Setkání

To bylo tak. Nejdřív jsem začala navštěvovat různé blogy. Tahle myšlenka mne zaujala natolik, že i já jsem si blog začala psát. Nečekala jsem, že ho někdo bude číst. Tak nějak pro sebe, abych si to zkusila.
Občas se objevil nějaký komentář. A jednou se mezi nimi objevil ten od Radky.
Začaly jsme si psát i přes mejlíky. Nejenom, že jsme zjistily, že máme skoro stejně narozeniny, že bydlíme nedaleko od sebe. Ale taky toho máme spoustu a spoustu společného. A tak jsme se domluvily, že se musíme vidět. Plánovaly jsme to dlouho, občas nám do toho něco přišlo. Dnes konečně ! Ráno jsem dala Lucku do školy, zařídila nejnutnější a tradá na návštěvu.
No popravdě jsem si říkala, tak na hodinku a zase rychle domů. Nebudete tomu věřit, ale najednou bylo odpoledne, já u Radky už skoro 5 hodin a domů se mi teda nechtělo. Myslím, že kdybych neměla nějaké povinnosti, tak tam sedím ještě teď. ( No snad by měli rozum a vyhodili mne :)).
Dostala jsem výborný oběd a získala velmi  spřízněnou duši. Ráďo děkuju a moc, bylo to fajn a rychle likviduj bílou záplavu.
Měly jsme toho na probrání tolik, že jsem ani foťák nevytáhla. Tak to až u nás.
Odpoledne jsem v tom hezkém dni pokračovala, sebrala Viki a šla se projít. Lucka se mezi tím pustila do úkolů. Já si snad ani to dítě nezasloužím, jak je šikovné.
Taťka pokračoval v podzimním úklidu okolo domu a večer jel chvíli k babičce.