neděle 13. listopadu 2011

Inverze

Dopoledne jsme dodělávali domácí resty, k obědu lívance, pravé kynuté.
Mína byla vzata na milost a vpuštěna domů. Chovala se vzorně, že by dostávala rozum ?
Odpoledne měl manžel nějaké povinnosti u babičky, Lucka jela s ním.
Prostřední opět na brigádě, letos snad naposledy.
Já měla v plánu něco jiného, sebrala jsem Viki a jela jsem na " výlet". Nedaleko, ale stálo to za to.
Fotek spousta, jelikož jsem nějak nenašla sluneční clonu k foťáku, jsou tam odlesky, ale záměrně jsem je neupravovala. Ani jsem nevěděla, kterou vybrat, tak jich bude trochu víc.
Už když jsme přicházeli na místo určení, tak to vypadalo zajímavě.


Chvíli mne napadlo, jestli za to nemůže UFO


 Na sever to vypadalo celkem normálně, Krkonoše



 Zjistili jsme, že UFO to nebylo


Ale pohled k jihu byl neobvyklý, tak jako včera upozorňuji, že jsou tam schované Trosky.
A nad hranou inverze letěl balon, ale to už bych toho chtěla moc, že.


 Pohled na západ, Ještěd


a ještě jednou


 Další důkaz, že se nejdná o UFO


Celkový pohled shora, ale ne úplně, na rozhlednu jsem to s Viki neriskovala.


 A nalevo


A napravo


A ještě navíc něco podzimu
Jizerky


 a zase Krkonoše


 A aby to nebylo tak moc podzimní, tak změníme téma, tady jedna Vánoční


Navečer jsme se všichni vrátili domů, vesměs spokojeni.
Na mne a taťku však ještě čekala kultura. Čas od času se i do našeho městečka dostaví nějaké to divadelní představení, co už má " zvuk".
Dnes to byla Vilma Cibulková a Miroslav Etzler v představení  Jak uvařit žábu.
O tomhle kousku jsem už slyšela. A tak když se naskytla příležitost, tak jsme šli. A dobře jsme udělali.
Bavit jsem se začala už u vstupu, kde bylo možno zakoupit divadelní program. Tak jsem ho vyfotila, myslím, že se " povedl ".



Další legrace byla, když si přede mne ( neměřím ani 160 cm) sedl mladý muž rozměrů obra (pane profesore promiňte, ale prostě to tak je). Představení se konalo v místním kulturáku, vlastně na tanečním sále, kde jsou pro tuhle příležitost vyrovnané židle.
No nic. I když jsem neměla ten nejlepší výhled, představení jsem si užila.

27/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- celej den byl pro radost a drobnými hloupostmi ( jakože v divadle skoro nic nevidím) si ho přeci zkazit nenechám

2 komentáře:

  1. Tak takhle to vypadá, když mi si v Praze skoro nevidíme na špičku nosu a je tu kláda :-D. Krásné fotky!

    OdpovědětVymazat
  2. nádherné fotky, taky mám vždycky problém nějakou vybrat. :-P

    OdpovědětVymazat