Narozeniny

by dnes měla moje mamka.
Ráno se nám ale vůbec nechtělo vstávat, ale museli jsme.
Alespoň, že bylo krásné slunečné ráno.
Po docela dlouhém a pracovně náročném dni, tentokrát s milou kolegyní J.,
jsme si s Luckou daly zmrzku, koupily kytku, vyvenčily Viki a jely na hrob rozsvítit svíčku. Už je to pět let , co mamka odešla, pořád to bolí, ale už se na to dívám trochu jinak. Jen mi je líto, že nevidí, jak šikovné jsou všechny její vnučky a že ty nejmladší nezažijí s babičkou to, co ty starší.
Bohužel, je to život.
Tak aspoň hrob jsme pěkně "okytkovaly". Něco ode mne, něco od ostatních příbuzných.

No a když už jsem byla na rodné hroudě, tak mi to nedalo a přesto, že komunikace nějak vázne, tak jsem se jela kouknou na nejmladší neteřinku Vendulku.
 Podle hesla - jen krátká návštěva potěší (a hlavně si nestihnete říct něco, co by vás pak mrzelo) - jsme se sotva ohřály, tak jsme už zase spěchaly domů. Starší neteř trénovala na kole, ale chvilku si s Luckou zalezly do pokojíku. Tak aspoň něco.

Zítra nás čeká zase cestování, nejdeme ani do školy , ani do práce, ale o tom až zítra.
Taťka měl dnes pracovně náročný den, dorazil hodně pozdě, ale snad se jim podařilo vše, co potřebovali.