utekl jako voda a moje psaní vzalo za své. Zkusím rychlou rekapitulaci.
Stala se spousta věcí. Některé nemilé, třeba jako ta, že jsem si vlastní vinou rozbila hrneček, který jsem měla od mládí. Sama jsem byla překvapená, jak mě to sebralo. Asi nějaká symbolika.
Taky se udály věci příjemné. Jako třeba Vánoční jarmark ve škole. Lucka zase tvořila. Vyfotit jsem stihla poslední dva výrobky.
Podívat se přišla i Jana s Maruškou.
S Luckou jsme si dojely pro rovnátka. První dny trochu trpěla, ale jinak to zvládla výborně.
S holkama jsme pekly cukroví.
Nejšikovnější byla samozřejmě Maruška. Ale pomáhaly všechny, to zase jo.
To Lucka ta je zase moc šikovná na klavír. Dokonce mi vyšlo volno na tradiční vánoční třídní koncert.
Další předvánoční kulturou byl vánoční večírek bývalého pracoviště, které zaniklo v březnu.
Sešlo se nás hodně a bylo to moc fajn.
Na večírek současného pracoviště jsem nešla, nějak se to časově nedalo doladit. Lucka měla koncert a to má samozřejmě přednost.
Taky jsem byla pozvaná na vánoční posezení novou zaměstnavatelkou. To pro mne bylo překvapení, ale velmi milé. V průběhu prosince jsem se chodila zaučovat a dokonce jsem už i samostatně pracovala. Tak snad to půjde.
Napadl první sníh
a Pétě se stýskalo po cestování, tak si udělala předvánoční výlet. Řím, Ateny, Brusel.
A tak jsme se zcela nečekaně ocitli s mužem jedné půlnoci na letišti.
Co by jsme pro naše děti neudělali :)
Občas jsem potřeba jako babička a to si to pak užívám.
A taky bylo třeba vyřídit nějaké náležitosti k ukončení pracovního poměru, nejlépe po noční a to to pak vypadá pochodbách asi takhle.
Rodičům rozsvítit na hřbitov,
a spolupracovnicím malé dárečky. Zde vyfocen jeden, vyrobeno 10x. Po některých se mi fakt bude stýskat, po nočních a některých úkonech už méně.
A ač se ke mě všichni chovali docela hezky, dokonce mi nyní tvrdí, že je jim to líto, tak není cesty zpět. Aspoň ne teď, potřebuju oddych, potřebuju pravidelnost a nechci noční.
Na rozloučenou jsem dostala od vrchní kytku. Musím říct, že mi fakt udělala radost. Je krásná a je veliká.
Taky pořád občas docházím na rehabilitaci. Pořád děkuju té šťastné náhodě, že jsem se dostala k Marcelce. A víte co ? Já od ní dostala i dárek kVánocům. To nepochopíte.Rameno se pomaličku vrací k normálu a já jsemza to neskutečně vděčná.
No a mimo to, že jsem se ve svém volnu zaučovala a pracovala v nové práci, tak musím dokončit tu starou. Služby rozepsané až do 29.12. Ty poslední byly zase pomněrně náročné. A to mne utvrdilo v tom, že změna mi prospěje. Jen doufám, že jsem zase nešlápla vedle. To ukáže čas.
