Balíme

Když se ráno probudíme, tak sice jde proud, ale neteče voda. Plán neplán, beru auto a jedeme aspoň pro balenou vodu.

A jelikož Janička ( odjela s kamarádkou) mne požádala, abych se dojela podívat na potkaní miminka, tak sbírám všechny možné nádoby a jedu kontrolovat. 

 Dneska už je vidět, že některá budou světlá, některá tmavá.

 Mamina je z nás nervní, mimimka brání zuby nehty.

Tak ji moc nezlobíme, doplníme zásoby, načepujeme vodu a razíme domů na oběd. No a co myslíte. po návratu s vodou, doma voda teče. Sice rezavá, hnusná, ale aspoň se dá spláchnout záchod.

Teprve v takovéhle situaci si člověk uvědomí , jak je na ledasčem závislý, ale bere to jako samozřejmost. Večer proud, ráno voda a nedostupný internet a člověk má pocit, že je všechno špatně. Ne , není, to jen příroda si s náma pohrává a upozorňuje, že nic není samozřejmost.

Nesnesitelné vedro pokračuje. Lucka jde zase k Šárce do bazénu.

A já ač nerada a s velkou nechutí jdu balit. Zítra totiž jedeme na dovolenou. 

Zase do Třeboně, zase na stejné místo, ale mooooc se těšíme.

PS: dnešní bouřka byla o poznání klidnější