pátek 31. července 2015

Mejdan

V rámci stmelení kolektivu pořádáme čas od času společné akce.
Tahle byla tradiční u jedné kolegyně na zahradě.
Byla o to lepší, že v současné době jsou jednak dovolené a jednak se nevídáme tak jak bychom chtěli. Část kolektivu je totiž na jiném pracovišti, ale snad se vše brzy navrátí do původních kolejí.
Jedlo se, pilo se, grilovalo se, zpívalo se.


Zde minimum pochutin co se nějakým záhadným způsobem (každý něco přinesl) ocitlo na stole.


A takovéhle nádherné "hambáče" nám ugrilovala jedna kolegyně. To byl mňamka.
Dost vydařená akce. Domů jsem šla brzo, neb ráno zase do práce.

čtvrtek 30. července 2015

Výhra

Nedalako od nás probíhá tradiční kulturní akce. V programu se objevilo i jméno Věra Špinarová.
To by bylo fajn. Jenže...Denní a hned druhý den ranní. Okolo spousta dalších pracovních dnů.
Vzdala jsem to. Asi 2-3 týdny před koncertem proběhla internetová soutěž o vstupenky.
Nikdy jsem nic nevyhrála, ale pro tu legraci jsem to zkusila. Jednou za mě , jednou za manžela (bez jeho vědomí). Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že manžel opravdu vyhrál. Slovo dalo slovo a ve čtvrtek hned po práci jsme jeli. Bylo to fajn.


Lidí tak akorát, místo lehce na kopečku, hlasitost velmi příjemná.
Skoro dvouhodinový koncert a k tomu krásný měsíc.


Zazněly písničky méně známé, ale taky oblíbené pecky.
I když je to už dáma v letech, je pořád dobrá. Fotogalerie tady.


středa 29. července 2015

26 let

uplynulo dneska od chvíle, kdy jsem s hrdostí začala používat titul máma.
Kdyby se mi nic jiného v životě nepovedlo, tak na svoje holky jsem pyšná.
Dneska nejvíc na Janičku. Protože to je náš oslavenec.
Stavěla se tady jenom na chvilenku po práci, jen večerní rychlocvak mobilem. Vyfocená s dárkem, co si vymyslela. Oslava snad v jiném termínu, abychom si ji v klidu všichni užili.


Jani, vše nej, máme tě rádi a zůstaň taková jaká seš.
 Jakákoli změna by nás asi rozhodila :)

S Janičkou přijel na chvilku i Bertík, marůdek. Daří se mu snad lépe, ale pacina asi nebude zcela funkční, no uvidíme.


Celé dopoledne, kdy jsem spala bylo prý docela hezky. Celé odpoledne pršelo.
Taťka s Luckou dávali dohromady auto a docela jim to spolu šlo.

pondělí 27. července 2015

Bertík fon kontejner

V sobotu jsem měla noční. Docela klidná by byla, nebýt 2,8 promile. No já je neměla.
V neděli jsem pospala a odpoledne se s Luckou dívala na Ohnivý pohár.
Slíbila jsem jí to a sliby se maj plnit.
V pondělí ranní. Docela pohoda. Odpoledne volala Janička. Při ranním venčení našla v kontejneru koťátko. Kocourka s pochroumanou nožičkou. Vzala ho do práce, naštěstí nemá nic zlomeného, ale bolavý je chudáček hodně. Ještěže má odbornou péči.
A tomu deb..., co mu to udělal bych ruce zpřerážela.
Všichni jsme se zamilovali. Teda Viki s Fíbí ještě ne, ale to se poddá.


Je to mazel, vděčný za pohlazení


Cipísek si ho hlídá ...



 No není k sežrání....

pátek 24. července 2015

Výlet

Teplo nás neudolalo. Ale měla jsem na mále. Ve středu jsem myslela, že se čtvrtka nedožiju a to jako fakt. Ve čtvrtek už to šlo.
Na dnešek jsme měly plán. Když nastupovala Lucka před šesti lety do první třídy, tak jsem netušila, že z její třídní učitelky se stane moje přítelkyně. Času není moc, scházíme se sporadicky, ale snažíme se. V létě jdeme alespoň na jeden společný výlet. Den D nastal dnes.
Dopoledne my s Luckou autobusem, kousek. Pak už společně pěšky po hřebenu se spoustou vyhlídek.


 Pohled zpět na Kozákov.


Pohled vpřed....


Nad Hamštejnem ... ta panoramata...fakt nádhera, moc se mi nechtělo jít dál.


Na Hamštejně jsme daly oběd, pivečko.  V Koberovech nanuka. V lesích opodál výborné borůvky.


Pomalu jsme došly až na Malou Skálu. Tady byla kávička a zákuseček.
Chvilka posezení u Jizery a autobusem do Železného Brodu. Přes celý Brod na další autobus, který dojel pár set metrů od domu paní učitelky. Tak jsme vystoupily, popily výborné malinové domácí šťávy, zavolaly taťku a jelo se domů.
Moc hezký den, kéž by takových bylo více.

úterý 21. července 2015

Ráno

to dost vypadalo na postelový den.


 Dost pršelo, vydatně.


Nicméně se to vybralo a zase bylo hezky a teplo. Až moc.
V poslední době tenhle obrázek vídáme i dvakrát denně.  Bohužel.


A odpoledne jsme šly s Luckou zase na borůvky. A po borůvkách na brusle.
Já vím, že se fotky opakují stále dokola, ale já to tam mám prostě ráda.




A náš první pokus o panorama novým mobilem. Druhé se povedlo mnohem lépe, ale nějakým záhadným způsobem v mobilu prostě není. Ale aspoň už vím, jak na to. Tedy snad.


A teď jdu vymyslet, co udělám s borůvkama. První várka skončila v mrazáku.

pondělí 20. července 2015

Pracovní víkend

Jak už jsem psala, měla jsem víkend pracovní.
Teplo,teplo, teplo. Budu se opakovat, ale na můj vkus moc velké. A tak doma jen drobné práce a víceméně odpočinek, protože mě to fakt vyčerpává. Taťka seká , ale vždycky jen chvilku a zase do stínu.
Když jsem psala, že venkovním kytkám moje nepřítomnost prospěla, tak se zdá, že těm domácím taky.



 Sobotní noční byla docela náročná. Na teplo, na práci......
V neděli jsem pospala, odpoledne navařila pro babičku ( přijede jí návštěva) a zase do práce.
Taťka ještě stále sekal a odpoledne byl chvilku u babičky s jídlem a nákupem.
Tentokrát byl relativně klid. Ale to prý není ono a tak mne navštívila jakási střevní potvora.

Na dnešek byl naplánován pracovní výlet. Zkusila jsem vstát, ale bohužel jsem to musela zrušit.
V tomhle teple bych to nedala. Prakticky celý den jsem po chvilkách prospala.
Doufám, že už je to za mnou.

Významnou událostí tohoto víkendu byl narozeninový dárek naší Janičky, který dostala od kamamrádky. Byla si skočit - bungee jumping. Moc se jí to líbilo a šla by zase.

pátek 17. července 2015

Kytičky

V pátek jsem šla do práce na krátkou. Už je zase velké teplo, ale kupodivu to docela šlo.
I práce byla v pohodě.
Z práce na nákup  a celé odpoledne jsem strávila v kuchyni, protože mám pracovní víkend.
Co mi udělalo radost  po návratu z dovolené byly kytky.
Nemám vůbec žádné vlohy pro tyhle činnosti. V mojí péči zajde i ta nejodolnější kytka.
Evidentně týden bez mé přítomnosti kytičkám prospěl.



Nikdy, ale opravdu nikdy mi nevykvetly muškáty. Proto ta radost.


Taťka už zase seká. Velká zahrada je za trest, ale jinak to nejde.
Při sekání narazil na tohoto krasavce. Tak pý vzácnost. Pustili jsme ho na svobodu.




Teplo je velké, dost mě vyčerpává a pracovní víkend přede mnou.

čtvrtek 16. července 2015

Všechno nejlepší

jsme dneska přes různé "sítě" přáli naší Pétě.
Má totiž narozeniny. Cestovatelka naše.
V téhle chvíli se totiž nachází v Brightonu v Anglii.
Zlato naše všechno nejlepší, ať se ti daří a splní všechno, co si přeješ.
Máme tě mooooc rádi.

Borůvky

Po noční jsem chvilku pospala a po obědě, který připravila Lucka jsme vyrazily do lesa na borůvky.
Já trhala, Lucka se krmila. Ale aspoň byla se mnou a na čerstvém vzduchu.



A jelikož jsme byly nedaleko našeho bruslícího místa, měla jsem v autě i tuhle variantu.


 Chvilku jsme provětraly Lucčino prkýnko a moje brusle. Ale už zase bylo neskutěčné vedro a my raději jely domů.


Navečer se chvilku stavila Janička. To jsem byla ráda, dlouho jsem ji neviděla.
Byla tu včera, ale to já byla v práci.
A zase se na nás žene horký vzduch z Afriky, to už teda asi nedám. No budu muset.

středa 15. července 2015

Další dny

po dovolené už jsou zase v předchozím rytmu.
V neděli jsem všechno vybalila a díky krásnému počasí všechno vyprala.
V pondělí jsem  ještě měla volno a tak jsem měla dostatek prostoru si douklidit a vyžehlit.
V úterý už jsem pěkně mazala do práce na celý den. Díky nějakým změnám jsem byla s prima kolegyní takže návrat do pracovního procesu nebyl až tak krutý jak jsem očekávala.
Když jsem jela z práce tak jsem vyfotila jeden z posledních vlaků, které u nás jezdí.


Dlouhodobá výluka. Asi nutná, ale dost to bude komplikovat život spoustě lidí.
Naše zvěř, se zdá, si na sebe začíná zvykat. Tohle by dřív bylo nemožné


A najednou je tady středa. A nějak se nám nic nechce a čas utíká.
A večer pěkně na noční. Po dlouhé době se mi teda nechce.
Opět je všechno jinak a máme "letní" provoz. A já budu dnes v noci na patře úplně sama.
Sice budu mít několik přátel na telefonu, ale stejně je to takový divný pocit.






sobota 11. července 2015

Sobota - cesta zpátky

Poslední venčení, poslední snídaně, naložit všechny věci a hurá domů.


Tentokrát alespoň nebylo takové teplo jako při cestě tam.
Pravidelné zastávky na protažení, napití a vyvenčení.
Když už jsme byli skoro doma, napadlo nás, že si ten den hezky prodloužíme.
Zajeli jsme na naši oblíbenou Branžež.


 Viki tedy do vody nedostaneme ani náhodou.


Zato poležet si na pláži, to zvládá dokonale.


V Srbsku jsme si dali zmrzlinu a na večeři zajeli na Kost.


Tam to prostě nemá chybu. Stále rozšiřují, ale kvalita je držena stále vysoko.


Navíc ceny zůstávají. Určitě tu nejsme naposledy.


 Z naší Viki by byl alkoholik razdva. Pivo prostě miluje.


 Tak jsme dovolenou zakončili sice nedaleko domova a ve známém prostředí, ale moc hezky.

pátek 10. července 2015

Pátek - a co nakonec ?

Nápadů hodně, času málo. Někde jsme už byli, někam to bylo dost z ruky.
Týdenní únava se projevovala na všech. Tak co tedy podniknout.
Pramen Vltavy, když už jsme tak blízko.
Autobusem z Kvildy na Bučinu. Z Bučiny na skok do Německa.


Zkontrolovat státní hranici


V hotelu Alpská vyhlídka (prý nejvýše poožený v ČR) výborná káva a zákusky za skvělé ceny.


Ta panoramata....


 A pak už cestou necestou k prameni Vltavi. Pořád jsme říkali Labe, neb to máme blízko, jednou to dokonce byla i Jizera, ale všichni moc dobře věděli kam jdeme.
Chvíli do kopce,




pak zase z kopce.


 A když už jsme tam došli, byli jsme dost zklamaní. Malé, zaroslé, špinavé, hodně lidí.
Myslím, že by si Vltava zasloužila něco víc.


Příroda kolem neutěšená, ještěže svítilo sluníčko.


 O kousek dál už to bylo mnohem lepší, na sluníčku pěkně, ve stínu stále dost zima.


Prostě Šumava


 Kvilda už je na dohled.


A na závěr jedno Kvildské panorama.