Třeboň - den osmý , návrat do reality

Slunečné ráno, balíme. Platíme a zároveň se domlouváme s domácími na příští rok. Loučíme se a odjíždíme, ale nechce se fakt nikomu. Cesta ubíhá v pohodě. Ve Věži opět stavíme na zmrzlinu, cestou trháme slunečnice pro prostřední

 a na pozdní oběd jdeme do naší oblíbené Mikulovské vinárny. To už jsme skoro doma.
Když dorazíme, nikde nikdo. po chvíli přichází prostřední s Viki, ale ta je chudák zmatená a ani nás moc nevítá. Asi toho na ní bylo za ten týden hodně. Prostřední  s ní slavila narozeniny. Nejstarší si ji brala na výlet za psí kamarádkou.

My jsme se jí minulý týden ztratili a teď zase vrátili... Však ona se srovná.
Pomaluju vybaluju a padá na mne únava, na chvilku si lehnu a to je to poslední, co jsem udělala.