Dala mi zabrat

Choroba jedna. Tisíc příznaků, rozumné vysvětlení skoro žádné. Odběry cosi odhalily.
Už je líp a tak to snad zůstane. Protože zapojení do pracovního procesu bylo opravdu složité.
Ještěže mám hodné kolegyně.
Těch pár posledních dnů jsem fakt fungovala pouze na systému postel - práce. Víc jsem nedávala.
Zato můj muž se vzorně staral. Moc děkuju.
Viki na tom není líp, přidaly se ještě jedny léky.
Včera se tu stavila Janička a bříško už má hezké. Konečně je vidět, že za 3,5 měsíce už bude mít miminko.
Taky jsem udala velkou palmu, nám tady kradla světlo, tak snad udělá jinde radost.
Dneska na otočku do Špindlu. Péťa tam byla na brigádě. Taky jí není nejlíp. Nějaká viroza. To asi ten studený vzduch. Jo, holt nejsme na Madeiře.
Takže se všichni léčíme a doufáme, že už přijde jaro a bude dobře.
Odpolední rychlé venčení, aby Viki neprochladla, ostatně i j si musím dávat pozor.
Tak jenom pár rychlocvaků mobilem.

 Už by to sluníčko mohlo zůstat. I když docela zima, chumelilo a foukal vítr, bylo to moc fajn.

Změny

nejen v počasí.
V pondělí navečer odjíždíte na noční. Venku skoro jaro. Nálada skvělá, sršíte optimismem a zdravím, a plánujete, co všechno tenhle týden stihnete.
Po ránu se už jenom radujete, že už skoro svítá, že je to veselejší, když je dřív světlo.
Foceno mobilem, kvalita bídná...

O chvíli později už Lucce na cestu do školy i svítí sluníčko. Paráda.

Ovšem nálada a optimismus jsou v nedohlednu, protože v noci vás skolil jakýsi hnusný moribundus.
Ještěže mám skvělé kolegyně...
Jdete spát a doufáte, že bude líp. Nebylo.
SOS do práce, že středu teda fakt denní nedám. A zase další prima kolegyně to za mne vzala.
Středa ráno, ještě jsem KO, ale zdá se, že nemoc je na ústupu. Pevně věřím a doufám.
Zato paní zima nás zase vzala útokem.
Vyfoceno v rychlosti při venčení Viki. S jejím zánětem holt chodí častěji a tak ač nerada jsem s ní musela. Ale dalo mi to zabrat !

Lucka šikulka zvládá sama, dokonce se ještě stará jak mi je a zda něco nepotřebuju a zda dostatěčně dodržuju pitný režim. Přišla s kamarádkou a jejím pejskem, byly spolu venčit a na nějakém nákupu. Spokojená.
Péťa byla za kamarádkou přes noc, vrátila se odpoledne. Asi taky spokojená.
Janička dnes měla horší den, tedy spíš ráno. Díky cukrovce v rodině musela podstoupit dost nepříjemné vyštření. Zvládla to naprosto dokonale. A ještě jela do práce. Šikula.
Taťka se snaží vyřešit jednu velkou záhadu na úřadě, ale nějak se mu nedaří. I úředníkům to vrtá hlavou a nechápu, pokračování někdy příště uvidíme, co za tím vězí.

Valentýna

neslavíme. Máme se rádi celý rok.
A několik posledních let mi to ani nejde, dneska slavit.
Kdysi jsme totiž slavili taťkovi narozeniny. Dneska by měl kulatiny. Bylo by mu 80.

Jinak je u nás pořád živo.
Po páteční oslavě jsem si v sobotu a v neděli střihla dvě noční. Obě s dobrou kolegyní, ale obě trošku náročnější. Ta nedělní byla klidnější. Což bylo dobře, protože v pondělí jsem měla v plánu vstát dost brzo. Jednak Lucka má prázdniny a jednak jsem se chystala vařit a péct. A jakože proč ???
Protože v úterý po obědě jsme sedli s taťkou do auta a vydali se směr Praha.
Tady to místo mám nevím proč ráda...

A už jsme u ptáka....

 Náš cíl...

A ledadlo s naší prostřední dosedlo akorát když jsme dorazili na terasu :)
HURÁ, MÁME JI DOMA !!!

Všechno krásně na čas, s maličkým předstihem, prostě nádhera.
Tady už je Péťa doma a za pomoci Viki rozbaluje vánoční dárky.

Středu jsem ještě trávila doma. No doma. Ráno jsem zjistila, že má Viki přičůrnutý pelech.
Hned jsem volala Janě. Odebrat moč, sebrat Viki a hurá na veterinu. Jenže Viki ráno vyvenčená čurat nechtěla. Takže akce proběhla až odpoledne. Čurozánět jako vyšitý, ATB, klid, teplo.
Nojono, když už děti jsou v pohodě, tak aspoň pes na sebe musí upozornit.
Péťa stihla odjet s kamarádkou, to dlouho doma nepobyla, ale ona se zase ve čtvrtek vrátila :)
A já si střihla dvě denní. Někdy je to docela vyčerpávající.
Na sobotu jsme si přivezli babičku. Jednak je Péťa zpátky, jednak tady už dlouho nebyla.
Oběd byl v mojí režii a odpoledne nám Péťa připravila pohoštění typické pro Madeiru. Dokonce z místních surovin, které si přivezla.
Chtěla jsem jedno rodinné foto, dostala jsem košem, že se fotit nebudou.
Tak jsem si "ulovila" aspoň jednoho člena rodiny. Cipísek se fotit chtěl a moc :)

A tak aspoň jeden dokonalý babinec....

 Typická poloha spící Viki, dost nechápeme, jak se takhle dokáže "zlámat".

Dneska se tu ještě stavila Janička na oběd, Péťa nám promítla krásné fotky z Madeiry, Porugalska a Španělska. Taťka stihl vyřešit několik věcí, které slíbil a já se během odpoledne kamarádila s žehličkou a pračkou.
Jarní prázdniny za náma. Letos nebylo nic, neb vše je blbý, trapný a nic se nechce. Taky názor. A zase ale to byl klidný a pohodový týden. Žádné dohady, přemlouvání a hádky.
Však ona už se Lucka i do školy těší, protože doma je nuda. Třeba jí to všechno časem docvakne.
Vždyť je to chytrá a šikovná holka.

Pořád se něco děje

Asi jako všude...
Počasí si s náma hraje. Venku zpívají ptáci jak na konci března....
Nicméně do krmítka si chodí stále. Fotit nejdou, ale je radost na ně koukat.

To Fíbí má nejraději rozehřátý radiátor.

Viki by ho uvítala taky, ale ta se tam nevejde, tak zabrala alespoň lavici v kuchyni.

Denní se střídají s nočními. Do toho se občas staví naše maminka.
Miminko se má čile k světu, krásně roste a všechno je v pořádku.

Dokonce už je to na té naší holce trošičku vidět.

Taky jsem stihla kávu s milou známou.
Lucka se tenhle týden učí ve 3.A. Její třída odjela na lyžařský výcvik. Což Lucka kategoricky odmítla.

Dnešní ráno zase vystrčila zoubky paní Zima. Ale dlouhého trvání to asi mít nebude.

 

Pravidelně venčíme společně.

A večer oslava kulatých narozenin jedné milé spolupracovnice.
Bylo to moc fajn.

Trocha kultury

když už je to pondělí a hnedle prvního února.
Skvěle jsme se bavili. Skvělé obsazení, skvělé výkony, skvělý humor. Bylo to moc fajn zakončení dnešního pošmourného dne.
A na čem, že jsme to byli ?
 Jméno, to je ono.

Fota vypůjčena ze stránek Divadla verze :)