Do práce a do postele

Dnes denní. Vzhledem k mým přesčasům a tomu, že práce nebylo až tak moc jsem byla propuštěna o něco dřív. Nicméně jsem po příchodu domů lehla a spala. Asi jarní únava nebo co.
Jo a auto mám v nemocnici, tak snad mi ho tam uzdraví.
A s Luckou je doma taťka, má dovolenou. Vařila Lucka. Rizoto a bylo výborné. Jak jinak.

Na rozhlednu

Po docela náročné noční jsem samozřejmě musela pospat.
Odpoledne se nabízela otázka co teď. Něco dělat, na výlet, k vodě ?
Los padl na Tábor. Tichánkova rozhledna ležící nedaleko nás.
Počasí tak nějak nevědělo co udělá...

Lucka a já jsme prolezly turniketem za 20Kč abychom se mohly kochat z výšky.

Taťka zůstal s Viki dole.

Panoramata krásná, viditelnost trochu menší, ale zase je to jiný, taky moc hezký pohled na krajinu s mraky.

V místní restauraci jsme si dali kafe a zmrzlinový pohár. Mne osobně to tady trochu zklamalo.
tak trochu nepořádek, nabídka nic moc, 0,5l voda v pet lahvi za poměrně vysoký peníz...
Nevadí, chtěli jsme na vrchol, tam jsme byli.
Pod Táborem , prý v lesích, se ukrývá Alainova věž. Času jsme měli, tak jsme se vydali na procházku lesem.

Doatace EU a Liberecký kraj ale zajistili finance a věž se opravuje a sní i celé její okolí prochází rekonstrukcí.

Vedle věže teče potůček, je tam udělaná i studánka, alespoň jsme se mohli v parném odpoledni osvěžit.

K vodě

Sobota dopoledne, vedro k zalknutí. Co teď ?  Jediné řešení je k vodě.
Moc dlouho nepřemýšlíme, balíme a vyrážíme. První zastávka měla být na hradě Kost v místním venkovním grilu na výtečné masíčko. Jenže ouha, na Kosti je čarodějnický kongres. Málem ani neprojedeme. Nevadí, za chvilku už jsme ve vodě. Branžež, naše oblíbená.

Poloprázdný kemp, hodně to tam upadá, rybník byl dokonce vyřazen z kontrolovaných míst určených ke koupání....

Ale my si to stejně užíváme. Cukrová vata...

Karty...

Domů musíme relativně brzo, jdu totiž na noc. Ale zmrzlinu ve Žďáru si neodpustíme.
A na komíně tam mají čápi, ale mobil je moc nepobral.

Zase jeden hezký den.

Na kolo

V pátek jsem měla kupodivu také volno.
Dopoledne bylo očklivo, vypadalo to, že snad ani ven nevylezeme.
Odpoledne se ale počasí umoudřilo a když se taťka vrátil z práce,sedli jsme na kolo a že aspoň na chvilku...
První zastávka - "první voda"

Pokus o fotku vážky v letu mobilem - to jsme se pobavili.
Ledňáček se vyfotit opravdu nedá, ale viděli jsme ho.

Druhá zastávka - "druhá voda"
Tentokrát se tam krávy nepásly a tak jsme mohli sjet až k vodě.

Třetí vodu jsme vynechali a vzali to tentokrát na kopec.

Pole plné jetele

Hledáme čtyřlístky a že jich tam bylo...

Cesta přes kopec nám trvala docela dlouho, jednak bylo teplo, jednak bylo na co koukat.
Krkavci, káňata, poštolky, koně,  Krkonoše, Ještěd, Tábor, Černá Studnice...Prostě nádhera
Na kopci má známá hospůdku. Dali jsme pivko, kafe, pití. Popovídali a jeli domů.
Cesta vedla přes park. Nikde nikdo...Tak jsme s Luckou využily situace :)

A ještě kouknou na nové molo na Jizeře, ale mobil už to moc nepobíral, tak alespoň lávka přes Jizeru z onoho mola.

Najeto asi 22km, nakoukáno spousta krásných pohledů.
A krásný pocit, že i v pátek odpoledne může být hezky kousek od domova.

Poslední rozloučení

Dnešek jsem měla volno. Plánovaly jsme s Luckou, co podnikneme. Jenže..
Jak už jsem psal v sobotu zemřel strejda. Rodina se rozhodla o rozloučení bez obřadu. Pouze u tety doma v úzkém kruhu rodinném. Jelikož můj táta (strejdy bratr) už nežije, musela jsem za naši rodinu já s bráchou. Zpočátku trochu rozpaky (čemuž se nelze divit), ale nakonec si myslím, že to byla důstojná akce.

Dopoledne jsem byla objednaná ke kadeřnici. Jsem na krátko a jsem strašně spokojená.
S Luckou jsme si stihly dojít na pizzu,

 vyzvednout kytku na již zmíněnou akci.

Odjely jsme taky spolu, stavily se u našich na hrobě.
Já odešla s bráchou k tetě, Lucka se švagrovou a jejíma holkama odjely zase k její rodině, kde se slavily narozeniny a to čtyřicáté.

Navečer jsem odvezla bráchu za rodinou, vyzvedla Lucku a jelo se domů.
A ač to byl vlastně smutný den, tak z něho mám dobrý pocit.
Všechno klaplo, všechno tak nějak plynulo...

Středa

A zase do práce. Tentokrát s kolegyní, co si dost rozumíme. Divný den.Všeobecný zmatek a chaos, který jsme nějak nemohly ovlivnit, ale nakonec bylo vše OK.

A už je zase úterý večer

Teplo a změny v počasí mi nedělají dobře. Mám pocit, že nic nezvládnu.
Nakonec něco trochu jo, ale dá to zabrat. Ale na velký výkon to není.
Zvlášť, když vím, že jdu na noční. Takže nějaké to prádlo, jídlo, nádobí, vysavač.
Po návštěvě na veterině minulý týden jsme usoudili, že další návštěva je nutná.
Viki se sice zlepšilo břicho, za to má pupence po celém těle.
Tak jsme s mužem a Viki vyrazili. Čekali jsme poměrně dlouho, ale zase tam byla paní doktorka.
Tak jo, tak je to tak. Má alergii na trávu.
Jak vtipné! Ona , která se nevyčurá ani nevykadí, když nemá kolem sebe trávu. Vypadá to, že bude na dlouhodobé léčbě. Ovšem léky proti alergii na psa nezabírají, jedině kortikoidy. Tak uvidíme.
Ještěže ji to nesvědí a je v pohodě.
Tak to bychom měli pondělí. V práci s kolegyní, která na příští službě už bude mladá paní.
Byl klid, jen to teplo...I přesto, že pršelo to bylo strašně úmorné.
Když se vracím z noční...

 Dneska dopoledne jsem pospala. Po obědě jsme s Luckou vyrazily do města. Musela jsem zařídit kytku na poslední  rozloučení se strejdou. Umřel v sobotu. Bylo mu 85 a byl nemocný.
Nějaký ten nákup. A člověk se ani nenaděje a je zase večer.
Péťa začala zase chodit do práce na brigádu. Zcela dobrovolně. Docela ji obdivuju.
A zítra. Zítra zase hurá do rachoty.

Nedělní ráno

začalo vlastně už ve dvě v noci, kdy jsem zalehla. Malý princ je naučen, že před pátou se venčí a baští. Dodržel svůj čas. No tak jo. Po nezbytných úkonech jsme ještě zalehli.
Janička si pro něho přijela kolem poledne. Pozitivní je, že si nestýskal a že jsme to všichni zvládli.

Odpoledne na vedlejší louce balíkovali seno, tedy vlastně otavu. Mají nový stroj a to vám je fofr.

Teplo, neteplo můj muž se rozhodl, že zdolá starý cypřiš, který rychlostí blesku prosychal a byl čím dál tím ošklivější. Halvně z něho padaly strááášně pichlavé jehličky a bylo jich strašně moc.

Pěkný masakr, co říkáte.

Nějak jsem se na to nemohla koukat a z toho šoku (nebo že by únava předchozích dnů) jsem z toho odpoledne pousnula. Když jsem se probrala, tak jsem se zastyděla a šla mužovi pomoct s úklidem.
A je hotovo.

Krásná letní neděle a žádné koupaliště, žádný výlet... Ale tak to asi má být. Pocit z dobře vykonané práce taky není marný.

Sobota

pro mne začala poměrně brzo.
Bylo nutné vyvenčit a nakrmit malého prince. No a když už jsem vstávala do práce...
V práci docela pohoda. Pořád bylo co dělat a tak to docela uteklo.
Rychlá sprcha a hurá na zahradu k jedné kolegyni. Dobře jsme se měli, jedli, pili, buřtíky upekli. Dobře jsme se bavili.
Pěšky domů se nám nechtělo, tak jsme si zavolaly taxi :).
Do postele jsem se dostala skoro ve dvě ráno.
Taťka s Luckou to tady taky zvládli skvěle. Po obědě si pro Lucku přijela známá a ta sní strávila odpoledne v nedaleké vesnici na dětském dni. Organizují si to místní obyvatelé a dle Lucky to bylo supr. Tak jsem ráda, že i mezi cizími lidmi se jí líbilo.
Taťka zvládl oba psy celé odpoledne sám. Taky je šikulka.

Nějak nestíhám

Prázdniny, volno a já, já nestíhám.
Je pátek a já koukám, že dovolenou dopsanou zdaleka nemám ( a pochybuju, že to dokončím) a tenhle týden taky nic moc.
V úterý, jak jsem psala, jsem odvezla Lucku k babičce.
Ve středu jsem měla den. Už ve čtvrt na devět ráno přišla sms, že chce domů.
Takže po denní  jsem sebrala taťku, který právě dosekal, a jeli jsme si pro toho našeho smutníčka.
Ve čtvrtek jsme byly s Luckou doma. Musela jsem dodělat resty z dovolené a po ní. Navíc jsme si ráno pospali a vyrážet někam na výlet, když jdu na noční je tak trochu riziko. Jednak, že to nestihneme zpátky( znám se), jednak v tomhle teple...Kdo má pak tu noční přežít, že jo?
Takže dobrý a večer na noční.
A ejhle máme tu pátek. Noční celkem šla, ale stejně musím pospat. Těšila jsem se. Ale nejstarší se u nás dopoledne stavila. Jak ji Viki slyšela, začala vyvádět a bylo po spaní.
Odpoledne jsme si jely s Luckou pro Cipíska. Jana má nějakou akci a my hlídáme. Asi do neděle. Bude to trochu boj, nějak si tentokrát s Viki nerozumí. Tak snad si to vyříkají.

A zítra, co byste řekli, zítra zase denní v práci.

Postupně

vkládám jedlotlivé dny naší dovolené. Vzhledem k tomu, že chodím do práce to bude asi chvíli trvat. Pokud to někoho zajímá, zalistujte níže, třeba se zase něco dozvíte :)

Co se dělo v úterý ?

Ráno jsme s Luckou zaspaly.
Zachránila nás Péťa, přiblížila nás k místu určení místo plánovaného busu.
Potom si jela vyřídit brigádu.
Krátká procházka a jsme na návštěvě.

 Bylo nám tam dobře, dostaly jsme dort a bublaninu, taky bezovou šťávu a kafíčko.
Stihly jsme zkontrolovat kozu i králíky.

Domů jsme šly pěšky. Bylo hezky, až moc teplo...

Ale je přece léto, jen jsme se ráno oblékly jaksi nepatřičně. Tak jsme si cestou daly zmrzlinu.

Po návratu domů jsem sebrala Viki a hurá na veterinu. Má břicho, no fuj. Rozjelo se jí cosi..
Dle pana doktora je to "pouze" alergie.
Dostala injekci, je vykoupaná v něčem speciálním, tak uvidíme, co to provede.
Pak jsem zase sebrala Lucku a odvezla ji k babičce. Lucka je "mamánek". Nechce spát nikde mimo domov. Myslím, že jí to někdy i mrzí, ale prostě nemá odvahu.
Letos sama projevila zájem přespat u babičky. Tak je tam, uvidíme na kolik nocí.
I kdyby jedna bylo by to fajn.
A taťka seká a seká. Posekaná zahrada vypadá dobře. Jen kdyby ta tráva tak rychle nerostla.

A ač se to nezdá, mám dneska nachozeno skoro 10km.

Pracovní pondělí

Jo, jo, hodně krutá realita. Ráno hezky do práce. Ale docela to šlo.
Jen ty změny, které na nás chystají se mi moc nezamlouvají.
Ale třeba to tak má být.
Jen si myslím, že kapitán by potápějící se loď opouštět neměl.
Jana byla na kontrole, noha se lepší.
Péťa byla na nákupech.
Taťka byl taky v práci.
Lucka byla sama doma. Ale má největší pochvalu.
Uvařila sama, úplně sama ( dle mého návodu napsaného na papíře) rizoto.
Bylo úžasné, takhle dobré jsem ho ještě nikdy neudělala. Ani foto jsem nestihla.
A s Viki jsem se byla aspoň kousek projít.

Jsme doma

Bylo to super. Užili jsme si to. Až se prokoušu záplavou fotek a prádla, tak sem postupně vložím "zážitky" z cest.
Dnes už zase realita.

Já prádlo, taťka opět začal sekat. Ještěže nám to počasí dovolí.

Dovolená, den třetí - odpočinek u zvířátek

Po docela náročném dnu jsem zařadila den odpočinkový. Volba padla na Děčínskou ZOO.
Dobrá volba. Nepříliš rozlehlá, ukrytá pod stromy.
První problém nastal hned na začátku, kdy si Lucka objevila klíště. Zakousnuté samozřejmě. Improvizace. V občerstvení trocha oleje do kelímku, u pokladny posledních pár kapiček desinfekce (předpokládala jsem, že v ZOO bude na tyto případy lékarnička vybyvená, nebyla). Pinzeta nebyla, ale podařilo se, klíště bylo po pár minutách venku a celé.
A teď už na prohlídku. Zvířátek spousta.
Nás zaujaly info tabule. Nejenže si můžete přečíst, ale také sáhnout, podívat se a přivonět.

Není to moc vidět, ale podávají si "ručičky"

Pro mne osobně největším favoritem vlk hřívnatý. Krásné zvíře.

Že tady někdo přemýšlí jak děti zaujmout je vidět po celé ZOO.

Není nádherná ?

Čáp, jak ho asi jinde v přírodě jen tak neuvidíme.

Spojení venkovního a domácího bydlení pro opičky

Kontaktní ZOO

A zase atrakce pro děti

Po zvířátkách jsme si dali oběd v místním stánku a šli ještě na nedalekou Pastýřskou stěnu.
Výletní místo, odkud je úžasný pohled na Děčín.

Rozhledna nefunguje, restaurace ano, jen škoda těch slunečníků, hned by to vypadalo lépe.

Cesta zpátky k autu místním lesoparkem. Ani vám nedochází, že jste ve městě. Nádherně tam bylo.
Jen jsme si s Luckou v jednom místě posedly a měly obě zadky plné smůly. Nad náma totiž byla borovice a v tom velkém teple nějak plakal a my si toho nevšimly. Nám se teda nelepí smůla na paty, ale rovnou na pr...

A ještě návštěva odloučeného pracoviště. Auto necháváme poblíž. Na lavičkách tam sedí spousta našich opálených spoluobčanů. Auto nacházíme v pořádku, spoluobčané sedí stále na svých místech, Že by nám ho hlídali?
Expozice Rajské ostrovy. Taky pěkné pokoukání.

Fotek by bylo nepřeberné množství, je těžké vybrat ty nej. Den v ZOO měl být oddychový, ale v tom teple jsme toho nachodili taky dost. Na zámek už ani nedošlo.
Ale pingpong u chalupy zase byl.