Co dřív ?

Jsou dny, kdy nevím, co napsat.
Pak jsou dny, kdy stojí něco za zapsání a je i třeba fotečka.
A pak jsou dny, jako dnešní, kdy nevím, co dřív.
Odvezla jsem Lucku do školy. Vyrazila po nákupech ( kam se ten obsah lednice a špajzu pořád ztrácí ?) a vyřídit nějaké nezbytnosti. Pak domů, že něco jako vánoční úklid ...Jenže jsem klikla na kameru na Kozákově a za 15 minut už byla na kopci. A nebyla jsem tam sama.
No řekněte, kdo by odolal ? Na kvalitu fotek nekoukejte, foťák asi odchází do věčných lovišť.
Pozorný čtenář možná objeví Trosky.

A tady Ještěd

Moře

Během několika málo minut se tahle nádherná scenerie změnila

A fakt to trvalo tak 2-3 minuty a vypadalo to takhle. Tak jsem zase jela domů.

Připravila jsem oběd ( Lucka měla dnes odhlášený)
Vyzvedla Lucku ve škole, vyzvedla Péťu na nádraží. Jely jsme domů.
Dovezla Péťu na doučování z matiky a jela udělat něco do práce. Lucka mezitím šla na flétnu a na klavír.
Po práci ještě nějaké chození po městě. Při té příležitosti jsem alespoň okrajově zdokumentovala akci, která probíhá tento týden v našem městě a zorganizovala ji městká knihovna.
Poezie v ulicích. Je všude.
Tady třeba na lavičkách okolo kašny

Na poště

Na cestě

Na nádraží, v parku, na úřadech, na chodnících, v restauracích, fakt všude - více zde

Po hudebce jsme jely s Luckou domů, Péťa se doučovala tak intezivně, až zjistili, že je v místnosti kde byli zamkli. Už je vysvobozená, všechno dobře dopadlo :)
Uvařila jsem oběd na zítra a už byl nejvyšší čas vyrazit za kulturou. S manželem a Janičkou.
Dneska bylo další představení podzimní abonentní sezony.
Besídka divadla SKLEP.
Bylo to úžasné, bylo to skvělé, bylo to veselé a bylo to oddechové.

Další středa

A věřte nevěřte, klientů byla spousta, ale mě je fajn. Mě se ták ulevilo, je mi dobře a pracuje se mi fajn.
V posledních dnech nějak vyplouvají na povrch další a další indicie...Nebo , že bych prozřela a před tím nechtěla vidět, nechtěla slyšet ???
Lucka zvládla hudební nauku a pak už honem domů.
A doma klid a pohoda.

Na kafíčko

jsme si docela zvykli občas zajít s mužem po práci. Teda když nám to časově vyjde. A dneska vyšlo.
V práci se snažím, aby bylo vše hotové, abych odešla v klidu. Tak na tom pracuju už teď.
Lucka měla keramiku, šla domů až navečer. Šárka je zas nemocná.
Viki se osypala a nevím po čem. Buď po očkování, což už je ale 10 dnů, nebo po šamponu.
Tak uvidíme, doufám, že z toho nebude nic horšího.
A Mína není od včera doma. To ještě neudělala.

Víkendový klid

se mi docela zalíbila a jelikož mám ještě dovolenou, kterou si už vcelku nevyberu, tak jsem dnes zůstala doma.Nikdo v práci nebyl objednán, takměř vše hotovo, tak co.
Doma se mi dařilo, stihla jsem toho docela dost.
Viki se nám po koupání pěkně osypala. Prý to samo odezní.
Odpoledne jsem měla schůzku. S novopečenou babičkou. Popovídaly jsme a probraly toho spoustu.
A večer zase cvičeníčko. Dneska to nějak vázlo. Ale i tak jsem si to užila.
Domů jsem přišla dost dlouho, neb se slečnou cvičitelkou jsem taky musela probrat jak jde život.

A jak jsem víkend začala,

tak jsem v něm pokračovala.
Lážo plážo, klídek, pohoda. Však ono toho stresu a shonu si ještě užiju, že jo.
Odpoledne přišla Šárka, spokojenost na všech stranách.
Asi jsem ten klid a odpočinek fakt potřebovala.

V poklidu

Dopolední cvičení odpadlo, paní cvičitelka se nám jela školit, abychom byly ještě šikovnější, trénovanější a krásnější.
Takže jsem si pohověla v postýlce, žádný spěch, žádný stres.
A v tomhle duchu byl celý den.
Lucka se truchu nudila, počítala se Šárkou, ale u nich je nějaká střevní viroza...
Tak jsme aspoň karty hráli.
Stihla jsem ledacos, mohlo toho být víc, ale ta pohoda za to stála.

Loučení ?

Jsou kolegové, na které asi časem zapomenu, jsou tací, na které si vzpomenu ráda a jsou i tací, kde mne ta výpověď trochu mrzí.
Jeden z nich byl v práci dnes se mnou. A i přesto, že jsme pracovní dobu protáhli o dvě hodiny, tak mi to ani trochu nevadilo. Radost s ním pracovat.
Lucka šla ráno do školy a taťka měl zase dovolenou. To proto, aby právě onen kolega ještě v klidu zkontroloval babičku. Setrvalý stav, uff.
A po práci jsme si zašli s oním milým kolegou na oběd. Ale rozhodně jsme se neloučili. Probrali jsme situaci, bylo to moc fajn.
Pak rychle domů ještě pobýt chvíli s babičkou a když ji taťka odvážel domů, tak jsem totálně odpadla.
Už dlouho se mi to nestalo. Jen se děsím, jestli tady nebudu ponocovat....