Ve čtvrtek jsem byla po noční, samozřejmě jsem musela pospat.
Když se domů vracím - dvě slunce...
Odpoledne nějaký ten nákup, káva s mužem v kavárně, navečer pro Lucku.
Několik "sluníček", dost odolné v tom suchu :)
V pátek "jenom" ranní, což je do 14:00. Odpoledne na závěrečné vystoupení Lucčina tábora.
Teď mne mrzí, že jsem o tom nenapsala hned, bylo to strašně prima, samá pozitiva. Smekám před lidmi, kteří dokáží přiletět přes půl světa ve svém volném čase aby se věnovali cizím dětem.
V sobotu a v neděli jsem měla zase denní. To je takměř o ničem. I když je to v práci celkem v pohodě, stejně jsem unavená. Takže do práce, vyspat se a zase do práce.
V pondělí jsem byla doma před noční. Janička si přišla vyzvednout Cipíska, kterého jsme od středy hlídali. No já teda moc ne, ale on byl hodný.
Dokonce se choval úplně jinak, než nám bylo řečeno. Rychle pochopil náš denní režim a dokonale se přizpůsobil, takže s ním vlastně nebyl žádný problém.
Taťka navíc po celou dobu spravoval Janě auto. Následky zimního karambolu.
Úterý zase po noční. Doma mezitím napečeno...
Aspoň chvíli spát prostě musím. Zase ty mraky.
Potom s Luckou konečně nějaké nákupy. Trpělivost, tu bych potřebovala. Nastupující puberta a její nechuť k nakupování, to je docela vražedná kombinace. Přežily jsme, obě dvě.
Ve čtvrtek ranní, odpoledne do nedalekého městečka reklamovat taťkovi boty, tedy už vyzvednout peníze. Lucka s námi, hurá máme boty na tělocvik.
Každé ráno je jiné...
Na pátek před noční v plánu další nákupy, ale nepříznivá konstelace, tak jsme raději zůstali doma.
Napravili jsme to v sobotu odpoledne, bylo to náročné, ale už je to za námi.
Zakončení dne na Kozákově - nějak si ty nervy uklidnit musím.
A ještě jedna od našeho domu
Žádné komentáře:
Okomentovat