MOTOL

Dneska mne čekal docela rušný den.
Dopoledne firemní seminář v HočoPočo.

Potom cesta do Motola.

 A tady

No řekněte, vypadá takhle vážně nemocné miminko. Nevypadá.
Takže co ??? Takže z nejhoršího je snad venku.Vyděsila i zkušené lékaře ( díky rychlosti ataky onemocnění a díky nízkému věku). Sice to bude ještě trvat, ale bude v pořádku.
Moc téhle prognoze všichni věříme. Strávila jsem tam 3 hodiny a za celou dobu, nemohu říct jedinou negativní poznámku. Všichni milí, usměvaví, v pohodě. Takže hurá, hurá, hurá.
A kdyby náhodou někoho zajímala diagnoza, tak je to s největší pravděpodobností ITP.

A navečer jsem měla domluvené ještě jedno setkání. Setkání s někým, kdo mi byl kdysi docela blízký, kdo se mi díky nemoci a okolnostem ztratil z dohledu. Dnes se ale vrátil a já jsem ráda. Podařilo se nám navázat ztracenou nit a doufám, že to setkání zase někdy zopakujeme. Dobrých přátel není nikdy dost.

 4/365 Z čeho jsem dnes měla radost
- viděla jsem po dlouhé době dvě bývalé kolegyně, jednu dokonce s miminkem
- zvládla jsem dojet do Motola (čti - coby vesničan jsem nastoupila do správného metra a autobusu tam i zpět) a tam v tom obrovském soukolí najít malou Vendulku s maminkou
- zjistit, že na tom nejsou až tak špatně a bude to dobrý
- z příjemného personálu v nemocnici
- když "divný" mladík pustil v MHD sednout starší paní
- ze setkání s dávným kamarádem
- z toho, že jsem našla auto a dojela v té hnusné mlze domů