Chystáme se s Luckou a Viki prožít od pátku do úterý mimo domov. V rámci přípravy mne napadlo, že by bylo dobré zajít mezi pejsky. Abych věděla jak se chová Viki ve smečce a taky co jí z loňských školiček pro pejsky utkvělo v hlavě.
Bylo hrozné teplo. Zničení byli pejsci i páníčci.
Ale Viki mě hrozně mile překvapila. Nejen, že si zvládla udělat pořádek kolem sebe ( nějaký dotěrný pes ji stále otravoval a ona ho sjela raz dva), ale vše, co cvičili zvládla na výbornou.
Takže jsem se uklidnila, moje loňské docházení na cvičák nebylo tak zbytečné, jak jsem si původně myslela.
Po návratu domů jsem Lucku zanechala u kamarádky a Viki strčila do vany.
Lucka byla nadšená, Viki naštvaná.
A navečer jsem jela na sraz spolužáků základní školy. Psát po kolika letech si ani netroufám.
Jen mne mrzelo, že se nás nesešla ani polovina. Ale i tak to bylo fajn. Pohovořili jsme, probrali jak jde život. Od naší třídní se dozvěděli, že tak dobrou třídu snad pak už neměla ( taky jak jinak, že). Zavzpomínala jsem na první pusu.
Ono takovéhle setkání někdy není na škodu. Člověk aspoň zjistí, že všude chleba o dvou kůrkách. A pak je spokojený za to, co má doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat