neděle 21. května 2017

Přijela

Kdo ? No Maruška přeci, i s maminkou.
To byla hezká neděle.


Odpoledne jsme se šli projít, málo spala a byla unavená, tak aby mamce vydržela.


Tentokrát to není ani řepka, ani pampelišky, ale všudypřítomný pryskyřník.


 A konečně jsem si vyfotila rododendron. Sázela ho kdysi Janička. Už odkvétá,,,


sobota 20. května 2017

Docela náročný týden

Tedy pracovně. ono ani na nic moc jiného nezbýval čas.
Po - denní
Út - denní
ST - volno, kdy se snažím nabrat síly a dohnat dny, kdy nejsem doma
Čt - denní, po ní s kolegyní na vyšetření mého zlobivého ramene. Byla tak hodná, že mi to domluvila a ještě jela se mnou. Nedozvěděla jsem se nic dobrého. Budu to muset řešit a vůbec se mi to nelíbí. A aby toho nebylo málo, tak jsem nabourala auto. Ale docela málo a můj nejšikovnější muž mi ho hned večer opravil.
Pá - denní
Tenhle týden jsem v nové práci překročila pomyslný práh a udělala další krok kupředu. Tak nějak jsem tam byla vhozena a ono se to docela povedlo. Doufám, že to takhle půjde dál.
Sobota - chodím tady od ničeho k ničemu, nebo spíš od něčeho k něčemu a pořádně nevím, co dřív. Musím brát ohled na ruku, a tak jsem trochu zoufalá, protože leccos nemůžu, nebo mi to nejde.
A venku navíc po hezkých dnech dneska docela ošklivo a chladno.
Ještěže zítra přijde Maruška.


neděle 14. května 2017

Za Maruškou

V plánu byla naše neutěšená domácnost, kterou v poslední době dost zanedbávám kvůli docela pernému pracovnímu vytížení.
Dopoledne bylo krásně.
Volala Jana, vzájemně jsme si popřály ke dni matek, a jestli prý nechceme přijet za Maruškou.
No, co myslíte...
Jenže po obědě se přihla bouřka a průtrž mračen. Už to vypadalo, že nikam nepojedeme, ale nakonec jsme Marušku viděli.
Houpačka doma, to je věc.


Když se počasí umoudřilo, zkontrolovali jsme ovečky.


 U dědečka je dobře.


Sestry. Menší starší, větší mladší. Prostřední je v pořádku v ČR.


Tak ještě jednou, všechno nejlepší matko i když spíš vypadáš jak Maruščina starší sestra.


Nakonec to bylo příjemně strávené odpoledne.

Pampelišky



Další neděle. Ani nevím jak se to stalo.
Pondělí - volno, taťka se snaží dosekat. Deštivé počasí nám kazí plány.
Úterý - denní
Středa - opět denní, Lucka se školou v Praze. Exkurze v Muzeu čokolády, spokojenost nejvyšší. Před tím výstava Body the Exhibition. Přiznám se zcela upřímně, že jsem měla strach jak to dá, dala to skvěle. Mám radost.
Čtvrtek - volno a jak jinak, uděláte si plány a všechno je jinak. Dopoledne se známou, máme si pořád co povídat. Pak dlouhý telefonát s bývalou spolužačkou. Odpoledne na mne padla taková únava, že jsem usnula a najednou je večer a všechno, co bylo v plánu je kdesi v nenávratnu.
Tak už jenom akce matrace. To je tak. Naše matrace už dávno přesluhují, tedy dle doporučení odborníků. Je fakt, že už tedy své mají za sebou, ale vyměnit by potřebovaly. Už jen když pomyslím na moje záda a na to, že člověk nemládne a kvalitní spánek dělá divy. A tak jsme se jali s mužem pátrat po tom, co by nám vyhovovalo. Objevili jsme firmu, kde jsou ochotni vám matraci na omezenou dobu zapůjčit aniž by jste si ji museli koupit. Ještěže tak. První na řadu přišla všemi opěvovaná a doporučovaná paměťová pěna. Brečet se mi chtělo, tohle tedy není nic pro mne.
Druhý pokus je taštičková matrace. Paní ve firmě moc ochotná, ale asi si nějak popletla velikost a matrace se nevejde do naší atypické postele. Takže takové malé škatulata hejbejte se. Nejdřív vynést 27 kg vážící matraci do patra do ložnice, pak zase uvést ložnici do původního stavu a matraci do obýváku. Teď spím v obýváku na zemi, jinak to nešlo. Ale musím říct, že tahle volba je o poznání lepší. Alespoň tak jako naše původní stará matrace.
Pátek - zase denní.
Sobota - dopoledne je třeba doplnit zásoby a obstarat domácnost. Odpoledne s kytkou na hrob mamce, měla by 9.5. narozeniny a potom na kafe,taky s kytkou ke Dni matek, k babičce.
A už jsme u těch pampelišek. Má jich na louce za domem tolik, že to z dálky vypadá jako řepkové pole. Naštěstí není.





Naše vitální babička je pořád plná energie a i když ji síly trochu opouštějí, stále má chuť pracovat. Pořád má slepičky a zahrádku. Každý rok toho spoustu zasází a vypěstuje. Dokonce i léčivé bylinky.


Neděle -  ve znamení zkulturnění naší neutěšené domácnosti.
Péťa má za sebou týdenní pobyt na Madeiře a dneska se nám na chvilku vrací do Čech.

neděle 7. května 2017

A máme květen

Nějak to nestíhám a nepobírám. Najednou je osmého a já ani nevím jak.
Prvního byl svátek a volno. Vzhledem k tomu, že zatím nesměnuji, měla jsem volno.
Přišla Jana s Maruškou. Janička potřebovala něco opravit na autě a tak jsem dostala Maru do kočárku a vyrazila sama. I když bylo chladno a foukal docela vítr, tak se krásně prospala. Bylo hezky.


Krkonoše stále bílé, tentokrát nebyly moc vidět.


Maruška stále v dobré náladě a stále hodná.


 V úterý do práce.Ve středu volno. To pak venčím já a někdy je ještě mlhavo.


Dopoledne kosmetika, odpoledne zubař i s Luckou. Údržba je holt nutná.
Viki s Fíbí se po letech dokonce snesou na jedné lavici.


Čtvrtek a pátek zase denní. Po ránu jsou mlhy. Foto nic moc , ale občas to vypadá, že jedu do bílého moře. Foceno v pět ráno mobilem z auta.


 Některé dny v práci jsou docela v pohodě a já mám pocit, že to zvládám, ale pátek byl docela jiný a já teď vlastně vůbec nevím, jestli na tohle ještě mám. Nechám tomu trochu času uvidíme.
V týdnu přišel nový lívanečník a tak bylo nutné ho vyzkoušet. A jelikož dorazila v sobotu i Janička s Maruškou, byly k obědu lívance. Výroby se chopila Lucka a dařilo se jí.



Maruška měla svoje jídlo, stoluje už jako velká holka.


Po obědě jsem ji šla dát spinkat a ač je zvyklá jenom na maminku, tak se mnou krásně usnula.
Takovéto odpolední sobotní poleženíčko....


A najednou je tu neděle. Taťka začal sekat, ač ho bolí záda, docela mu to jde.
Péťa se nám v pátek v  pořádku vrátila ze Slovinska a  dnes večer odlétá na Madeiru jako delegátka. Po kom to dítě je ? Mám z ní radost velikou.



neděle 30. dubna 2017

Čarodějnice

prý dnes, no u mne spíš jedudědek, manžela tím nemyslím.
Ale to sem asi nepatří a tak se vrátím pěkně v čase k minulé neděli. To k nám dorazilo naše sluníčko s maminkou. Maruška je už tááááákhle veliká.

A umí si udělat pohodičku


Doma byla i Péťa a tak jsem si jako matka a babička užívala.
V pondělí hezky do práce.
V úterý ráno s Luckou na ORL. Stěžovala si už od pátku a stále nepřestávala, což značilo problém. Taky že jo. Antibiotika dostala a doma bude. Radost jsme z toho neměla ani jedna.
Při té příležitosti jsem se stavila za bývalými kolegyněmi. Jak mě bylo smutno...
Pak už mě ale čekala veselejší záležitost. Byla jsem hlídat Marušku.
Venku vyjímečně hezky a tak jsme si to užily.



Zrcadlení na našem oblíbeném místě.


Pařez vykvetl.

Prostě jaro.


Maruška se prospala a po probuzení byla plná energie. Dveře ji hodně baví.


Ve středu pěkně zase do práce. Jak si myslím, že polovinu svých pracovních povinností už docela začínám zvládat, tak z druhé poloviny jsem dneska byla trochu v rozpacích. Uvidíme, snad si zvyknu a naučím se...Nicméně jsem zase něco pochytila a něco nového si vyzkoušela, takže vlastně dobrý.
Nejlepší zpráva dne přišla smskou. Naše bývalá kolegyně má krásného, zdravého chlapečka. Měla jsem takovou radost...
Ve čtvrtek dopoledne jsem šla na rehabilitaci. Chodím tam tak jednou do měsíce pro jistotu. Tentokrát to nebyla jistota ale nutnost. Už dlouho mě bolí pravé rameno a ruka. Marcelka měla hodně práce...Navíc došla k závěru, že rehabilatace na tohle nestačí, tak jsem docela zvědavá jak to budu řešit.
Odpoledne káva s dvěma známými, balsám na duši. I když jen krátké setkání. Všichni máme spoustu dalších povinností. Nevadí, brzo dáme repete.
V pátek do práce. Tentokrát docela pohoda. Péťa cestovala do Slovinska a všechno proběhlo v klidu.To jsem taky ráda.
V sobotu ráno, ač nejsem zastáncem návštěv v porodnici, jsem se vypravila za milou kolegyní a jejím chlapečkem. V pátek večer mi psala a měla pocit, že potřebuje poradit....Nepotřebovala, zvládá to na jedničku. Ráda jsem je viděla. Kluk jak buk, nemohla jsem se od něj odtrhnout.
Odpoledne na mě padla nějaká únava a tak nějak jsem se prospala do neděle.
Do neděle, která začala sice nadějně, ale již výše zmíněná osoba ji dokázala pokazit. Ne vlastně, to já jsem ta špatná ....No a teď kde je pravda a čí úhel pohledu je blíž ke skutečnosti. To se asi nikdy nedozvíme. Protože komunikace a argumenty jsou o ničem.
Pozitivní je, že Lucce je dobře,ale musí dobrat ATB, taťka vyměnil zimní gumy a tak nějak nám je doma spolu dobře. Venku zima, takže ani ty buřty raději péct nebudeme.

sobota 22. dubna 2017

Narozeninový týden

je za mnou. Zase jsem o rok starší. Foto pouze ilustrační :)

Narozeninový dort


A tak si tak říkám, jestli já trochu neblbnu. S novou prací, novým kolektivem, dojížděním, učením se. Psala mi známá, co je o tři roky mladší, že taky mění místo. Jde na fakt klidnou ambulanci. Prý už chce mít klid. Tak nějak nevím.
V úterý a ve středu jsem byla na denní. To nezvládnu fakt nic jinýho než tu práci. Jsem to počítala a dvanáctihodinová směna mi se vším všudy sebere 15 hodin času. Když vezmu doporučení o osmihodinovém spánku - ha,ha,ha - tak mi vlastně zbývá hodina času denně. Únava mě doprovází na každém kroku, ale asi je to normální, protože to neříkám jen já.
Ve čtvrtek pak doháním co se dá. Nejdřív doma, na což bych potřebovala asi tak 1000 x víc času. Pravidelná údržba a kontrola mé tělesné schránky se taky nesmí zanedbávat (ještěže někde existují objednací časy, které jsou celkem dodržovány). Rodičovské schůzky jsou další položkou na seznamu. Tentokrát se moc nezdržuju, protože na tento den mám ještě jeden bod. Divadlo.
Ochotníci ze sousedního města. To vám byla paráda, to jsme se pobavili, to jsme se nasmáli. Většina diváků se shodla, že to bylo lepší, než některé profláklé hvězdy z Prahy. A docela dlouhé to bylo. Kdeže bych pak stihla osm hodin spánku.
A do toho jsem ještě stihla udělat něco dobrého od narozenin pro moje nové kolegyňky. Jsou na mne hodné a přijaly mne celkem hezky. Dokonce jsem dostala drobné dárečky k narozeninám.Tak snad nám to vydrží.
V pátek jsem jela zase do práce. Tentokrát si troufám říct, že asi nej sestava. Plán zněl jasně. Začít mě zaškolovat ve stěžejní oblasti mé práce. Představa byla trochu jiná, ale nakonec všechno zlé je pro něco dobré. Plán nevyšel, ale naučila, nebo spíš viděla jsem toho nového spoustu. A kupodivu jsem jela z práce s docela dobrým pocitem.
Dneska dopoledne nakoupit, uvařit a ven... Ven jsem teda nešla. Sníh tady zatím nemáme a snad už mít nebudeme, ale zima je a veliká. To by mi snad ani nevadilo, ale ten vítr, ten mi tedy vadí a strašně moc.
Procházka se tedy odkládá, mám navařeno i na zítra, protože má přijít Maruška a jdu se zase trochu vzdělávat. Ostatní asi počká.