Solná jeskyně

Ráno jsem opět vyrazila hodně časně, abych uzavřela měsíc. Povedlo se, hotovo.
Zaběhla jsem na ORL pro výsledky a buch - hemofilus masivně. Doktorka navrhla antibiotika, ale ty jsem s díky odmítla. Hemofilus, i když ne masivně, se vyskytuje běžně. Pokud člověk nemá výrazné problémy, tak se to někdy nechává být - tolik informace z různých zdrojů. Lucka je už v pohodě, vlastně jí nic není, a cpát do ní ATB se mi fakt nechce. Proto jsem se rozhodla, že místo nich podstoupíme intenzivní kůru v solné jeskyni. Mám s ní dobré zkušenosti, už nám kdysi pomohla, tak proč to nezkusit. Má to jeden háček. Denně jezdit 25km tam a 25 km zpět. No, snad to nějak vymyslíme. A aby to mělo nějaký smysl, budeme chodit každý den na 2 hodiny. Tahle jeskyně totiž nabízí měsíční pernamentku s neomezeným počtem návštěv. Takže rychle domů, oběd a pak směr solná jeskyně.

Po návratu domů se nutně Viki potřebovala pochovat ( tohle dělá každý den, když přijdu odpoledne domů). No už to jde trochu ztuha, povyrostla...

 Taky nás navštívila nejstarší. Na fotce je vidět, jak se máme všichni dohromady rádi...

 A nakonec ještě jedna fotka z rána, kdy asi nejen já jsem nevěřícně koukala, co se to venku děje - chumelilo.U nás to hned tálo, ale o pár nadmořských metrů výš už bylo bílo.