Zvířátka

Moje nejstarší dcera se asi narodila s nějakým zvířecím genem. Veškeré živé tvorstvo po celý její život ji miluje. A ona něj. Snad jediné, co nemusí jsou mravenci. Od malička chodila do chovatelského kroužku, doma jsme měli nespočet všelijakých zvířátek, ptáčků, rybiček.
Ani dnes, kdy je dospělá tomu není jinak.
V současné době ji nejvíc zaměstnávájí štěňátka boxerky, kterou vlastní její kamarádka. Jsou jim 4 týdny a dneska jsme byly domluvené, že se na ně s Luckou pojedeme podívat. Takže jsme po 17té hodině naložily Janu a její kamarádku a jely za miminky.

 

 Když jsme se dostatečně pomazlily, vezly jsme  Janičku domů.  Ta je sice dospělá, ale pořád má ty děstké touhy vlastnit nějaké zvířátko. A tak má dvě kočky ,

dvě osmačky,

do nedávna měla dvě potkanice, ale před pár týdny neodolala malému šedivému miminku, takže už jsou tři.

No a díky těmhle zvířátkovým návštěvám jsme s Luckou přijely hooodně dlouho domů, takže jsme ani úkoly nepsaly. Ještěže máme tolerantní a chápající paní učitelku. A taky hodného taťku, který se postaral o naši Vikinku.