neděle 16. července 2017

Pracovní

týden za mnou. Nějak letos nemám pocit, že by bylo léto. A myslím, že ten pocit ani mít nebudu.
V pondělí denní. Co dodat, prostě denní. Práce je dost, vstávám brzo, přijíždím docela dlouho. Ohraná písnička. Jsem unavená, bolí mě ruka. Jedna kolegyně mi řekla krutou pravdu. Lépe už bylo.
Úterý, den volna. Tím rozuměj -úklid, nákup, prádlo atd. Na odpoledne domluvená schůzka. To je tak. Po magnetické rezonanci se mi přechodně ulevilo (mírnější bolest ramene). Konzultace s lékařkou = magnety zapůsobily. Existuje magnetoterapie pro domácí použití. Na stránkách nabízeli, že předvedou zdarma. Tož jsem si domluvila ukázku. Přijel zástupce, mluvil,mluvil, mluvil. Ukázal, řekl cenu. Po mém - musím rozmyslet - se slovy předváděčky nedělám, já prodávám, byl do tří minut sbalen a fuč. Tak asi tak. Domácí magnetoterapie se prozatím konat nebude.
Středa - denní.
Čtvrtek - dopoledne se tu na chviličku stavila Maruška s Janou. Jana mi přivezla výbornou bramboračku. Jely holky k prababičce i s obědem a na mne taky trochu zbylo.
Maruška už stojí a vlastně už nechce nic jiného.



Večer na noční. V pátek po noční se vyspat, já to prostě bez spaní nedám.
A jak jednou usnu, tak se hned tak neprobudím. A to je hnedle odpoledne a večer ani nevím jak. Nestíhám vůbec, ale vůbec nic.
Sobota a neděle denní. Dost kruté, ale bohužel, tak to je.

A mezitím oslavila naše prostřední dcera narozeniny. Tentokrát je v cizině, takže žádná akce o naší dovolené. Je to divný. Všichni jsme ji přáli, jsme v kontaktu, ale prostě nám chybí.
Tak Péťo ještě jednou tady alespoň ve zkratce. Všechno nejlepší a máme tě moc rádi. Opatruj se v tý dálce a brzo se nám vrať.
A jedna její aktuální, snad se na mne nebude zlobit.



neděle 9. července 2017

Neděle

Ráno po noční jsem myslela, že nedojedu. Je zase teplo a to není nic pro mne a k tomu noční. Pak jsem se zase nemohla probrat. Měla jsem plán, ale nějak by to časově nevyšlo.
Jeli jsme s mužem otestovat lodičku k nedalekému rybníčku.





A jen tak pro radost, co nám kvete na louce.


 Schválně, jestli víte....



 Fíbí zapozovala a hnedle odběhla.



sobota 8. července 2017

Veteráni

Čtvrtek - denní. Pracuji ve vzálenějším městě. Nikoho tu neznám. Co se nestane ? Osloví mne klientka, že prý se známe. A ono jo. Už je to pět let, co jsme spolu trávily pár hezkých dnů. Vůbec by mne nenapadlo, že ji potkám. Bylo to moc milé, že se sama přihlásila.

Pátek - nešťastný to den. Lucce zarůstá nehet na palci u nohy, trápí jí to už dlouho. A jelikož dnes už zase ordinovala naše nejmilejší paní doktorka, nedalo se nic dělat. Paleček je snad spraven, uvidíme, jak se to bude hojit. Má to ale Lucka smůlu o těch prázdninách.
Nějaký ten nákup, poslat balíček Pétě. Ta se myslím aklimatizovala velmi rychle a má se docela dobře.
Odpoledne každoroční návštěva příbuzných. Milé,leč krátké setkání.
Sobota - dopoledne tradiční akce Veteránem Českým rájem. Jedeme se podívat nedaleko od nás. Jo, to byly časy, žádný FB, žádný internet, žádný spěch a shon.







A večer do práce. Myslím, že teď dlouho, dlouho nebudu psát, neb mám jednu službu za druhou a volno takměř žádné. Jsem zvědavá jak to přežiju.
Rameno docela bolí, v posledních dnech se ozvala i záda. Budu pevně věřit, doufat a dělat vše pro to, abych to zvládla a byla fit.

středa 5. července 2017

Poslední den mého volna

jsme se rozhodli strávit s Maruškou. Vypadá to, že teď budu v práci víc jak doma a moc ji neuvidím.
Po obědě jsme tedy sedli do auta a vyrazili. Jen ve dvou, Lucce pořád není dobře a měla strach, aby Maru nenakazila.
Maruška spinkala, po probuzení dostala najíst a pak jsme vyrazili na obhlídku okolí.
Dědeček se pyšně chopil kočárku.


Kostel


 Nádvoří


Na hradbách



 A ještě nádvoří z druhé strany


Pod hradbami


Trochu netypický pohled


Odvážlivec


Prý na vyhlídku, kousek lesem, po rovince...


Ještěže je nosítko, kočár parkuje kdesi ve křoví na začátku lesa



Spokojené dítě


Cíl naší cesty, Krkonošské vyhlídka


Zápis do knihy je nutnost


Těsně před bouřkou, ta panoramata





Už jdeme zpět, bouřka, kratičká proběhla když jsme byli v lese



Náměstí


Trochu jiný dopravní prostředek, za ním cukrárna s vynikající zmrzlinou


Buřtíky, mňam


Maruško srovnej dříví


Spokojené dítě

Bylo to moc fajn, škoda, že ty hezké chvilky tak rychle utečou.

úterý 4. července 2017

Výlet

Dopoledne
Cíl Horní Maxov autem,


odtud pěšky na Bramberk.


O panoramata nemůžeme přijít.


 Dál po svých pěkně lesem.


Cestou bodlák kam se podíváš.


A zase lesem do docela slušnýho kopce.


Další rozhledna, tentokrát Slovanka.


A znovu panoramata....


Vzpomínky, tady byla kdysi Jana na táboře. Dneska to vypadalo dost opuštěně.


A pěšky zpátky do Maxova. Výborná držkovka v restauraci U hrocha. Zvenku to nevypadá nic moc, ale moooooc chválíme.
Pak hezky autem do nedalekého města. Manžel k zubaři, já čekala.
Autem na Souš.


Za hráz na kafe a pak hezky po svých zase lesem podél vody.


 Vodopády Černé Desné, slov netřeba.







A pěkně zase zpátky k autu lesem do kopečka.


Nachozeno něco kolem 14 km. Počasí tak akorát. A volno se pomalu blíží ke svému konci.