neděle 30. června 2013

Poslední červen

Půl roku zase pryč. Tý jo, to to letí.
Oběd , upéct jahodové mufiny, koupit tekuté bylinky a hurá popřát oslavenci.
Ještě před tím našim na hřbitov kytku.
Oslavenci bude zítra 89. Hodně zdraví.
Navečer procházka s Viki. Rychlé 3 km. Vypadá dobře a je v dobré náladě. To vloni touhle dobou...Raději nevzpomínat.
Jo a na návštěvě neustále prudili s foťákem. tak jedna nejpovedenější.


Všem hezký první prázdninový týden.

sobota 29. června 2013

Přijela k nám pouť

Každoročně, na Petra a Pavla. Abych pravdu řekla, moc nemusím, ale poctivě chodím. Každý rok.
Klasika: stánky s jídlem a pitím, cukrovinkami, cetkami, oblečením. Atrakce, hlasitá hudba.
Setkání s milými i jinými lidmi. No budiž, je to jednou za rok.
Počasí se docela vydařilo.Na stejném místě jako vždy probíhala ona klasika.


Nás zajímala letos novinka.
Sdružení, které pořádalo na horním náměstí Masopust se rozhodlo uspořádat
Staročeskou pouť.
Klasické stánky a kolotoče


 střelnice, mořská panna, medvědář s medvědem



Vystoupení siláka Maxima Maximoviče



A hlavně kejklíři a provazochodci...Aneb Cirkus trochu jinak









Moc se nám to líbilo.
Pro velký dopolední úspěch jsme šly i na odpolední představení. Ale jen já s Luckou.
Taťka sedl na traktůrek a jal se sekati, neb chceme jet za týden na dovolenou a pak už by to nemuselo jít.
Po návratu z pouti jsme se ještě s Luckou sebraly a jely navštívit jednu milou babičku, co poprvé hlídala sama svoji roční vnučku. Jak vidno užily jsme si to všechny.



Taťka šikulka mezitím posekal takměř polovinu zahrady. Lucčina nožka sice bolí, ale na doktory to fakt není.

pátek 28. června 2013

Samé jedničky

a dvě pochvaly k tomu. Máme my to šikovné dítko.
Já dnes bohužel musela do práce. A ta se protáhla. Klientů bylo moc, kolega šikovný a přesto jsme končili víc jak o hodinu dýl. Rychle jsem nakoupila, vyzvedla Lucku, Šárku a jely jsme předat poslední kytičku.
Paní asistentka v naší třídě na závěr roku onemocněla. A jelikož je to skvělá žena a děti ji mají rády, nedalo se jinak. Dvě hodinky uběhly jako voda a byla to moc milá návštěva.
Při návratu domů Lucka uklouzla na schodech a vypadá to na výron. Ach jo.
Tak ještě na hřbitov s kytkou a krátká prochajda s Viki.
Uvidíme, jestli ráno pojedeme na chíru.

čtvrtek 27. června 2013

První vysvědčení

máme z hudebky.
Dopoledne byla Lucka ve škole, já v práci a makala jsem jako šroub. Konec čtvrtletí se blíží.
Dojeli jsme koupit kytičku paní učitelce na klavír a klobásky panu učiteli na flétnu.
Flétna už se nekonala, ale na klavír si ještě Lucka zahrála.
Potom jsme ještě pořídily kytku pro paní učitelku třídní, pro paní vychovatelku a pro paní asistentku.
A hurá domů.
Cvičení dnes až od 8 večer a byl to záhul, ale moc prima záhul.

středa 26. června 2013

Na večeři

k nám občas zajde tenhle krasavec.



A Viki využije příležitosti, že se nikdo nedívá a pak dělá nenápadnou, jako, že ona nic, ona v tom papasanu vůbec není.

 Pracovní část dne stála za ..., ale zase jsme brzo skončili.
Lucka si koupila kytičku pro paní učitelku na hudební nauku, došla se s ní rozloučit a přišla za mnou.
Na chvilku jsme jely domů a navečer zpátky na školní zahradní slavnost.  Kvůli počasí přeložena do tělocvičny. Děti se snažily předvést co umí, ale prostor nebyl moc vhodný. I díky tomu, že mne bolela hlava jsem tentokrát nebyla z akce nedšená, ale vydržely jsme do konce. Ani fotit nešlo, nebo se mi spíš nechtělo.

úterý 25. června 2013

A zase voda

Vzpomínám si na jeden pořad, kterého jsem kousek, zcela náhodou kdysi,  buď koncem loňského, nebo začátkem letošního roku viděla. Byla v něm nějaká kartářka nebo vědma, která předpovídala, že letošní rok bude jeden velký extrém.
Jak v počasí, tak v politice. Ač na tohle moc nevěřím, ta "baba" měla pravdu.
Ráno jsem čirou náhodou potkala známou, která má po náročné operaci. Zcela v pořádku ještě není, psychicky teda určitě ne, ale snad bude dobře. Aspoň je to na dobré cestě, myslím.
Po docela poklidném pracovním procesu jsem vyzvedla Lucku a hurá domů.
Únava trochu přetrvává, ale je mi mnohem líp. Zvažovala jsem, zda jít cvičit.
Nakonec jsem šla a byla jsem ráda. Ten pocit....Překonání sama sebe.
Večer se stavila Jana s Dankem. Vypadají a myslím, že i jsou doma spokojení.
Viki se z nich mohla pominout radostí. a to je dobře.

pondělí 24. června 2013

A spali a spali a spali...

Tak nějak to dnes vypadalo. Dopoledne jsem sice s přehledem zvládla pracovní proces.
Lucka měla dnes kino místo školy a přišla za mnou do práce. K obědu byla palačinka v oblíbené kavárně. Drobné nákupy a domů.
Už od rána jsem cítila nesmírnou únavu. Tyhle teplotní přechody špatně snáším.
Překvapivě jsem zvládla minulý horký týden, dokonce se cvičením, ale dnešní studená fronta mne položila.
A to doslova. Doma jsem si lehla a spala. Navečer jsem se trochu probrala abych za chvíli zase pokračovala ve spánku.
A světe div se, hromada žehlení, kterou jsem dnes měla v plánu, tak ta nezmizela.

neděle 23. června 2013

Návštěvu

které bylo dohromady 258 let (za pár měsíců už 260) jsme dnes měli.
Bylo kafíčko a k němu něco dobrého.


Byla trocha něčeho grilovaného.


A i když to chvílemi vypadalo, že budeme muset utéct domů, tak se nám odpoledne docela vydařilo.


sobota 22. června 2013

Naše Mína

umí využít jako pelíšek kdeco.
Třeba citron.



 Při rekonstrukci příjezdové cesty mi byly zrušeny sušáky na prádlo.
Nejdřív jsem si myslela, že to nechám být, protože mám na sušení prádla doma docela místo.
ono ale prádlo usušené v létě venku je přeci jen lepší. Líp voní, líp se žehlí.
Tak jsme to vyřešili novým sušákem. podstavec se zavrtá někam do země a už se suší.
Pět praček jsem tam dneska navěsila docela v pohodě.


Pro Lucku jsem si odpoledne musela dojet k Šárce, nějak se holky nepohodly. Když jsou dvě, tak je pohoda, ale jak jsou tři...Navíc přicházejí do těch úžasných urážlivých let.
Ještěže s mamkou Šárky máme obdobný názor a neděláme z toho vědu.
Péťa byla zase pracovat. Jen se doma otočila a už je zase pryč. Janu jsme od čtvrtka neviděli.
Ještěže máme tu Lucku.

pátek 21. června 2013

Pátek

Slibovali ochlazení, ale skutek utek. No, trochu chladněji bylo. Pravda.
Dopoledne jsme v práci přežily .
Péťa byla na přijímačkách v Hradci. Sama si to odřídila. Šikulka.
Po obědě mi dokonce nabídla pomoc s nákupy, ale já ji raději poprosila, aby holky převezla ze školy k Šárce do bazénu.
Nakoupila jsem sama, vyzvedl mne taťka.
Navečer jsem si jela pro Lucku, ale ta mě ukecala na spaní u Šárky.

čtvrtek 20. června 2013

Koncert

Pospat jsem si nemohla. Lucka musela do školy.
Chtěla jsem jít poklepat rukou staronovému panu řediteli a bylo z toho hodinové jednání na téma třídní učitelka.
Do práce jsem odmítla jít. Během dopoledne se vrátila z takové malé dovolené Péťa.
Přijela spálená, chuděra. Ale jinak spokojená, snad si to užila.
V poledne jsem měla sraz s Jančou na oběd. Přidaly se k nám dvě její kamarádky.
Bylo to příjemné, ale bylo teplo.
Největší radost z Janičky ale stejně měla Viki.


Potom jsem dojela pro Lucku, aby si chvilku užila Jany a honem na poslední hudebku. Zase honem domů.
Navečer se už Janě stýskalo po Dankovi a my jsme vyrazili na Lucky závěrečný koncert.
Hrála na klavír s paní učitelkou i sama



také na flétnu.


Tentokrát moc dětí nebylo, ale bylo to milé a děti jsou fakt šikovné.
A dík patří paní učitelce, že tuhle tradici stále udržuje.
Navečer jsme se s kamarádkou rozhodly, že jdeme cvičit. Obě jsme byly označeny za blázny.
Nicméně bylo nás 5 + paní cvičitelka a přežily jsme :).
Pevně věřím, že ráno už bude trochu chladněji.

středa 19. června 2013

Zpátky doma

Teplo, teplo, teplo...
To nemusím říkat nikomu, vím.
V práci peklo a to doslova. Naše místnosti mají okna na jih, do ulice, kde jezdí auta a všechno teplo a výpary se odráží nám do oken. Naprosto zničující. Navíc návštěva u klienta mimo pracoviště. Takže do rozpáleného auta, návštěva, zpět a znovu do "pekla".
Po práci do Prahy na provozní schůzi. Uff. Po schůzi směr letiště.


Přílet na čas, přiletěli. Hurá. Naprosto žádná změna, jakoby ty dva měsíce ani nebyly.
Cestou domů ještě vyzvedáváme potkanice. Trocha bloudění noční Prahou a hurá směr domů.
V jednu v noci jsme tu. A to teplo, teplo, teplo je pořád.

úterý 18. června 2013

Jo, jo, jo a ještě jednou jo

Tak nejdřív v noci. Hladký start, hladké přistání a zase hladký start. Pobyt je u konce. Jen malá obava, jestli v tom ledadle , které celý den sledujeme na radaru, opravdu sedí. Odpoledne hladké přistání Londýn a vzápětí zpráva, jsme tu. Jo!!!
 Tak ještě zítra poslední kousek.
V práci, tak jako jinde, veliké teplo. Zvládla jsem to, klienti taky, tak dobrý.
Hned na začátku pracovní doby vynikající zpráva. Rada města jednoznačně rozhodla a vedení na naší škole zůstává stejné. Jo !!!
Vyzvedávám holky, jedeme koupit potápěčské brýle. Holky zůstávají u Šárky, v bazénu. Co taky jinýho, že.
Doma na e-mailu zase jedna částečně pozitivní zpráva. Známá po těžké operaci je doma. Dobře jí není, ale je doma a bojuje. Jo!!!
A nakonec navečer jdeme s kamarádkou cvičit. V tomhle teple. Sejde se nás celkem devět + cvičitelka.
Bylo to výživné, bylo to skvělé. A přežili jsme to, všichni. Jo!!!

pondělí 17. června 2013

Nezbývá než doufat,

že v cizině dopadlo vše OK a mladí sedí v letadle směřující k domovu. Možná se ozvou cestou, možná se to dozvíme až ve středu.
Jinak nám dnes bylo teplo, teplíčko. Ráno jsem ještě před prací zaběhla do Lidlu. Měly v akci růžovočerné botky na běhání a ty jsem prostě musela mít.

Běžecká obuv

Zadařilo se, byly poslední :). Jako bonus mám růžové tričko. Tak musí být trochu veselo, aspoň v těch barvičkách.
V práci docela pohoda. Polovina klientů byly děti.
Děti mám ráda, ale v našem oboru je to trochu potíž, ale zvládly jsme je všechny dobře.
Moje milá pondělní kolegyně byla tak laskavá a koupila mi v Ikea stoleček holkám do pokojíku a stoličky na ven. Chceme jim udělat totiž na prázdniny "domeček", tak aby měly nábytek. Tohle bylo nejjednodušší řešení.

LACK Odkládací stolek IKEA Snadno sestavíte. Nízká hmotnost, snadno přemístíte.                 MARIUS Stolička IKEA Stohovatelné; šetří místo, když je nepoužíváte.
Po práci jsem se stavila v hrabáku a ulovila dvě sukně za pár korun. K nim jsem pořídila za 100 Kč nové letní botky. Nakoupila, potkala známou, prostě se mi od rána tak nějak dařilo.
Když jsem chtěla jet domů a vycouvávala na parkovišti, potkala jsem "blondýnu". Měla asi 180 cm, tmavé vlasy, tmavé brýle a vypadala jako chlap. Nicméně tento pán začal vycouvávat o několik sekund později. Já to ve zpětném zrcátku ihned zaregistrovala, šlápla na brzdu, on ne. A vyjížděl dost rychle. O můj zadní nárazník, na kterém zbyla jen jeho barva, si promáčkl oboje dveře. Po vystoupení z aut se snažil svalit vinu na mne. Jenže já měla dnes dobrý den. S úsměvem jsem mu vysvětlila, že já stála, to on nešlápl na brzdu a pokračoval v jízdě. Kdyby koukl do zrcátek, nebo otočil hlavu , musel mne vidět a nic se nestalo. Jelikož na mém autě takměř žádná škoda nevznikla, tak jsem mu podala ruku, popřála hezký den a s jeho souhlasem v klidu odjela.
Docela by mne zajímalo, jak to vysvětlil doma. Předpokládám, že jsem byla za blbou blondýnu já. Budiž, nevadí.
Lucka šla ze školy k Šárce. Prý z bazénu i na chvíli vylezly.
Péťa byla na přijímačkách na další vysokou školu. Asi zbytečně, ale aspoň to zkusila.


neděle 16. června 2013

Den otců











nijak zvlášť neslavíme. On také není až tak v povědomí jako svátek matek, že jo.
Nicméně, když jsme ráno taťkovi s Luckou přály, koukal na nás dost divně.
Ráno, tedy spíš dopoledne, protože jsme si dnes trochu po včerejším "flámu" přispali.
Po obědě, mimochodem stále se sžívám s novým sporákem a moc mi to nejde, ale to se snad poddá, jsme se dohodli, že se pojedeme projet na kolech. Aspoň kousek, Lucka poprvé po operaci, ostatně my jsme na kole letos taky ještě nebyli.
Jenže zavolala Šárka, že bazén je připraven k užívání a bylo po kole. Alespoň pro Lucku.
Nebránili jsme jí a na to kolo vyrazili sami. My po xxxxxx letech byli někde sami!
Tedy mimo večerních divadel.
Problém nastal, kam pojedeme . Kolem nás všude kopce. Tak jsem vymyslela trasu 30km. Graf výškového profilu mi nejde nijak posunout, tak je hned v úvodu :).
Zde písemně:
Minimální nadm. výška: 323 m
Maximální nadm. výška: 510 m
Počáteční nadm. výška: 364 m
Koncová nadm. výška: 364 m
Stoupání: 606 m
Klesání: 606 m

Moc hezká cesta to byla. krásné počasí a ta panoramata.
V pozadí Kozákov.


A tady zase Tábor.


V půlce cesty jsme si dali výbornou zmrzlinu. Důkaz, že jsem tam byla je moje helma na lavičce.
A taky kdo by toho mého muže fotil, že jo.


A po zmrzlince domů cestou lepší


 i trochu horší, ale pořád pohodovou.


Doma tachometr ukázal přesně 30 km. Tak doufám, že se taťkovi den otců líbil. Sice vypadal trochu unaveně, ale to rozchodí. Teda doufám.

Lucie vycachtaná,  bazénu si užila dosytosti.
Péťa přivezla auto, byla docela sdílná, moc hezky jsme si popovídaly.
Večer ještě volala, že ač zítra jede k přijímačkám, tak už je na jednu VŠ přijatá.
Tak 3 x HURÁ !!!

sobota 15. června 2013

II. celorepublikový sraz parních stříkaček

Tak taková sláva se dnes konala v našem městečku.


Sjelo se sem 10 plně funkčních parních stříkaček ze všech koutů naší vlasti. V celé republice je jich asi 15, ale někteří dobrovolní hasiči nemohli dorazit kvůli povodním.
Akce začala dopoledním průvodem.


Všechny stříkačky ať už tažené koňmi nebo historickými traktory se přemístily do místního parku, kde se podobné akce vždy konají. Tady jsme mohli obdivovat jejich krásu.
Samozřejmě nemohla chybět " ta naše" , majetek místního pořádajícího SDH.


Krásné byly všechny, ale tahle je pro mne jasná favoritka


Bylo na co koukat


Jako kontrast byla vystavena i nejmodernější technika



Parní stříkačky se nechlubily jen svojí krásou, ale dokázaly, že jsou plně funkční.
Součástí srazu byla i soutěž. Stříkačky musela jejich obsluha roztopit a ukázat jak daleko dostříknou.
Součástí dne byl i kulturní program. Jedním z nejlepších vystoupení byla skupina Artroza, mužoreti z Hořic.
Naprosto dokonalé. Tři kousky nám předvedli. Věkový průměr 60 a výš.





Prostě báječné odpoledne. Nezůstali jsme na celý program. Vrátili se domů, za Luckou dorazila Šárka.
Večer jsme se ale vrátili, protože program byl naplánován do pozdních nočních hodin.
Nejdřív trocha hudební produkce. Skupina HUSH.


A potom ohnivá šou. Úchvatná podívaná.





V plánu byla ještě bubenická šou, ale došlo k nějakému problému v elektroinstalaci.
Chvíli jsme čekali , ale už bylo dost pozdě, tak jsme to vzdali.