pátek 30. června 2017

Konec školního roku

je vždycky jen o tom vydržet. Jak ze strany učitelů, tak žáků, ale i rodičů. U nás je to v klidu a v pohodě. Nic nehrotím, ta léta školní docházky už mne naučila, že vždycky to nějak dopadne.
V pondělí se měly vracet učebnice, my si klidně jely na výlet. Učebnice se vrátily v úterý a taky to šlo.
Ve středu, aby se zabil čas ještě další výlet. Poslední klavír. Já denní.
Spaní ve škole, ale Lucka nešla, zdraví je důležitější.
Počasí si s námi hraje, nejdřív vedro, potom bouřky a ochlazení. Ale zase se je na co dívat.


 Ve čtvrtek prý čas strávený ve škole absolutně k ničemu, ale když to musí být.
To na rehabilitaci to k něčemu bylo, Marcelce se bude škytat ještě týden. Vyřádila se na mém rameni jen co je pravda. Ale já jí věřím, že to bude ku prospěchu věci. Večer na noční. Ruka bolela celá jako čert, ale nějak jsem to přežila. Tentokrát to pro mě zase bylo zátěžové, neb chodíme dvě a práci si dělíme. Pokud ta druhá musí odejít, musím zastat obě. Tak to se mi poštěstilo měrou vrchovatou.
Uf, ale snad jsem to dala.
Pátek, den poslední. Vysvědčení hurá. Ani fotit ho sem nebudu. Dvě dvojky v osmé třídě, jsem pyšná matka. k tomu pochvala ředitele  z hudebky taky bič.
Dopoledne prospím. Lucka se necítí úplně nejlíp.
A už taky známe důvod, kam ztratila "naše " srnka.


A je dobojováno. Školní rok skončil. Začínají dva nudné měsíce. Neb puberta vítězí a vše je špatně. Ale to přežijem. Je to moje dítko v jádru moc šikovný a  hodný a nenáročný. Jen trochu líný a zpruzelý, ale to patří k věku. Však to u nás není poprvé.

Žádné komentáře:

Okomentovat