A zase ta středa

A zase dlouhý pracovní den. Ale docela klidný. Zpestřený návštěvou nedalekých koňských stájí. Je to dlouhé povídání, ale prostě jsem dnes byla u koní na návštěvě.
Po práci zase do práce. Provozní schůze v HočoPočo. Takže jsem dnes hravě zvládla ujet asi 250 km.
Doma vše OK, v bytečku byla demontována a následně odvezena stará hnusná kuchyňská linka.
Půl dne pršelo, půl dne svítilo slunce. Tak asi taková je moje mysl...
Noční procházka s Viki. Potkanice se zdá trochu lepší.
Prostřední se má na sportovním kurzu celkem dobře.

Opravdu už to začalo

Škola je už od čtvrtka, ale dnes se pomalu rozjíždí i mimoškolní aktivity. A tak nějak řízením osudu a dobrými vztahy s učiteli na místní ZUŠ, se nám opět podařilo, že Lucka bude mít jedno odpoledne hudební nauku, klavír i flétnu.

Shodou okolností má dnes i první Skaut, ten se ale přesune na čtvrtek, což nám vyhovuje. Dokonce byla tak natěšená, že šla na hudebku ze základky sama ( cca 2km). Po hudebce jsme jen vyměnily batohy a ze Skautu přišla ta naše šikulka taky sama (cca 3km).

A pak, že nemá pohyb.
Já jsem zvládla dopoledne dokončit nezáživnou úřednickou práci za prázdniny.
Odpoledne se sejít na neformální schůzce s novou paní učitelkou. Myslím, že to nebude až tak zlé, jak to na první pohled vypadalo.
Navečer jsme udělaly s Luckou nezbytné a ještě jsem stihla jít ven s Viki. I ten pes měl radost.
V komentářích bylo psáno, ať už jsem veselejší. Jo, to jo, to já rada, ale když ono to někdy prostě nejde. Spoustu malých drobných radostí ( a že se jich za den dá najít hodně) může hravě převálcovat jedna blbá zpráva. Zpráva která zahltí mozek negativními myšlenkami a ještě navíc vyvolá spoustu negativních vzpomínek. A to se pak člověk těžko usmívá.
Ale aspoň venku bylo hezky !

Pochmurná nálada

včerejšího dne se pomalu přesunula i na ten dnešní, odpoledne uplakaný. Byla ale zmírněna celodenní usilovnou prací, kdy se mi skoro podařilo uzavřít oba prázdninové měsíce. Zítra snad dodělám.
Další radostí byla Lucka, která je s novou paní učitelkou docela spokojená a z paní učitelky na angličtinu byla vyloženě nadšená.
Dokonce se ozvala i prostřední ze sportovního kurzu. V rámci výuky povinného, kam odjela v neděli. A je taky v pořádku.
A na mě zbyla povinnost, dávat potkanici antibiotika, která ta potvora chlupatá odmítá, ale na mě si nepřijde !
Jen ten foťák pořád spí...

Optimismus ?

I přes vyloženě letní počasí někam zmizel. Tak se snad zítra zase objeví.

Výlet

Jelikož se taťkovi včera rozbil traktůrek na sekání a oprava bude možná až po neděli, tak jsme řešili, kam vyrazíme. Teda jako práce by tady byla spousta, ale když je tak hezky !
Prostřední byla na veterině, potkanice má antibiotika. Na výlet s námi nejede, zítra odjíždí na sporťák, musí balit.
Mezi všemi návrhy, které padly to nakonec vyhrála zoologická v Liberci. Jezdíme tam každý rok, ale letos jsme to nějak nestihli.
Tenhle nápad mělo hodně lidí, ale docela to šlo. Počasí nám přálo, zvířátka se chovala vzorně. O některých kolemjdoucích se to teda říct nedá, ale to je jejich problém. Jen to kazí celkový dojem těm (nám), kteří jsme sem přišli za zvířátky, potěšit se, pokochat se, užít si to.

Zahradu jsme prošli v klidu, nikam jsme nespěchali. A protože jsme měli ještě čas napadlo nás vyjet na Ještěd. Nebyli jsme tady dobře 20 let. Bylo nám jasné, že lanovkou to nestihneme, ale proč nedojet pod vrchol a zbytek nedojít pěšky. Moooc dobře jsme udělali. Výhled sice nebyl tak dokonalý, ale určitě to stálo za to. Bylo nádherně, teplo, vítr pofukoval jen mírně. Prostě pohodička.
A i tady celkový dojem narušilo několik rádoby inteligentních jedinců, kteří i přes zákaz vjezdu se svými více, či méně drahými auty cpali až na samotný vrchol.
Můj táta říkával : " Pařez zůstane pařezem, vůl volem a nic to nezmění." Tak asi tak.

Na zpáteční cestě jsme se ještě stavili u babičky s opravenými brýlemi a jeli domů.

Pátek

Takový nijaký den. Ráno do školy a do práce. Lucka ve škole snad v pohodě, přišla sama za mnou do práce, domů jela s taťkou. V mezičase jsme si došly na zmrzku. Potkaly jsme známé, docela pěkné popovídání.
Já jsem měla ještě jednu klientku, která jindy nemohla. Ale alespoň je to vyřešeno.
Navečer doma to nejnutnější, chvíli venku s Luckou a Viki.
Prostřední nebyla celý den doma. Rovnou ze školy jela do Liberce do Babylonu. Kamarád měl nějaké volňásky, tak to museli využít.
Potkanice je pořád nemocná, ráno se musí na veterinu.
Jsem unavená, unavená, unavená. A je mi jasný proč. Klimatické změny na mne působí vždy. A můj organismus se dnes vzbouřil. Takže brzy spát a snad bude líp.

Tak už to prý začalo !

Nový školní rok. Docela jsem se těšila. Prázdniny byly vzhledem ke spoustě okolností takové nějaké nijaké. A tak najet do nějakého pravidelného rytmu mi bude asi potěšením. Uvidíme.
Uvítání s novou paní učitelkou ( máme z ní trochu obavy) proběhlo docela dobře. Dojely jsme s Luckou zařídit hudebku. To jako kdy , ke komu bude chodit.
Daly jsme si pizzu.

Odpoledne jsme ještě zašly do parku.

A jestli se vám zdá, že má Lucka v pizzerii delší vlasy než potom v parku , tak se vám to nezdá. To naše potrhlý stvoření potřebovalo srovnat ofinku a u kadeřnice došlo na další zkrácení. Příště už asi půjde na ježka !?
A taťka seká a seká.