Víkend

byl složitý. Ne až tak jak jsem si myslela.
Sobotu jsem ustála, neděle už byla horší.
Potvrdila jsem si, že mám skvělého muže a nejmladší dceru. Ti dva totiž byli celý víkend se mnou.
Pochopila jsem, že některé věci nezměním, ať se snažím jakkoli.
Skončila jedna etapa mého života a já se s tím musím nějak popasovat.
Rozumově vím, srdíčko bojuje.....

Stručně

Středa - snažím se zkulturnit koupelnu, nějak to vázne, večer noční, po dlouhé době relativní klid
 Někdy prostě musím zastavit a čísla vyfotit :)

Čtvrtek - někdy musím zastavit i ráno a pokochat se tou nádherou...

Potom se vyspat, chvíli zase do koupelny a najednou honem do práce
Nejvíc mě mrzí, když přijde Maruška a já musím pryč, vůbec si ji neužiju a ona tak rychle roste.
Pátek - po noční spím, mám budíka, ale...Ještěže je muž dnes doma a vzbudil mne. Rychle k Marcelce, aby zase napravila hříchy minulých dnů.
Skvělá hodinka, nejen fyzioterapie, ale i něco navíc, balzám pro duši.
Nákup, vaření, přípravy. Víkend volný, ale vůbec se netěším.
Čekají mne dva složité dny. Třeba o nich někdy napíšu.....

Další

týden uběhl ani nevím jak.
Čtvrtek - denní, co dodat, snad jen, že bylo klidněji, o trochu
Pátek - dopoledne vyřídit úřední záležitost. Radost z toho nemám, ale jinak to nejde. V některých situacích musí člověk uvažovat reálně. Věřím, že až to bude za mnou, tak se mi snad uleví. Nějaký ten nákup a na noční. S kolegyní, od které nevím co mám čekat.
Stavila se tu Maru. Je šikovná.
U všeho se staví

 a pije brčkem.

Sobota - noční nakonec nebyla tak hrozná. Docela to šlo. jo, mohlo by to být i lepší, ale jsem ráda, že aspoň takhle.
Než se člověk probere (teda já), je odpoledne. Chvíli tohle, chvíli támhleto a je večer.
Neděle - konečně volný den. Taťka likviduje bazén a podobné práce kolem domu. Já nevím, co dřív. Těch restů je tolik....
Jak jednoduché to mají "naše" srnky. Lehnou si kdy chtějí a je jim u nás dobře...

A protože nejen prací živ je člověk, tak večer ke známé probrat jak jde život. Jen kdyby venku nebyla taková zima. Brr.
Pondělí - je to neskutečné, ale já mám ještě jeden den volno. Snažím se nějak si to užít, ale moc mi to nejde. Asi už neumím úplně vypnout. No nic. Od každého trochu a vlastně skoro nic. Trocha vaření, trocha úklidu, trocha odpočinku.
Trocha potěchy ze zahrady
Slunečnice mne prostě fascinuje, je veliká, košatá a krásně kvete...

 Ona ta dýně okolo je taky úžasná.

Úterý - opět denní. Je moc prima když někdo rozhoduje o vás, bez vás. Malování za provozu. Skvělá situace. Ještěže klientů tento týden docela pomálu a žádná komplikace. Pracovat v provizoriu není někdy to pravé. Nicméně za pomoci jiných kolegyněk jsme to zvládli myslím se ctí.
Stejně jsem utahaná, ruce bolí, pravá víc, záda se taky ozvala.
Takže zítra před noční zase odpočinkový den. Ach jo, asi budu potřebovat hospodyni.

Jedno

vyšetření v Jičíně.
V Jablonci vytrhnout zuby, dva.
Domů.
V Brodě s Marcelkou domlouvat ramenům a zádům.
Nákup.
Najeto 120 km.
Maruška s rodiči.
Překvapení.
Uff.

Štěstí ?

Když jsem jela ráno domů po náročné noční, tak mi to nedalo a v jednom místě jsem musela zastavit.
Ač hrozně unavená, tak jsem byla v nějaké euforii, že jsem to zvládla a všechno bylo OK.
Venku bylo krásně.

Vylezla jsem z auta a chvíli se kochala. A najednou jsem je viděla....

Symboly štěstí. Jsem za ně ráda. Alespoň si člověk uvědomí, že ne všechno je tak černé jak se zdá. Není jen černá, je i bílá. V poslední době se v tom trochu plácám a nevím si někdy moc rady.
Zrovna dneska by měla moje mamka svátek. Jak moc  mi chybí, jak já bych si s ní potřebovala promluvit. Co bych dala za pár minut s ní....
Tak alespoň symbolicky - mami všechno nejlepší....

Ještě minulý týden byla potvůrka čistě bílá.

Vyšetření

na neurologii mi bylo protekčně (stydím se) zařízeno. Jediný volný den. Nevadí.
Pan doktor byl milý, vyslechl, vyšetřil, doporučil.
Nicméně neurologický původ moje bolesti prý nemají. Tak jo.
Po vyšetření ještě krátká návštěva u osoby velmi milé, která je velmi, velmi nápomocna mým vyšetřením. Snad někdy budu moci oplatit.
A den tak nějak vyšumněl....
A pak už se zase vezu v pracovním rytmu.
Středa - den.
Čtvrtek - noc.
To se to bude spát.

Pátek po noční. Než se proberu je odpoledne. Tak aspoň domácí Uncle Beans.
Sobota a neděle den.
"Firemní " zajíc.

 Ranní pohled z okna v práci. Asi jediná klidná chvilka.

 V sobotu večer alespoň skype s Péťou, to potěší.
Taťka trávil celou sobotu v práci, neb bouřka řádila. V neděli jeli s Luckou za babi.
V pondělí za známou do nemocnice, bolí jí záda a to tak, že velmi.
Dozvídám se spoustu ne moc pěkných novinek od bývalých kolegyněk.
A potom na noční. Ta byla. Myslím, že jsem prošla docela slušnou zatěžkávací zkouškou. Bylo toho fakt hodně. Radost mám, že všechno dobře dopadlo.
Výsledek RTG krční páteře - všechno je OK.
Všechno je Ok, tak proč mě sakra už takovou dobu bolí ramena a celé ruce. Asi stres, že....
Ještěže jsou v životě okamžiky, které kompenzují to horší.
Třeba duha,

nebo západ slunce,

 nebo třeba jen to, co vyroste z jednoho malého semínka.

PS: léky, které jsem dostala na neurologii zabírají trochu na bolesti, ale zase si nerozumí s mým zažívacím traktem. Takže zase nic.

Výlet

Nostalgický do minulosti.
V plánu byl na úterý, měla jsem mít volno. Občas je všechno jinak. Ještěže muž mohl přijít dřív z práce. Brzo vstanu a vyrážíme. Na místa nám milá, plná vzpomínek. Na pohodu, na relax.

Rozhledna Čížovka

 Zajímavé řešení vyhlídkového místa, trochu odvahy jsem potřebovala

Nahoře si můžete zazvonit

Viditelnost výborná

Naše poprvé s delším pobytem

Zpáteční cesta

Úžasné odpoledne.

Srpen

a dny plynou...
V úterý denní. Tentokrát o poznání klidnější než služby v minulém týdnu.
Janička odjela s Maruškou na dovolenou, pod stan. Cipísek zůstal na dovolené u nás.
Středa dopoledne ve znamení rovnání si myšlenek. Jde to těžko.
Odpoledne za Marcelko na rehabilitaci. Tam to jde taky těžko (moje tělo), ale zase zvesela. Tolik optimismu ona má, vždycky pozitivní náhled na svět, nebo se ho aspoň snaží hledat.
Jo, to bych hodně potřebovala. Učím se to, snažím se. Někdy to jde, někdy je to horší.
Navečer to všechno spláchnout do rybníčku.

Ve čtvrtek dopoledne zataženo. Po těch vedrech docela úleva. Teplo je ale pořád. Žehlím.
Odpoledne radost a potěšení. Maruška s Janičkou se vrátily z dovolené, přijely si pro Cípu a chvíli se zdržely. Prima odpoledne.
Pátek denní, docela klidná.
Na sobotu dopoledne v plánu výlet. Jenže moje tělo a mysl to chtěly jinak. Takže nic.
Večer noční, už zase svižnější.
Neděle stojí za p.., protože sotva se proberu už zase jedu na další noční.
Ta už je docela klidná.
Ad služby. Vyloženě miluju řeči typu: ty se máš, tolik volnejch dnů, jseš v práci v noci a pak máš celý den volno....vraždila bych. Na noc odjíždím v 17 hod. Celou noc dělám, opravdu dělám. Televizi ani postel na pracovišti nemám. A opravdu mám celou noc co dělat. Domů se dostanu tak okolo půl osmé, když to jde dobře. Tudíž do postele cca v 8. Pokud bych měla spát doporučených 7-8 hodin denně...(málokdy se to podaří, spíš nikdy a pak to chybí) Ano, hnedle z toho může být 16 hodin. A v 17 odjíždím na další noční...
Jo, já se mám, dělám občas v noci a dny mám volné......