Sluníčko

jsme viděli chvíli navečer.
Od samého rána zase leje. V práci docela dobrý.
Lucka přichází ze školy za mnou. Dodělávám nejnutnější, nějaký nákup a domů.
Okolo půl šesté odvážíme Péťu s asi milionem chlebíčků na maturitní večírek.
Budu mít noční pohotovost, co kdyby....
A právě na cestu nám svítilo sluníčko. Uvidíme, co bude zítra.

Volný den

Cha, cha, cha...
Je pravdou, že čtvrtek by měl být volný, nebo aspoň volnější. Jenže, je konec měsíce a tak co? A tak se snažím vše připravit na jeho ukončení. Vzhledem k tomu, že jsme rozšířili hodiny a klientů je víc, tak i téhle práce přibývá. Takže makám o sto šest. I  když mě to vůbec nebaví.
Odpoledne Lucka na hudebku. Vezu jí, neb krásně prší. Jdeme domluvit závěrečné zkoušky, protože jako vloni vycházejí na den školního výletu. A zase máme docela štestí, kantoři jsou rozumní a domlouváme dobré termíny. Nijak nás to neomezí, nijak nám to nenaruší jiné dny. Hurá.
Po hudebce už honem domů. Mám té úředničiny dost.
I toho deště, ale s tím nic neudělám.

Předpověď počasí

je i nadále "optimistická". Až přestane pršet, přijdou bouřky a po nich deště. Ještě...
Nic s tím nenaděláme,vím.
Ani s tím, že dnes byla zase jedna velmi náročná středa.
Klientů velmi. Šéf bez nálady.
Zvládla jsem, ale to je asi tak vše...
Pat a Mat dodělali poslední kousek. Teď už je to na nás.
Terénní úpravy dle našich představ. A zase, pokud počasí dovolí.
Taťka spravil svoje auto. Doufám, že už si ta auta letos vybrala všechno, co potřebovala a bude klid.

Na listopad dobrý

tuhle hlášku jsem dnes slyšela několikrát. Venku zima. A leje a leje.
Ještěže v práci topíme. Nevím, jak bych tam při dnešní počtu klientů v zimě vydržela.
Odpoledne jenom rychle vyzvednout Lucku a domů.
Tady čekalo překvapení. Pat a Mat dovezli schody. Jsou na svém místě, ale ještě je třeba úprav.
V tomhle počasí se nedivím, že to nedodělali.
A když je zima ( doma taky topíme), tak jsme se šly s kamarádkou zahřát pohybem.
Dnes to bylo nějak náročné. Ale přežila jsem.

Drůbeží nářez

Název třetího a bohužel posledního představení divadelního spolku Nakafráno.
 Snímek převzat z ofic. stránek.

Opět jsme se neskutečně bavili. Holky byly opět neskutečné a okouzlující.
Prostě úžasné zakončení dnešního, opět velmi deštivého a zmrzlého dne.
Ještě před tím jsem se samozřejmě zapojila do pracovního procesu. Na pondělky padl los na mladičkou kolegyni. Zatím klientů tak akorát, takže ještě stíháme ve slušném čase.
Lucka dnes byla na dopravním hřišti a obdržela "řidičák" pro cyklistu. Měla plný počet bodů.
Tak už jsme řidiči doma všichni.
Taky jsem stihla další minioslavu svých dubnových narozenin s jednou milou osůbkou a dostala voňavý dárek. V dubnu to díky Lucčině operaci všechno padlo a podařilo se nám sejít až dnes. Jenže to je úplně jedno. Když se sejdete s někým, s kým jste na jedné vlně, je jedno jaké je datum a proč. Jen škoda, že musela se synem k lékaři ( ach ty plánované termíny).
A ještě také samé pozitivní zprávy z ciziny. Zážitků tolik, že by to vydalo na knihu....

A nezaprší a nezaprší

Jo, jo, počasí fakt děsný. venku leje celý den,zima 7-8 st. Stejně s tím nic neuděláme.
Jen plány to trochu kazí.
Dopoledne poslední babinec. Trocha smutku, slib, že se ještě potkáme a hlavně, že vytrváme. Tak doufám.
Můj výsledek za 3 měsíce  - 4,5. Není to nijak oslňující, ale já jsem vděčná i za to. Byly mezi náma i takové, které to daly skoro 3x -  mnohem mladší, větší, houževnatější a asi i ukázněnější.
Já jsem spokojena s pomalými, leč trvalými kroky.
Na oběd do jedné z oblíbených hospůdek. Přeci jen Péti maturita si to zasloužila. Pochutnali jsme si všichni.
A pak už jsme se jen plácali doma. Ba ne, manžel, ten šikula si spravil rozbité auto alespoň provizorně, abychom my s Luckou nemusely pěšky.
Foto od hospůdky. Jindy krásný výhled, dnes...
Jak je vidět, než jsem stačila cvaknout, tak byl objektiv mokrý.

Návštěva

a to až z daleké Austrálie dnes dorazila do Prahy na letiště. Manželův strýc s tetou.
Na tom by nebylo až tak nic zvláštního, snad jen to, že teta nedávno oslavila 88 narozeniny a strejdovi bude v červenci 89. Klobouk dolů před nimi, vydat se přes celý svět.
Dopoledne jsem si byla zacvičit, začíná mě to bavit čím dál víc.
A to i přes to, že jsem jednoznačně nejstarší :). Většina zúčastněných je ve věku mých starších dcer.
Po brzkém obědě nabral taťka Péťu a jeli směr Praha. Smůla nastala brzy, rozbil se jim výfuk auta. Naštěstí dojeli dobře tam i zpět a tak jsou příbuzní v pořádku " doma" u babičky.
Šárka u nás vydržela do pozdního odpoledne. Z domu jsme nevylezly, ač to bylo v plánu.
Jen déšť a teplota 12 stupňů nás nějak odradily.

Práce, rovnátka a boty

Jak to souvisí ? Asi nijak, jen vše bylo v jeden den.
Ráno jsem si svojí bezbřehou inteligencí docela zavařila . Objednala jsem si tři klienty na dobu, kdy jsem schopná stihnout maximálně dva. No, ale kupodivu vše šlo hladce a já to dala. Když přijel mladý kolega, měla jsem hotovo. Lidí bylo dost, skončili jsme o trochu později.
Honem pro Lucku a na kontrolu na ortodoncii. Vůbec jsme nemuseli pospíchat. Jelikož zuby rostou mnohem pomaleji než je obvyklé, tak prý nic, kontrola v únoru.
Ještě jsme se stavili v obuvi, koupili Lucce dvoje botky ( děravé botasky a pantofle do školy), což považuji za obr úspěch s její hubenou nohou velikosti 35-36.
Cestou domů jsme vyzvedly Šárku a jelikož její mamce není moc dobře, dohodly jsme se, že zůstane přes noc. Holky jsou spolu neskutečně hodné.
Premieru měl nový sporák, holky chtěly špagety a potřebovala jsem si připravit oběd na zítra. Je to změna, ale asi to půjde.

Co nového ?

Jednak Pat a Mat mají zhruba hotovo.
Ještě se čeká na nějaký materiál a potom proběhnou finální úpravy.
Ale už parkujeme " na náměstí ".

Taky máme po 20ti letech nový sporák. Asi před rokem odešla první plotýnka.
To mi ani nevadilo, tři mi docela stačily. Před časem přestalo hřát horní těleso v troubě.
Spodní jakž takž zvládalo, ale to už byl trochu boj.
Když jsme zjistili, že v místní prodejně mají sporák, který by se nám zamlouval o dost lacinější než kde jinde, tak jsme neváhali.
Zašli do krámku, zaplatili kartou a při nakládání zjistili, že sporák je rozbitý.
A tak jsme asi týden neměli ani korunky, ani sporák. Až dnes.
Byl dovezen, zapojen a teď se s ním musím skamarádit. Tak snad si padnem do noty.

A pak ještě navečer proběhla oslava svátku naší Jany která je v cizině.
Když byla v Čechách, tak se každý čtvrtek scházela s kamarádkama Týnou a Kačkou (to jsou sestry).
Jelikož má Janča zítra svátek, tak jsme se domluvily i s maceškou holek, že se sejdeme a svátek oslavíme.
A tak se stalo dnes odpoledne. Chtěli jsme na palačinku, ale bylo plno, tak jsme šly do jiného podniku. Pojedly jsme, popovídaly. Na závěr jsme se chtěly vyfotit, ale holky chtěli bez nohou. Tak nás nějaký mladík vyfotil bez nohou.

Tak jsme to pak ještě daly na střídačku s maceškou,

se mnou ,

a holky samotné.

Dobré to bylo, prý bude pokračování. Tak se s Luckou těšíme.

Máme to !!!

Dnes odpoledne v 17:00 naše prostřední dcera velice úspěšně odmaturovala.
Ústní maturity složila na samé jedničky.
Maličko jí to kazí jen dvojka z písemné zkoušky z ČJ.
Foto nekvalitní, ale o to cennější. Po posledním předmětu, právě jí to dockvalo, že je po všem.

 A už voláme a píšeme na všechny světové strany.

JE PROSTĚ NEJLEPŠÍ A JSME NA NI VELICE PYŠNÍ

Mraky

se dnes honily na nebi.

Ale jinak bylo celý den docela hezky.
Velmi nabité pracovní dopoledne, částečně i odpoledne. Blonďatá policajtka mě trochu dostala.
Lucka přišla sama za mnou do práce. Zmrzlina, nákup a domů.
Pat a Mat se činili.

Večer cvičení, vytáhla jsem kamarádku. 
Pak ještě montežehlo.

Po dlouhé době

jsme se viděli s Tadeáškem a jeho maminkou.
Po pracovním procesu  jsme vyzvedli Lucku ve škole a skončili v parku na hřišti. Potom jsme ještě zašli na kafíčko a palačinku do naší oblíbené kavárničky.
Domů jsme se dostaly s Luckou docela pozdě, ale bylo to moc příjemně strávené odpoledne.
Lucka zaslouží velikánskou pochvalu. Celé odpoledne se vzorně starala o Tádu. Nikdo jí k tomu nenutil. Je to až s podivem jak si vírady i když ve své blízkosti žádné mrně nemá a Tádu vidíme docela málo.

Pat a Mat se docela činili. Sice zdevastovali další část pozemku, ale ku prospěchu věci. Před garáží už to vypadá jak na obecním rynku. Začínám se s tou změnou sžívat.

Bezděz Author cup 2013

Nevím, kdo a kdy to vymyslel, ale letos jsme stali  sponzory seriálu cyklozávodů. Ty se jezdí v různých částech republiky. A jezdí se, jak jinak o víkendu. Bylo nutné, vybrat dobrovolníky z řad zaměstnanců, kteří budou naši práci prezentovat na této sportovní akci. A jelikož Bezděz je mému bydlišti nejblíž, přihlásila jsem se zcela dobrovolně. Jet někam do Znojma by se mi asi nechtělo.
Včera jsem si zabalila věci s sebou dle sobotního počasí tady u nás. Takže do auta putovaly holinky, náhradní oblečení, deštník. Ha, ha, ha...
Ráno bylo nebe bez mráčku. Jedině dobře. Na místě jsem byla relativně brzo.

Brzo se začali sjíždět závodníci.

My mezitím za pomoci organizátora rozbalili stan a začali prezentovat naši práci.

Zpočátku to vypadalo, že se budeme nudit, ale stály se u nás i fronty.

Dokonce jsme uspořádali soutěž, které se zúčastnili malí i velcí.

Dokonce i někteří naši zaměstnanci se odhodlali a  závodu na 50 km se zúčastnili a dojeli do cíle :).

Mě ale udělala radost jiná závodnice. Díky téhle akci jsem poznala další blogerku naživo.
Almerko děkuji za společné foto, ráda jsem tě poznala.
Máš můj velký obdiv. V tomhle teple dát 50 km na kole v tak skvělém čase... Jsi fakt dobrá.

Ráno

jsme se probudili do pěkně zamračeného dne. Lilo a lilo.
V plánu byla dlouho plánovaná akce, leč bohužel....
Až navečer se udělalo hezky. Tak jsem sebrala Viki a daly jsme si asi 8 km.

Odpoledne se tu stavila Péťa, asi začíná chytat nervy. Má pocit, že nic neumí. Tím jsme asi prošli všichni.

Cestovatelé se přesunuli  do Bolívie - Copacabana.

Jeden z mých narozeninových dárků

Pořád se něco děje

Po dopoledním pracovním procesu, který se mi kupodivu dařil (fakt tu úředničinu nemusím), jsem odvezla Lucku na klavír a flétnu.
Do toho se konečně ozvala Jana z Peru. Tam je všechno OK.
Pak se ozvala Péťa, že má výsledky didaktických maturitních testů a přišla nám je ukázat.
Je to šikulka. Povšimněte si úspěšnosti z angličtiny. Skoro 94 % !

Větším překvapením bylo její ostříhání. Bylo plánované. Sluší jí to moc, jen je to nezvyk.

A nakonec Pat a Mat dneska taky něco poudělali.

Odpoledne tady byla Šárka. To byla Lucka ráda.
A navečer jsem se šla projít s Viki. Už jsme to potřebovaly obě. 5,5 km svižnou chůzí.

O čem bych

já dneska psala?
O dlouhé "výživné" středě? Klientů víc, než by bylo zdrávo.
Po práci ještě naotočku do HočoPočo. Kdyby to aspoň mělo nějaký efekt. Pořád to samé a o ničem.
Aspoň, že ta cesta byla supr. Sluníčko svítilo, řepka kvete...
Lucka zvládla sama hudebku. Taťka má dosekáno.
Pat a Mat dnes přijeli pracovat už před osmou ranní. Nevěřila jsem vlastním očím.
Ale zase asi o to dřív skončili.
V Peru vše OK, místo nynějšího pobytu jezero Titicaca.

Pyšná

jsem dnes sama na sebe. Vím, samochvála smrdí... Ale kdo jiný mne pochválí.
V práci jsem toho dnes zvládla sama jako už dlouho ne. Sama jsem byla překvapená při sečtení počtu klientů.
Lucku vyzvedl taťka, který ještě sekal, ale nedosekal. V jedné části zahrady je už hoooodně vysoká a hlavně hodně mokrá tráva.
Já jsem se snažila tady něco rychle poudělat.
Pak jsem se konečněně odhodlala a šla cvičit. Asi po sto letech. Pokud se zítra probudím a budu chodit, budu ráda. Ale pokud to aspoň trochu půjde, tak myslím, že tohle bude něco pro mne. Nebo spíš pro má kila.Tak mi držte pěsti, abych vydržela a nevzdala to. I od slečny cvičitelky jsem byla pochválena.
Tak chvála už stačí. ( Ale zveřejnila jsem to naschvál, abych to nevzdala)
Jdu pověsit prádlo a hurá do pelechu.

Soutěž mladých zdravotníků

I letos probíhal ve škole kroužek mladých zdravotníků, který končí s touhle soutěží.
Zúčastnila jsem se jí vloni jako doprovod, protože jsem čas od času šla paní učitelce, která kroužek vede pomoci. Letos bohužel, kroužek vyšel na středu a soutěž na dnešek, kdy pracuji a volno jsem si opravdu vzít nemohla.
Když Lucka skončila v nemocnici na operaci, dohodly jsme se s paní učitelkou, že pro letošek ji ze seznamu soutěžících škrtne.
Jenže slovo dalo slovo, Lucka se rychle zotavila, nějaká holčina onemocněla a tak dnes Lucka v 7 ráno vyrážela směr Jabloneček na oblastní soutěž.
Vrátily se děvčata odpoledne  a skončily na pěkném čtvrtém místě.
Po návratu domů jsme se pustily do přesazování a sázení části kytek. Nedělám to ráda.
Do toho prádlo, atd., atd.
Taťka konečně mohl sekat.
A cesta stále nic. Asi chlapcům dnešní počasí nepřišlo vhodné k pokračování.
No co, zase se naučím skvěle couvat, že jo, protože k domu jinak nezajedu.

Svátek matek

Hmmmm...
Lucka mi dala milého medvídka už minulý týden, hned jak ho vyrobila.
Péťa tu byla včera a dostala jsem kytku. To mi fakt udělalo radost.
Jana popřála na FB až z Peru.
Taťka nějak zapomněl, jen po obědě sebral Lucku a jeli přát k babče.
Při odjezdu jsem mu tedy připomněla, kdože mu ty tři cácorky přivedl na svět.
Po návratu jsem růži dostala.
Netrvám na monstr oslavách, nemám ráda věci na povel, či k určitému datu.
Ale když už je to tak dané, tak aspoň zmínka, že jo.
Ale abych nebyla úplně nespravedlivá. Babinec byl dnes dopoledne a v poledne byl oběd na stole.
Jednoduchý, mnou vymyšlený, ale byl.
Odpoledne jsem doháněla, co šlo. Jde to pomalu, ale jistě :).

Doma

jsme celý den, protože nic jiného se nedá. Zima, prší.
No jo no , co naděláme. Ale zase třeba budeme mít konečně pořádně uklizeno, že jo. Jako ne že by mě to bavilo...Ale potřeba už to je.
Lucce už je dobře, asi fakt nějaký virus.
Dopoledne se na chvíli stavila maturantka.
Peru - Arequipa. Zážitků mnoho. Hlavně, že se občas ozve.
Zemní práce nepokračují.
Mravenci neotravují.

Změna ?

Tak nevím, včera mi bylo vyloženě zle, že by změnou počasí?
Nicméně ráno jsem vyrazila do pracovního procesu. Opět s mladou, zase jinou, ale neméně šikovnou kolegyní. Klientů díky volné středě zase trochu víc. Místo ve 12 jsme končily v 13:30.
Asi v 11 hodin telefon ze školy. Lucku bolí hlava, přijeďte si pro ní. No, to lehko řekne, že jo...
Ještěže máme hodnou sousedku na mateřské. A ještěže to dítě moje milovaný je tak samostaný, že mu stačí pokyny po telefonu a zvládá to sama doma. Po tabletě dětského Nurofenu se stav lepší.
Tak nevím, změna počasí, nebo nějaká bolehlavová viroza? Včera já, dnes Lucka.
Na odpoledne byla domluvena návštěva rodné hroudy. O tom, že vztahy nejsou vzorné, jsem už zmiňovala.
Kupodivu tentokrát mám pozitivní dojem. Trochu hlodá červíček opatrnosti, zda za tím nevězí něco jiného, ale budu věřit....
Ke spokojenosti přispělo i to, že jsem po dlouhém čase zase viděla pohromadě všechny svoje neteře.
Ta nejstarší (světlovlasá) oslaví za dva dny 25 narozeniny.

Ta nejmladší v létě druhé. Ale je hrozně šikovná. Sama se nají lžičkou. A co mne teda udivilo, že rozená barvy. To jsem docela koukala.

Jen to počasí mě trochu štve, ale to asi kdekoho.
PS: Mravenci dnes nenalezeni.

75 let

by dneska bylo mamce. Bohužel....

Dnes se konečně začalo něco dít. Chlapci něco poudělali. Tak snad nezačne pršet moc, aby mohli zítra pokračovat.
Odpoledne měla Lucka hudebku a dneska ji zvládla dobře.
Na návštěvě tu byl švagr se ženou. Vídáme se málo, ale aspoň , že tak.
Navečer u kamarádky. Taky jsem ji dlouho neviděla. Lucka přišla po čase za mnou.
Taťka mezitím posekal polovinu zahrady.
Mravenčí invaze pokračuje. Tentokrát si za svůj cíl vybrali pokojíček. Teda otevřené sáčky se  sladkostmi jedné nejmenované osoby, že Péťo. Zbytky zlikvidovány, pokojíček vystříkán. Lucka spí v ložnici, já v obýváku.
Je mi blbě, asi se fakt mění počasí.
Zprávy ze zámoří. Samá pozitiva. Jen ti mravenci tam jsou taky. A taky se chtějí kamarádit.

Stav stejný

Mě to nějak rozum nebere. Ano, je svátek, ale taky je hezky, neprší, ale tady se nedělá.
Na co kluci čekají, až bude pořádnej slejvák a pěkný bláto ????
Aspoň, že ten můj je pracovitej. Naložil sekačku a jel babičce posek zahradu. Naši by stejně nestihl, tak ať je aspoň něco hotovo.
Lucka tu měla Šárku, já se snažím prokousat jarním úklidem, ale moc mi to nejde.
Pétě už je líp.
Jo a už je fakt jaro. Objevili se nám doma mravenci. Ztrestala jsem je, doufám, že to bude stačit a nebudou se pokoušet o návrat.

Přívalové deště

se nám vyhnuly. Ale taky nějak pánové, co mají pracovat.
Jako nevím, na co čekaj. Až začne opravdu pršet?
Sice sprchlo, ale myslím, že by se něco dělat dalo. No nic, já to nedomlouvala.
Lucka ve škole, do večera potom u Šárky.
Já polykám žabky.
Péťa psala poslední maturitní písemku, prý dobrý.
Jo, a musím se pochlubit. Nejdřív přiznat. Nerada couvám s autem. Moc mi to nejde.
A včera se mi podařilo zacouvat ze silnice na naši příjezdovou cestu. Já vím, že to není nic extra, ale já z toho měla velkou radost.

Není návratu

 Včera navečer

 Dnes odpoledne

 Vyloženě radost mám z předpovědi počasí. Přívalové deště, krupobití, bouřky. To bude něco.

Lucka normálně ve škole. Pétě už je líp.
V práci nová kolegyně, docela to s ní šlo.
Odpoledne jsme řešili, jak dlažbu, kam dlažbu, proč dlažbu.
Ze zámoří samé dobré zprávy.

Miluju techniku

to si vám takhle sedím u PC. Je 18 hodin. V tom zpráva - ahoj mami.
Popovídám s dcerou, sdělím novinky, pošlu fotky....Ona ví, já vím.
Co na tom, že já sedím v Severních Čechách a ona kdesi v Peru, že jo....

Neděle

od slova nedělej. No, ono to asi nejde tak úplně, jenže...
Ráno se probudíte, prší.
Vstane Lucka, stěžuje si na bolest ucha, bolest v krku, má rýmu.
Venku prší.
Po obědě, kdy Lucce je už líp, píše Péťa SOS - je mi blbě, nemůžete mi přivézt něco dietního?
No, jasně že můžeme. Už neprší.
Jdu na babinec. Sice nevím, jestli to má smysl, ale jdu.
Při cestě domů svítí slunce.
Zítra by nám měli přijít dělat cestu. Doufám, že to nebude jako vloni. Kdy slibovali a nic se nestalo...
Doufám, že nebude pršet. A taky doufám, že se tady Viki nezblázní. Nemáme ji kam dát.
Ze zámoří  žádné zprávy.

K babičce

jsme se vydali dnes odpoledne.
Ještě před tím ale přišla Péťa na oběd. S maturitními písemkami a testy není zcela spokojená, ale vypadá to, že zatím je vše OK. Výsledky tak do 14ti dnů. Tak ještě jednu anglčtinu v úterý...
A pak už jsme se jeli. Péťa se učit, tak jsme vzali Viki. Ta byla u babičky naprosto spokojená, jen když nemusí ležet na zemi.

 Babička zrovna dělala štrúdl, tak jí s tím Lucka pomohla.

Viki potřebovala vyvenčit, tak jsme se šly spolu projít do blízkého lesa. Měla jsem trochu obavu, aby nezačalo pršet.

Ale v lese bylo krásně

A pršet nezačalo ani při zpáteční cestě

Taky jsme museli zkontrolovat babiččina kohouta

 a jeho harém

 a zahrádku.

 Nás zase kontroloval kocour protiva

 Nakonec jsme se ještě zašli podívat na kvetoucí blatouchy. A že jich tam bylo.