Pouť

U nás každoročně na Petra a Pavla. Nemám tyhle akce moc ráda. Moc hluku, moc lidí, z atrakcí je mi špatně...Mám tři holky, takže jsem se musela ( a kvůli nim ráda) léta účastnit.
Přiznám, že jsem se letos chtěla ulejt :). To se mi docela povedlo odpoledne, kdy šel na pouť jen taťka s Luckou. Moje drahá polovička si ale zapomněla foťák a z mobilu, no nic moc, ale nevadí. Nej letošní atrakce...

No a já?  Já jsem tam byla hned dvakrát. A to v půl osmé ráno ( čtete dobře). Prostřední totiž ztratila mobil, tele jedno - tak se o ní vyjádřila nejstarší. Ráno jsem si přečetla vzkaz, zkusila na něj zavolat a on zvonil. To by znamenalo, že ještě někde leží. Tak jsem ten můj poklad vzbudila a vyrazily jsme. Pouťové prostranství bylo plné Vietnamců a nepořádku. Kupodivu už touhle dobou tam byl docela ruch. Hledaly jsme, nenašly. Najednou sms, že ho někdo našel. Kupodivu známá holka, která ho vrátila. Jsem se divila. Evo díky.
Odpoledne tedy taťka s Luckou. Co mne překvapilo, že tam prý byl vzorný pořádek, vše uklizeno.
Druhá návštěva se konala večer. Na 22 hod. byl avizován ohňostroj. Kdysi se Lucka bála ohňů a rachejtlí a tak jsme to nevyhledávali. Letos sama řekla, že chce jít. Ohňostroj malý, ale docela povedený.

 Nedalo nám to a šli jsme si projít noční pouť. Pokoukali jsme na svítící atrakce, poposlouchali hudební projekce, potkali pár známých, mimo jiné jsme se sešli i celá rodina.
A pak, že s holkama na pouť nechodím...

Domů jsme se dostali skoro o půlnoci. Vydařená pouť !