Svatba,

kde jsem se ocitla nedopatřením, ale ráda.
Můj šéf si zapomněl ve středu v práci cosi velmi, velmi důležitého. A jelikož se dnes účastnil svatby nedaleko nás, tak mne požádal, zda bych mu věci nepřivezla.
Nakonec se z toho vyklubalo docela příjemné dopoledne.
Taková malá pohádka
Na jednom krásném zámku,

s vysokou věží

se sešlo několik lidí,

aby se společně s ženichem a nevěstou radovali

ze začátku jejich společného života. No začátku ? Jak se to vezme.
Nejhezčí svatebčan,

aneb měli dětí jako smetí a tohle je nejmladší z nich. Novomanžele znám osobně.

Obřad byl soukromý a my jsme si s Luckou stihly projít rozsáhlý park.

 Prohlédnout si vodárenskou věž

Lekníny a rybky v kašně

Ještě než jsme odjely, tak jsme doma odchytily tohle roztomilé kotě.

Když šla předevčírem večer prostřední domů ( z hospody, jak jinak), tak se k ní tenhle chlupáč přidal. Chtěla ho odchytit, ale chytejte černou kočku ve tmě...
A dnes ráno, když jsem venčila Viki, tak jsem ho našla. Dostalo nažrat, napít, bylo uloženo na bezpečné místo. Po našem návratu jsem ho vrátila původnímu majiteli.
Lucka by si ho nejraději nechala, ale Mína s Viki měly jiný názor.
Nevím, kdo byl víc na nervy, jestli ta zvěř, nebo já.
A aby to Lucce nebylo tak líto, tak si chvíli pobyla u Šárky.