Rostou

Ale nečekejte fotku hromady praváků.
Ráno mi to nedalo a šla jsem do lesa. Pravou houbu jsem nepotkala ani jednu. Za to václavky, těch tam bylo. Když jsem našla první, tak jsem si i myslela, že jsem se spletla...Kdepak. Nechtěla jsem je brát, ale nedalo mi to. Přinesla jsem domů plný košík. Ale klidně bych naplnila i tři.

A protože má můj muž zítra narozeniny, dohodli jsme se na oběd. Nedaleko, v blízké vesnici.
Mají tam kostel, který je vidět široko daleko, seděli jsme skoro pod ním.

Restaurace je zrekonstruovaná historická budova. 
Zůstali jsme venku, obsluha milá, jídlo výborné, jen bylo dost plno a dýl jsme čekali. A ty vosy.

Potom jsme se přesunuli k nám domů.  Sem dorazil i zbytek, který se měl původně zúčastnit oběda, ale kvůli rozbitému autu to bylo jinak. Kupodivu mužovi přivezli dárek. Zpočátku jsme se divili, protože to není zvykem. Ale tady se projevil smysl pro humor. Při posledním setkání se muž zmínil, že si každý den dává v práci ke svačině tatranku. Tak jich dostal tolik, co je mu zítra let. Bylo to milé.

Povšimněte si prosím - před mužem leží jeden rozkrájený kozák, který byla nalezen na louce a ony václavky, které jsem odpoledne krájela na sušení.
Poseděli jsme, dali kafe. Když jsme se navečer rozprchli, ještě jsem se šla s Viki projít.
Tohle počasí by mohlo vydržet aspoň do prosince :).