Stan

Lucce už  je dobře, venku teplo. Nemám ho ráda. Tohle moc velký teplo.
Taky nemám ráda rozhodování zda dostát slušnému vychování a podvolit se "davu", nebo poslechnout, co mi velí srdce. Asi vyhraje srdce...
Ale to je úplně odjinud, ten stan.

Stan jsme před mnoha lety koupili za pár korun hokám na blbnutí. Moc ho nevyužily. Jednou jsme v něm spaly s Luckou, když byla malinká a my jely za Péťou na návštěvu na tábor. Párkrát ho měl někdo půjčený na jednu noc.
Dneska Lucka začala mluvit o stanu a já si na něj vzpomněla. Dokonce jsem ho našla, postavily jsme ho a k šílenému nápadu, že v něm přespíme nebylo daleko.

Ještě před tím jsme si ale upekli špekáčky

A pokochali se  touhle nádherou

A pak už jsme se chystaly spát.
Stan je malý, dva mají co dělat, aby se tam vešli.
My se vešly tři. Viki trvala na tom, že spí s námi.