Tak ho holky využily.
Mě čekalo trochu neobvyklé dopoledne. Původně jsem měla v plánu vlastně cokoli. Uklidit, vyžehlit, pospat si, fakt nevím.
Jak jsem už psala, teta se strejdou chytili jakousi infekci dýchacích cest. Včera se mi to fakt nelíbilo. Dostali můj telefon, kdyby se jim udělalo hůř...Ráno v 7 hodin volali.
No a co teď ? Jsou tady vlastně na výletě, nemají pojištění, ale bylo jasné, že je lékařská kontrola nutná. Problém jsou dovolené. Když už mne napadl vhodný lékař a zařízení, tak nikdo nebyl přítomen.
Nakonec jsem uspěla na interní ambulanci Tanvaldské nemocnice. Sloužil pan primář a i když tohle asi nikdy číst nebude, tak mu touto cestou ještě jednou děkuji. Navíc mu skládám velikou poklonu a myslím, že kdyby se takhle chovali a jednali všicnni lékaři, tak by to byl vlastně zázrak. Onemocnění není nakonec tak hrozné jak to zpočátku vypadalo, ale jsem ráda, že jsou prohlédnuti. Svůj díl si vybírá i změna kontinentu, svůj díl i věk.
A rychle zpátky domů. Slíbila jsem převzít holky po obědě. To se mi podařilo.
V plánu ( mém) byla návštěva spolužačky, která neměla lehký start do života a sjeho následky bojuje dosud. Ale je to prima holka, snaží se , dělá pokroky a kazí lékařům jejich prognozy. Ty zněly tak, že nebude chodit, mluvit a já nevím co ještě...Měla hroznou radost a myslím, že i její mamku potěšilo, že si na ni někdo vzpomněl i o prázdninách. Navíc teda mezi holkama nebyl znát rozdíl, ani v náznaku.
Holky se vyplavali, vyřádily, díky Lenčině mamce nacpaly bříška a byly všechny spokojené. A navíc měly hlídače.
Po špagetové večeři jsem zase předala holky do karavanu.
Žádné komentáře:
Okomentovat