Když se ráno probudíme, tak sice jde proud, ale neteče voda.
Plán neplán, beru auto a jedeme aspoň pro balenou vodu.
A jelikož Janička ( odjela s kamarádkou) mne požádala,
abych se dojela podívat na potkaní miminka, tak sbírám všechny možné nádoby a
jedu kontrolovat.
Dneska už je vidět, že některá budou světlá, některá tmavá.
Mamina je z nás nervní, mimimka brání zuby nehty.
Tak ji
moc nezlobíme, doplníme zásoby, načepujeme vodu a razíme domů na oběd. No a co
myslíte. po návratu s vodou, doma voda teče. Sice rezavá, hnusná, ale
aspoň se dá spláchnout záchod.
Teprve v takovéhle situaci si člověk uvědomí , jak je
na ledasčem závislý, ale bere to jako samozřejmost. Večer proud, ráno voda a
nedostupný internet a člověk má pocit, že je všechno špatně. Ne , není, to jen
příroda si s náma pohrává a upozorňuje, že nic není samozřejmost.
Nesnesitelné vedro pokračuje. Lucka jde zase k Šárce do bazénu.
A já ač nerada a s velkou nechutí jdu balit. Zítra totiž jedeme na dovolenou.
Zase do Třeboně, zase na stejné místo, ale mooooc se těšíme.
PS: dnešní bouřka byla o poznání klidnější
Jéje, to je dětí jako smetí:-)
OdpovědětVymazatTřeboň si užij a dej si za nás pořádný kus dortu v Pohádce :o)
OdpovědětVymazatTřeboň si užij a nezapomeň si dát pořádný dort v Pohádce :o)
OdpovědětVymazat