Ráno prší a prší. Předpověď předpovídala, nedá se nic dělat.
Probírám se tím, co bych měla, co bych chtěla a co musím.
Vstane prostřední, krk má nateklý, nemůže se hnout, hlava bolí...
Jsem zdravotník a začínám plašit. Co když se při tom pádu něco stalo? Zjišťuji, kdo slouží a po obědě jedeme do nemocnice. Sestřička má stejně starou dceru, doktor pohodář, vyšetření v klidu a pochopení ( pro šílenou matku zdravotnici). Hurá, je to jenom zhmožděné, ale i tak dostává límec a něco na bolest.
Odpoledne akce těhotná švagrová. To je tak. Její matka měla trombozu ( ucpávání žil sraženinou, docela závážná věc). Při kontrole u pečlivé dr. je to zjištěno a nastává zmatek. Jak to, že není švagrová nikde sledovaná, jak to, že nic nebere když je těhotná atd. atd.
Po různých vyšetřeních se dalo několik moudrých hlav dohromady a zavelelo : až do porodu injekce na ředění krve, aby při porodu nebyl problém. Což o to, zní to hezky, docela logicky, ale kdo ty injekce bude píchat.
Švagrová dostává částečný rychlokurz a vyděšená jde domů a volá o pomoc. Já jsem už vyděšená míň, ale přeci jen píchnout injekci do těhotenského bříška ??? Nikdy jsem nedělala, neviděla a v oboru , ve kterém jsem poslední léta ani injekce nejsou, když tak pouze lékař. Voláme o pomoc neteř, která nedávno dostudovala a pracuje na ARO.
Sraz u ní v neděli odpoledne.
Velmi milé setkání s neteřinkou, kterou jsem už dlouho neviděla. Zakončené dokonalou instruktáží. Ono to půjde.
Na oplátku odvážím neteř za přítelem , aby nemusela dlouho cestovat.
Vracíme se domů ke švagrové, kde je shodou okolností druhá neteř.
I s tou jsem se neviděla ani nepamatuju.
Odjíždím na převaz k tetě. Domů dorážím po 20té hodině, nejeto přes 80km v úžasném počasí...
Doma zatím vše OK. Taťka je šikula a vlastně mne vůbec nepotřebuje.
A to, co chci, co musím a co bych měla, zůstává tak, jak bylo.
A zatímco já cestuji a venku prší ...
Žádné komentáře:
Okomentovat