro kamarádku). Dala nám zabrat holka jedna, ale zase se našla, hurá !

Stav

tedy myslím tím ten zdravotní Lucky se nemění.
V podstatě jí nic není, jen je unavená a bolí jí ucho. Teplotu nemá.
A teď babo raď!  Poslat do školy, neposlat do školy ?
Venku stále hnusně....
Odpoledne jel manžel babče s nákupem a u nás se na chvilku stavila Jana. Je jasné, že včasné nasazení ATB bylo velmi, velmi účinné. Byla nějaká hyperaktivní :). Ale ráda jsem ji viděla. I s přítelem.
Dodělaly jsme s Luckou vosí hnízda. A pro velký úspěch upekly ještě jednu vánočku. Tentokrát jsem dala sušené droždí. A je o poznání lepší. Nerozjela se, nepřipálila se. Hurá.

Venku

fakt hnusně, že by psa nevyhnal.
Lucku ucho bolí, tak nějak pořád stejně, ale bolí. Vařím oběd, volám Janě, jestli nechce taky.
Nový přítel se včera vzorně staral, aby se jí udělalo líp, ale obědem od maminky nepohrdla.
No bodejť by ne, když byla "Hladká Ančka" (mléková polévka s brambory a vajíčkem) a sejkory (bramboráky).
Byl vyslán rychlý posel (taťka) s obědem, kusem vánočky a kouličkou, kterou dělala Lucka Janičce na objednávku.

A během dne dělám takové ty "nutné" věci jako prádlo, nádobí, člověče nezlob se, cukroví, zdobení perníčků.

Nemoci a pokus o vánočku

Na dnešek jsem měla v plánu dovolenou. Muž zůstal doma taky.
A tak, že prý vyrazíme na nákupy, neb dárek doma nemáme žádný.
Jenže jak je už u nás dobrým zvykem, všechno bylo jinak.
Ač se předvánoční posezení ve škole vydařilo a radost z dárku k svátku byla velká, ucho bolet nepřestalo.
Nákupní výlet se ruší a já vyrážím s Luckou na ORL. Náznak zánětu tam je, ale ATB paní doktorka ještě dávat nechce. Domů do tepla, kapky do ucha, kapky na rýmu.
Tak jo, odvezu ji domů a jedu zpátky do města jen u nás, alespoň nějaký nákup udělat.
Sotva vlezu do prvního krámu, volá Jana. Včera zdravá jako rybka, dnes sotva leze, dostává ATB, angina. Takže ji jedu vyzvednout do práce, rychle s ní nakoupím, aby nám chuděra hledy neumřela, zařídím lékárnu a odvážím ji k ní domů. Sama toho mám dost a jedu domů na oběd.
Odpoledne usoudím, že už se mi nikam nechce. upatlám ještě nějaká těsta na nepečené a zkouším po mnoha letech vánočku. Předpis jsem objevila u jedné známé na FB a přišel mi docela jednoduchý.
Ač domácí pekárnu moc nepoužívám, na kynutá těsta ano. Nevím, kde jsem udělala chybu, ale vypadalo to jako "hrnečku vař". původně jsem myslela, že to bude malá vánočka.

Nicméně se stěstem pracovalo skvěle, hotovo bylo razdva. Ale byla přes celý plech.

Ještě musím trošku vychytat pečení, neb se trochu víc upekla zespodu. A jak ještě kynula a kynula, tak se trošku na jedné starně rozjela, ale to doladím. Na první pokus po letech jsem spokojená. Chuťově dobrá.

Malé předvánoční rozjímání

Na dnešek jsem si naplánovala dovolenou. Jenže zase bylo všechno jinak.
Pracovně jsem tak nějak samostatná jednotka, ale spadám pod Prahu. Samozřejmě jsem s ostatními pracovišti elektronicky propojená. Běžnou údržbu na počítači a tiskárně zvládám sama, ale čas od času musí přijet IT technik, aby naistaloval, přeinstaloval, odinstaloval.
Je poměrně hodně vytížen a dnešní den se jevil jako jediný možný. Takže ráno hupky šupky zase do práce.
V poledne za mnou přijel muž, který tu dovolenou opravdu měl, a zašli jsme si spolu na oběd.
Měla jsem převést Lucku do hudebky, jenže ta si stěžovala , že jí bolí ucho.
A protože na odpoledne bylo naplánováno

             Malé předvánoční  rozjímání

                         aneb jak se máme ve 4.A

                       13. 12. 2012 v 16.00   v naší  třídě

              Zveme vás na malé odpolední  setkání  při čaji,  kávě a nějakém tom mlsku

                             (budeme rádi, když něco málo přinesete na ochutnání).

                   Chtěli bychom vám ukázat, co umíme a co nás baví, co nám pomáhá

                                 při výuce - mini exkurze po školních zákoutích.

   Společně si můžeme popovídat o tom, co nás těší, co se nám líbí, ale také o tom, co by šlo zlepšit.

                                                   Za  4.A třídní učitelka Dana M

tak jsem Lucku z hudebky omluvila a zůstali jsme doma. Vánoční besídku jsme si ale nemohli nechat ujít. Dostala nějaké léky, aby vydržela, co kdyby...
Tahle akce vznikla někdy na podzim, kdy paní učitelka chtěla udělat něco, ale nevěděla co.
Jasné bylo, že ne klasika- nějaké pásmo básniček atd.
Chtěla pohodu, klídek, popovídat si, rodiče a děti dohromady, takové "stmelení kolektivu".
Navrhla jsem, ať si to děti udělají sami, ať předvedou, co umí, co je baví, zajímá.
A tak se tedy dnes odpoledne stalo. Bylo to moc prima. Myslely jsme, že moc lidí nedorazí, ale sešlo se nás hodně. Byli i tací, kdy nepřišly ani děti, ani rodiče. Líto mi bylo dětí, které přišly, vystupovaly,ale nikoho tam neměly. Ale většina dětí nějakého zástupce rodiny měla. A to je dobře.
Bylo to moc příjemné adventní setkání.

Paní učitelka zahajuje, všimněte si jak všichni vzorně sedí.
Na lavicích občerstvení (jednohubky, cukroví, štrúdl), každý něco málo donesl.
Paní učitelka uvařila výborný čaj, kdo chtěl, dostal kafe.

Pantomima

Florbalové utkání

 Jako zpestření programu - ukázka nové interaktivní tabule

Zpívání

 Přednes básně v rodné řeči - albánština a ukrajinština

Hraní na flétnu.
Mimochodem, Lucka měla svátek. V tom všem shonu a organizačních zmatcích jsme ji přáli až večer doma. Dostala Lego friends (1 krabičku), kterou tááák obdivovala u kamarádky. Radost měla velkou.

Aerobic