Poslední srpnový den

jsme odpoledne vyrazili na kolo.
Původně jsme měli v plánu nějaký výlet, když už předpověď počasí byla slibná, ale přišla Jana na oběd a to my radši budeme s ní, když ji tak často nevídáme.
Proto když odešla, šli jsme už jen na kolo. No, nevím, jestli to byla dobrá volba. Nejmenší člen výpravy, který se zpočátku těšil, dostal po prvním kopečku nějakou blbou náladu, která ho opustila až po sesednutí z kola doma. Ujeli jsme asi 10 km. Ale dojeli jsme všichni, někteří si to užili, někteří si cestou natrhali večeři, která chutnala všem ( kukuřice). Takže nakonec docela dobrý.
Taky jsem díky tomu stihla vyprat a usušit všechno prádlo hezky venku.
Teď už to jen vyžehlit, sakra, to se mi teda vůbec nechce.

Na oslavu třetích narozenin

naší Viki jsme všichni tak trochu zapomněli. Budiž nám omluvou, že jsme si nakonec vzpomněli.
Pracovní proces proběhl poklidně, dnes s kolegyní,  se kterou jsme v poslední době našly společnou řeč.
Stihla jsem uzavřít měsíc, nakoupit, sehnat propriety na příští týden do cvičení, vyzvednout Janičku a Lucku.
Doma jsme si daly s Janou kafe, probraly jak jde život. Na chvíli se k nám přidala i Péťa, která mi ráno připravila trošku horké chvilky , když rychle a nutně potřebovala zaplatit zájezd.
Mezi tím se vrátil taťka, odešla Jana a já sebrala Viki a šla se sní projít.
Naše skoro 7 km putování by se dalo nazvat : Jak Iva s Viki putovaly pod balonem. Po celou dobu jsme ho měly před očima.

I Viki s tomu divila a nemohla se na něj vynydívat.

A opravdu v jednu chvíli jsme byly zcela pod ním :)

Zažily jsme nádherný západ slunce.

A jestli se vám fotky moc nezdají, máte pravdu, je to foceno mobilem
A ještě jedna, kterou cvakl taťka od nás z obýváku.

 No a když už ta naše Viki dnes slaví svoje třetí narozeniny, tak sem přidám pár profi fotek. Jsou staršího data, ale to nevadí.

Do školy jsem zašla

dnes po ránu. Ne, nedivte se. Já tam chodím docela ráda. První dcera do téhle školy nastoupila před, no opravdu před mnoha lety. Za tu dobu jsem se spoustou učitelek poznala i jinak než jen ve vztahu rodič a učitel. Ne každá učitelka má své povolání jako diagnozu. Jsou mezi nimi i normální ženské.
Takže jsem šla zaplatit obědy, abych zase nebyla upomínána a zárověň se potkala se s lidmi, které jsem viděla ráda i s těmi, které zrovna nemusím ( těch bylo znatelně méně).
Přípravy vrcholí, všechno se chystá. Dokonce už mám rozvrh. Možná se ještě změní....
Na hudebce je to jinak, tam ještě probíhá rekonstrukce a sehnat nějaké informace je nadlidský výkon. Tak snad po neděli.
Potom jsme s Luckou probraly skříně a vytřídily malé věci. Nebýt poděděných věcí po starších holkách, tak tomu nebohému dítěti toho ve skříni moc nezbylo. Já bych i ráda nakoupila nové kousky, ale ona nechce a je z toho na nervy několik dnů dopředu. Nevím jak ji přesvědčit a kupovat něco bez zkoušení, tak to nehodlám.
Odpoledne jsem Lucku odvezla k Šárce a jela do práce. Konec měsíce se blíží ...
Taťka měl dnes taky dlouhý den, něco ladili s kolegou ohledně počítačů a mohli se do toho pustit až všichni odešli z práce.
Skončila jsem v šest večer, mám hotovo. Vyzvedla jsem Lucku, nechala ji doma a jela cvičit. Kamarádka pro mne měla ne moc veselé zprávy. Ale to je život.

Středa

jak jinak pracovní. Po dlouhé době se šéfem. Dvě nové, velmi mladé kolegyně.
Ale jinak relativně klid. A i když jsme o polední pauze jeli k nechodící klientům, všechno jsme zvládli.
Lucka šla po obědě k Šárce.
Já nalákána fotkou známé , co našla hub, vzala jsem Viki a šla taky. Sucho, sucho, sucho...Navíc hmyzáci všude. Takže ven z lesa a hurá domů. Celkem jsme ušly asi 6 km. A i když jsme přinesly jen jednoho červavýho hřiba, tak to bylo hezké odpoledne.
Lucka se vrátila taky spokojená.
Jen foťák jsem si zapmněla.

Nějak se nemohu dostat

do správných pracovních obrátek. Nicméně jsem ráno pěkně vyrazila dělat tu odpudivou úřednickou práci.
Zpestřilo mi to několik nenechavců, kteří neklepou, klidně vlezou dovnitř a mluví a mluví. A vůbec je nezajímá, že mám práci.....Přišli i tací, se kterými jsem to měla domluvené a ráda jsem je viděla.
Lucka usoudila, že už jsme dlouho nebyly na palačince a přišla za mnou. Po jídle jsme zašly do papírnictví, do obuvi a dost. Chtěla jsem si zachovat zdravý rozum. Příští týden bude taky otevřeno. To dítě (holka) nesnáší nakupování.
Po návratu domů jsme vytáhly kola...

 V plánu byla delší trasa, ale jely jsme okolo domu třídní paní učitelky, která nás na konci školního roku zvala na návštěvu...Tak jsme zazvonily. Co jsem tam obdivovala byly orchideje. Má jich víc, ale tyhle byly nejkrásnější.

 Jak řekla Lucka, bylo to docela dobrý. Takže jsme nakonec ujely jen 10km.
Cestou domů jsem zase měla prázdné zadní kolo. Taťka na to přišel. Při nehodě na dovolené to způsobil střep, který zůstal uschován v plášti a dnes si zařádil znovu. Ještěže mám šikovného muže.
A aby to nebylo líto Viki, tak jsem si ještě dala 3km pěší okruh s ní.

První den

po dovolené nebyl až tak strašný.
Práce nám uběhla docela dobře. Klientů bylo tak akorát a i po zástupu z minulého týdne bylo vše OK.
Dojela jsem domů, aby tu Lucka nebyla tak dlouho sama.
Když jsme si s taťkou dali kafe, do práce jsme se vrátili spolu.
Potřebovala jsem totiž nějakou pomoc anikdo není šikovnější než můj muž.
Jen ta podložka se moc nepovedla viď. A ta moje nálada taky nebyla nejvzornější....
Něco málo nakoupit a zpátky domů. Spolknout pár žabek a hurá na cvičení. S kým jiným, než s kamarádko z dovolené. Jo, dlouho jsme se neviděly :).
Cvičení bylo super, už mi to chybělo.
A po sprše jsem sedla k PC a doplmnila jsem jsem celou dovolenou.
Tak jen doufám, že to prádlo zvládnu vyžehlit ve dnech následujících.
Péťa byla mezi nočnimi v Pardubicích shánět zase byt. Vypadá to nadějně, tak jí držte pěsti.

Střecha

Babička bydlí na vesnici. U domu má střechy na kterých je jen lepenka, která se každoročně natírá čímsi. Doposud si to dělala sama. Letos už se jí na střechu nechtělo. Ani se jí nedivím. A jelikož nepršelo, tak jsme s mužem sebrali Lucku a Viki a jelo se.
Péťa má po noční, tak aspoň tady měla klid na spaní.
Sice bych potřebovala likvidovat třeba prádlo po dovolené, ale Lucka se nudila...Spojilo se příjemné s užitečným.
Navnaděny houbařskými úlovky z dovolené, vydaly jsme se do lesa.
Před lesem je pole. Pole bylo čerstvě sklizeno, sláma svázána do balíků. Dneska jsem fakt litovala, že mám s sebou jen malý digitálek. Ale jsem ráda i za něj.

Viki byla asi dnes nejšťastnější pes. V lese řádila, lítala, ale poslouchala. Na volno byla jen chvíli, při hraní, jinak vzorně na vodítku. Co kdyby.

Les je to hezký, různorodý, ale je tu sucho. houby jsme sice našly, ale buď staré, červivé, nebo such

Došly jsme až kchatičce na kraji lesa.

 Kousek za ní bylo Vraní oko čtyřlisté. Bylo jich tam hojně. Dosud jsem jich tolik pohromadě neviděla.

A při cestě z lesa jsme neodolaly a zase ta kola slámy fotily.

Holky pozovaly. Sedíme.

Ležíme.

Prostě madam.

Viki byla celá nadšená, že ani nechtěla být venku. Takže když taťka dodělal střechu, daly jsme si kafe a já pomalu vyrazila pěšky směr domov.
Tenhle pohled se mi naskytl, když jsem vyrazila, začínalo pršet.

Taťka s Luckou naložili věci a cestou mě nabrali.

Jsme doma

Teď jen zlikvidovat tu horu prádla, probrat fotky a vzpomenout na zážitky celého týdne, ale bylo to super.

Sobota

Den opravdu poslední
Psát tady o tom, že se nám domů nechtělo je asi zbytečné.
Trochu věcí jsme sbalili už večer, zbytek dobalili ráno.
První přijel partner Péti, protože nutně potřebovat jít na houby. Přinesl plný košík.
Potom dorazil i náš taťka.
Naložili jsme všechny věci, uklidili chtaku, předali klíče a vyrazili k domovu.
A aby to taťkovi nebylo tak moc líto, stavili jsme se kde? No jasně, na Kosti na oběd.

Uzený losos a pstruh neměli chybu.

 Po tom se mi vážně bude stýskat. Kluci starající se o gril byli celý týden v dobré náladě. Slušní, ochotní...

Na nádvoří se v sobotu i nějaké představení konalo, ale viděli jsme jen kousek.

A protože domů se fakt nikomu nechtělo, zopakovali jsme si krátkou prochajdu i s taťkou.

 Tady slavnostně slibuju, že je to jsou letos poslední fotky Kosti. Ale když to se tak dobře fotí...

A pak už domů, vybalit, prát a hlavně za Viki.
Ta měla radost, že nás má konečně doma.
Nebýt komárů v lese  a vos všude okolo byla by to naprosto dokonalá dovolená.
Ona tedy byla...

Pátek

aneb, musíme dohnat a stihnout vše, co jsme za ten týden nestihli.
Ráno na Valečov

Oběd, kde jinde, než na Kosti...

 Malá procháka po okolí

Konečně z jiné strany

Nakrmit kačenky

A tak nějak se rozloučit..Lákali nás na představení, ale Táda musel do hajan...

A zatímco někteří spí, my opět sedáme na kola.
Naposledy kolem rybníku.

Kola do lesa a ukázat Lucce místa, kde jsme chodili před lety.

Dokonce jsme našly náps který jsme tenkrát vyrili do skály, dneska už bych to neudělala. To už je let...

Ale krásně je tu pořád

Po návratu ještě naposledy na nejlepší zmrzlinu

A navečer zase to stejné...

Starší děti si vyhrabaly na pískovišti díru, Táda se tam vešel do půl těla...

A jak jsme dovolenou začali, tak ji taky končíme. Balon nad skálou, tentokrát i s ohněm :)

Byl to hezký, veselý a hlavně pohodový týden

Bylo to poprvé, kdy jsme s kamarádkou byli někde dýl než 2-3 hodiny společně. zvládli jsme to všichni na výbornou. Za celý týden jsme neměli ani jeden konflikt, děti byly hodné.
Lucka by zasloužila metál. Vyrůstá mezi dospělými, ale k Tádovi se chovala naprosto skvěle.
Usoudili jsme, že za rok jedeme zase. Už teď se těšíme.