neděle 29. května 2016

Buď a nebo...

Když prý nebude mít druhého pejska- našla malé novou hodnou rodinu, tak prý si Janička vypiplá stráčátko.
Máme na zahradě straky. Je jich tu v okolí mnoho a množí se závratnou rychlostí.
Našli jsme jedno stráče, asi vypadlo z hnízda.


Nechtělo se s námi kamarádit,


ale to celkem nezajímalo naši Janu.


Na piplání nedošlo, rozmluvili jsme jí to. Straky jsou sice inteligentní, ale taky zlý.
Ptáče bylo vráceno pod strom a zanedlouho zmizelo....
Po obědě jsme navezli asi poslední várku minipidi věcí a mě čekaly dvě noční.
Řádí tady nějaký sr..í a bl..í bacil. Neměla jsem nijak dramatický průběh, ale stejně uff.
Nějak to nedávám. V neděli jsem jen spala. Ale už je mi líp.

pátek 27. května 2016

Lomy

Jsou místa, která si člověk oblíbí a rád se tam vrací. Místní nedaleké lomy patří pro mne k jedněm z nich. Byly roky, kdy jsem tam s Viki chodila často. Nevím čím to je, ale času je čím dál míň a když mám čas, tak vyrážím na kratší okruh. Po čtvteční náročné denní jsem potřebovala relax. Hned po ránu jsem naložila Viki do auta a kousek nás přiblížila. A tak jsme si oblíbené místo pěkně prošly.


Příroda si najde cestu. Kamení a taková krása tam roste. V červené...


nebo ve žluté...


Je to tady pořád stejné a přesto jiné, pomalu tu vyrůstají náletové dřeviny a křoviny.


Že jsou hmyzouni dva jsem zjistila až doma ... :)


Je tu hezky, hlavně naprostý klid, nikde nikdo...



Tentokrát jsme zašli i do vzdálenějšího, menšího lomu. Je zarostlý a bylo tam neskutečné množství klíšťat, brrr...


To o kousek dál je krásný rybníček.


A když už jsme byly tak blízko, zašly jsme ještě na nedalekou "Krkavku"



středa 25. května 2016

Dneska prostě musím

napsat. Dneska byl naprosto neuvěřitelný den.
Hned po ránu jsme vyrazily s Luckou k našemu "oblíbenému" zubnímu lékaři :)
U nás krásně slunečno, v Jablonci mlha, mrholilo.


Naštěstí zuby naprosto v pořádku u nás obou a i počasí se umoudřilo.
Navštívily jsme naše oblíbené krámky. Pokecaly s papouškem (fakt mluví),


pokoukaly na ještěrky....


Taky nějaké jídlo, drogerii, knížky a podobné jiné nezbytnosti jsme nakoupily. A jely domů.
Stavila se Janička, tak jsme dodatečně oslavili její včerejší svátek. Byla na pravidelné kontrole a mímu se daří dobře.
Mezitím jsem už zjistila, že ze včera domluvené setkání určitě vyjde.
To bylo tak. Z blogu se znám se Silvou. Taky se potkáváme na FB a to už od ledna 2012 ( ano Silvi, dala jsem si tu práci a našla to, náš první kontakt byl leden 2012).
Nikdy jsme se neviděly. Včera Silva napsala, že jede do našeho kraje, jestli se neuvidíme. A tak jsem dala vale rodině a jela za virtuální kamarádkou.
Z virtuální byla naprosto reálná a skvělá během asi 10 vteřin.
A aby to nebylo tak fádní, šly jsme se projít. Na oblíbené místo nás obou.
Na Kumburk.
Cestou nahoru


Už jsme tam


Silva fotí, kochá se a asi vzpomíná na krásné chvíle které tady prožila :)


I Viki se mnou byla a taky se kochá


Dopoledne jsem přemýšlela jak to oslavit. No, napadlo mě tohle :)


Bylo to supr, hrozně ráda jsem Silvu poznala a strávila s ní odpoledne.
Ale všechno hezké jednou končí a my šly zpátky dolů.



Pevně věřím, že se z toho stane tradice a brzy si to zopakujeme. Díky Silvi.

úterý 24. května 2016

Ještě nejsem tak

stará, abych se nemohla přiučit nové věci.
Tahle věta zazněla včera v práci při jedné (tragi)komické situaci.
Má ale svou hloubku. A mě se líbí. Moc.
Pořád se je co učit. Od kohokoli.....Od starších, od mladších, opravdu od kohokoli.
Po víkendu stráveném doma v takové nějaké podivné náladě nenáladě jsem se těšila do práce.
Denní v pondělí ale byla také podivná. Zmatená, chaotická, ale nakonec v pohodě i se smíchem.
Hnedle po ránu "schůze", která nepřinesla nic pozitivního. Teda nevím, myslím, uvidíme....
Bouřky se nám vyhnuly. Dnes jen prudký déšť a zamračeno.
Navečer překvapivá, potěšující zpráva.
Pokud to zítra vyjde....Těším se moc !!!


pátek 20. května 2016

Po noční

to bylo, prostě jako po noční. Nějak jsem se nemohla probrat. Do toho se blíží úplněk a ještě změna počasí. Ou jé. Takže žádný velký výkon po mě nechtějte.
Špatné zprávy od známé, manžel měl infarkt, ale už je v dobré péči a zase bude dobře.
Ve čtvrtek denní. A všechno je jinak, co platilo v úterý už ve středu neplatí. A nikdo neví, co s námi teda bude....Všechno by šlo, jen ta nejistota.
A pak mi ještě vadí kůže líná. A když je jich víc pohromadě, to se jeden naběhá...
Lucka byla jako každým rokem na zdravotnické soutěži. Spokojenost.
Večer změřit žaluzie u Jany. Vypadá to tam hezky, když už stojí postýlka  :) A pěkné lampy si ta holka naše pořídila.
Pátek ve znamení aprílového počasí. Ráno krásná procházka s Viki, jen co jsme přišly, leje jako z konve. Pro Lucku, do krámu, domů. Lucka byla tak unavená, že odpoledne usnula.
Janička dopoledne psala, že je taky unavená, ale to jí nezabránilo v tom, že cestou domů zase našla psa. Tedy fenečku, maličkatou...


Když prý to nevyšlo na mé narozeniny, tak trochu opožděně na taťkův svátek.
No jo, ale teď máme velké dilema. CO S NÍ ?








úterý 17. května 2016

Ve znamení

praní, žehlení , třídění, malování, uklízení, rovnání a podobných dalších záležitostí proběhl zbytek mé dovolené.
Taky občas procházka s Viki, to hlavně po ránu.
Potom přivézt, odvézt, přiblížit. Uvařit, umýt nádobí, uklidit. A tak pořád dokola.
Občas problém rodná hrouda. Zatím v klidu.
Taky jsem ostříhaná ( i Lucka) a mám nabarvenou hlavu (to sama).
Kdeže jsou mé plány na kolo, in-line, nějaký výlet....
Stihla jsem jednu kávu v kavárně s mužem a jeden čaj u známé.
Ale když tentokrát to prostě bylo třeba.
A dneska už hurá na noční.

středa 11. května 2016

Třeboň

Tak ta nám letos nějak nevyšla. Termín, který jsme si vybrali nebyl volný a ten, který byl se moc nehodil nám.
Tak jsem na dnešek vymyslela takový malý (31 km) výlet na kolech po Českém ráji. Jen já a můj muž. Lucka šla dobrovolně do školy. Bylo jí nabídnuto, že může s námi, odmítla :)
Je zajímavé, jak rád se člověk vrací na známá místa....
Začali jsme na Branžeži, v místních lesích se hodně kácí.


 Pokračujeme do Drhlen.


Kocháme se lesním potůčkem.


Farářský rybník


Drhleny, jezdívala sem Jana na tábory. Vloni se tu stalo neštěstí,  ale majitel to nevzdává a probíhá zde rekonstrukce.


Pak do kopce k rozhledně Čížovka. Bohužel je stále uzavřená, což si myslím, je veliká škoda.
Pohled zdola, na vrcholu jsou prosklené plošiny, to by mohl být slušný adrenalin.


A rozhledna v celé své kráse.


A pokračujeme dál, všechno kolem kvete.


Sjíždíme do Střehomi, téhle cestě říkávali místní cesta do nebe. Cca 2 km nevidíte nic než nebe na konci cesty.


Střehomský rybník.


Do tohoto stavení jsem jako malá holka jezdívala s rodiči pro vajíčka a jiné vymoženosti venkovského statku.


A všude kolem kvete řepka, řepka, řepka. V pozadí Humprecht.


A můj trpělivý muž, který stále čeká až si všechno vyfotím.


A Humprecht už je trochu blíž.


A zase ovocná alej a všudy přítomná řepka. Ale je to pěkné pokoukáníčko....


Nová Semtínská lípa, v pozadí opět Humprecht.


Trosky od lípy.


Oběd na Kosti


A už se vracíme.


Káva v Duo campu.


Pěkně foukal vítr, voda šplouchala, sluníčko svítilo...


Krásná jednodenní dovolená to byla. A i těch rybníků jsme si celkem užili.


Jen jsme museli být v podvečer na jiném místě. Kocour švagrové.