Nadšení

zatím trvá. Ráno jsme vstaly v pohodě. V poledne telefon, zůstává v družině.
Dobrovolně, do tří. Nechápu.
Aspoň můžu dodělat práci, která mne nebaví a dneska ani moc nejde od ruky.
Ve sportovním centru a před ním dnes nějaká akce - Česko se hýbe ?, nebo tak nějak. Lucka se jde podívat sama.
Mezi tím dodělám, co je třeba, nákup, domů.
Příprava na zítra, už se budou normálně učit.
Pak už jen montežehlo - výraz převzatý, leč moc se mi líbí.
Taťka u babičky posekat.
Po špatné zprávě z minulého týdne, dnes další, zase špatná. Ach jo.