neděle 30. srpna 2015

Narozeninový výlet

Dneska je to přesně pět let, co se narodila Viki. Strašně to letí.


A protože letošní prázdniny byly, prostě takové jaké byly, tak jsme dneska jeli na výlet.
Na Černou Horu. Nahoru lanovkou.




Na vršku na rozhlednu (jako bychom už nebyli dost vysoko :) )


Ale stálo to za to. Viditelnost trochu snížená, ale pořád nádhera.
V pozadí Sněžka.


Televizní vysílač.


Pokus o panoramata...


Opět Sněžka, tentokrát od hotelu Černá Bouda.


Takový malý okruh Černhorská rašeliniště. V dnešním teple bylo těch cca 5,5 km, tak akorát.


A nečekaně zase Sněžka


A jednou taky naše oslavenkyně a můj muž, to aby mi zase nevyčítal, že o něm nic nepíšu :)


Další pokus o panoramata


A jdeme dál...


a jdem hezky dál...

30 dětí ani Josefínu jsme nepotkali, za to asi tisíc polských důchodců.
Tady velká koncetrace suchopýru.


Vzácná chvilka


Televizní vysílač zblízka, paraglaidistů létalo spousta.


A i když bylo velké teplo, tak mi to nedalo, abychom alespoň na chvíli nezašli do městečka Janské Lázně.
Zajímavá lavička.

 Kostel


Úžasný dům, ze strany měl průhledný výtah.


Lázeňská kolonáda


Tady se kdysi léčil můj tatínek. Asi by to tady už nepoznal.
Dali jsme si zmrzku, poslali pohled strejdovi, se kterým se táta právě tady seznámil.
A jelo se domů.
Škoda, že prázdniny končí.


sobota 29. srpna 2015

V posledních dnech

nějak nemám ani chuť, ani čas psát. Na jednu stranu ani není o čem, na druhou si říkám, že je to škoda. Poslední záznam byla středa 19.8.
Ve čtvrtek jsem byla po noční, samozřejmě jsem musela pospat.
Když se domů vracím - dvě slunce...


 Odpoledne nějaký ten nákup, káva s mužem v kavárně, navečer pro Lucku.
Několik "sluníček", dost odolné v tom suchu :)


 V pátek "jenom" ranní, což je do 14:00. Odpoledne na závěrečné vystoupení Lucčina tábora.
Teď mne mrzí, že jsem o tom nenapsala hned, bylo to strašně prima, samá pozitiva. Smekám před lidmi, kteří dokáží přiletět přes půl světa ve svém volném čase aby se věnovali cizím dětem.


V sobotu a v neděli jsem měla zase denní. To je takměř o  ničem. I když je to v práci celkem v pohodě, stejně jsem unavená. Takže do práce, vyspat se a zase do práce.
 V pondělí jsem byla doma před noční. Janička si přišla vyzvednout Cipíska, kterého jsme od středy hlídali. No já teda moc ne, ale on byl hodný.


 Dokonce se choval úplně jinak, než nám bylo řečeno. Rychle pochopil náš denní režim a dokonale se přizpůsobil, takže s ním vlastně nebyl žádný problém.



Taťka navíc po celou dobu spravoval Janě auto. Následky zimního karambolu.
Úterý zase po noční. Doma mezitím napečeno...


Aspoň chvíli spát prostě musím. Zase ty mraky.


Potom s Luckou konečně nějaké nákupy. Trpělivost, tu bych potřebovala. Nastupující puberta a její nechuť k nakupování, to je docela vražedná kombinace. Přežily jsme, obě dvě.
Ve čtvrtek ranní, odpoledne do nedalekého městečka reklamovat taťkovi boty, tedy už vyzvednout peníze. Lucka s námi, hurá máme boty na tělocvik.
Každé ráno je jiné...


 Na pátek před noční v plánu další nákupy, ale nepříznivá konstelace, tak jsme raději zůstali doma.
Napravili jsme to v sobotu odpoledne, bylo to náročné, ale už je to za námi.
Zakončení dne na Kozákově - nějak si ty nervy uklidnit musím.


 A ještě jedna od našeho domu









středa 19. srpna 2015

Funguju !

Jakmile teplota klesla pod 30 st. moje tělo si vzpomnělo a já opět normálně funguju :)
A navíc jako bonus prší....
Pondělí - denní (6-18)
Úterý - denní (6-18)
Středa, tedy dnes jdu na noční (18-6).
Jsem doma sama !!!!!! A užívám si to.
Lucka má totiž tenhle týden English camp. Něco jako příměstský tábor.
Ráno okolo půl deváté sraz, domů cca před pátou. Rodilý mluvčí, hry, písničky, tvoření, zábava.
Docela se jí tam líbí. Hurá.
Jdu něco dělat, ať toho klidu dostatečně využiju :)

neděle 16. srpna 2015

A je to

Asi zatím moje nejhorší dovolená je u konce. Vím, vím, teplo bylo všem, jsou na tom i hůř....
To všechno si uvědomuju, prostě mě mrzí ztracených 14 dnů, no.
Jsem zvědavá jak zvládnu pracovní nasazení, které bude doooost veliké.
Ale snad  už se trochu ochladí. Dneska bylo zase teplo, ale ve stínu už to docela šlo.
Doufám, věřím, těším se, že zase začnu fungovat.

sobota 15. srpna 2015

Bouřka

A zase to vypadalo velmi nadějně. Já se tááák těšila.






Ale byla to rychlá celkem asi 15ti minutová záležitost. Pršelo 5 minut.
Po chvíli volala babička. Bydlí vzdušnou čarou asi 7,5 km ( po silnici je to skoro 20km).
Bouřka u ní byla silnější a vytrhla ji staré střešní okno. Tak jsme sedli s mužem do auta a jeli.
Už je spravené.

pátek 14. srpna 2015

čtvrtek 13. srpna 2015

Jeskyně

Postojná, neboli Amerika. Takřka tradice, už kolikátým rokem...
I přes velké teplo dnes v podvečer jsme vyrazili.
Tady bylo trochu chladněji....


Cestou tam...


 Podvečerní nálada...


Vstup do jeskyně, musí se po čtyřech.


 Nutná světýlka


S čelovkou a taťkou prozkoumat přilehlé prostory.


Svítíme, tak trochu romantika...




Mimochodem v jeskyni byla krááásnááá zima :)

Cestou zpátky



A takové malé překvapení na závěr.