A zase ty houby

Ve čtvrtek po noční jsme se s Luckou domluvily, že půjdeme zase do lesa, tentokrát spolu. Do toho zavolala Jana, co děláme. No, přidaly se s Maruškou k nám. Jely jsme do úplně neznámého lesa. Volby to byla dobrá. Jednak fajn terén, jednak tam rostly i ty houby.
A jde se na to....

Užily jsme si moc příjemné odpoledne a večer si daly s Janou smaženici. To byla dobrota.
Jako bonus jsem zase byla s Maruškou.

Jen to zpracování, ale tentokrát mi strašně moc pomohla Lucka.
Dneska dopoledne jsem měla rehabilitaci. No jo Marcelka, ta si na mě vždycky něco najde. Takže jsem rychle udělala oběd, uvařila rodince na víkend a teď si tady tiše trpím. Ale trpím ráda, protože se zase posunu kousek dopředu. Skoro rok to trvalo do nejhorší fáze, tak nemůžu chtít být za 14 dnů fit. Každý týden je to o kousek lepší, takže hurá, hurá.
A už ne tak hurá na víkend. Celý v práci.

Houby, houbičky

Rostou všude a v hojném množství. Jak já je ráda sbírám. Jenže kdy na ně jít, když v pondělí i v úterý jsem měla denní. Ve středu mě pronásledovaly mašlenky tipu : prádlo, vysavač, mop a takové různě podobné nesmysly. Ubránila jsem se a vyrazila do nejbližšího lesa.

Bylo tam jak na Václaváku, ale houbičky jsem našla a dušička byla spokojená.
Hodně roustou tyhle červené krasavice. To jsem teda kochala hodně.

Na kraji lesa i panoramata...

 Jen to zpracování bylo tak, tak, protože jsem jela na noční a ještě před tím jsem musela za pomoci muže odvézt sběr do školy a aspoň nakoupit.
A takovýhle fešák nám rostl u domu.

Výročí

Dneska je to přesně rok, co mi luplo v zádech. Fuj.
Dlouhý, divný rok. Rok plný překážek, nástrah, zlomů, zvratů.
Ale taky změn, někdy pozitivních, někdy ne. Tak jako spousty poznání.
Hodně práce, málo odpočinku. A to mi vloni spousta lidí říkalo, že mě "cosi" donutilo zastavit.
Pche !
Kdybych měla energii, řekla bych, že jsem rozjetá jako nikdy.
Uvidíme, jaký rok bude ten další.
Asi se i těším, že lepší.

Víkend

ve znamení deště. Všechno zlé je k něčemu dobré. Alespoň trochu oddychnu před pracovním procesem. Možná vyžehlím, něco uvařím, upeču, trochu poklidím. Uvidíme...
Co jsme si nenechali s mužem ujít bylo divadelní představení Bozkovských ochotníků Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.
Naprostá bomba. Dlouho jsem se tak nebavila, dlouho nebyl náš místní kulturní stánek tak plný, dlouho jsem nezažila tak bouřlivý potlesk.
Foto vypůjčeno ze stránek souboru. Díky, bylo to super.

Praha

Na Vánoce dostal můj muž dárek. Let s letadlem na leteckém simulátoru. Nějak jsme na něj pozapomněli, ale naštěstí si vzpomněli včas, aby dárek nepropadl. A jelikož máme dovolenou, nic nebránilo v tom, abychom vyrazili oba ku Praze.
Nejdřív tedy na zmíněný zážitek. Myslím, že si to můj muž náležitě užil.
A pak už hezky společně. Taková ta výletová klasika. Jen počasí opět zpočátku nic moc. Chvíli si popršelo.
Na Petřín...

Na Hrad.

Tady jsem tedy měla zážitek ! Vůbec jsem netušila (fakt mi to uniklo), že se do hradu nesmí hlavní bránou. Vchod někde po straně a osobní prohlídka. Pro mne tedy šok a něco tak nemyslitelného. Hrad vynechán. Navíc ono podivné chatičkové městečko před hradem...
Karlův most, jeden velký chaos a "blázinec".

Tak rychle foto a honem někam pryč.

 Docela dobrá volba, Vyšehrad. Turisté také, ale ve velmi omezeném množství. Počasí se umoudřilo. Co víc bychom si mohli přát.

Měli jsme hlad. Vejdeme do restaurace.  Pán, co obsluhoval mě byl velmi povědomý. Můj muž trochu nechápal, jak bych mohla znát někoho v Praze, ještě k tomu na Vyšehradě a ještě k tomu zrovna v té restauraci , kam jsme zrovna vešli. Nicméně slovo dalo slovo a opravdu. tenhle pán kdysi vozil svoji tetu do ordinace ve které jsem pracovala, protože pochází z našeho kraje. Takže jsme se fakt znali. Neuvěřitelná náhoda.
A cestou k metru ještě jeden pohled na místa, kde jsme dneska byli.

Při zpáteční cestě jsme si udělali trochu zajížďku a já se podívala na místa, kde jsem kdysi pracovně působila. Hezké vzpomínky. Kdo by nevěděl, Lysá na Labem.
Zámek, kde je domov důchodců.

Kostel, takový středobod Lysé.

 Kousek od něj příjemná kavárnička, kafe a zákusek jsme si dali.
Moje bývalé pracoviště.

A dovolená končí. Myslím, že jsme ten týden využili docela smysluplně a vynahradili si léto zcela bez zážitků.

Les Království

Krásná přehrada. Už dlouho jsem se tam chtěla podívat.
Počasí po ránu nebylo nicmoc. Ale vrátit se můžeme kdykoli, že.
Cestu jsme zvolili trochu delší, abychom se aspoň pokochali výhledy na Krkonoše. To se tedy moc nepodařilo, ale nevadí. Přehrada byla na svém místě.

Přejít přes hráz...

Za hrází k lesu...

 Kousek lesem, kde jsme nasbírali trochu houbiček...

Pohled z druhé strany...

A ještě k domku hrázného.

Cestou zpátky jsme se stavili v lese. Úkol zněl jasně, houby. Zadařilo se.

Rostla spousta hezkých, ale nejedlých,

ale taky spousta těch, na kterých si v zimě pochutnáme. Škoda jen, že to nebylo o pár dnů dýl, nejvíc jsme jich měli ve velikosti 2-3cm. Jenže kdyby povyrostly, tak už by tam zase nebyly, protože těch lidí....

A jelikož jsme jeli skoro okolo , stavili jsme se u Marušky. Koupili něco dobrého...
Teda, co jste mi to přivezli ??? Tohle mám jako jíst ? Kus masa by nebylo?

Jo, to hodinky od dědy, to je jiná zábava.

A já měla večer o zábavu taky postaráno. Celý večer jsem zpracovávala košík pidi houbiček.

Středa

V úterý odpoledne pípnul taťkovi mobil. Hned jsem viděla, že to není dobrá zpráva. Práce. Přemýšlel, dumal, něco si bručel pod fousy. Nechtěl kazit náš volný týden, ale viděla jsem, že něco je špatně. Takže jsem ho v klidu vyslala ve středu do práce. Raději přijít o jeden den, než mít pokažený celý zbytek týdne.
Já jsem si pěkně lenošila, odpočívala a užívala dopolední samoty.
Vyřídila jsem docela dost úředních věcí, které jsem potřebovala.
Odpoledne alespoň káva v kavárně.

Kopanina, Frýdštejn, Drábovna

Jelikož dovolená, tak honem, ať něco stihnem :)
Chata Kopanina, nově opravená, dnes bohužel zavřená.

 Ale my chceme na rozhlednu.Návod, jak se tam dostat....

A funguje naprosto spolehlivě.

Rozhledne je jen a jen naše. Nikde nikdo.

Panoramata trochu horší, ale to nevadí.

 O kousek dál hrad Frýdštejn, Princezna Jasněnka. To si nenecháme ujít.
A hrad je zase jen náš, jen paní pokladní je přítomna.

Krásně tam bylo, ticho, klid....
A zase o kousek dál, cestou lesem

Kolem skal

 Na vyhlídku na Jizeru, kde Jizeru jen tušíte. Stromy nějak narostly, ale my víme, že dole teče.

A ještě kousek lesem

Drábovna

Počasí vyšlo, vracíme se lesem, koukáme po houbách, ale jako zase nic.

 Příjemná procházka, příjemný den.
Doma ještě s Luckou papírnictví, chybí nějaké drobnosti. Vtipné je, když koupíte obaly na sešit A4 a sešit se do něj ne a ne vejít. Kde asi soudruzi udělali chybu ???
A navečer příjemné rozptýlení.....