Řešení

mých obtíží je asi v nedohlednu. Kdo mě čte, tak ví, že tahle vedra špatně snáším.
Ruce bolí (ono, co si budem povídat, i záda trochu zlobí), špatně spím. K tomu teplo....Nicméně jsem se rozhodla (přes můj vnitřní boj) navštívit lékaře.
Že já tam vůbec chodila. Nabídla mi léky na bolest (mám doma zásobu), trpělivost ( tak nějak dochází), nebo neschopenku (nechci, nemyslím si, že by se něco vyřešilo, nebo jo ?).
Dobrá, tak zatím nic. Odpočívám, sbírám sílu na zítřejší pracovní den. Potom hodlám pokračovat ...
Nechce se mi rezignovat (nemám k tomu daleko), chci si ještě něco užít. Třeba se zase svézt na kole, jít na delší výlet, užívat si Marušky, jít si zaskákat na trampolínky....Je toho hodně, co mi nejde.
A to si nestěžuju, to konstatuju. Omýt okno, vyluxovat, vytřít, vyžehlit - všechno tohle a spousta dalších běžných činností je pro mne nyní problém.
Ano, chodím do práce, do celkem náročné práce, ale tam to prostě nějak jde, nebo spíš musí.
Ani nevím, jestli tohle chci publikovat. je to takový depresivní výlev mého unaveného mozku a bolavých rukou. Snad bude líp.
MUSÍ !!!!!!!

Narozeniny

Úterní noční byla opravdu tak náročná jak jsem předpokládala.
Cestou domů ošklivá havárka, to člověku taky nepřidá.
Ve středu jsem se snažila o jakýsi odpočinek. Jenže ruce bolí čím dál víc a to odpočívání mi nějak nejde. Velmi světlým bodem byla domluvená káva se známou. Ona dostala ten úžasný nápad vyjet na Kozákov.

 Lahoda pro moji dušičku. Povídaly jsme a povídaly a i ta káva byla. Super odpoledne.

 Ve čtvrtek opět na denní. Z té jsem teda měla ještě větší obavu, neb mě čekala dvojnásobná premiera. Dopadla dobře, ale celý den byl staršný chaos a fofr. Domů jsme šly s kolegyní o hodinu déle.
Než jsem se v pátek stačila vzpamatovat bylo odpoledne. Na chvilku jsem viděla Marušku s Janou a honem musela do práce. Ještě jsem stihla zkontrolovat naši úrodu ...
Rajčata dobrý.

A tady vidíte, že i listy jsou velký úspěch. Vypadáto, že slunečnice možná vykvete, ale dýně...Uvidíme.

V sobotu odpoledne nějaký ten nákup a trochu příprav. Janička měla totiž narozeniny. Sešli jsme se v neděli a užili si hezký teplý den.Konečně.
I bazén je využitý....

Viki hlídá...

Duha na obzoru...

 A duha vprostřed nebe

                Janičko, ještě jednou - přejeme vše nej, máme tě rádi. Zůstaň taková jaká jsi.

Překvapení

Před lety jsem pracovala v ambulanci. Měla jsem tam kolegyni ve věku mé nejstarší dcery. Rozumněly jsme si. Občas hlídala Lucku, když byla po nemoci a chodila se mnou do práce. Pak nás život rozdělil, ale v kontaktu ( sice malém) jsme zůstaly.
Na sobotu mi Lucka nahlásila překvapení. A´t si nic nechystám a že budu mít radost. Vůbec jsem netušila o co jde. Vyzvídala jsem....Měla jsem pocit, že jsem na to přišla, ale opravdu to bylo překvapení.
V sobotu odpoledne se u našich dveří objevila Bára. Ano, ona kolegyně, kterou jsem moc ráda viděla já i Lucka. Kamarádka naše. Na věku vůbec nezáleží. Bylo to moc příjemné odpoledne a já jsem ráda, že mám tak šikovnou dceru a moc ráda jsem Báru viděla. Vůbec se nezměnila. Pořád je to taková milá holka jakou byla před deseti lety, kdy jsme se poznaly.

V neděli jsem ještě taky měle kupodivu volno. Ráno jsem se probudila a ouha. Nejenom, že mne bolelo pravé rameno, které mě zlobí dlouhodobě, ale ona mě bolela i levá ruka. Ale jak bolela.
Do toho zavolala Jana, že je s Maru v lese na houbách zastihl déšť a jestli se můžou stavit. No jak by nemohly. Sice jsem Marušku neunesla, ale radost jsem měla velikou.
Na houpačce je veselo.

Už lezu po čtyřech úplně všude.

Jsem celá maminka, taky mám ráda zvířátka.

Zůstaly u nás na oběd a spinkat už jely domů. A já tady potichu trpěla a řešila co dál.
V pondělí totiž denní. Nemohla jsem nejet do práce, neměl za mne kdo jít. Ráno jsem myslela, že ani nedojedu, ale práce bylo tolik, že jsem prostě musela na bolest zapomenout. Oběd jsem dojídala v šest večer a na odpolední kafe ani nedošlo.
Jediným světlým bodem tohoto dne byl večerní skype s Péťou, která je stále na Islandu. Má se docela dobře, vypadá spokojeně.
Na dnešek jsem kupodivu poprvé po dlouhé době docela dobře spala. A tak jsem spala dlouho. Zbytek volna pojmu vyloženě odpočinkově, protože večer mám noční a myslím, že bude hodně podobná té včerejší denní.

Prázdniny v plném proudu

Ha, ha, ha - jak pro koho....
Pondělí - volno, ale právě proto zubař. Cesta tam a zpět, pobyt na zubařském křesle, drobný nákup a den je fuč. Jako bonus bolavá pusa, no neberte to.
Úterý - denní. To taky nejde odmítnout, hlavně když se skoro nezastavíte...
Cestou tam

a cestou zpět

Středa - už se mi stýskalo po Maru, tak jsem si ji na chvíli půjčila. Venko vedro k zalknutí, moje bolavé ruce (ano, už mě zlobí i druhá), ale užily jsme si to. Teda aspoň já.
Maruška se tvářila, že je se mnou z donucení. Ale to nevadí. Je teplo, rostou jí čtyři zuby najednou....

Naše klasika. Na konec galerie na Riegrovce. Voda vypuštěná, nemá to to pravé kouzlo.

Ale mohly jsme slézt do koryta, házet do vody kamínky a dělat žbluňk. To jí fakt bavilo.

Večer na noční, po noční se vyspat a zase na noční. Je to teď v práci takové "veselé". V noci snad děláme víc než ve dne. V pátek zase spát. To prostě jinak nejde. Zase jsem měla plán. Lucka navrhla jiný a nakonec možná lepší než ten můj.
Nejdřív zmrzlina, potom nedaleký rybníček, trochu pojezdit s lodičkou, trochu koupání a domů upéct buřty. Na ty jsem dostala totiž hroznou chuť.

Pracovní

týden za mnou. Nějak letos nemám pocit, že by bylo léto. A myslím, že ten pocit ani mít nebudu.
V pondělí denní. Co dodat, prostě denní. Práce je dost, vstávám brzo, přijíždím docela dlouho. Ohraná písnička. Jsem unavená, bolí mě ruka. Jedna kolegyně mi řekla krutou pravdu. Lépe už bylo.
Úterý, den volna. Tím rozuměj -úklid, nákup, prádlo atd. Na odpoledne domluvená schůzka. To je tak. Po magnetické rezonanci se mi přechodně ulevilo (mírnější bolest ramene). Konzultace s lékařkou = magnety zapůsobily. Existuje magnetoterapie pro domácí použití. Na stránkách nabízeli, že předvedou zdarma. Tož jsem si domluvila ukázku. Přijel zástupce, mluvil,mluvil, mluvil. Ukázal, řekl cenu. Po mém - musím rozmyslet - se slovy předváděčky nedělám, já prodávám, byl do tří minut sbalen a fuč. Tak asi tak. Domácí magnetoterapie se prozatím konat nebude.
Středa - denní.
Čtvrtek - dopoledne se tu na chviličku stavila Maruška s Janou. Jana mi přivezla výbornou bramboračku. Jely holky k prababičce i s obědem a na mne taky trochu zbylo.
Maruška už stojí a vlastně už nechce nic jiného.

Večer na noční. V pátek po noční se vyspat, já to prostě bez spaní nedám.
A jak jednou usnu, tak se hned tak neprobudím. A to je hnedle odpoledne a večer ani nevím jak. Nestíhám vůbec, ale vůbec nic.
Sobota a neděle denní. Dost kruté, ale bohužel, tak to je.

A mezitím oslavila naše prostřední dcera narozeniny. Tentokrát je v cizině, takže žádná akce o naší dovolené. Je to divný. Všichni jsme ji přáli, jsme v kontaktu, ale prostě nám chybí.
Tak Péťo ještě jednou tady alespoň ve zkratce. Všechno nejlepší a máme tě moc rádi. Opatruj se v tý dálce a brzo se nám vrať.
A jedna její aktuální, snad se na mne nebude zlobit.

Neděle

Ráno po noční jsem myslela, že nedojedu. Je zase teplo a to není nic pro mne a k tomu noční. Pak jsem se zase nemohla probrat. Měla jsem plán, ale nějak by to časově nevyšlo.
Jeli jsme s mužem otestovat lodičku k nedalekému rybníčku.

A jen tak pro radost, co nám kvete na louce.

 Schválně, jestli víte....

 Fíbí zapozovala a hnedle odběhla.

Veteráni

Čtvrtek - denní. Pracuji ve vzálenějším městě. Nikoho tu neznám. Co se nestane ? Osloví mne klientka, že prý se známe. A ono jo. Už je to pět let, co jsme spolu trávily pár hezkých dnů. Vůbec by mne nenapadlo, že ji potkám. Bylo to moc milé, že se sama přihlásila.

Pátek - nešťastný to den. Lucce zarůstá nehet na palci u nohy, trápí jí to už dlouho. A jelikož dnes už zase ordinovala naše nejmilejší paní doktorka, nedalo se nic dělat. Paleček je snad spraven, uvidíme, jak se to bude hojit. Má to ale Lucka smůlu o těch prázdninách.
Nějaký ten nákup, poslat balíček Pétě. Ta se myslím aklimatizovala velmi rychle a má se docela dobře.
Odpoledne každoroční návštěva příbuzných. Milé,leč krátké setkání.
Sobota - dopoledne tradiční akce Veteránem Českým rájem. Jedeme se podívat nedaleko od nás. Jo, to byly časy, žádný FB, žádný internet, žádný spěch a shon.

A večer do práce. Myslím, že teď dlouho, dlouho nebudu psát, neb mám jednu službu za druhou a volno takměř žádné. Jsem zvědavá jak to přežiju.
Rameno docela bolí, v posledních dnech se ozvala i záda. Budu pevně věřit, doufat a dělat vše pro to, abych to zvládla a byla fit.

Poslední den mého volna

jsme se rozhodli strávit s Maruškou. Vypadá to, že teď budu v práci víc jak doma a moc ji neuvidím.
Po obědě jsme tedy sedli do auta a vyrazili. Jen ve dvou, Lucce pořád není dobře a měla strach, aby Maru nenakazila.
Maruška spinkala, po probuzení dostala najíst a pak jsme vyrazili na obhlídku okolí.
Dědeček se pyšně chopil kočárku.

Kostel

 Nádvoří

Na hradbách

 A ještě nádvoří z druhé strany

Pod hradbami

Trochu netypický pohled

Odvážlivec

Prý na vyhlídku, kousek lesem, po rovince...

Ještěže je nosítko, kočár parkuje kdesi ve křoví na začátku lesa

Spokojené dítě

Cíl naší cesty, Krkonošské vyhlídka

Zápis do knihy je nutnost

Těsně před bouřkou, ta panoramata

Už jdeme zpět, bouřka, kratičká proběhla když jsme byli v lese

Náměstí

Trochu jiný dopravní prostředek, za ním cukrárna s vynikající zmrzlinou

Buřtíky, mňam

Maruško srovnej dříví

Spokojené dítě

Bylo to moc fajn, škoda, že ty hezké chvilky tak rychle utečou.