Nejšikovnější

jsou moje holky. Já vím, to říká každá máma, ale...
Lucka byla jediná, kdo měl ve třídě samé jedničky. Ty měla i na hudebce.
A Péťa má hotovo 11 zkoušek z 11.
Jééé, já se mám.

Kryštof ve Šťastné zemi

Co dodat, bylo to skvělé.

Závěr školního roku

bývá ve znamení jiného rytmu, než obvyklé školní dny.
Některé věci jsou dané, jiné se mění.
Pondělí. Já po noční. Ve škole ještě běžný režim.
Úterý. Měla jsem volno. Lucka ještě normální vyučovací hodiny, odevzdávání knížek.
Středa.

Celonárodní problém je nedostatek zubařů. My jednoho sympatického a dobrého (ale placeného) sehnali. Když jsme si na něj zvykli, on se nám přestěhoval. Nastal čas pravidelné kontroly. Naštěstí ještě přibírá nové pacienty a neodstěhoval se moc daleko. Tak jsme se za ním chystali. Já volno z práce, Lucka zůstala ze školy doma. Hodinku před kontrolou telefon, bohužel nás nemohou vzít, technické problémy.
Stejně jsme jely. Trocha nákupů neuškodí. I když je Lucka nemusí, docela jsme to zvládly.
Malá zastávka u Janičky v práci. A den pomalu pryč.
Čtvrtek
V práci už zase fungujeme v režimu původním. Trochu jsme odvykli. Takže to byl dost fičák. Domů místo ve 14 v 16. Ale zase mě to bavilo.
A v 18 tradiční závěrečný koncert v hudebce.
Jsem na Lucku pyšná, je šikovná a je hrozně znát, že jí to baví.
Ony všechny děti hrály krásně, o tom žádná.
Generálka na flétnu...

Klavír...

A nezbytná kytička paní učitelce. Ta by zasloužila do zlata zasadit.

V pátek ráno jsem odvezla Lucku do školy a šla se projít s Viki. Taky nás holka potřebuje a v poslední době to nějak nestíháme.
Dva...

Proužkované nebe...

 O velké přestávce jsem Lucku vyzvedla a zkusily jsme zubní podruhé. Tentokrát se povedlo.
Kontrola proběhla. Víceméně jsem se dozvěděla, co jsem tušila. Nějaký zásah bude nutný, ale nic akutního.
A jelikož se nám to ve středu asi líbilo, jely jsme nakuvat znovu. Tentokrát to byla rychlovka.
Ještě se stavit u babi pro jahody a honem domů, abych stihla v klidu na noční.
A dnes ospalá, upršelá sobota. Je tady u nás pouť, ani jsme nešly.
 Nějak se nám po tom rychlém týdnu mezi davy lidí nechtělo.

Léto, dovolené, cestování

Tohle všechno se blíží. Péťa, naše největší cestovatelka odlétá na začátku prázdnin zase pryč.
A protože termínů, kdy se sejdem v plném počtu moc není, dohodli jsme se, že v neděli pozveme babi na oběd.
V sobotu jsem totiž byla celý den v práci.
Vše nakoupeno, navařeno, připraveno. Babi dovezena, oběd se povedl, dezert též.
A tak mne napadlo, že si uděláme společné foto.
Někteří souhlasili, někteří nic nenamítali, někteří i protestovali. Výběr místa taky nebyl jednoduchý.
No nakonec se to nějak zrealizovalo. Nic úchvatného nečekejte. Vyfotit se se dvěma psi není žádná legrace. Ještěže nikoho nenapadlo, že by tam mohla být i kočka.
Tak tady jedna taková docela normální rodinka.

Samozřejmě, když už se fotilo, tak jsem chtěla skupinky. Něco se povedlo, něco méně.
Největší perla vznikla, když jsem chtěla nás pět. No aspoň nás holky nebudou muset moc odstřihovat až je naštvem :)

A stejně nejhezčí jsou fotky nearanžované, které vzniknout jen tak, mimochodem.
Třeba při cvičení Cipíska.

 Nebo blbnutí nejstarší a nejmladší.

Hezký den to byl. Jen jsem navečer musela do práce.
Ta by byla taky fajn, jen kdybychom nesuplovali záchytku. Takový dáreček který má 4,4 promile.....
Zvládla jsem to.

Narozeninový dárek

Narozeniny jsem měla v dubnu. Od starších holek jsem dostala zážitek. Měla jsem z něj velkou radost, protože jsem po něm vlastně toužila.
Tam na koloběžce, zpátky lodí. Tedy hlavně po té lodi jsem toužila.
Nikdy jsem v ní totiž ani neseděla, krom lodičky na rybníce v Třeboni.
Dlouho jsme dávali dohromady termín. Moje směny, Lucky aktivity školní i mimoškolní, prostě termín padl na dnešek.
Předpověď počasí zpočátku vypadala docela slibně, nicméně se vše otočilo.
Bylo nějakých 13-14 stupňů nad nulou, pršelo.
"Pohoda" začala už na začátku. Zde si povšimněte, manžel má velkou koloběžku.

Zde už ji nemá a má menší.

Sotva jsme totiž vyjeli, praskla mu zadní guma.
Nevadí, vyrazili jsme, pršelo, po chvíli teda přestalo.
Cesta vedla přes železniční most.

 Mraky nehodlaly opustit oblohu ani na chvilku.

Ovečkám to nijak nevadilo.

Do místa určení jsme dorazili celkum bez úhony a tím, že na koloběžce člověk musí vyvinout pohyb, nebyla nám ani velká zima.
Zkontrolovali jsme jez a dohodli se, že ho vzdáme, protože nikdo z nás nemá sebemenší zkušenost.

Vyzvedli jsme si loď a vybavení. Lilo jako z konve.
Nalodili jsme se a vypluli. Potud docela dobrý. Po chvíli motání se na řece, nám tatínek začal vysvětlovat, jak se správně pádluje. Dvakrát zabral....
No co myslíte, udělali jsme se raz dva. Ještěže kolem nás jeli sympaťáci, kteří nám pomohli loď vylejt. Díky nim manžel taky přežil, nechtělo se mi vraždit před svědky....

Do cíle jsme dojeli už bez potíží, ale mokří a zmrzlí. plánovaná káva na jedné ze zastávek se nekonala. Hranolky na konci cesty také ne. A to dokonce vylezlo sluníčko.
Prostě rychle sednout do auta a domů do teplé sprchy.
Odpoledne jsem ještě zajela zařídit Pétě ATB, už víc jak týden ji není dobře. A hlavně jsem jela nakoupit. Manžel dostal speciální dárek. Balíček rakviček.

Ale jo, narozeninový dárek i když nebyl úplně ideální jsme si užili a věřím, že si to někdy zopakujeme.
Jani a Péťo děkuju a klidně něco zase vymyslete. Nejde o to jaký zážitek, hlavně, že je intezivní.
A to tenhle opravdu byl.

Ani týdeník

se mi nedaří jak tak pozoruju.
Neděle 14.6. byla pracovní. Od pondělí bychom měli být i s novým vedením zase to, co jsme bývali. Takže jsem vlastně celou směnu strávila úklidem, abychom to tam měli hezké.
V pondělí jsem měla volno, takhle to vypadalo brzo ráno....

 V úterý jsem šla zase do práce, moc jsem se těšila :). A ráno vypaadalo úplně jinak než předchozí den.

 A jelikož fakt chci, abychom si to v práci užívali, tak jsem se dala na renovaci.
Předtím

Potom

V práci pohoda. Nový šéf - hlavně nezakřiknout. Vše řešeno v klidu, neb má trochu jiné požadavky. Ale žádný stres, žádná panika jako kdysi. Ufff... Ani se mi domů nechtělo.
Odpoledne jsem dostala růži a košíček jahod. Vlastně ani nevím proč, ale bylo to milé.

Že nebe umí čarovat , tak to vím už dávno. Takhle krásně řádilo ve středu, když jsem šla navečer na noční.

V Lidlu byl retro týden,  jediné, co jsem ukořistila bylo mléko a Mira.

Občas koupím někde bazalku, málokdy vydrží, většinou zajde. Nyní mám doma nějakou hodně odolnou, roste už hodně dlouho a dokonce mi vykvetla.

Sekání

dnes pokračovalo. Ač úmorné vedro, taťka se nedal a sekal. Stihl toho hodně. Takže 3 x hurá.
V mezičase jsem ho poprosila, jestli bychom nemohli vyčesat Fíbí. Chlupy jsou doma totiž všude.
Dneska poprvé lítala venku. Co nás překvapilo, že ventilovala jako pes - vyplazený jazyk a dýchala a dýchala. Tak jen doufám, že není něco špatně. Ale vypadala legračně s vyplazeným jazykem a naštvaná, že ji češeme. A navíc na nás vrčí jako pes. Divná kočka :)

Odpoledne se pomalu zamračilo a když měl taťka hotovo, co chtěl dneska stihnout, přihnala se bouřka. To byla nádhera :) Miluju bouřky.

Po chvíli začalo i pršet, ale všechno se přehnalo rychle a už je zase klid.

Pořád se něco děje

Po pondělní noční jsem v úterý dopoledne pospala, potom doma něco poudělala a odpoledne se vydala na poslední radu rodičů v tomto školním roce. Nějaký "inteligent " totiž vymyslel, že už nemůžeme být sdružení a tudíž se musíme přetransformovat. Takže spousta papírování a hlavně se musíme sejít a všechno odsouhlasit. Tož jsme tak učinili. Probrala se i spousta jiných věcí. Některé mi přišly zbytečné a malicherné.

Ve středu ráno klasická procházky s Viki. Odpoledne odvézt Lucku na zkoušky z flétny, které úspěšně složila. Klavír už má hotový před týdnem. Honem nakoupit a už v 16 hod. do práce na noční. Měli jsme totiž schůzi (kolikátou už), cože jako s námi bude. Zprávy sice optimistické, ale po ročních tahanicích už se bojím slovo naděje i vyslovit. Samotná noční byla v pohodě.

Ve čtvrtek ráno jsem odvezla Lucku k vlaku. Jela na školní výlet. Odhlasovali si ve třídě rafty a koloběžky. Ještěže to nemáme daleko. Počasí sice nebylo úplně ideální, bylo pod mrakem, ale výlet se podařil a Lucka přijela naprosto spokojená.
Já se mezitím prospala a ještě jsem stihla kávu s milou známou, co nedávno oslavila narozeniny.
Sluníčko vykouklo až odpoledne a udělalo se hezky. Potřebovala jsem na vzduch. Tak mne napadlo, že v rámci přípravy na dovolenou vezmu Viki a zkusíme jízdu autobusem. Ona totiž jezdí jen s námi autem a busem jela naposledy asi před třemi lety.
Rychle jsem se sbalila a mazala. Viki musím pochválit. Byla naprosto skvělá a dokonalá. Jako kdyby jezdila denně. Nechala si nasadit košík, v klidu nastoupila, celou dobu byla v pohodě a zase v klidu vystoupila. Dojeli jsme do nedaleké vesnice, kam chodíme na brusle. A pěšky domů.
Viki s Kozákovem v pozadí

Kozákov bez Viki

 Cesta domů

Tady mě překvapila zase. Říkám Viki pojď , já tě vyfotím a ona takhle krásně zapozovala.

Byla to taková příjemná podvečerní procházka.

V pátek jsem šla jenom na ranní. To je taky takové příjemné být v práci jen 8 hodin.
Vyzvedla jsem Lucku ve škole, nakoupila.
V podvečer jsem šla na úžasnou akci. Naše holky cvičitelky zorganizovaly venkovní cvičení na nedalekém koupališti. Dost nechápu, kde berou tu energii. Ale jsem za to ráda.
Na programu byl piloxing

jumping

zumba (zde si prosím povšimněte v popředí u maminky v šátku nejmladší účastnice, 6ti týdenní Anička )

 ještě taky tabata a posilování. Dost nechápu jak jsem to mohla v tom teple vydržet. No uznejte, mám já tohle ve svým věku zapotřebí ? Asi jo.
Závěr  u grilovaného masíčka a zeleninového salátu. Bylo to moooooc prima. Domů jsem šla pěšky, mám to kousek, pozdě v noci.
Taťka s Luckou mezitím nakrmili Žofii (Janino morče). Janička totiž odjela na festival do Hořic.
To Péťa bohužel leží doma a popíjí zázvorový čaj. Není jí dobře a to tak, že se jiného festivalu zřekla. Už dělá zkoušky a víceméně se jí daří.
A taťka už zase začal sekat.