Třeboň - rok poté, den šestý

Aneb, zážitky se dají vytvořit i nevědomky, čili z vlastní blbosti.
Ráno nezbytné koupání v rybníku, vzduch má 18 stupňů, ale je to bezva. Jen rybáři kvůli mě musí znovu nahazovat.
Předpověď taková nijaká, což nevadí, po snídani balíme potřebné (v dalším vyprávění velmi důležitá věc) a vyrážíme na kolo.
 Slíbila jsem těm mým miláčkům trasu okolo 40 km. Podotýkám, že nejsme žádní sportovci a moc toho nenajezdíme. Jelikož se v mapách nevyznají a plně mi důvěřují, vyrazili s nadšením se mnou. Jenže to netuší, že po cestě je spousta neodlovených kešek a ke každé z nich se zase musí kousek zajet....Počasí ujde, komáři jsou taky v ještě přijatelné míře, takže jedeme docela zvesela.

 Rybníky, jak jinak...

Pilař, jez smrti

Asi v polovině cesty, v Chlumu u Třeboně si jdeme dát oběd. Všude mraky lidí, my zalezeme do Penzionu na hrázi. Trochu lepší podnik, ale co, jsme na dovolené a mají i polední menu.
Objednáváme pití i jídlo, popíjíme pivko,takový klídeček a pak mi to dojde !!!

 Peněženka leží v penzionu a s sebou nemáme ani korunu, ale opravdu ani ň.
V první fázi šok. V druhé fázi vysvětlení personálu jak se věci mají a uklidnění Lucky, že se nic neděje, že to vyřešíme ( v tu chvíli ještě nemám jasno jak). Třetí fáze, asi ta nejlepší, vedoucí se ptá, zda jsme ochotni druhý den dluh uhradit. No jasně, že jo !!! Takže dostáváme ke skoro vypitému pivu i jídlo. S plným žaludkem a hlavně dobrým pocitem, že slušní lidé ještě existují jedeme zpátky. Celou cestu se řehtám tomu, jak jsem bl.. a jak to dobře dopadlo.

Po návratu do penzionu, kdy jsme cestou i zmokli a tachometr na kolech ukazuje 55 km, ano 55 km, sedáme do auta a v oné restauraci nejen, že platíme dluh, ale ještě si dáváme výbornou večeři. Takže skoro celá trasa ještě jednou, tentokrát autem.
A o tuhle nádheru bychom přišli...

Náladu nám ten den nezkazilo ani to, že při poryvu větru doma spadl strom a zatarasil výjezdovou cestu.

Operativně prosíme souseda, zda by druhý den dopoledne nezprůjezdnil cestu. Souhlasí docela ochotně.
Jenže o práci ho připraví Péti přítel, který cestu zprůjezdnil takřka okamžitě. Moc děkujeme.
Po návratu ještě chvíli posedíme, popijeme dobrého moku, probereme den a jdeme spát. Jsme zase sami a navíc je chladno.