úterý 27. června 2017

S Maruškou

Slovo dalo slovo a dnes v osm ráno jsem si přivezla domů náš poklad. K tomu balíček s jídlem a oblečením. Servis tedy zajištěn.
Nejdřív jsme zkontrolovaly hračky.


Jelikož měla za sebou probdělou noc, vyrazily jsme do lesa. Tam se to panečku spalo.


Borůvky už jsou zralé...


Houby rostou ...


Pohodička cestou z lesa, vyspinkaná do růžova.


Venku dusno, ale na houpačce je to fajn.


Byl to moc fajn den. Byla hodná a ráda si to zase zopakuju.

pondělí 26. června 2017

Tajný výlet

Někdy v zimě se na Slevomatu objevila sleva na bobovou dráhu do Janova. Párkrát jsme tam už byli a líbilo se nám tam. Neváhala jsem a zakoupila. Platnost do 30.6. Tudíž nejvyšší čas poukazy proměnit za skutečnost. Moje představa byla, že nás pojede víc. Počasí, nemoci, práce (služby), školní akce atd. To všechno se podepsalo na tom, že dnešek byl jediným dnem, kdy alespoň Lucka a já jsme mohly odjet.
Nejdřív jsme si vyšláply mravenčí stezkou



 na Královku.



Pokochaly se panoramaty



a typicky Jizerskohorskou zvířenou.



Potom jsme se vrátily do Janova.


Jezdilo se hezky. Zpočátku byl klídek, minimum lidí. Pak dorazila škola v přírodě. Prý 120 dětí.


 Ale i přes ten mumraj to bylo docela pohodové odpoledne. Jízd jsme měly opravdu hodně. V areálu je i restaurace. Něco dobrého jsme si taky daly.
Jediným černým puntíkem byla chvíle, kdy jsem si nedala pozor, podjela mi na hrubém písku noha a když jsem upadla, tak mě zradilo moje bolavé rameno. Výsledkem je sedřené koleno. Ale to nevadí. To spíš píšu pro pobavení. Stalo se to ve chvíli, kdy Lucka na chvíli odešla. A pak nech matku bez dozoru, že.....
Počasí zpočátku vypadalo , že se snad budeme muset vrátit domů, ale nakonec se umoudřilo. Nebylo nijak horko, chvílemi spíš naopak, nezmokly jsme, tak co víc si přát. A omluvenka do školy bude znít rodinné důvody. To je přeci jasný, že jo.

PS: Magnetická rezonace prokázala, že jsem simulant a hypochondr, neb je bez patologického nálezu. A teď babo raď, že. Je fakt, že od oné MR jsou bolesti o trochu mírnější, ale stejně mě to v noci budí. No uvidíme, budeme pátrat dál, kde je chyba. Třeba si rameno dá říct a jak ty bolesti přišly, tak zase zmizí.

neděle 25. června 2017

Týdeník

 víc opravdu nedám. Alespoň prozatím.
Na pondělí jsem měla naplánovanou magnetickou rezonanci mého bolavého ramene.
Jana potřebovala s Cípou na veterinu. Bylo velké teplo. Využily jsme Lucku. Hlídala Marušku a my jely společně za doktory. Na veterině prý snad vše OK. Jana měla alespoň prostor popovídat s bývalými kolegy.
Na MR to bylo horší. Trochu jsem čekala, to bych pochopila. Neomalené chování pana laboranta už tolik ne. V těhle chvílíchse vždycky stydím, že mám něco společného se zdravotnictvím.
Lucka zvládla hlídání dobře. Nicméně uznala, že takové dítě dá fakt zabrat.
Maruška dělá pokroky a už sedí.



V úterý denní. Docela to šlo. Práce není moc (což se může rázem změnit) a tak to mám na rozjezd jednodušší. Jsem ráda, alespoň nejsem kolegyním na obtíž.
Ve středu jsem doma před noční. Rameno, které po MR a "šetrném " zacházení pana laboranta v úterý bolelo jako čert je najednou lepší. Prý to tak může být. Magnetické záření pomáhá. Používá se i  v rámci RHB. No kéž by to pomohlo.
Kdysi jsem měla hodně afrických fialek. Pak mi nějak zašly. Byla jsem nedávno v květince a neodolala jsem. jednu jsem si koupila. Trochu mne navnadila jedna milá blogerka.


Na čtvrtek jsem měla tak nějak nešťastně naplánovanou RHB. Na dopoledne. Ale jsem ráda, že jsem vstala a jela tam. Marcelka zase nezklamala. A když už jsem byla vzhůru, zašla jsem ke kadeřnici. Letní sestřih byl nutností.
A jelikož je venku už moc teplo, naplánovala jsem si na odpoledne bouřku. Takovou příjemnou, poklidnou letní bouřku, kdy zaprší, vzduch se pročistí, trochu se ochladí.Vyplnilo se mi to bezezbytku. Jen co jsem zasázela kytky okolo domu, přesně taková bouřka přišla.




 Jinde to bylo o poznání horší....Měli jsme štěstí.
V pátek přivezl kamarád pro naše pejsky známky. objednávalo se hromadně. Jen nechápu, co ta Maruška ? Jestli taky dostane obojek ?


Potom na další noční. Před ní ještě sraz s bývalými kolegyněmi a spolupracovníky. Sešlo se nás hodně, stýská se nám všem.....
Noční docela šla, sobotu jsem prospala. A večer na další noční. Ta už byla o poznání "veselejší".
Neděle byla poklidná. Než se člověk rozkouká, snaží se dohnat co tady stojí , tak je večer.
Jana s Maruškou byly na "chalupě", kde probíhal každoroční fesťáček, kde Jana vždycky pomáhala s organizací. Snad se prý vše vydařilo.
Ta sluchátka jsou Marušky, kdyby byl hluk moc velký.



My hlídali Cipíska, který je tu s námi rád.
Péťa na Islandu mapuje terén. Jak v práci, tak i v blízkém okolí.


neděle 18. června 2017

Mám trochu obavy,

že se z týdeníku stane občasník.
Pořád se něco děje, ale nějak není čas, chuť a energie to zaznamenat.
Na pondělí a úterý jsem měla naplánované volno. Jana měla jet na koncert. Tohle bylo domluvené už skoro před rokem. Ale...
Maruška měla dobraná ATB, paní doktorka jí prohlásila zdravou, ale přeci jen to byla krátká doba po vysokých teplotách a ještě nebyla ve své kůži.
Cipísek je na tom o poznání líp, stále bere ATB. V noci z neděle na pondělí se rozhodl, že toho je málo a začal zvracet.....
Jana byla za poslední týden tak vyčerpaná, neb nespala, že byla ráda, že nějak funguje. Proto se rozhodla, že na koncert nepojede. Neužila by si to.
Ale oba dny jsme se všichni viděli. Taky jsem nakoupila jahody, něco dala do mrazáku, z něčeho udělala zavařeninu. Prostě takové dva poklidné dny.
Ve středu brzo (hodně brzo) ráno vezl taťka Péťu na letiště. Vstala jsem s nima a samozřejmě už neusnula. A pak denní. Brr. Poslední zácviková.
Péťa doletěla v pořádku.
Ve čtvrtek jsem si denní zopakovala, tentokrát už bez podpory, na ostro. Dopadlo to dobře. Snad.
V pátek jsem jela po dlouhé době na rehabilitaci. Jak mě se po Marcelce stýskalo....Dala mi zabrat, ale ku prospěchu věci. Odpoledne s Luckou ke kadeřnici a večer zase do práce. První noční. Docela to šlo.
Co nešlo byla sobota. Nemohla jsem se probrat. Asi dorazilo dlouhodobé nevyspání a já spala a spala.
Neděle byla poklidná. Něco doma, něco venku a najednou byl večer.
A když si člověk srovná v hlavě co a jak, tak pak je pohoda. Pořád jsm si vyčítala, že to tady nestíhám, že mám spoustu restů a tak dál. Jenže ruka mi prostě nedovolí dělat spoustu věcí. Snažím se, ale leckdy marně a často potřebuju pomoct. A tak jsem se hodila do klídku, že to nějak dopadne. Jak se mi ulevilo. Zítra mám volno a jedu na magnetickou rezonanci. Pak se uvidí, co dál.

neděle 11. června 2017

Jeden rok

už hrdě používám oslovení babička. Jeden rok se radujeme z naší Marušky.


Strašně rychle to uteklo.
Oslava proběhla u nás. Maruška po nemoci, Cipísek v léčení, maminka nevyspalá, utahaná.
Ale nakonec si myslím, že to byl hezký den.
Maruška dostala spostu dárků, dort si vyrobila maminka sama.


Bezlepkový, bez cukru, ale chutnal skvěle.
Sešla se rodina, dorazili i Jany kamáradi. Byla svíčková, byla káva a sladké, bylo i grilované masíčko. Taková pohoda, aspoň já měla ten pocit.
Ještě jednou Maruško - přemejeme moc štěstíčka a zdravíčka v životě a máme tě moc rádi.

sobota 10. června 2017

Jak to jen nazvat

Sedím tady a dumám, jak příspěvek nazvat. Je to pořád stejné. Strašně to letí, jsem unavená a bolí mě ruka. Navíc tenhle týden jsem hodně v práci. Stručný souhrn.
Pondělí - denní. To znamená, že v šest ráno musím být v práci, domů se dostanu okolo půl osmé. Tentokrát jsem poprosila hodné kolegyně a jela tak, abych stihla divadlo, které začínalo v 19 hodin.
Josef Dvořák - Čochtan vypravuje . Krásné představení, nasmáli jsme se hodně. Klidně bych si to zopakovala.
Maruška má stále teploty, ale dnes po dalším kolečku po doktorech je jasné, že problém je tam, kde já ho viděla už v neděli. Zánět středního ucha.
Úterý - denní. Večer ještě převázat babičce ruku, hojí se dobře.
Středa - volno. Aby toho nebylo málo, dořešit Lucčiny problémy. Místo oběda návštěva cukrárny, zasloužíme si obě. Venku je docela zima, i když krásně svítí sluníčko. Odpoledne na mne padla únava, ufff...
Čtvrtek - denní. Poslední převaz, teda doufám, vypadá to dobře.
Pátek - denní. Cipísek byl na kontrole, hojí se, ale ještě to potrvá.
Sobota - nákupy, úklid, instalace nových matrací.
Dodatek k matracím a jejich poškození během přepravy. Dopravce si hrál na mrtvého brouka a odmítal s námi jednat. Voláno dodavateli, který obratem zaslal za  poškozený potah nový a reklamaci si vyřeší sám. Klobouk dolů. V dnešní době velmi milé jednání a paní, která komunikuje na telefonu pro firmu Ostaš patří neskonalé díky.
Marušce je líp, snažíme se všichni pomoct jak to jde. Občasné hlídání, nákup.
Pevně věřím, že ty zítřejší první narozeniny oslavíme.

neděle 4. června 2017

Dort

jako překvapení nám upekla jedna ze spolužaček. Měli jsme totiž v sobotu sraz ze základní školy. Po kolika letech raději nepíšu, hrozné číslo. Dort byl vynikající.


Spolužáků nebylo moc, o to větší byla zábava. Nejvíc si cením jednoho, který kvůli nám přiletěl z Norska, kde trvale žije s rodinou.
A to je asi jediná pozitivní zpráva minulého týdne. A možná, že ještě nějakou najdu.
+ Péťa už je doma, všechny doposud dělané zkoušky má hotové.
- Už vím výsledky Lucčiných vyšetření. Řešíme dál.
- Přišly nám nové matrace, jedna je poškozená. Nechápu, není to moje tak na to nedám pozor? Není to úplně laciná záležitost, nemůžeme to nechat být, musí se to řešit. A já se táák těšila na lepší spaní. Ach jo.
- Babička si vrazila do ruky trny z dřišťálu . Ruka zarudlá, oteklá, trny spokojené. Babi čekala až to přejde. No, nepřešlo. V sobotu dopoledne tedy na vzdálenou chirurgickou ambulanci. Tam řízy, řízy a trny jsou venku. Dnes navečer jsem jela ruku převázat, protože kdo by ji odvezl na převaz, když všichni plníme pracovní povinnosti.
+ Hojí se to dobře.
- Maruška má už třetí den vysoké teploty. Průběžně jezdím hlídat, aby Jana mohla venčit Cipíska.
- Ten byl totiž pokousán cizím psem. Má bebíčka a límec a tváří se strašně ukřivděně.
- Dneska dopoledne, kdy jsem byla shánět převazový materiál (ještěže mám zatím kde) pro babi a stavila se chvíli pohlídat, tak se začala chytat za ouška. Takže jsem s holkama vyrazila na další "zdravotní výlet" Kolečko dětské, ORL, dětské a víme stejný prd jako před tím. Zánět středního ucha ale nemá. Chuděra je vyřízená, unavená a protivná. Vůbec se nedivím. A maminka je na tom dost podobně, protože s těma dvouma toho moc nenaspí.
--- Bolí mě ruka, čím dál víc. Děsí mne, co se z toho vyklube.
+++ Jsem ráda, že jsem to všechno zvládla. Ale nebylo by tomu tak, kdybych neměla hodného muže a zbývající zdravé děti.